11:57 17. října 2018
Kolona ruských vojsk na území Gruzie, 16. srpna 2008

10 let od útoku Gruzie na Jižní Osetii. Jak to chápala média i Václav Havel v roce 2008?

© Sputnik / Maxim Avdeev
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
3740

V noci na 8. 8. 2008 Gruzie útočí na jihoosetinské město Cchinvali. Rusko, jehož mírotvůrci se stávají terčem gruzínské agrese, hlásí, že přinutí Tbilisi k míru, tentokrát silou.

Saakašvili podnikl válečnou operaci podobně jako Miloševič. Miloševič ale zemřel během probíhajícího Haagského tribunálu ve vězení; Saakašvili si volně chodí a škodí. Dvojí metr? Dvojí standardy? Rusko bylo za vojenské umravnění Saakašviliho kritizováno, resp. za údajně nepřiměřený zásah. RF svou pozici argumentovala tak, že se nesmí zopakovat chyba holandských mírotvůrců z Bosny a Hercegoviny (1995): kvůli jejich neakceschopnosti došlo k jedné z největších genocid konce XX. století.

Válku rozpoutal pojídač kravat („kravatofág") Saakašvili

Kdo by dnes chtěl z jednostranného aktu agrese vinit Moskvu viz „letní alias pětidenní válka 2008", nechť se seznámí se zprávou, kterou iniciovala EU a již roku 2009 zpracovala diplomatka Heidi Tagliaviniová. Za nočním útokem — kdy systémy bateriové palby zasypaly spící jihoosetinské město raketami — byl jednoznačně tehdejší gruzínský prezident Michail Saakašvili. Zpráva Tagliaviniové se sice zmiňuje o vzájemných provokacích, avšak jasně říká, že útočila Gruzie (tedy na rozkaz Michaila Saakašviliho, gruzínského prezidenta, který se ve svém kabinetě rád nechával zvěčňovat tak, aby na fotografiích byla vždy zřetelně vidět vlajka Evropské unie). Saakašvili dal povel k útoku proto, jelikož chtěl získat moc nad lidmi Jižní Osetie i Abcházie, chtěl je pevněji včlenit do Gruzie.

Václav Moravec v Otázkách Václava Moravce (OVM, ČT, neděle 31. srpna 2008) se ve studiu aktuálně k událostem ptal Václava Havla na názor. Ten tehdy řekl, že právo na sebeurčení a právo na územní celistvost jsou občas v rozporu a v různých dobách se společnost přikloní tu k prvnímu, tu ke druhému principu: „…zvláštním způsobem se tu sráží dva základní principy: jeden je respekt k mezinárodně uznaným hranicím a pojmenování agresora, druhý je podpora sebeurčení národů. Jednou se to mezinárodní veřejné mínění přikloní spíše k tomu, že je více argumentů pro respekt k jednomu principu, i za cenu popření toho druhého, někdy naopak…"

Krátce připomínáme, že Havel je rovněž autorem výroku o „humanitárním bombardování" Jugoslávie, tedy pokud jde jednou o ten, podruhé o onen princip… Ještě lépe: měli Češi a Slováci respektovat, ctít, nedělitelnost území Rakouska-Uherska? Mělo se rozpadnout ČSSR? Z jakého práva se USA oddělily od Velké Británie? USA mají v ústavě napsáno, že lidem právo na sebeurčení dává Bůh. Respektoval někdo nedělitelné území SSSR, což byl mezinárodně uznávaný státní subjekt?

Dnes se přece všeobecně ví, že na bývalého prezidenta je vydán v Gruzii zatykač. Co k tomu všemu tedy ještě vůbec dodávat? Snad jen že si v čase po kyjevském Majdanu (po násilném převratu) Saakašvili užil na Ukrajině politických funkcí, než byl z Ukrajiny potupně vyhoštěn. 

Pravda vždy bolí, resp. pro pravdu se nejeden zlobí

Autor tohoto článku se proto domnívá, že jakékoli pochopení pro Saakašviliho (viz výše), patří do sféry čistého pokrytectví. Jak je vůbec možné, že televizní moderátor ČT Václav Moravec učinil televizní interview se Saakašvilim (7. 9. 2008/ ČT), aniž by nechal ve studiu zaznít hlas ruského prezidenta; když už se ve studiu bavili o letní válce 2008 (interview jen jedné strany)? To je vyvážené zpravodajství? Všimněme si také, jak rychle „stáhli" ze hry paní Tagliaviniovou, když se pokusila pochopit, kdo je vinen válkou na Ukrajině po roce 2014? Evropa už má asi dost objektivních reportů Heidi Tagliaviniové. Pravda asi nemá vyplavat na povrch. Tak rychle.

Mimořádné vysílání ke konfliktu na Kavkaze. Živě: sobota 9. 8. 2008 na ČT24

Den po zahájení Saakašviliho útoku se ve studiu ČT24 sešli dánská novinářka českého původu Dana Schmidt (dánský deník Politiken), bývalý generální konzul v Rusku Vladimír Votápek a komentátor ČRo 6 Libor Dvořák. Všichni tři, ač ne příliš ochotně, hned zkraje konfliktu připustili v TV, že akci odstartoval Saakašvili. Vladimir Putin v interview pro CNN (28. 8. 2008) připomněl, že Gruzie vyhlásila Jižní Osetii skrz televizní sdělení brigádního generála Kruašviliho válku (7. 8. ve 23.30). Kdo nevěří, nechť si archivní pořady opatří, přehraje a analyzuje.

Zmíněný pořad na ČT24 je však pozoruhodný telefonickým vstupem zpravodajky ČRo Lenky Kabrhelové ve 20:11:36. Na TV obrazovce jsme četli nápis „živě z Tbilisi", Kabrhelová popisovala přitom situaci v Gori a na obrazovce mezitím odpalovalo rakety vojenské auto vybavené raketovým systémem Grad. Vtipné bylo, že vedle auta se skvěl titulek v ruštině Jižní Osetie (Южная Осетия). Celý vstup Kabrhelové vypadá tak trochu „nevěrohodně", není jasné, zda kvůli Kabrhelové, nebo zda kvůli potenciálně naaranžované situaci, o niž měla zřejmě Kabrhelová reportovat. Kdyby bylo možné zažertovat, pak vstup Kabrhelové tak trochu připomínal trailer k apokalyptickému filmu „I Am A Legend (2007)": nikde nikdo, jen hlavní hrdina, ten, který přežil… Přepis telefonického vstupu Kabrhelové uvádíme v plném znění:

Moderátor: „Lenko, dobrý večer. Jaké jsou ty bezprostřední poznatky, které jste si z toho území útoku přivezla?" (Rusko útočilo na vojenské objekty v Gori, pozn.)

Lenka Kabrhelová: „Tak já jsem byla v Gori, které je samozřejmě na gruzínském území. Tedy není na tom, o kterém my mluvíme jako o gruzínském — není to v Jižní Osetii přímo. Do Jižní Osetie, do Cchinvali, o kterém se šíří skutečně velice jaksi protichůdné informace, o tom, kdo momentálně tedy má nad Cchinvali vládu — jestli je to ruská armáda, nebo jestli je to gruzínská armáda — tam v tuto chvíli prakticky není možné se dostat, naprosto není možné ověřit informace, musíme vycházet jenom z toho, co k nám proudí od představitelů ruské armády, od představitelů gruzínské armády. Ta silnice z Gori dále směrem k Jižní Osetii je uzavřená. Velice nás před tím varovali, abychom se tam kamkoli vydávali, že jsou tam skutečně ostré boje (Cchinvali, Jižní Osetie, pozn.). Že tam v podstatě není možné proniknout. Já jsem tedy byla v Gori (Gruzie, pozn.), kam se dnes vlastně jaksi rozšířil, no, řekněme ne boj, rozšířilo se tam ruské bombardování; skutečně ruské stíhačky (!?) bombardovaly vojenský komplex, který je jaksi na začátku vjezdu do Gori, nicméně ten komplex sousedí s obytnými domy a ruská armáda tedy — řekněme ruské stíhačky — vybombardovaly i ty civilní domy. Já jsem tam mluvila s těmi lidmi, kteří v tuto chvíli jsou prostě skutečně zoufalí, stáli ve svých vyhořelých domech, balili si věci, nevěděli, co mají dělat a někteří plakali, protože přišli o své nejbližší. V tuto chvíli, bohužel, tedy nikdo ani z gruzínských představitelů nebyl schopen říct, kolik lidí tam vlastně zahynulo, nebyli ani schopni říct, kolik lidí bylo zraněno, bylo vidět, že skutečně nemocnice má docela napilno. Byli jsme se podívat i tam, bohužel nás nepustili dovnitř (!?) Bylo možné zůstat pouze před tím, neměla jsem možnost mluvit s nikým z lékařů, protože nás k nim jednoduše gruzínská strana prostě nepustila (!?)

Moderátor: „Lenko, odcházejí lidé z města Gori? Snaží se dostat do, řekněme, do bezpečnějšího vnitrozemí Gruzie?

Lenka Kabrhelová: „Tak já jsem nějakou záplavu uprchlíků z města Gori neviděla […] když jsme jeli směrem tam dnes odpoledne. To bylo krátce po tom útoku […] překvapilo mě, že řada aut míří tam (do Gori, pozn.). Nevypadalo to na velkou záplavu lidí, kteří by se balili a utíkali. Na druhou stranu je nutné říci, že skutečně Gori bylo ztichlé, prázdné, nikdo se tam příliš nepohyboval, žádní civilisté… Vypadalo jako opuštěné, nevím, kde lidé byli. My jsme tam potom mluvili jenom s několika (?) v podstatě u těch vybombardovaných domů, jinak nebyla v podstatě šance na nikoho narazit. Já jsem se tam potom chvíli pohybovala, nás potom před tím varovali, a dost nás tedy, musím říct, držela pod kontrolou gruzínská armáda…"

12. 8. 2008 podobně „z bojiště" reportuje i Jakub Szántó, a sice pro „Události, komentáře" (ČT24)

Szántó informuje o situaci „na bojišti". Během přenosu má za zády pokojné město Tbilisi, které Rusové ani neobsadili a ani nepoškodili (s výjimkou vojenských objektů). Za zády reportéra jezdí auta, chodí lidé, svítí světla, fungují autobusy. Szántó na to vše říká: „Nervozitu (v Tbilisi, pozn.) je ale cítit na každém kroku. Každý se bojí, aby ruské tanky nakonec přeci jen nepřijely až sem, město se však zatím na obranu nijak nepřipravuje…" (!?) Jinými slovy, učebnicová ukázka panického strachu před Ruskem.

Daily Show na kanálu Comedy Central (14. 8. 2008) moderovaná Jonem Stewartem citovala stanici C-SPAN, aby trochu odlehčila závažnost ideologického zpravodajství v USA

Stewart vtipně glosoval následující výroky, uvádíme výrok a reakci na něj:

US prezident George W. Bush (BBC 11. 8: 2008): „Russia has invaded a sovereign neighboring state and threatens a democratic government elected by its people. Such an action is unacceptable in the 21st century. The Russian government must reverse the course it appears to be on and accept this peace agreement as a first step toward solving this conflict." (Překlad: „Rusko napadlo suverénní sousední stát a vyhrožuje demokraticky zvolené vládě. Takováto akce je nepřijatelná ve 21. století. Rusko musí zařadit zpětný chod a akceptovat mírovou dohodu jako první krok vedoucí k vyřešení konfliktu.")

Toto stanovisko prezidenta USA zábavný komentátor glosuje takto: „Vždy poznáte, kdy je prezident naštván („pissed off"), kdykoli začne hovořit v nesmyslných absolutismech, jimiž on sám by se stejně nikdy neřídil."

US ministryně „zahraničních věcí" (Secretary of State) Condoleezza Rice (BBC 13. 8. 2008): „This is not 1968 and the invasion of Czechoslovakia, where Russia can threaten a neighbor, occupy a capital, overthrow a government and get away with it. Things have changed… I have heard the Russian president say that his military operations are over. I am saying, it is time for the Russian president to be true to his word." [Překlad: „Tohle není rok 1968 a invaze do Československa, kdy Rusko může hrozit sousedu, okupovat metropoli, svrhnout vládu (ve skutečnosti Dubček zůstal asi 8 měsíců u moci, pozn.), tak, že mu to projde. Věci se změnily… Slyšela jsem, jak ruský prezident řekl, že jeho válečné operace jsou u konce. Říkám, je na čase, aby ruský prezident dostál svým slovům.")

V odpověď Riceové Jon Stewart opáčí: „Cožpak máte krátkou paměť? Nalijme si čistého vína. Nesmíte svrhávat vlády, okupovat metropole, porážet sochy, povalit vězně na jednu hromadu, interpretovat strašná čísla civilních obětí jako ‚porodní bolesti demokracie‘"; Stewartova slova doprovází záběry amerického zásahu v Iráku, kde přesně došlo ke vpádu do suverénní země, sesazení vlády (dokonce popravení jejích členů), zničení soch, okupaci hlavního města, povalení zajatců na jednu hromadu (šikana zajatců), nemluvě už o poukazování na civilní oběti na životech jako na "dětské nemoci demokracie." Stewart naznačuje, že Rusko nic z toho neprovedlo Gruzii, nic z toho, co například USA provedly Iráku (spojenecká invaze do Iráku 2003, pozn.). Připomínáme, USA napadly Irák (2003) na základě falešného obvinění (Colin Powel i Tony Blair se omluvili). Počet obětí jde do stovek tisíců, výsledkem je anarchie a současný islámský stát Daeš (teroristická organizace zakázaná v Rusku), nemluvě o uprchlické vlně do Evropy!

Všimněme si, jak západní média umlčela na kanálu FOX TV (13. 8. 2008) Amandu Kokojevu a její tetu, které za Jihoosetince poděkovaly Rusům, pamatujete se?

V interview pro CNN (28. 8. 2008) Vladimir Putin (v té době premiér RF) vyjádřil svou verzi historické podstaty gruzínsko-ruského konfliktu. Připomněl, jak zcela samostatně Jižní Osetie, Abcházie i Gruzie (nezávisle na sobě) vstupovaly do Ruského impéria. Zdůraznil, že stejně samostatně (opět nezávisle na sobě) tyto země strukturu SSSR také opustily. Gruzie formálně nemá nárok na kontrolu svých tzv. autonomií. Putin poukázal na neobjektivnost kanálu FOX TV, jehož moderátor se v přímém přenosu pokusil zbavit dvanáctiletou dívku z Jižní Osetie slova.

Putin řekl: „On (moderátor, pozn.) jí neustále přerušoval, jakmile se mu nelíbilo, co dívka hovoří. Moderátor se hned začal vrtět, pokašlávat, vrzat židlí. Jediné, co mohl ještě udělat — mohl si nadělat do kalhot, ale tak významně, aby tím zbavil obě (ženy, pozn.) slova…"

21. 8. 2008 se konal na náměstí v Cchinvali (Jižní Osetie) koncert. Vystoupil petrohradský symfonický orchestr Mariinského divadla pod taktovkou dirigenta Valerie Gergieva. Všimněme si, koncert byl na troskách Cchinvali, nikoli Gori či Tbilisi. Je to stejná situace jako dnes, kdy v troskách je Donbas, nikoli Kyjev. Kdyby byli Rusové na vině, Osetinci by symfonickému orchestru netleskali 10 minut. Vděčnost by nevyjadřovali ani obyvatelé Donbasu. Na závěr si poslechněme tóny z koncertu v Cchinvali…

Postskriptum

Pokud by se chtěli čtenáři seznámit s událostmi srpna 2008 ve filmovém ztvárnění, doporučujeme zhlédnout tyto filmy: „Olimpius inferno" (Rusko, 2009); „Avgust. Vosmogo" (Rusko, 2012); Druhý břeh (Gruzie/ Kazachstán, 2009); „Five Days of War" (USA, 2011). V rámci plurality informace doporučujeme podívat se na všechny filmy. Divák se bude moci seznámit s ruským pohledem, gruzínským i americkým.

Pokud byste pořád váhali, kdo je Mr. Saakašvili, prosím, podívejte se, Saakašvili a ukrajinští politici mezi sebou jednají, jak jinak, rusky. Používají proti sobě vulgarity. Umí vůbec ukrajinsky?

Hrdinný Saakašvili utíká před letadlem:

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Štítky:
Michail Saakašvili, Jižní Osetie, Abcházie, Gruzie, EU, USA, Rusko, Ukrajina
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku