21:15 20. září 2018
Transparent s heslem Za vaši a naši svobodu

Boris Orlov: 21. srpna jsem spolu s tankovým konvojem mířil na Prahu

© Foto: Alex Bakharev
ČR
Získat krátkou URL
Jana Petrova
215213

Jak se vyvíjel osud těch sovětských lidí, které v souvislosti s 50. výročím vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa česká média mylně označují za okupanty? Jedním z takových lidí je bývalý redaktor novin Izvěstia, doktor věd Boris Orlov. „Kvůli rozdrcení pražského jara mi byla na osm let zakázaná činnost,“ uvedl v rozhovoru se Sputnikem.

„Na začátku roku 1968 jsem na základě rutinní novinářské výměně mezi Izvěstiami a Rudým právem přijel do Prahy a tři týdny jsem mohl sledovat, jak se rozvíjí pražské jaro. Byl jsem okouzlen a ohromen atmosférou svobody, kdy lidé bez ostražitosti mluvili o všem, co jim vadí, a jak se snažili reformovat ekonomiku na tržní. Vždyť u mě doma právě vrcholila brežněvská stagnace… Vrátil jsem se do Moskvy a 20. srpna mě s nejasným úkolem opět poslali na služební cestu, tentokrát do Německé demokratické republiky. Se skupinou novinářů jsme z letiště Čkalovskij letěli do Drážďan a až tam jsme zjistili, že bylo rozhodnuto o vpádu do Československa, měli jsme tento akt informačně krýt.

Překvapilo vás rozhodnutí o invazi do Československa?

Psychicky jsem na to byl připraven. V redakci jsme odhadovali, dojde-li k invazi, nebo jestli se k tomu vláda nerozhodne. Bylo mi zcela jasné, že pokus jedné komunistické strany silou potlačit pokus o obnovu a provedení reforem druhé komunistické strany není jen hrubá historická chyba. To prostě není v našich zájmech. I když hlavní redaktor Izvěstia Lev Tolkunov, byl to velmi chytrý a spořádaný člověk, nás přesvědčoval, že SSSR taktickou prohrou naladění občanů Československa proti sobě strategicky vyhraje. Protože nakonec bude zachováno to, co jsme nazývali socialistickým společenstvím. Kategoricky jsem s ním nesouhlasil.

A jak jste se 21. srpna 1968 ocitl v Praze?

Autobusem nás přivezli do Freiburgu, tam už bylo připraveno velitelské stanoviště a tanková divize, s níž jsme gazikem zamířili na Prahu. Ale poté tanková divize zamířila směrem na Rakousko a my jsme dojeli až do Prahy. To, co jsem tam ráno 21. srpna viděl, mě hluboce psychicky ranilo. Celé město vyšlo do ulic, neozbrojení lidí se vrhali na pomalu jedoucí tanky, které projížděly ulicemi a po náměstích. Někteří se s našimi tankisty snažili mluvit a přesvědčovat je, proč přijeli? Pražané říkali: ‚Milovali jsme vás jako bratry, v roce 1945 jste nás osvobodili. A teď se sem v noci vkradete jako nezvaní hosté a zatýkáte naše vedení.‘ Pamatuji si na dělníka, který se bil do hrudi a křičel: ‚Od koho nás chcete osvobodit? Od koho?‘ Poté vyšlo najevo, že ani jedna tiskárna v Praze se nechystala tisknout sovětské materiály, které odůvodňovaly vpád… A nám volali z Moskvy, požadovali materiál na toto téma. Kategoricky jsem odmítl informovat o událostech v podobném tónu a oni mě rychle povolali zpět. Ale to, co jsem prožil v Praze 21. a 22. srpna 1968, zůstalo nejvýraznější a nejtragičtější událostí v mém životě.

Jak vypadal váš osud dále?

Vrátil jsem se do Moskvy a moje novinářská kariéra samozřejmě skončila, navíc mi byl zakázán výjezd. Nebylo to tak strašné, protože jsem byl připraven na nejhorší, na různé represe. Osm let jsem nemohl nic psát. Ale kolegové se ke mně zachovali velmi dobře a pomohli mi, začal jsem pracovat v právě vytvořeném Institutu sociologie. Našel jsem spoustu kamarádů. Když uviděli, že trpím kvůli nesouhlasu s vpádem do Československa, velmi mě morálně podporovali. Odešel jsem do vědy, vždyť jsem germanista, obhájil jsem disertační práci v Institutu mezinárodních vztahů, kde mi vědecká rada (i když riskovala) dala takovou možnost. Začal jsem pracovat na vědecké teorii sociální demokracie, protože si myslím, že kdyby SSSR v Československu nepřerušilo proces přeměny, vydala by se země právě cestou sociálnědemokratickou. Socialismus lidské tváře šel ve skutečnosti stranou v realizaci sociálnědemokratických hodnot toho nového civilizačního pořádku, ke kterému lidstvo míří dnes. Nejúspěšnější jsou skandinávské státy.

Chtěl byste něco vzkázat Pražanům v souvislosti s dramatickým jubileem?

Víte, už jsem velmi starý člověk, vždyť mi je 89 let. A dnes půl století po těch strašných dnech v Praze můžu říct jediné. Přece jen jsem měl štěstí. Měl jsem štěstí, že jsem se stal svědkem neobvyklého jevu hromadné lidské ušlechtilosti a důstojnosti. Chápe dnešní generace Pražanů, co dokázali jejich rodiče a dědové?

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Zrelativizují dějiny komunisté? Za srpnovou invazi můžou Rusové, tvrdí Drahoš
50leté výročí invaze – lidé v SSSR nemlčeli
Na internetu zpochybnili tvrzení, že sovětská „okupace“ zbrzdila ekonomický vývoj Česka
Štítky:
21. srpen 1968, Česká republika, Československo
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku