19:56 13. listopadu 2018
Václavské náměstí v Praze 28. října 1918

Campbell: Proč máme dějiny, jaké máme?

© Foto: Public domain
ČR
Získat krátkou URL
Jan Campbell
11449

Pro některé se blíží svátek 28. října. V ten den se bude oficiálně oslavovat založení Republiky Československo před 100 lety největší vojenskou přehlídkou v moderní historii, otevřením renovovaného Národního muzea a výstavou všemožné techniky, to vše za netypické ochrany prý zdravé, demokratické společnosti.

Tisíce policistů, vojáků a členů tajných služeb budou chránit oslavovatele. Mnozí z nich však ani dnes nevědí, jaký byl oficiální název první republiky od 1918 do 1920, nečetli Masarykovu Světovou revoluci, a neví nic o jeho bludech, hlásajících vítězné tažení světové demokratické revoluce.

Již před vznikem státu, který vznikl politickým rozhodnutím mocností a ne vůlí národa, platily hodnoty (nezabíjej, nekraď, nelži a nedělej dluh, pak se nemusíš bát), o kterých se i dnes vede spor mezi lidmi různých profesí, národností a věku. Hodnoty, které potvrzují, že víra (i v demokracii) není závislá na lidském světě, ale na důvěře. Dnes ji ničí nihilismus, schopný metastazovat.

Oslavovat republiku, která se během 100 let několikrát transformovala do jiných, dává smysl tehdy, když si uvědomíme a ohodnotíme okolnosti vzniku a transformace republiky v širším historickém kontextu. Ten tvoří minimálně vnější okolnosti (většinou způsobené lidmi konajících podle pravidla — dělej to, co říkám, nedělej to, co dělám), vnitřní okolnosti (většinou pramenící z nedostatku sebereflexe vůdců) a historické události mnohdy nemající (na první pohled) nic společného s posuzovanou záležitostí. Proto máme dějiny, jaké máme.

Národní muzeum
© Sputnik / Ramil Sitdikov
Národní muzeum

Z nich vyplývá povinnost si uvědomit, že kdyby nevznikl stát, málokdo by věděl, že neumíme vládnout, že děláme mnohé zásadní věci špatně, a že s výjimkou válek, náboženského pomatení a epidemií to v historii zpravidla fungovalo tak, že se novým generacím žilo lépe než těm předchozím, nehledě na skutečnost, že mladé generace to měly vždy těžké se dostat k moci. I dnes jsou vedoucí místa v úřadech, v dozorčích radách a v bankovních institutech obsazeny lidmi, kteří demonstrují svojí pokrokovost především řečmi. Dnes jsou to řeči o nutnosti zrušit stát, rodinu a rozdíly mezi pohlavími. Zítra, Bůh ví, o čem. Tolerováním takové řečnění (bez odpovědnosti a konkrétnosti) se odvádí pozornost veřejnosti od skutečných problémů společnosti. Protože se někdy dlouho chodí se džbánem pro vodu, než se ucho utrhne, mladá generace (nejenom české kotliny) si těžko uvědomuje, že nemá šanci obsadit klíčové pozice podle přání nebo schopností, změnit systém mírovou cestou, a že akceptuje roli křoví. V tomto kontextu představují neexistující Republika Československo a existující Česká republika zrcadlové bludiště a historickou spravedlnost ve formě nemožnosti se vymlouvat, a možnosti se podívat zpět, až ke kořenům přítomnosti.

Jedním z kořenů přítomnosti, ze kterých se zrodily Republika Československo a dnešní Česká republika, je květen 1618. Před 400 roky došlo k druhé pražské defenestraci, k začátku 30 leté války a ke zrodu současné Evropy a světového řádu. Ten tvoří nejenom otázky Anglie, Německa a Ruska, vztah států k němu tehdy a dnes, otázky vzniku německého militarismu, mýty německých historiků 19. a 20. století a nacistické propagandy, ale i současná bezradnost, cynismus a život našich vůdců bez reflexe a opravdových přátel, podobný životu Masaryka 20. let. Ten alespoň věřil, že kořeny demokracie jsou v křesťanství.

Patřím k laikům, kteří tvrdí, že 30 letá válka byla pravděpodobně první světovou válkou v historii. Proč? Před 400 roky měl svět charakter eurocentrismu. Tvořily ho všechny evropské státy. 30 letá válka, která začala po 15 leté smutě v Rusku (období ruských dějin z let 1598 až 1613 představující kritickou epochu charakterizovanou hlubokou vnitřní i vnější politickou krizi moskevského státu), rozdělila eurocentrismus na dva tábory: Španělské a Rakouské Habsburgy a ostatní. Výsledkem války nebyla pouze traumata, strukturální změny mezinárodních vztahů, které vedly k systematičnosti, ale i Vestfálský mír, uzavřený 24. října 1648. Vestfálský mír představuje soubor dvou smluv, Münsterské a Osnabrückské. Ukončil Třicetiletou a Osmdesátiletou válku. Nebudu se o nich rozepisovat, a ani o popisu německých lokalit po válce projíždějícími Angličany, o obrovských ztrátách obyvatel v Hesensku a Bavorsku, následné epidemii, hladu a případech lidožroutství v Evropě. Uvedené podporuje hodnocení 30 leté války některými historiky jako apokalypsu německé historie.

Mladší generaci připomínám, že 30 letá válka byla nejenom válkou religiózní a o moc, ale i válkou, ve které byl každý každému nepřítelem. Podobně je tomu i v dnešní společnosti bez formálně vyhlášené války. 30 letá válka řešila vnitřní záležitosti Svaté říše římské národa německého (Sacrum Imperium Romanum, německy Heiliges Römisches Reich), problém mezi katolíky a protestanty, a vnitřní řád, tj. říšskou ústavu. Tím, že se války účastnily všechny instituce té doby, pro lhostejné a vyčkávající nebylo místo, hodnotím 30 letou válku jako válku totální. Vznikla na základě všeobecné duchovní a hospodářské krize projevující se již v 16. století, v době církevní reformace, tzv. malého ledového období, krize dynastií a politických institucí, neschopných si přiznat nutnost zásadních změn. Podobně je tomu i dnes. 30. letá válka umožnila zrození nového typu států. Nedovedu si představit, že by to samé, či podobné mohla umožnit válka (v) současnosti, se kterou si denně pohráváme na poli obchodním, technologickém, vojenském a kulturně hodnotovém. Historie učí, že skutečná demokracie by mohla existovat pouze jako systém reálných, nikdy ne virtuálních hodnot.

Další příklad toho, co mám na mysli v historickém kontextu vzniku, zániku a transformace republiky, nabízí dílo Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621 — 1676). Tento nejvýznamnější německý barokní spisovatel zobrazil v protikladu k tehdejší dvorské literatuře život prostého lidu a hrůzy třicetileté války. Kdo nerad čte, může se podívat na film z roku 1975 — Des Christoffel von Grimmelshausen abenteuerlicher Simplizissimus. Ironicky znějící název jednoho z největších masakrů třicetileté války, Magdeburská svatba, vražda saudskoarabského novináře Džamála Chásakdží a včerejší masakr studentů v Kerči, jsou příkladem hodnoty lidského života v době války, jako takové. Ze současných profesionálně se zabývajících politologií a dějinami idejí, doporučuji práce Herfried Münklera (1951). Pracuje na Humboldtově univerzitě v Berlíně a hodnotí jeden z výsledků 30 leté války jako zrod německého militarismu. V kontextu výzev současnosti nemohu ne připomenout koncept zvláštní německé cesty (Deutscher Sonderweg) přijatý dokonce i ruskými slovanofily 19. století, Smolenskou válku (1632-1634), která téměř pohřbila Rusko, ale i zásobování švédských vojsk chlebem z Ruska během jejich tažení. V neposlední řadě i nedávné, mnohými ignorované nebo nepochopené připomenutí lekce 30 leté války kancléřskou Merkel, tentokrát v souvislosti s válkou na Blízkém a Středním východě.

Bylo by proto dobré, především pro mladou generaci, kdyby dění 1618, princip Pax sit christiana, universalis, perpetua obsažený v souboru smluv nazvaných Vestfálský mír a současný stav České republiky se svými domácími a vnějšími výzvami byly adekvátně, objektivně a kontextově reflektovány nejenom v rámci oficiálních oslav 28. Října 1918, ale i ve školách. To proto, že ignorování uvedené trojice, představující výzvu k dialogu, ne k diskuzi a přepisování historie, podporuje fatální spoléhání se na spojence, mlží význam staré zkušenosti, Ochraňuj mě, Bože, před přáteli, před nepřáteli se ochráním sám, a podporuje iluzi o možném opakování vzestupu Evropy, který následoval hrůzostrašné 30. leté válce. Pokud si se změnil na ovci, nediv se, že po tobě slídí vlci, učili mě doma i ve škole. Souhlasu netřeba. 17.10.2018

Názor autoru se nemusí shodovat s názorem redakce.

Více:

Foreign Policy: Revoluce a státní převraty jsou opět módní taktika
Slovinský profesor: Revoluce 1989 zachránily Východoevropany před migranty
Václav Klaus: EU musí projít sametovou revolucí
Talent, rozum a krása. Slavné ženy v dějinách Česka a Slovenska (FOTO)
Masaryk a Pyrrhovo vítězství. Názor
Štítky:
nezávislost, dějiny, revoluce, Říjnová revoluce, Sametová revoluce, Tomáš Garrigue Masaryk, Česká republika, Československo, Slovensko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku