08:33 20. srpna 2018
Český premiér Andrej Babiš

Babiš jako populista vyčpěl. O populismu v ČR i zahraničí

© AFP 2018 / Michal Cizek
ČR
Získat krátkou URL
Alena Rajská
6260

Je Andrej Babiš král českých populistů? Je populismus jen nálepka, aby podrazila nohy nevhodným silám? Sputnik se zeptal známého publicisty.

Říkají nám sladké řečičky nebo pravdu, kterou se bojí přiznat političtí dinosauři? Populisté, jak se některým politikům začalo říkat, jsou populární. V Česku i zahraničí. Vyhrávají jedny volby za druhými. A lidé jim věří.

Je to snad tím, že lidé nevěří v systém, který jim vládne a omezuje jejich svobody? Sputnik hovořil na toto téma s Ottou Černým, publicistou, který zažil tvrdé pronásledování minulým režimem, emigraci v Švédsku i návrat do Česka s „novými" pořádky.

Jak se stavíte k jisté popularitě populismu u nás v ČR, ale i po celé Evropě?

Výraz populismus je v současné době cosi jako klacek v přísloví, že kdo chce psa bít, tak si hůl vždycky najde. Prostě se slovo dá použít na všechno a ke všemu. Nálepkování bez obsahu. Především v politickém klání.

Nevím, jak vysoká je popularita tzv. populistických stran, můžeme soudit podle výsledků voleb a je jen na každém z nás, kterou stranu jako populistickou označíme. To slovo dávno ztratilo svůj význam.

Strana ANO, ze svým „ANO, bude líp", určitě bude branná za jasný příklad populismu, ale je příkladem např. německá AfD, která se posunula z názvu populistická až k označení „krajně pravicová"? Totéž, co nedávno přejmenovaná strana Národní fronta ve Francii. Ten posun z přívlastku „populistická" se často právě stupňuje až k označení krajně pravicová a dále až k extrémně pravicová.

Někde se s tím vůbec nemažou, jako ve Švédsku, kde nevládní strana, která se vymyká především v názorech na imigraci, je rovnou xenofobní, homofobní a není slušné s ní mluvit na vládní úrovni. V posledních měsících, kdy se stává druhou nejsilnější stranou, jen pár procent za vládními sociálními demokraty, se najednou zjistilo, že s ní mluvit musí. A přitom jediným prohřeškem té strany bylo, že začala věci nazývat svým jménem, a to ještě opatrně, a občané, lid (populus) na to slyšel.

Hrají populisté ve prospěch nebo proti zájmům občanů?

Nazýváním věcí pravými jmény, nezahalené do ideologických košilek klasických, dnes podle názvu klasických politických stran, je tedy populismus. Podle definice tvoří linii mezi lidem a elitami, protože proklamuje, že establishment nehájí zájmy lidu. Je tedy populismus něco, co občan sám vidí a cítí, a proto svůj hlas odevzdá straně, která jeho pocity veřejně proklamuje? Je tedy populismus špatný, vezmeme-li, že většina stran v Evropě takto označovaná poukazuje na realitu, na skutečnost, v tomto případě především na problémy s imigrací, na důsledky té imigrace?

Každý den jsou mnozí občané konfrontování se stavem, na který tzv. populistické strany poukazují, tak je samozřejmé, že tyto strany získávají hlasy a budou je nadále získávat po celé Evropě, protože nejde jen o nezvládnutou imigraci, ale i arogantní zásahy nadnárodního institutu Evropské unie, kdy 70 % byrokratických nařízení z Bruselu se na národní úrovni přijímá automaticky a zbývající část se přizpůsobuje?

Ve Švédsku za poslední rok vedle již déle etablované strany Švédských demokratů vznikly další dvě, které půjdou do podzimních voleb z hlediska establishmentu s populistickými požadavky a zdá se, že získávají půdu pod nohama, protože vládní strany nezvládají to, co stát má občanu mj. zaručovat, a to je především ochrana a bezpečnost.

Jako jedno z práv, které občan státu delegoval. Vznikla strana Alternativa pro Švédsko a Občanské společenství. Obě strany mohou nazývat populistickými, ale jejich populismus spočívá v tom, že ve jménu občanů veřejně ventilují jeho obavy z rozpadání společnosti, z hlubokých nejistot, které mohou vést až k otevřeným občanským konfliktům.

To znamená, že populismus rovná se extrémismus?

Dnes jsem četl v Lidovkách titulek: „Agendu extrémní pravice převzala SPD, píše vnitro ve zprávě o extrémismu". Takže už není populistická, ale protože začíná vadit, začíná být extrémistická. Jenomže v článku se dočteme přeci jen něco jiného, ne tak v kategorickém významu, než můžeme usuzovat z titulku. Nejde o nic jiného než čtenáři dát signál, tato strana je fuj. Tak se pracuje s nálepkami. Jde jen o to, komu protivník ty rohy přimaluje a pokud má mediální moc, může poškodit.

Možná, že podobné titulky mohou straně ubrat voliče, ale obecně vzato, problémy, na které strana poukazuje, se nemenší. Voliče mohou i nabrat. Ostatně průzkumy nebývají tím nejlepším ukazatelem reality.

Dá se hnutí ANO Andreje Babiše označit za populistické?

Hnutí ANO je stranou, která se dostala vládní moci bez reálného politického programu pomocí výkřiků směrem ke klasickým politickým stranám o zlodějích atp., k moci. Dosáhla toho čistými populistickými hesly, vše obsažnými nálepkami. Paradoxně s nálepkami, která by se mohly dnes použít na ně samé. Ostatně do osoby pana Babiše bychom v reálu mohli projektovat cokoliv z toho, čím sám pan Babiš nálepkoval ostatní. Populismus a peníze vynesly pana Babiše k moci, ale jak se ukazuje, populismus tím vlastně vyčpěl.

Bude zajímavé sledovat, jak ho zhodnotí vlastní voliči, když je závislý na dotacích z Bruselu, protiimigračně se neprofiluje, jeho finanční ministerstvo dusí drobné podnikatele, rozhodující politické posty státní správy jsou obsazovány jeho lidmi a jeho impérium začíná prorůstat se státem. Tady se populismus začíná přeměňovat v jakousi obdobu korporátního řízení státu s jedním kormidelníkem. A jako vždy zapláče populus. ANO, bude líp. Jak pro koho.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

„I kdyby spolupracoval, byla jiná doba“. Babiš bude žalovat Slovensko ve Štrasburku
Miloš Zeman jmenoval podruhé do funkce premiéra lídra hnutí ANO Andreje Babiše
Tři znuděné báby na výletě. Češi o němém protestu proti Babišovi
Parlamentní hrátky s Andrejem Babišem. Názor
Štítky:
populisté, politici, média, SPD, ANO, Otta Černý, Andrej Babiš, Švédsko, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku