18:07 14. prosince 2018
Místopředseda KSČM JUDr. Stanislav Grospič

Francie: ČR propásla okamžik, aby držela pusu! KSČM: Byli jsme před EU, budeme i pak!

© Foto: Official site of Parliament of the Czech Republic
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
14860

Proč by ČR neměla držet pusu, zda by dokázala žít i mimo rámec EU, proč Rusko, když už splnilo všechny podmínky Západu, je zase na indexu – na tyto a další dotazy, včetně toho, z jakého důvodu pobyt vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR nebyl tou pravou okupací, na to Sputniku ČR odpovídá místopředseda KSČM JUDr. Stanislav Grospič.

Dobrý večer pane doktore, rádi bychom věděli, zda byste mohl okomentovat několik aspektů odvysílaného pořadu stanicí ČT24 Události, komentáře z 21. srpna 2018. Poslankyně Miroslava Němcová v tomto pořadu vyjádřila několik zajímavých skutečností. Jelikož byly směřovány jakoby na vás (KSČM), chtěli bychom znát Vaši pozici.

Mohu se pokusit.

Například bylo by možné odlišit nacistickou okupaci a tzv. pobyt sovětských vojsk, když už tu jednou máme takovouto rozdílnou terminologii; v rámci jiného rozhovoru jsme se ptali, zda by si kdo uměl představit, že by Pražané lepili protinacistické plakáty v roce 1939, odpověď zněla, že by si něco takového zřejmě netroufli… Proto se nabízí otázka, v čem je rozdíl podle vás v okupaci a pobytu?

Myslím, že rozdíl je naprosto zásadní. V roce 38 a 39 v březnu šlo o rozbití Československa, poté o obsazení zbytku jeho částí, o vytvoření protektorátu, tzn. rozbití české státnosti. U okleštěné druhé republiky, samozřejmě i o dosazení protektora, dosazení dohlížitelů na orgány veřejné správy obcí v územních celcích, šlo o dosazení protektorátní vlády, odzbrojení československé armády, z velké části i policie, četnictva a o výměnu lidí za loajální okupantům kádry, a to je nesouměřitelné (se sovětským pobytem, pozn.).

V roce 68 šlo o invazi, která byla poznamenaná vstupem vojsk členských států Varšavské smlouvy (ne všech). Je třeba vidět, v podstatě nedošlo k žádnému jevu provázejícímu okupaci, tzn. nedošlo k žádnému odzbrojení československé armády, nedošlo k žádnému odzbrojení sborů národní bezpečnosti, k nahrazování těchto institucí, k zásahům, k jakékoli ingerenci do vládní moci, k tomu nedošlo po dalších dvacet let, kdy tu byla smlouva o pobytu uzavřená mezi vládou ČSSR a SSSR. Co je potřeba také zmínit: v té době byla platná, znovu prodloužená, smlouva o přátelství mezi Československem a Sovětským svazem, (původně uzavřená v roce 1943 v Moskvě). V roce 63 byla prodloužená její platnost. Byla zde i Varšavská smlouva, která některé věci ze své podstaty rovněž umožňovala. Když poté došlo ke vstupu vojsk, byla uzavřena dohoda, která jasně stanovila, že nebude prováděn jakýkoli zásah do orgánů a struktury státní moci, záležitostí ČSSR. Takto by se okupace a „pobyt" daly odlišit. To samozřejmě ale nezpochybňuje to, že drtivá většina veřejnosti tento akt vstupu nepřijala, že to byla věc, která poznamenala vlastní komunistické hnutí a společnost. Avšak okupace to nebyla v žádném případě.

Paní poslankyně to líčila tak, jako by za okupaci 68 snad mohla tehdejší KSČ. Tak to na mě z obrazovky TV působilo…

To nevím, takový dojem jsem neměl. Ona prostě na vlně antikomunismu, ve snaze obhájit svůj názor na okupaci, řekla ledasco. Má na to právo. Já to vidím úplně jinak, protože pokud to máme hodnotit takto, pak kdo selhal, selhal. Tehdejší předchozí vláda ČSSR i vedení komunistické strany, které se nedokázalo vypořádat s narůstající situací, jež kulminovala v roce 68-69. Znovu říkám, vstup byl demonstrativní, byl tam i onen sporný zvací dopis, o jehož legitimitě by se dalo diskutovat. Ten zkrátka existoval, je potřeba vědět, že zásah probíhal dramaticky, nebyl přijat českou společností, ale nedošlo k žádnému omezení výkonu státní moci legitimní vlády, ani dalších orgánů v Československé republice.

Poslankyně Miroslava Němcová ještě řekla, že jde-li o Lidice, neumí si představit, že by sympatizanti s nacistickou mocí přišli s iniciativou do Lidic; zde má být negativní paralela Miroslavy Němcové kladená mezi KSČ(M) a pietní akt před budovou Rozhlasu (2018). 5. května 2012 portál zpravy.idnes.cz informoval, že Lidice tehdy chtěly odmítnout od Německa dar na obnovu. Pod článkem probíhalo hlasování čtenářů (nejen lidických). Většina těch, kteří hlasovali, řekli, že s tím dnes nemají žádný problém, tedy na rozdíl od představitelů Lidic (2012). Vypadá to, že se Němcům vespolně odpustilo. Proč je Rusko takovým přetrvávajícím syndromem? Po roce 68 se zcela zjevně, sám to říkáte, u nás neděly takové věci jako za okupace, resp. po roce 39. V čem je tedy problém?

Potkávám se s lidmi na svých cestách po republice, při své práci… Je to záměrně, dlouhodobě a trvale vznášený problém a cíl politiky postavit český národ proti Rusku, ruské politice. Vše se nese na obrovské vlně protiruské hysterie. Myslím si, že ve skutečnosti lidé smýšlí jinak. To samozřejmě neomlouvá rok 68-69, toto období mělo být řešeno jinak. Nicméně viděl jsem několik anket, kde se k tomu lidé vyjadřovali tak, že události roku'68 nevidí tak tragicky jako ty z let 38-39. Zdá se mi, že současný establishment by rád, aby přebil mnohem dramatičtější události jinou událostí. Teď je to cílená cesta vedoucí ke konfrontaci s Ruskem jako takovým, přitom to dnešní Rusko je úplně jiný stát, než jakým býval SSSR.

Pokud by se nemělo zdůrazňovat jen to negativní, má současná KSČM v záloze něco konstruktivního, co by posílilo vztahy s Ruskem?

Udržujeme vztahy s Komunistickou stranou Ruské federace a různými jejich vlasteneckými organizacemi. Respektujeme a chceme respektovat rovnoprávnost národů. Nejde nám o to, abychom přiřazovali naši zemi jednou na Západ, podruhé na východ. Měli bychom usilovat o rovnoprávné vztahy se všemi národy a státy ve světě a našem okolí. V tomto smyslu by Česká republika neměla být konfrontována s Ruskou federací. Rusko, vzdor některým událostem, jako byl rok 68, se spíše vždy snažilo nám pomoci uchovat naši národní identitu, například již od doby obrození.

Rusko v 90. letech prakticky ve všem vyhovělo Západu, maximálně mu ustoupilo. Rusko není ani bývalý SSSR. Stupeň rusofobie je přesto vyšší než před 10 lety. Čemu to přičítat na vrub, co může tak globálně vadit?

Je to dáno snahou vymanit nás ze sféry bývalého východního bloku, vytrhnout nás z historických vazeb a směřovat nás na Západ. Je to podobné jako s vývojem křesťanství v našich zemích. Dominanci získalo katolictví, zatímco východ je pravoslavný. Dělicí čára i z hlediska náboženského vlivu je patrná v Evropě a dost určuje, jakou identitu si země udržují a jak se k sobě chovají. Možná že i zde je třeba hledat odpověď na vaši otázku.

František Palacký říkal, že jsme byli i před Rakouskem, budeme i po Rakousku. Z Německa zaznívají hlasy, že např. ČR už nemůže moc dále existovat mimo rámec EU. Jakmile jsme se jednou takhle integrovali, už by to pro nás bylo prakticky neproveditelné. Osobně jsem slyšel v médiích (2003) říkat Jacquese Chiraca* zajímavá slova o tom, že Česká republika propásla vhodný okamžik k tomu, aby zmlkla. Domníváte se, že jsme sebevědomým státem, který má nárok na vlastní politiku či že nelze jinak, než být integrální částí EU, tedy nikoli jinak než právě takto…

Mám někdy pocit, že trošku tu naši politiku na dlouhá desetiletí poznamenává fakt, že jsme vždy byli součástí jiných států a soustátí. Sice se podařilo zachovat naši národní svébytnost, že se podařilo obnovit po staletí naši státnost společně se Slováky v rámci ČSSR. Na druhou stranu si v sobě neseme zakódované stigma porážky na Bílé hoře i násilné rekatolizace. Trochu to máme v podvědomí. Pevně věřím, že byli jsme před Evropskou unií, budeme i po ní! Život mimo EU by byl obtížný, ale ČR by uměla být i mimo rámec EU. Jde-li o Francii a Německo: musíme chápat jejich ambice. Musíme vúči nim být opatrní. Mnoho nám slibovali, ale když se to křížilo s jejich zájmy, házely nás přes palubu.

Děkuji moc za rozhovor.

Také děkuji, mějte se hezky.

*Poznámka: Jacques Chirac r. 2003 (viz nytimes.com, 2003) na adresu některých států bývalého východního bloku, které podpořily invazi USA do Iráku (včetně ČR) řekl:… ont manqué une bonne occasion de se taire… Citovaný zdroj se snažil změkčit výrok Chiraca. Nicméně Chirac řekl to, co řekl… Větu lze pochopit i daleko ostřeji. Je to podobné, jako když plešatí lidé v EU jsou popisováni nikoli jako plešatí, ale jako ti, kdo čelí „folikulární výzvě". Asi takový rozdíl je mezi „příležitostí mlčet" a „držet ústa".

Doplňující zdroj

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Exkluzivní rozhovor s Ovčáčkem, který česká média odstranila
Kiska pije sangriu, Dubček je "komunistická svině": největší trapasy oslav 50. výročí
Soudruzi komunisté udělali chybu. Názor českého novináře (VIDEO)
Štítky:
okupace, 21. srpen 1968, KSČM, SSSR, Česká republika, Československo, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku