08:28 18. srpna 2018
Místo, kde kdysi stával tank SSSR

Rudá armáda v Praze 1945? To doloží jen rodinná alba. Ostatní data se oficiálně „ztrácí“

© Sputnik / Vladimír Franta
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
332643

Kdysi stával na náměstí Kinských tank SSSR – symbol vítězství nad nacismem. Při osvobozování ČSR život položilo 150 000 sovětských vojáků. Pro srovnání: USA ztratily ve II. světové válce 407 300 vojáků (0,32 % pop.); za SSSR padlo jen vojáků 8 700 000 (13,77 % pop.). Počet padlých ČSR vojáků činil 25 000. Dodnes nenajdeme v Praze pomník Vlasovcům.

Své vítězství u Stalingradu SSSR stvrdil vítězstvím v bitvě u Prochorovky, od které uplynulo v tomto roce 75 let. Mezitím se v Polsku začaly hromadně oficiálně odstraňovat pomníky Rudé armádě, která v této zemi přišla o 500 000 svých vojáků; Poláci dokonce předtím přijali zákon (2017) o likvidaci těchto memoriálů.

Na Ukrajině vandalové ničili památníky rudoarmějců (i památník holocaustu) dokonce před „krymskými" událostmi 2014. Vypadá to, jako by se záměrně čekalo, až vymře populace pamětníků, aby se historie jednoduše od základu přepsala. Jsme nyní svědky skutečně něčeho tak neuvěřitelného? Protiruské nálady na Ukrajině svého času komentoval i ruský politik Viktor Černomyrdin již během období 2001 — 2009, kdy byl vyslancem RF na Ukrajině. To potvrdil syn politika pro rádio Komsomolská pravda Andrej Černomyrdin.

Rudá armádo, slyš naši relaci! Německá vojska ve velkém počtu pomocí tanků a letadel útočí na Prahu. Posíláme vřelý pozdrav slavné Rudé armádě! Potřebujeme vaši pomoc. Potřebujeme podporu vašeho letectva proti německým vojskům, blížícím se k Praze. Praha nepodlehne zbraním, Praha se nevzdá…"

Uvážíme-li například tato fakta, pak zostuzení sovětského tanku růžovou barvou i jeho celkové odstranění z náměstí Kinských i s piedestalem, nevypadá především jako náhoda. Dokonce se nabízí filozofická otázka: Navzdory svému odmítavému postoji vůči SSSR, který je i u nastupující česká generace pochopitelný z důvodů událostí roku 1968, bychom však neměli zapomínat na fakt, že padlí sovětští vojáci v Československu s pozdějšími událostmi nemají nic společného. Bylo by to jako tvrdit, že Beethoven je nacista, protože byl Němec. Něco takového je absurdní. Už jen proto by se neměly bourat památníky na základě účelově přijímaných zákonů proti nim. Je-li růžová barva odporem proti válce, proč Vojenský historický ústav (VHÚ) nenatírá na růžovo také tanky nacistů? Logikou dneška: „Jsou nacisté — ti ‚hodní‘ teroristé, kteří hrdinně bojovali proti SSSR (viz Vlasovci?)"

Jde-li o odstraněný tank SSSR, po revoluci 1989 se u nás argumentovalo, že to stejně není ten „původní" tank. Avšak proč by na tom mělo záležet, jedná-li se o symbol vítězství? Je snad obelisk v Plzni Díky Ameriko něčím „autentický"? Zde se také jedná o symbol, který stojí, který je zachován.

Místo, kde kdysi stával tank SSSR
© Sputnik / Vladimír Franta
Místo, kde kdysi stával tank SSSR

Společně se sovětským tankem z náměstí Kinských v Praze byl odstraněn i podstavec (piedestal) společně s pamětními cedulemi, na nichž byla jména padlých sovětských vojáků. Kde je tato cedule, se nám nepodařilo telefonicky zjistit ani ve Vojenském historickém muzeu, které nyní prochází rekonstrukcí a kde většina personálu v těchto dnech absentuje. Stejného výsledku bylo dosaženo na městské části Praha-5 či při kontaktování ÚSTR. Odpovědí bylo, že kvůli dovoleným nikdo nic neví. Nejlepší byla odpověď z ÚSTR, kde autor tohoto článku obdržel informaci, že pokud někoho zajímají jména na odstraněné plaketě, ať veškerou iniciativu přesune na historiky, nadšence. Na to se dá jen říct, že hlavně že ÚSTR je institucionalizovaný úřad, místo aby jeho činnost převzali „nadšení" historici.

Kdo by se chtěl podívat na tank na náměstí Kinských, doporučujeme se podívat na dobový československo-sovětský snímek Májové hvězdy z roku 1959.

Vedle sebe se v tomto filmu střetly československé i sovětské hvězdy stříbrného plátna té doby jako Jiřina Bohdalová, Leonid Bykov, Michail Pugovkin, Ladislav Pešek, Jana Dítětová, Vjačeslav Tichonov, Jana Brejchová, Alexandr Chanov, hlavně bývalí prvorepublikoví herci jako Marta Májová, Miloš Nedbal či František Kreuzmann. Film začíná i končí záběrem na dětské hřiště, kde si bezstarostně hrají děti na pozadí Pražského hradu: „Kdy byla válka?" „Nevím, to jsme ještě nebyli…" Májové hvězdy natočil sovětský režisér Stanislav Rostockij podle scénáře Ludvíka Aškenazyho. Ve filmu se odehrává několik minipříběhů. Můžete si připomenout titulní píseň z filmu Žij, moje Praho!

Roku 1978 byl natočen jiný koprodukční československo-sovětský film Píseň o stromu a růži.

Přední sovětský expert na mechanizované razící štíty, užívané při stavbě pražského metra, inženýr Vladimír Kuzněcov přilétá do Prahy, aby poskytl pracovníkům Metrostavu konzultaci. Má se zrovna razit úsek tunelu pod Vltavou, kde hrozí určité nebezpečí. Pracovnice Metrostavu Lenka Pánková (Jelena Šebestová-Juklová) má na starosti ubytování Kuzněcova v botelu na Vltavě, případně jej má provést po naší metropoli. Netuší, že inženýr Kuzněcov je bývalý rudoarmějec, který už v roce 1945 jednou v Praze byl a který obstojně hovoří česky i cituje básníka Vítězslava Nezvala.

Můžete si poslechnout titulní melodii z filmu Píseň o stromu a růži v podání klavíristy Jiřího Maláska.

Ve filmu si zahrál slavný sovětský herec Vjačeslav Tichonovov. Jeho role vlastně navazuje na roli poručíka Andreje Rukavičkina z Májových hvězd, kde se Tichonov setkal s Janou Brejchovou. Pokud se na tento film roku 1978 dnes podíváte, jistě oceníte i jímavou titulní píseň z autorské dílny Jiřího Bažanta.

Poslechněte si, co na odstraněný tank říká český spisovatel Marek Světlík, autor knihy Díky Adame.

© Sputnik .
Český spisovatel Marek Světlík

Marek Světlík poskytl Sputniku i písemné vyjádření. „Nakládání se smíchovským pomníkem sovětského tanku v nové době, ve mně vyvolalo vzpomínky na události v srpnu ´68 na tehdejším náměstí Krasnoarmějců před Domem umělců s rozkvetlým záhonem rudých květů, pokrývajícími rov sovětských vojáků, kteří v těch místech padli při osvobozování Prahy v květnu I945. Ty vzpomínky jsem rozepsal ve své knize Díky, Adame, když se mi vybavila skutečnost, jak v ´68. na to místo velení tehdy již sovětských okupačních vojsk umístilo jakýsi obrněný transportér, který svým laufem zel a mířil na průčelí pražské Filosofické fakulty. I to, již tehdy, jsem vnímal jako zneuctění památky těch padlých mládenců z května 1945. A tak ať už z rozhodnutí tehdejších summitů spojenců či zásahem Vlasovců, anebo v důsledku šumu ve velení jednotlivých bojových linií armády USA, došlo v pražských ulicích k nezapomenutelné skutečnosti, kterou z 9. května 1945 připomíná i přiložené foto, uchovávané v pozůstalosti mého otce Františka Světlíka."

Bratr spisovatele Marka Světlíka mluví s vojákem Rudé armády 9. května 1945
© Sputnik / Vladimír Franta
Bratr spisovatele Marka Světlíka mluví s vojákem Rudé armády 9. května 1945

Takhle se k události s tankem tedy vyjadřuje spisovatel. Jak věc vidí nedávné absolventky gymnázia? Tedy dnešní teenageři?

© Sputnik . Vladimír Franta
Absolventky gymnázia

Pokud zničíme veškeré památníky na minulost, jakože časem zmizí i dobové rodinné fotografie v antikvariátech, pak definitivně zapomeneme. Dělat bychom to neměli, jelikož v budoucnu podle podobného scénáře může zmizet i poslední památka odkazující právě na nás. Ostatně, kdyby to s osvobozením Prahy bylo tak „jednoduché", už dávno by dnes na nám. Kinských stál místo sovětského tanku památník Vlasovců…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

 

Více:

Syřané si „pohráli“ s ruským tankem T-72. Ty vlastní i Armáda České republiky. VIDEO
Český think tank: Británie má politického vězně
Lavrov: v historii o přivedení tanků do Československa byla již obrácena stránka
Štítky:
tank, dějiny, SSSR, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku