19:17 13. listopadu 2018
Hodina matematiky ve škole

Hrůzy českých učitelů. V čem se dnešní děti liší od předchozích generací

© Fotolia / Kzenon
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
2331

ČR v minulosti čelila kritice kvůli exodu Romů pryč z ČR (cca kolem r. 2000), že nemá vyřešenu záležitost s touto minoritou. Dnes na ZŠ třída „běžných žáků“, která se skládá případně také z Romů, příslušníků dalších etnik, ale i třeba z žáků s handicapem, může posloužit ukázkou multikulturní koncepce a inkluze. Nedoplatí na to „běžná“ většina?

Sputnik ČR se obrátil na učitelku na ZŠ, která působí v jedné ze základních škol na Praze-západ, zda by mohla přiblížit, jak to dnes ve vyučování chodí, jak je na tom učitel, jací jsou obecně dnešní žáci. Zajímalo nás, jak je to s romskými žáky, handicapovanými žáky a těmi, jejichž rodiče jsou cizinci. S učitelkou H. B. jsme se domluvili, že zůstaneme u iniciál jejího jména a nebudeme blíže specifikovat lokaci školy, kde pracuje.

Máte zkušenosti s Romy ve třídě?

H. B.: Já konkrétně takové žáky nemám, ale jedna má kolegyně na této škole ano. Předesílám, že tyto otázky jsou dnes citlivé a mohou být chápány tak, že mají skrytý xenofobní (rasistický) podtext, proto děkuji, že zachováte určitou míru anonymity.

Z vaší odpovědi cítím, že multikulturní přístup je správný, ale pokud se překročí jistá míra, učitel má dojem, že by se možná neměl vůbec vyjadřovat. Čeho je to indikátor?

Učitelé jsou dnes tlačeni k tomu, aby byli úředníky. Musím vyplňovat mnoho nesmyslných „papírů", zkrátka všemožných lejster, na samotný pedagogický proces zbývá málo času. Uvědomte si, že hodina na ZŠ trvá 45 minut. Má třída má 26 žáků, naštěstí učím na tzv. národní škole 4. třídu a nemusím každou hodinu začít docházkou. Tato třída se po školním areálu nikam nestěhuje každou hodinu. Nemusíme několikrát denně čekat, až všichni přijdou, nebo až třídu vyklidí.
Třída s inkludovanými žáky je vlastně „dvojrychlostní", musíte zohledňovat několik osob s individuálním výukovým plánem (IVP), což za určitých okolností být problém nemusí. Jindy nemůže být řeč o „normální výuce". Obecně pak stačí jeden problémový žák, teď mám na mysli chování, který je schopen rozvrátit celé vyučování; nedej bože se za něj z osobních důvodů postaví pan ředitel, paní ředitelka.

Dnes není ani vyloučeno, že na učitele tlačí rodiče. Rodiče umí spustit vlnu i neopodstatněné kritiky na sociálních sítích. Konečně šikanovat učitele tímto způsobem dnes zvládají i žáci. Má čtvrtá třída je však báječná. Já si osobně nestěžuji.

Tuším, že asi narážíte na to, že II. stupeň je při takovéto konstelaci zřejmě větší problém než třeba právě 4. třída?

Tak si vezměte třeba takovou sedmou osmou třídu. Angličtinářka (z jiné ZŠ v Praze, profesní kamarádka učitelky H. B., pozn.) si mně postěžovala, že má tu „smůlu", že učí na spádové škole, kam se žáci „odkládají" ze všech přilehlých míst. Učí jazyk ve spojené třídě, kde je žáků více, než kolik je v mojí třídě. Půlka z nich má „papíry na hlavu", že například nemohou být ústně zkoušeni, jiní mají různě nastavené IVP. Do toho se musí dodržet metodika výuky podle konkrétní jazykové učebnice (již prosadili rodiče!), na čemž trvá pan ředitel (potažmo inspektor), která je dimenzována na daleko menší počet žáků. 50 % třídy předem ví, že vyzkoušena v hodině nebude buď proto, že učebnice jednak neobsahuje tolik materiálu pro každého žáka, zadruhé se to celkově ani nemůže stihnout kvůli různorodosti žáků samotných, nebo i proto, že daná třída má chronicky mizernou účast (prezenci). Například docházka romského žáka v takové třídě vykazuje značnou nepravidelnost a rodiče se nezajímají o to, co jejich ratolest dělá, kde zrovna je. Tím ten romský žák sice nutně nevybočuje, ale špatná docházka se ho osobně týká. Když do toho započítáte zjišťování, kdo chybí, kdo je přítomen — nutný rituál na začátku každé hodiny — než se zkontrolují domácí úkoly, než hodina vůbec začne, už se hlásí pět dětí, že chce na WC, což jim IVP umožňuje: kdykoli se mohou zvednout, je jim dovoleno „projít" se po třídě, dojít si na záchod (i opakovaně po sobě). Zlaté časy, kdy žáci seděli s rukama za zády — dyslexie nedyslexie, všichni měli dobré výsledky a daleko lepší chování. Pokud tenkrát byli ve třídě děti romské, učitel dokonce dostával příplatek! Pokud tenkrát (za ČSSR) se mezi učiteli říkávalo, že jsou „jednou nohou v kriminále" kvůli odpovědnosti za děti, co by se mělo říkat dneska? Dnes jsou jednou nohou v „ústavu", víte jakém… Podle té mé kolegyně je vůbec nejlepší situace nejspíše na jazykovce, kam žáci/ studenti přijdou, mají zájem o předmět, předvedou se i iniciativně, učitel se necítí být poníženým úředníkem, má radost z vyučování, všichni se pak rozejdou s pocitem, že se něco naučili. Jiná má kamarádka učí na škole s waldorfskou pedagogikou, úplně se zhroutila, vyhořela. Kupodivu! Konec nastává, když rodiče začnou zasahovat do výuky.

Mohla byste upřesnit různorodost žáků? Tady nejde jen o příslušnost k etniku, že…

Zaprvé mají opravdu každý jinou úroveň. Já nedělím děti-žáky na hloupé a chytré. Ale představte si třídu, kde žák s IVP má svého individuálního asistenta (jistě, takovým žákem přece nemusí být Rom), který je také přítomen v hodině. Představte si, jak by se vám vykládala látka třídě žáků, kteří jsou na podobné úrovni, a oč hůře se učí tam, kde předem víte, že standardní výklad určité procento žáků nemůže stíhat chápat. Inkluze je proto bohulibá věc, ale chybou bylo, a to je můj názor, že byly zrušeny zvláštní školy. Osobně si totiž myslím, že například handicapované dítě může trpět tím, že vidí kolem sebe děti bez handicapu. Nelze to nikterak říkat v obecném smyslu, ale lidská duše, duše dítěte zkrátka vyžaduje péči a pokud možno minimum stresujících situací. Inkluze je dobře míněna, ale jsou chvíle, kdy pochybuji, zda to není spíše utopie. Zároveň konstatuji, že mám ve třídě vietnamskou holčičku, která je premiantkou třídy, tedy nejlepším žákem.

Kdyby se to podalo zcela stručně a jasně. Romové ani děti s handicapem nejsou (zatím) problém. Majorita není primárně ohrožena, přesto cítím, že to někde drhne…

Hlavně nic nezjednodušovat. Kdoví, jaký dopad má dlouhodobý proces. Nyní se zdá, že to vázne v organizaci. Když si do toho připočítáte, že bohatí rodiče vyžehlí u ředitele školy jakýkoli průšvih svého geniálního synátora či dcerušky (spíše se to týká vyšších ročníků), učitel je o to více bezmocný. Když pak proti vám rodiče sepíší petici, protože zkoušíte „přísně", můžete si vybrat, zda chcete na dané škole pracovat. Patrně spíše přistoupíte na tlak rodičů, ale dokonce i žáků. Osobně si myslím, že jsou pryč doby, kdy si učitelů lidé považovali. Abych ale odpověděla nevyhýbavě. Majorita třídy není ohrožena. Spíše jsou ohroženi učitelé. Konstatovat věci se 100% jistotou nelze. Protože kdyby vyhořeli všichni učitelé, kdo pak bude učit? Pak by tu ono ohrožení bylo…

V médiích jsem zaslechl, že učitelé mají v brzké době brát průměrně 40 000 Kč. Domníváte se, že je to reálné?

Dovolte, abych se tomu od plic zasmála.

Budeme vám přát, aby se prestiž učitelské profesi zaslouženě vrátila.

To bych si také přála.

Pro ilustraci — romský smysl pro humor týkající se i (VŠ) školství:

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Expert o využití 380 milionů euro na Romy pro Slovensko. Výsledky překvapí?
Zeman o strachu z Romů: lidem odmítajícím práci by neměly být vypláceny dávky (VIDEO)
Velká rvačka Romů v Německu – židle, lahve, pálky (VIDEO)
Romové kvůli převtělenému Ježíšovi okupují slovenské město
Štítky:
inkluze, učitel, invalida, vzdělání, škola, Romové, děti, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku