13:06 20. září 2018
Sovětské tanky v ulicích Prahy, 1968

50leté výročí invaze – lidé v SSSR nemlčeli

© Sputnik / Yuryi Abramochkin
ČR
Získat krátkou URL
Jana Petrova
281526

„Okupace“… zablikalo na stránkách českých médií v souvislosti s tragickým datem – 50letým výročím vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a potlačením pražského jara. Slovo zní zlověstně, jako by potvrzovalo dnešní obvinění Západu na účet Ruska z imperátorského chování. Ale smutná stránka sovětsko-československé historie má i jiné aspekty.

Jedním z nich je ohlas, který invaze vyvolala v samotném SSSR. Obvykle je přijato, že obrovský stát mlčel. Je to tak? Odvážil se někdo v krutém sovětském totalitním systému protestovat? Kolik bylo takových odvážlivců, kteří podpořili Čechy a Slováky v boji proti tankům? Co to bylo za lidi? Jedna ze sedmičky odvážných, kteří se vydali protestovat na Rudé náměstí, je kandidátka filozofických věd, předsedkyně Moskevské helsinské skupiny a teď zesnulá Larisa Bogorazová. Larisa Josifovna naší redakci nenavštívila jen jednou. Říkávala:

„Ve skutečnosti lidí protestujících proti vstupu tanků bylo mnohem více, nikoliv jen sedm. Pokaždé opakuji, v mém okolí a v mém prostředí neznám nikoho, kdo by nesoucítil s československými reformami, nespojoval by s nimi naději na změny a nevyjadřoval by rozhořčení nad rozdrcením pražského jara. Po 21. srpnu se nám i přes rušičky podařilo naladit tragický ženský hlas z Prahy: „Ruští bratři, odejděte. Nezvali jsme vás." A ještě předtím jsem přece sledovala, jak po Leninském prospektu, který byl zaplavený vyslanými vítajícími lidmi, vezli (fakticky násilně dopraveného) prezidenta Československa Ludvíka Svobodu. Za sklem auta nebyl obličej, ale tragická maska… Na náměstí jsem prostě vyjít musela."

Mítink na Václavském náměstí
© Sputnik / Jurij Abramočkin
Larisa Bogorazová a její přátelé svůj osud vědomě hodili pod kola sovětské represivní mašiny, obdrželi tresty ve vězeňských mučírnách, násilnou léčbu v psychiatrických léčebnách. Bogorazovou odsoudili na 4 roky do vyhnanství do vesnice Čuňa ve východní Sibiři. Po této protestní akci básník a písničkách (rusky bard) Alexandr Galič napsal: „Můžeš vyjít na náměstí? Smíš vyjít na náměstí? V tu určenou hodinu?" A mnozí mohli… V Petrohradu se na známých koních sochaře Petera Clodta, které zdobí hrdost města — Aničkovův most, objevil nápis vyrobený 20letým filmovým inženýrem Igorem Boguslavským: „Brežněve, pryč z Československa!" Odvážlivce zatkli a odsoudili na tři roky. Pětice ochránců lidských práv předala československému velvyslanectví dopis podpory Alexandera Dubčeka. Když byly zveřejněny archivy Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, vyšla najevo i další fakta. Ministr ochrany veřejného pořádku Ščelokov sděloval Brežněvovi:

„23. — 24. srpna 1968 došlo k těmto událostem. Občan Luhansku Běljajev na ulici křičel ‚Pryč sovětští okupanti z Československa! Svobodu svobodě!‘ Běljajev byl zadržen. V Černigově byl na plotu nalezen nápis ‚Ruce pryč od Československa. Ano, vítá vás demokracie!‘ Student Fakulty tělesné výchovy MGU Karasev V. I. začal sbírat podpisy studentů na výzvu ke stažení vojsk z Československa. Karasev byl odvezen do psychiatrické léčebny."

A ještě občan Moskevské oblasti Valerij Lukanin nalepil protestní plakát na okno svého bytu. Dostal 10 let. V Kremelském sjezdovém paláci 19letá Valeria Novodvorská (v budoucnu známá ochránkyně lidských práv) proti invazi vojsk do Československa rozházela letáčky s protisovětskou básní, kterou sama složila. Protestovali i ikoničtí lidé Ruska — violoncellista Mstislav Rostropovič, akademik Pjotr Kapica, spisovatel Alexandr Solženicyn, básníci Bella Achmadulinová a Josif Brodskij. Silně události prožíval básník Jevgenij Jevtušenko. 21. srpna chytil na rádiu Praha výzvu svých kamarádů a cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Obraceli se přímo k němu „Co se děje, Sašo? Ozvi se!" Básník nemlčel a poslal do Kremlu telegram proti „bratrské pomoci" Československu a napsal verše, které se následně šířily samizdatem: „Tanky se valí Prahou a v krvi rozbřesk raší. Tanky se valí Pravdou, nikoli však tou naší. Tanky jdou taky po snech o světě bez diktátu. Tanky jdou po tankistech sedících uvnitř tanků…"

Bývalý ruský velvyslanec v USA, bývalý ombudsman pro lidská práva a dnes senátor Vladimir Lukin v těch dnech pracoval v Praze v časopisu Otázky míru a socialismu. Otevřeně protestoval proti vpádu a také se dokonce pokusil zastavit konvoj tanků. Nakonec byl odvolán do vlasti a bylo mu zakázáno vycestování. Speciální korespondent novin Izvěstia Boris Orlov odmítl pracovat na materiálu o tom, jak po druhé Sovětská armáda osvobodila Československo. Rychle ho odvolali z Prahy a zakázali mu činnost. V Institutu ruského jazyka na schůzce organizované na podporu vstupu vojsk do Československa lidé vstávali a protestovali proti invazi. Takových případů byly stovky, možná tisíce. V srpnu 1968 Rusko nemlčelo…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Dcera Koněva: Ručím hlavou, že otec neřídil průzkumnou operaci v roce 1968
Ruské velvyslanectví v ČR vyvrátilo údaje o účasti maršála Koněva v událostech roku 1968
„Přezkoumání událostí roku 1968 v Rusku nesmí proběhnout“
Slovenský poslanec: Současné Rusko nenese vinu za srpen 1968
Štítky:
dějiny, Pražské jaro 1968, SSSR, Československo
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku