07:33 19. srpna 2018
Asistence. Foto

Masáže, doteky, erotické pomůcky. Vše, co jste chtěli vědět o sexuální asistenci v ČR

© Fotolia / Barabas Attila
ČR
Získat krátkou URL
Anna Štyrská
21013

Debata o sexualitě hendikepovaných lidí není žádnou novinkou. Obecně v Evropě sexuální asistence pro zdravotně postižené funguje téměř 20 let, zatímco v Česku pouze od roku 2015, kdy bylo proškoleno 5 asistentek.

Diskuze veřejnosti o tom, jak se k tomu chovat, neustále probíhají. Vznikají o tom dokumenty, příručky, výzkumy. Sputnik se obrátil k jedné z asistentek a zeptal se jí, co vlastně je sexuální asistence a jak funguje v České republice.

Mnozí lidé si myslí, že sexuální asistence je sporná sexuální služba, a je tedy jakýmsi druhem prostituce. Jaké služby sexuální asistentky poskytuji? 

Ano, někteří lidé nás takhle zařazují. Ale my nenabízíme pouze sex. Třeba já zrovna s ještě jednou asistentkou, nebo prostě každá asistentka má své hranice pracovní, takže každá nabízí jenom to, co chce nabízet. To znamená, že některé nabízí třeba masáže, doteky, pomoc při masturbaci, oddalování výronu, edukativní činnost, pomoc s vybráním erotických pomůcek; pomoc s masturbací, když klienti máji ruce postižené a sami si nemohou ani pomocí, aby uvolnili sexuální energii.

Když je té sexuální energie v organismu hodně, tak jsou lidé agresivní, zlí, vzteklí atd. Mají různé psychické problémy. Po uvolnění sexuální energie se lidé uvolňují a jsou klidnější. Máme i edukativní činnost, takže to není tak, že někdo přijede, my s ním jdeme a roztáhneme nohy a je to. Lidé to nechápou. Jde o to, že spousta těchto lidí, byť je jim 35 let, neměli v životě sex. Nezažili, nezažili dotek. Jsou odkázáni dojít sami se sebou v jiném světě. Nebo třeba májí někoho, ale nemají na ten dotek. Neznají sex, neznají sexualitu — jsou úplně nevědomí. My pracujeme pro lidi s handicapem, pracujeme pro lidi jak s fyzickým tak i mentálním postižením, pro lidi staré, kteří jsou také hodné osamělí a nemají ten dotek.

A vždycky je tam ta edukativní činnost. Například teď pracuji se schizofrenikem, který měl problém vůbec navázat kontakt s druhým pohlavím — on se styděl. Uzavíral se do sebe, neuměl podat ruku, neuměl oslovit, neuměl se podívat do očí. Bál se, všeho se bál. Ti lidé potřebují otevřít tu sexualitu a otevřít to, že se za sebe nesmějí stydět. Májí strašně nízké sebevědomí. Je potřeba si to uvědomit, trochu je pozvednout, vyslechnout je, co je trápí. Co ta duše chce, po čem touží.

A pak my. Prostě nám zavolají a my řekneme, buď vám to splníme, nebo nesplníme, protože máme hranice. Jestliže mi někdo zavolá a řekne, že chce sex, tak já mu odpovím, že tohle nenabízím a můžu mu nabídnout pouze tantrickou masáž, doteky, hlazení a tedy uvolnění sexuální energie pomocí masturbace.

Zaleží na druhu postižení?

Ano, zaleží. Jak jsem řekla, jsou postižení, kteří mají spastické ruce, takže nemůžou sami masturbovat, tedy my jim musíme pomoct masturbovat. Někdy mají rodiče, když vidí, že jejich dítě neustále trpí, protože ta sexualita je v každém z nás — to je jedno, jestli má postižení nebo nemá. Jsou rodiče, kteří to dokážou překonat a pomůžou mu odmasturbovat, když dítě třeba samo nemůže, nebo dokonce když už je jejich dítě dospělý člověk. Takže jim můžeme pomoc s tou masturbací. 

Ale jsou postižení, kdy třeba nefunguje erekce, což většinou mají postižení míchy. Jsou to postižení na vozíčkách, kteří májí postižení na určitém místě míchy a nefunguje jim ejakulace. Nebo když tělo odemřelo od prsou dolů, tedy vůbec necítí, nevnímají. Je to složitá otázka, protože handicapů je strašně moc nebo spíš těch různých postižení na různých místech míchy a páteře, kde třeba dochází k tomu, že funguje erekce a nefunguje ejakulace, nebo nefunguje ani jedno ani druhé. Klienti s tím mají velký problémy, někteří si musejí píchat podpůrné injekcí, aby vůbec došlo k erekci. My jim tedy můžeme poradit nějaké pomůcky. Existují například vakuové pumpy, aby si mohli trošku pomoct. Samozřejmě spousta z těchto klientů také nemá ani finanční možnosti. Anebo když májí ruce spastické nebo hodně skroucené, tak nedokážou docílit orgasmu nebo ejakulace díky tomu, že ruce nejedou tou rychlostí, kterou by potřebovali vytvořit. Nervové spoje jsou tam prostě narušeny.

Zvyšuje se postupem času o sexuální asistenci zájem? Podle oficiálních dat je v Česku zatím pouze pět proškolených sexuálních asistentek.

Ano, je to málo. Ale musíme si uvědomit, že je to nový projekt, který přišel do republiky v roce 2015. Pracovalo se nad ním dva roky před tím, než se projekt rozjel. A organizace Rozkoš bez rizika a paní Lucie Šídová musely pracovat na tom, aby se ten projekt mohl vůbec rozjet. Musely mít různé povolení a všechno možné. V cizině to třeba funguje skoro 20 let ve Švýcarsku, Německu, Nizozemsku, ale u nás to tady vůbec nikdy nebylo, takže je to něco úplně nového. Sexuální asistence se teprve rozvíjí a rozjíždí. A nemůže se rozjet vlak plný zákazníků. Když začíná nový systém nebo něco nového, tak nikdy není ten vlak „naplněný". Vždycky se začíná pomalinku, po troškách a uvidí se, jak se to uchytí. Dělá se osvěta, pracuje se ve stacionářích, domovech, ústavech; se sociálními pracovníky, aby o nás věděli. A samozřejmě je nás málo, ale myslím si, že letošní rok v říjnu bude probíhat přípravný nový kurz, aby byly asistentky na každý kraj. Praha tedy bude mít tři, já jsem z východních Čech, a pak budou další. Bude se vybírat tak, aby pokryly vždy nějaký kraj. Asistentka nemůže jet 450 kilometrů, klienti také často nemůžou jet za vámi. I když například ve Švýcarskou to tak funguje — dojedou z jedné strany republiky do druhé. U nás bohužel ti lidi nemají možnosti, aby dojeli za asistentkou. Proto se to bude dělat tak, aby bylo pokrytí všech krajů a aby byli i tři muži. Zájem v jiných městech samozřejmě je. Postupně se to dostává do podvědomí lidí a k veřejnosti, dostává se to do médií. Myslím si, že postupem času sexuální asistence začne být „normální" a „běžnou", ale zatím je to něco nového, co se tady rozjíždí.

Jaké školení musí mít sexuální asistenty v ČR a jak probíhá?

Workshopy jsme měly se švýcarskou unií. Měli jsme to ve dvou frontách. Mezi tím jsme ještě chodili do různých stacionářů, mezi mentální postižené lidi. Další školení probíhají neustále v průběhu roku: třeba poškození míchy a vliv na sexualitu, kterou vedl sexuolog Petr Eischner. Na workshopech s námi pracují tantričtí maséři, kteří pracují s lidmi skrze doteky. Dělali jsme ještě mezi sebou praktická cvičení s expertkou ze Švýcarska, abychom se dokázali vžít do role slepého, tedy abychom dokázali vycítit energie před námi. Hlazení, doteky, masáže — různé praktické zkoušky.

Každá asistentka samozřejmě musí mít zpracovanou svou vlastní sexualitu. Proto se těžko vybírají nové asistentky, protože musí mít každá dobře zpracovanou svou vlastní sexualitu, aby nešlo o to, že někdo jde ukájet své vlastní půdy. Je to strašně těžké rozpoznat. Musí to být člověk, který má velké, silné, sociální cítění, empatie k těm lidem a přijímat lidi s postižením jako, že jsou zdraví. Nemůže tuto práci dělat kde kdo. Tu práci muže dělat člověk, který třeba v životě hodně zažil, jako třeba já, protože jsem vždy pracovala s lidmi a pracovala jsem s handicapy ještě před tím, než vznikla sexuální asistence. Tedy pro mě je to úplně normální.

Ale existuji i ti, kteří to prostě nedávají, jelikož práce s hendikepem je někdy těžší práce: příprava, svlíkání, oblíkání, technické věci. Nejde o ten čistý čas s tím klientem, když mu tedy udělám nějaký úkon, který si žádá. Je tam hodně příprav, abychom byli připraveni a abychom si mohli i připravit prostor a klient tam mohl dojet i vozíkem. Musíme všechno dopracovat dopředu a vymyslet, aby k asistenci došlo v klidu a pohodě. Je s nimi více práce, než se zdravými lidmi, ale v každém případě jsou to stejní lidé, jako jsme my. Mají stejné právo rozvíjet svou sexualitu a nebýt někde uzavření jako za socialismu v ústavech, že se nevědělo, že takové lidé existují.

Je známo, že ne vždy službu vyhledávají sami postižení, ale třeba i jejich rodinní příslušníci. Stalo se někdy, že byl klient vynucen služeb sexuální asistence využít, nebo se při tom cítil nekomfortně?

Dříve, když sexuální asistence nebyla, klienti vyhledávali jakoukoliv službu. Teď vědí, že tady jsme my. Nepokryjeme však celou republiku, bude se to všechno rozvíjet. Mnozí žádají sexuální pracovnice, jak to bylo dříve, na sex. Prostě jim zavolají a zkusí to, řeknou jim, jaký mají problém, jaký handicap. Jsou ženy, které je přijmou bez jakýkoliv okolků, ale spousta z postižených měla právě problémy s tím, že si z nich ženy dělaly srandu, některé je mohly i okrást, opovrhovaly těmito lidmi. A handicapovaní lidé se tedy cítili strašně méněcennými a ještě jim sebevědomí chybělo. Měli i strach nějakou takovou službu navštívit.

Když jsem byla v jedné škole pro handicapované, tak mi osobní asistenti řekli, že to není problém, když si zavolají sex za peníze a dovedou tam klienta. A ona řekne ano, můžete mi ho přivézt, nevadí mi, že má handicap.

My jsme tu právě proto, aby se držela nějaká úroveň. Máme podepsaný kodex, že nikdy nedojde k tomu, že jsme něco takového klientovi způsobili.

Cítíte morální uspokojení ze své práce?

Ano, určitě. Mě tato práce strašně naplňuje. Jsem strašně šťastná za každý krok, který ti lidé udělají. Třeba schizofrenik, který právě teď odjížděl ode mě a říkal: „Už dokážu se ženě dívat do očí, už ji dokážu podat ruku, dokaž ji políbit na tvář." Já mu musím vysvětlit, že nejde o to, že by líbal někoho, jak se mu líbí. Spousta mentálně postižených lidí nechápe, co může, kde může, jak může. To všechno je součástí edukativní činnosti a konzultační hodiny, která probíhá ještě před asistencí. Tam si všechno vysvětlíme, co může, co nemůže.
Takže mám strašnou radost, když vidím, jak se těmto lidem rozsvítí oči a že zažívají něco, co v životě zažít nemohli, nebo nezažili ještě do teď. Dávám jim malinko sebevědomí, aby si našli svého partnera. My jim chceme ukázat cestu k sexualitě. Nám nejde o to, že si nás klient objedná a my se těšíme na to, že přijede příště. My budeme rádi, když si klient otevře svou sexualitu a najde si partnera. Tak jako každý zdravý člověk, který touží o to, aby sdílel svůj život s někým jiným. Mají na to právo stejně jako my. 

 

Více:

Díla české umělkyně zlepšují sexuální život. Jsou afrodiziakální, říká
V Louisianě hlasovali pro zákaz sexu se zvířaty
Teď sex mají i novorozenci. Kam míří české umění?
Kam se poděla sexuální identita Evropy?
Štítky:
sexualita, názor, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku