Proč jde Bavorsko do konfrontace s Českem kvůli migrantům

Minulý týden bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann z nelegální migrace do své země fakticky obvinil Česko, což v Praze důrazně popřeli. Tato eskapáda je pouze posledním z řady kroků Bavorska, které ohrožují stabilitu EU. Sputnik se pokusil zjistit, co stálo za výrokem Herrmanna a jak daleko může CSU zajít.

Kdo lže?

Bavorský ministr Joachim Herrmann minulou neděli v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung uvedl, že z České republiky do Bavorska nelegálně přichází stále více migrantů. Toto prohlášení se v Česku setkalo s nepochopením a bylo rychle popřeno ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD).

Sputnik se rozhodl, že u policie České republiky ověří Hamáčkovo prohlášení, který byl sám v souvislosti s vyjednáváním o důvěře vlády ve zranitelném postavení. Jak uvedli na policii, na hranici České republiky s Německem došlo od roku 2015 k výraznému poklesu nelegální migrace. Nárůst byl zaznamenán pouze v prvním čtvrtletí letošního roku, který byl způsoben činností převaděčských organizací. Převaděčské sítě však byly záhy za spolupráce české a německé policie odhaleny a rozprášeny.

„Policejní spolupráce mezi ČR a Německem je na velmi dobré úrovni," uvedlo Sputniku tiskové oddělení policie. „To se projevuje ve vysoké míře objasněností a zadržení pachatelů trestného činu napomáhání k nelegálnímu překročení hranic — převaděčství," dodali na policii.

Osa ochotných

Problém proto není ani v České republice, ani v migrantech. Bavorsko již delší dobu usiluje o uplatňování své vlastní politiky, která se dá charakterizovat jako „Bavorsko first". Svědčí o tom nejen uvedení do provozu vlastní pohraniční policie, která na hranicích s Českou republikou začala provádět namátkové, avšak přísné kontroly, ale i pilotní projekt záchytných center migrantů, o kterých se jinde v Německu pouze diskutuje.

„Dáváme signál, že chceme, aby bavorské pohraničí bylo bezpečnější," prohlásil bavorský premiér Markus Söder. „Nejvyšší prioritou je pro nás ochrana obyvatel," podotkl premiér, v jehož slovech není těžké přečíst doktrínu Donalda Trumpa.

Bavorská politická elita se již stala součástí „Osou ochotných", jak spojenectví ministrů vnitra Německa, Rakouska a Itálie proti nelegální migraci označil Horst Seehofer. Je to velmi kontroverzní název s pachutí 2. světové války z úst německého ministra vnitra, jehož křesťansko-socialistická strana CSU se netají svou snahou zničit kancléřku Merkelovou.

Přitom kromě rakouského kancléře Sebastiana Kurze, jenž v prosinci vytvořil koalici s nacionalistickou Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ), častým hostem konzervativců v Bavorsku je i maďarský premiér Viktor Orbán, úhlavní nepřítel Merkelové a celé EU.

Oáza folklórního nacionalismu

„Právě zde se nachází nové rozzlobené centrum Evropy, poslední z bojišť populistů, kteří chtějí zničit německou kancléřku Angelu Merkelovou a samotnou myšlenku liberální Evropy," píše o Bavorsku New York Times.

Může se proto zdát, že i sám Seehofer je bavorským trojským koněm ve vládě Merkelové. Ten vehementně trval na implementaci svého „mistrovského plánu", podle kterého migranti, kteří jsou zaregistrovaní jinde v EU, se měli ihned na hranici vracet zpátky. Pokud by Merkelová byla proti, tak nejdříve hrozil implementací svého plánu bez jejího souhlasu a pak i svou rezignací. V obou případech by to byl nejspíše konec nejen Merkelové, ale i koalice, která byla v březnu horko těžko dojednána šest měsíců po volbách, ve kterých konzervativci spolu s SPD měli nejhorší výsledek od roku 1949.

Mnozí v Evropě přiznávají, že EU potřebuje vůdce a jediným vůdcem může být pouze Německo, nejlidnatější a ekonomicky nejvyspělejší stát z celé osmadvacítky. Nicméně vzhledem k nešťastné historii své země si Merkelová dobře uvědomuje, že vůdcem Evropy může být pouze multilaterální, liberální Německo zbavené jakéhokoliv nacionalismu, i v jeho umírněné formě, která se v řadě jiných států běžně toleruje.

Jenže Bavorsko se svými tradičními „Lederhosen" a Oktoberfestem zůstalo oázou konzervatismu a „folklórního nacionalismu", které se tolik liší od ostatních spolkových zemí. Podle posledních průzkumů až 30 % Bavorů podporuje vyhlášení nezávislosti. Samotná CSU, která od roku 1957 neochvějně stojí v čele země Ludvíka II. Bavorského, se vždy vyznačovala radikálnějším konzervatismem ve srovnání s partnerskou CDU.

„Je mi jedno, kdo bude pode mnou německý kancléř," nechal se jednou slyšet bývalý bavorský premiér Franz Josef Strauss.

Osa strachu

Jenže Seehoferovi, předsedovi CSU, to vůbec není jedno. Navzdory svým výhrůžkám si sedl k jednacímu stolu s Merkelovou a vyjednali spolu kompromis. Paradoxně tento kompromis je právě tou unilaterální politikou (jež má vyřešit pouze vnitropolitickou krizi), proti které se Merkelová tolik bránila a která může mít obrovský dopad na politiku jiných států.

Dokument předpokládá zřízení dočasných záchytných center na německé hranici, ze kterých budou deportováni žadatelé o azyl do zemí EU, odkud do Německa přišli. S těmito zeměmi bude vyjednána příslušná dohoda. Dokud vyjednána nebude, tak se budou vracet do Rakouska, se kterým rovněž má být vyjednána dohoda.

Nejenže proti tomuto kompromisu vystoupila koaliční SPD, ale i v sousedním Rakousku nejsou zrovna nadšení. Opoziční sociální demokraté a koaliční FPÖ se vyjádřili proti tomu, aby se německé problémy řešily na úkor Rakouska. Jak plánují Němci vyjednat dohodu s populisty v Itálii, rovněž zůstává otázkou. Kurz varoval, že zavede ochranná opatření na své jižní hranici a ochrannými opatřeními pohrozil i premiér Babiš. Ten by však musel zpřísnit hlídkování hranic se svým rodným Slovenskem, odkud podle policie ČR převaděči převážně přijíždějí.

Ano, tímto kompromisem se Merkelová pokouší rozbít „Osu ochotných". Jenže je to pouze polovičaté řešení. Jejím pravým nepřítelem totiž není Seehofer ani Kurz, ale bavorský premiér Söder. Ten doma před říjnovými volbami čelí nárůstu popularity nacionalistické Alternativy pro Německo (AdF), která podle posledních průzkumů může získat až 14 % hlasů, zatímco sama CSU s ratingem, který se propadl pod 40 %, může ztratit většinu.

Bavorsko není typickou zemí, která volí AdF, jejíž tradiční volební základna se nachází ve východním Německu. Bavorsko je nejvyspělejším německým regionem a srdcem německého průmyslu s nejnižší nezaměstnaností ve spolkové republice. Jenže právě ohrožení „folklórního nacionalismu" ze strany „nepřizpůsobivých migrantů" tuto oázu ohrožuje.

„Není to o ekonomice, je to o identitě," cituje New York Times Geralda Knause, ředitele berlínského thnik tanku European Stability Initiative.

„Politiku identity" (identity politics), tolik vlastní liberální levici v Demokratické straně v USA, již delší dobu využívá evropská radikální pravice a v Bavorsku padla na úrodnou půdu. Proto, aby si Söder udržel moc, mu nebude činit problém hodit přes palubu nejen kancléřku, která se svou imigrační politikou stala velmi toxickou pro CSU, ale i šéfa křesťanských socialistů Seehofera.

Seehofer si je proto velmi dobře vědom, že pokud jeho slabý kompromis s Merkelovou zkrachuje, tak to bude i jeho konec, a to nejen jako ministra, ale i jako předsedy CSU.

Jednotnou Evropou nyní zmítá strach. Strach Merkelové z CSU ji přiměl ke kompromisu se Seehoferem. Strach Södera z AdF ho vede k zostřování konfrontace s kancléřkou a jak vidíme i s Českem. Seehofera, který přijal kompromis, aby zabránil pádu vlády Merkelové, spolu se stoupenci „evropské solidarity" a multilateralismu spojuje strach z neznámého: co se stane, pokud si všichni připustí, že liberální politika v Evropě přestala fungovat. Naneštěstí pro EU růst popularity AdF v srdci německého hospodářství dokazuje, že mnozí se již neznámého nebojí.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce