Česká stopa v Latinské Americe: Život a záhadná smrt prezidenta, který pozvedl Brazílii

Jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších brazilských prezidentů měl české kořeny. Pradědeček prezidenta Kubitscheka, který se proslavil vybudováním nového hlavního města Brasília, přijel z Třeboně do Latinské Ameriky sloužit u císařské armády. Zda za smrtí úspěšného prezidenta stála vojenská junta, nebo šlo o tragickou nehodu, doposud není jasné.

Krásná česká děvčata

Juscelino Kubitschek se narodil v roce 1902 do chudé rodiny a do nejvyšší pozice se dopracoval pouze svou vlastní houževnatostí a pílí. Jeho otec zemřel, když mu byly pouze dva roky a vzal si příjmení své matky Julie, která ho vychovávala sama. Pradědeček Josef Kubíček opustil před rokem 1830 panství Třeboň a vstoupil do vojenských oddílů majora Schäffera, který sloužil v císařství Brazílie, kterému od roku 1822 vládla dcera rakouského císaře Františka I. Leopoldina se svým manželem, následníkem portugalského trůnu Pedrem I. Po službě se ve vzdálené zemi Josef usadil a pracoval jako truhlář.

Josefův pravnuk vystudoval medicínu a stal se urologem. Na svůj původ nikdy nezapomínal, i když česky uměl pouze pár slov. „My Češi máme hezká děvčata," řekl už jako prezident na jedené z recepcí v Riu de Janeiru, které se účastnila americká herečka českého původu Kim Novak. „A to — my Češi — řekl česky a přitom se hrdě bil do prsou," říká Ivan Brož, autor knihy o tomto velkém prezidentovi.

Do své historické vlasti se však podíval pouze jednou, když v roce 1930 projížděl Prahou do Berlína. „V Československu jsem chtěl zůstat trochu déle, především ze sentimentálních důvodů, neboť Československo je rodištěm mých předků," napsal do svých pamětí prezident.

Po druhé světové válce se JK stal starostou města Belo Horizonte a nakonec to dotáhl až na úřad prezidenta, který zastával v letech 1956-1961.

Brasília: Klenot uprostřed savany

„V době jeho funkce se stala Brazílie středem celosvětové pozornosti, prezident Kubitschek dokázal tuto atraktivní zemi přeměnit v dynamicky se rozvíjející stát a velmi silný subjekt jihoamerického kontinentu," píše české ministerstvo zahraničí.

Jeho plán národního rozvoje nesl heslo „Padesát let pokroku v pěti letech". Jeho cílem byla industrializace a podpora domácího trhu. Vláda se soustředila na rozvoj automobilového, lodního a těžkého průmyslu spolu s vodní energetikou. Kubitschek rovněž usiloval o propojení své země sítí regionálních silnic, které by spojily rozvinuté pobřeží se zaostalým vnitrozemím.

Právě podpora vnitrozemí byla jedním z důvodů, proč se rozhodl postavit nové hlavní město Brazílie v centru země uprostřed savany. To, že Brazílie měla mít nové hlavní město, stálo ještě v ústavě z roku 1889, ale předešlé administrativy k tomuto kroku neměly odvahu. Kubitschek však ano. Stavba města trvala pouze 41 měsíců a byla dokončena v dubnu 1960 ještě před stanoveným termínem. Práce na stavbě stmelila zemi a pracovalo na ní až 30 000 dělníků z celé Brazílie. Bylo to ultramoderní město, chyběly mu však brazilská dynamika a rytmus samby, na které jsou návštěvníci zvyklí v Riu de Jeneiru nebo v Sao Paulu.

Kubitschek opouštěl svůj úřad s 80% růstem průmyslové výroby, ale i s 43% inflací, za kterou si sklidil mnoho výtek. Vládu nového prezidenta João Goularta však v roce 1964 svrhla vojenská junta. Kubitschek emigroval, ale v roce 1967 se vrátil zpět do své vlasti, aby zachránil svou zemi před diktaturou.

Poslední cesta

Plukovník Manuel Contreras Sepulveda, šéf chilské tajné policie, napsal v roce 1965 dopis svému brazilskému protějšku, ve kterém varuje, že lidé jako Kubitschek a Letelier (bývalý chilský ministr zahraničí ve vládě Salvadora Allendeho) ohrožují stabilitu v regionu. Latelier byl v roce 1976 zavražděn a ve stejném roce měl autonehodu i Kubitschek. Kromě toho za nevyjasněných okolností zemřel i Goulart, se kterým se Kubitschek domluvil na vytvoření koalice Široká fronta, která měla usilovat o návrat k civilní vládě.

Komise v Sao Paulo v roce 2013 dospěla k názoru, že se jednalo o atentát a řidiče Kubitscheka někdo střelil do hlavy předtím, než vůz havaroval. O rok později však další komise tyto závěry vyvrátila. Doposud tak není jasné, zda se tvůrce brazilského hospodářského zázraku stal opravdu jednou z obětí spiknutí pravicových diktatur, známé jako Operace Kondor.