23:05 19. listopadu 2018
Sovětské tanky v ulicích Prahy v roce 1968

Soudruzi komunisté udělali chybu. Názor českého novináře (VIDEO)

© Sputnik / Yuryi Abramochkin
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
7159

Sputnik ČR se ptá bývalého policejního prezidenta a předsedy Asociace nezávislých médií Stanislava Novotného, jak dnes s odstupem času vidí invazi sovětských vojsk do Československa, od které uplynulo 50 let.

*Přepis živého rozhovoru je upraven. Jeho původní podobu můžete zhlédnout v přiloženém videu.

Novotný: No vidím to tak, že samozřejmě SSSR potřeboval tehdy si pojistit teritorium. Na tom teritoriu se děly věci, které se mu nelíbily. Tzn., byla velmi silně ohrožena ideologie, na které celý socialistický tábor stál, a ta byla ohrožena pražským jarem z jejich (Sovětů, pozn.) pohledu. A zároveň se chtěl pojistit i vojensky, chtěl si rozmístit své jaderné zbraně, chtěl, aby to území na hranici u železné opony bylo potvrzeno jako jejich, podle toho, na čem se dohodli kdysi v Teheránu a v Jaltě.

Z historických zdrojů víme, že v 50. letech zde přece jen existovali prozápadní sabotéři, kteří sabotovali život v ČSSR. Dá se do určité míry pochopit ona „hysterie" KSČ před Západem? Strach ze Západu?

Určitě. „Sabotéři" ohrožovali jasnou a suverénní vládu komunistické strany. Je jasné, že kdokoli kdo narušoval článek 4, kdokoli narušoval vedoucí úlohu KSČ, tak byl nepřítel č. 1.

Přece jen komunistické státy jako ČSSR i SSSR (jedni ze zakládajících členů OSN) byly uznány v OSN. Měli jsme své zastoupení na půdě OSN. Je správné kriminalizovat těch 40 let v ČSSR, nebo bychom měli umět akceptovat naši minulost? Nemůžeme přece nikam prchnout před minulostí? Jak se s ní vyrovnat?

Před minulostí nemůžeme prchnout, ale musíme se podívat sami na sebe. Musíme se podívat, jak jsme se v jednotlivých údobích chovali. K tomu slouží ta reflexe uplynulých 40 let. To je nejpodstatnější.

Zásah vojsk SSSR, to bylo jistě ponížení ČSSR. Dnes máme svobodu. Nejsou tu sovětští vojáci. Co to znamená? Žijeme v ráji na Zemi? Máme to správné zřízení, které jsme měli už dříve, v onom roce 1969?

V ráji na zemi nežijeme a žít nikdy nebudeme. To je jasné. V roce 68 se konal jakýsi pokus. Reformní komunisté se pokusili vytvořit cosi, co by se v budoucnu mohlo podobat onomu ráji na Zemi. To chtěli Marx a celá řada dalších lidí. Možné to zjevně není. Pro někoho možná ano, pro někoho to možná byla veliká naděje, ale zdá se, že tento pokus selhal. Selhal také proto, že kdyby se zmírnily rozumně podmínky a stranické vedení si počínalo tehdy rozumněji, možná by se docílilo nějaké únosnější podoby období, které následovalo.

V čem dle vás udělali komunisté největší chybu?

Největší chybu udělali v tom, že neuměli vládnout. Schopných lidí ve vedení moc nebylo. Oni ti lidé, kteří nastoupili po roce 48, tak si začali vytvářet vlastní elity, své vlastní vzdělané elity, ale do vedení pronikali jen velmi obtížně. Ta nekvalifikovanost je na první pohled patrná. To byl velký problém, nerozuměli politice, ani nerozuměli politice ve velmocenských souvislostech, které souvisely s tehdejším SSSR.

Po druhé světové válce SSSR přece jen prestiž měl a tehdy byla taková snaha dopřát lidem určité jistoty. Dosáhnout určité spravedlnosti ve společnosti. Je tento ideál zavrženíhodný, nebo se k němu dnes v nějaké podobě vracíme?

Určitě není zavrženíhodný, protože po roce 45 byli všichni unaveni válkou, vzpomínali na vše špatné předválečné, těšili se na to, že ten, kdo slibuje, bude také realizovat větší spravedlnost zde na Zemi. To se nestalo. Řada lidí byla nadšena, řada lidí s otevřeným hledím přijala nové myšlenky za své, ale nicméně také celá řada z těchto lidí byla zklamána.

V roce 2008 v proslovu na Pražském hradě tehdejší prezident ČR Václav Klaus řekl (viz projev prezidenta republiky ke 40. výročí 21. srpna 1968, pozn.), že zásah SSSR, to nebyl problém sovětského lidu, ale tehdejší „věrchušky", oné nomenklatury, která se tak rozhodla, že tedy vinen není ruský lid. Klausovi obecenstvo tehdy zatleskalo vlažně. Proč tedy existuje dnes určitá averze vůči Rusku, když tam dávno parlament není komunistický, není tam ani komunismus, ani socialismus, Rusko je velmi tvrdě kapitalistickou zemí, která má hodně blízko k evropskému způsobu myšlení. I Vladivostok (v Asii, pozn.) je vlastně svým stylem evropským městem. Pořád je tu veliká kampaň proti Rusku, a začalo to dávno před Ukrajinou. Dá se k tomu něco říct?

Opět jsme se ohnuli, aby se nadrželo těm, kteří mají nad námi územní a teritoriální převahu. Spojeným státům a EU se musí vycházet vstříc, protože chtějí získat to, co je pro ně podstatné, a to suroviny a území v Rusku, chtějí v podstatě vyvolat válku. Lidé, kteří slouží těmto zájmům, nedělají nic jiného, než že ten problém nacionalizují a dopouštějí se stejného omylu jako bývalí antisemité či bývalí milovníci nacismu.

Je správné směšovat hrdiny roku pětačtyřicet, kteří osvobozovali toto území; na našem území padlo 500 000 sovětských vojáků, s tou tragédií pro ČSSR roku 68? Například se na růžovo barví za peníze daňových poplatníků sovětský tank?

To je hodně směšné, ale je tu více zarážejících věcí. Viz slavné „naježené" krychle na nábřeží, resp. na Palachově náměstí, mající symbolizovat Palacha. Jsou to také výtvory za peníze daňových poplatníků, které s uměním nemají nic společného. Přesto jsou nám znovu poťouchle ze zámoří darovány.

Jaká je vaše prognóza do budoucna, co se týká Ruska a toho, že dnes nemáme v naší zemi žádnou pozitivní novodobou ideologii?

Těžko říct. Tu ideologii musíme hledat všichni. Celá Evropa i Amerika je ve veliké krizi. Musíme sami najít sami sebe. Nevidím jinou možnost, než že se vrátíme k národnímu státu, abychom byli schopni spravovat svoje věci efektivněji, protože se velmi obtížně dá odevzdat moc někam, kde se hovoří sedmadvaceti jazyky, kde lidé nejsou schopni přenést svoje dobré pozitivní vidění vůči tomuto teritoriu k nám. Musíme se osamostatnit, přemýšlet samostatně. Musíme si vytvářet svoje sebevědomí tím, že se k němu přihlásíme. Musíme být silní ve střední Evropě a stále komunikovat a komunikovat. Kvůli tomu ovšem je třeba, abychom ze svého středu vytáhli nějaké osobnosti. Zatím nás reprezentují vesměs neosobnosti.

Z EU nám vzkazují, že už nemůžeme jako ČR existovat mimo rámec Evropské unie. Co o tom soudíte?

To jsme slyšeli z Moskvy, kdysi z Berlína, dnes opět z Bruselu. Je to stejná rétorika a této rétorice se musíme vzepřít. Dokázali jsme to historicky už několikrát, tak se o to pokusíme znovu.

© Sputnik .
Rozhovor se Stanislavem Novotným

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Pospíšil vyzval Zemana, aby neignoroval srpen 1968! Hrad kontroval
Ruské velvyslanectví v ČR vyvrátilo údaje o účasti maršála Koněva v událostech roku 1968
Ruské MZV potvrdilo, že se postoj Moskvy k událostem v roce 1968 v Československu nezměnil
Ruské echo vpádu do Československa 1968
Štítky:
dějiny, 21. srpen 1968, Pražské jaro 1968, Stanislav Novotný, Česká republika, Československo
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku