04:45 25. září 2018
Odsun sovětských vojsk z Československa

Jak žilo ČSSR se sovětskou armádou? Rambajs, rachot, pomeranče jen v Praze a Milovicích

© Sputnik / V. Kiselev
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
11731

Jak se žilo v blízkosti sovětské armády v Milovicích. Sovětská armáda zde byla dočasně dislokovaná a místní se naučili podivuhodně dobře se Sověty komunikovat. Vlastně šlo o vzájemně výhodnou symbiózu. Možná i vás zajímá, jak to tehdy bylo.

Pan Pavel prožil celé své dětství v Milovicích. Řadu let strávil vedle dětí sovětských vojáků. Viděl jste sovětské vojáky a jejich životní styl. Co je a co není pravda, jde-li o naše současné povědomí o Milovicích a zvláštním soužití mezi místními a příslušníky sovětské armády?

Dobrý den. Jmenuji se Pavel, když v 68. roce sem přicházela ruská vojska, mně bylo pět let, vůbec jsem z toho tenkrát neměl žádný rozum. Pamatuji se, že jsem takhle stál u baráčku za plotem, kde přesně asi 2 metry ode mne jezdila ruská auta, tanky…jeden za druhým. To si pamatuji jenom jakoby v mlze. Vím, že babička mě vždy hnala od plotu, aby mě nikdo nepřejel. Ale chci tím říct, že jak jsem tady s nimi žil od začátku, jako děcku mi oni jako okupanti nepřišli.

Když přišla v 68. vojska, dostali jsme byt po důstojnících, kteří v tu chvíli byli asi vyhozeni z armády. Přestěhovali jsme se do Starých (část obce, pozn.) Milovic, kde byly tyto vojenské byty, to už byla jakoby Balonka (část obce, pozn.). Já jsem tam s nimi bydlel. Za barákem jsme měli střelnici, kde skoro čtyřikrát v týdnu měla ruská vojska střelby. Ve dne v noci. Dalo se na to zvyknout. Člověk, když to má od malička, tak si na to zvykne jako na bouřku. Denně tam létala letadla, protože jsme měli letiště kilometr za barákem, obrovskou přistávací plochu, kde ve dne v noci startovali. Provozovali i noční lety. Jezdila tam auta. Kolony aut. Pochodovaly tam denně stovky vojáků, rozcvičky atd….

Když jsem byl v 80. letech v Liberci, nad městem přelétávaly vojenské MiGy-23. Paní trafikantka tehdy říkala, že jen čeká, až tam na ně něco spadne. Jaké jste měli pocity vy?

Určitě. Rambajs to byl. Šílený rachot. Nechá se na všechno zvyknout. Jak jsem stárnul, bydleli tam s námi v baráku. Byly to baráky pro čtyři rodiny, tedy čtyři rodiny v jednom vchodu, čtyři rodiny ve druhém vchodu. Bydleli jsme v jednom vchodu, s námi tam bydlely další tři ruské rodiny. Aby se tam všichni Rusové vešli, bydleli ve dvou rodinách na jeden byt.

Bylo tam hodně lidí a s nimi děti. Od malička jsme si s nimi hráli. Prali jsme se. Ne ve zlém. Jako děti jsme se škorpili. Jak jsem vyrůstal, chodili jsme do školy. Normálně jsme se tam běžně kamarádili. Nebral jsem je jako okupanty. Byl jsem tam od malička. Bral jsem je, že tam patří. Jak jsme si hráli, hráli jsme hokej, učili jsme se mluvit. Dorozuměli jsme se. Měli jsme slova, která se ani ve škole neučila; museli jsme se ve škole povinně učit ruštinu. Přesto jsme uměli slova, která neznala ani učitelka, když se dělaly rozhovory ve škole.

Jak jsme vyrůstali, najednou jsme dospěli. Měli jsme už svůj názor, jako že tam nemají být, a byli… Pořád vše překrývá fakt, jaký jsme my domácí z pobytu vojsk měli užitek. Měli jsme ovoce, maso. Jezdili k nám z okolí na výstavy jako Boj o Duklu, Dioráma: koukali jsme se na noční boj v kinosále, jako bychom bitvu o Duklu sami zažívali. Stovky zájezdů se na tuto podívanou jezdily podívat. Zájezdy měly možnost se v místě rozprchnout a nakoupit zboží. Byly tam tuny ruských výborných čokoládových bonbónů. Mezi ty vyhlášené patřily griliážové… Ovoce: banány, pomeranče, melouny! To bylo v Praze a Milovicích. Nikde jinde se to nekoupilo.

Jak situace vypadala po odchodu sovětských vojsk. V čem byl rozdíl?

Když sovětská vojska tenkrát odcházela, už se to dopředu tušilo. V té době bylo perfektní v Milovicích bydlet proto, jelikož důstojníci skupovali auta jako Moskviče, Žigulíky. Za tyhle auta byli schopni zaplatit cokoli. Když jsem pomohl sehnat auto, které by byl důstojník schopen si odvést do Ruska, oni vám za to dali uhlí, mohli vám přivést plné auto, třítunovou Zilku černého uhlí, bylo to topení na dva roky. Dávali nám benzín. Lili jsme do aut benzín tím způsobem, že nám benzín doslova tekl z nádrží ven. Z mého pohledu: na to, že tu byli Sověti, na to jsem si v té době nemohl stěžovat.

Dnes tam jsou sice zbytky ropných havárií, ale to jsme v té době nevnímali, jestli tam někde tekl olej do země, že tam byla munice atd. Když to vezmu zpětně, vím, že to asi nebylo dobře.

Když jsem byl asi desetiletý kluk, kamarádovi, který bydlel ještě o malinko blíž k vojenské střelnici než my, tenkrát mu projel tankem barák. Přejeli mu tátu. Tenkrát se samozřejmě všechno ututlalo. Stalo se to v noci, že tank projel barákem, zastavil se o tři baráky dál. Táta byl na místě mrtvý, maso bylo v pásech a kolejích, kudy tank jel. Do rána tam vyrostl vysoký plot. My jako děti jsme věděli, o co jde, byl to spolužák. Všechno se ututlalo. Do čtrnácti dnů tam stál nový barák, jako že se nic nestalo. Tohle je špatná vzpomínka, kterou mám na tuhle dobu. Jinak sám za sebe můžu říct, že si nemůžu stěžovat. Nemůžu si stěžovat. V tu dobu mi bylo nějakých 5-20 let.

Jsou názory, že ti vojáci po sobě nechali nějakou spoušť kromě ropných havárií. Že tam byly zdemolované, vybrakované domy. Odpovídá to skutečnosti? Jak vypadal život rodin, které tam žili a co po sobě zanechali?

Já si myslím, že tam byly vybrakované domy a vybrané radiátory,… že větší část tam rozebralo české obyvatelstvo.

Jak se díváte na to, jak je Rusko v Evropě a Česku vnímáno dnes?

Až tak do politiky nevidím. Z mého pohledu tuším, že lidé lžou na Západě a na Východě jakbysmet. Přeberte si to každý, jak potřebujete.

Jste ještě v kontaktu s lidmi, se kterými jste si tenkrát hrával?

To určitě ne. To už je dávno pryč. Mezi vojáky byli tehdy i civilní pracovníci. Kamarádili jsme se třeba i více. Navštěvovali jsme se. Chodili jsme na pivo. Zvali nás, až jednou budou zase zpátky v Rusku, že nás pozvou k sobě, zvlášť pokud bydleli blízko Černého moře… Tyto vazby se dávno přetrhaly. Je to dávno pryč.

Kdybyste to všechno zhodnotil stručným heslem pro ty, kteří nežili v Milovicích? Co byste řekl jako pamětník?

Z mého pohledu si na tuhle tu dobu nemůžu ztěžovat. Vždy ze mě vypadne pozitivní komentář. Nemůžu říct, že bych se já v té době měl špatně. Určitě ne.

*Přepis rozhovoru je upraven, jeho autentickou verzi můžete vyslechnout na nahrávce

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Český politik viděl nejmodernější ruské zbraně a byl nadšen
Kalousek pohrozil České republice izolací. Oč jde?
Babiš: Odchod Česka z EU by ohrožoval budoucnost země
Štítky:
armáda, SSSR, Československo
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku