01:31 14. listopadu 2018
Český anarchokapitalista Martin Urza

Zrušit sociální systém a důchody! Kdo to v Česku navrhuje?

© Martin Urza
ČR
Získat krátkou URL
Aleš Zelenka
4220121

Martin Urza je zastáncem anarchokapitalismu, tedy života ve svobodné bezstátní společnosti, o které přednedávnem dokonce napsal knihu. Dílo mladého programátoru vyniká svou přísnou logikou, i když vyvolává určitou kritiku. Opravdu volný trh je všelékem, nebo jsme svědky další utopické myšlenky? S autorem knihy promluvil korespondent Sputniku.

Anarchokapitalismus nebo ankap je druhem anarchismu, který zdůrazňuje soukromé vlastnictví a z něj plynoucí přirozená práva jako klíčová pro realizaci bezstátní společnosti. Podle ankapu muže svobodný jedinec se svým vlastním majetkem zacházet jak bude chtít, což je základem svobodného trhu, který by nikdo neměl regulovat. Veškeré aktivity státu dle zastánců ankapu mohou být nahrazeny soukromými institucemi, a to včetně soudů, bezpečnosti, zdravotnictví, školství atd.

Utopie? Podle mladého programátora z Plzně Martina Urzy nikoliv! Přednedávnem totiž napsal knihu, která se jmenuje Anarchokapitalismus. Podle portálu Aktuálně.cz vybral na tuto knihu 2,7 milionu korun. Jedná se o první české dílo o anarchokapitalismu. Kniha Urzy vyniká svou přísnou logikou a má citelný vliv rakouské ekonomické školy.

Martin Urza je jedním z těch, kdo by rád celkové změnil dnešní systém. Ať už jde o zdravotnictví, školství nebo důchody. Zdravotnictví by mělo být nahrazeno pojištěním, jak už to fungovalo dřív a sociální systém by měl být vůbec zrušen, protože podle Urzy stát z vybraných peněz živí armádu úředníků, kteří drží systém v chodu, a občan by na tom byl lépe, kdyby si spořil sám. Všechno má vyřešit volný trh.

„Stát přece nedělá nic jiného, než že násilím vezme od lidí prostředky, ze kterých jim pak zaplatí zdravotní péči. Nedisponuje žádnými magickými tajuplnými kouzly, kterými vybrané prostředky nějak záhadně zhodnotí a zaplatí z nich něco, co by si lidé jinak dovolit nemohli; naopak disponuje jistými — o poznání méně kouzelnými — triky, jak z vybraných peněz značnou část znehodnotit," píše ve své knize Urza.

Sputnik promluvil s Martinem Urzou o svobodné bezstátní společnosti a o tom, jak by anarchokapitalistický systém měl fungovat v praxi.

Ekonom Ronald Coase napsal článek The Nature of the Firm (Příroda společnosti), kde si položil otázku: proč na volném trhu fungují firmy založené na příkazových a administrativních principech? Najímaní živnostníka pro každý úkol, uzavření samostatné smlouvy atd. je příliš nákladné. Proto na moři volného trhu jsou ostrovy autoritářství ve formě firem.

Nemyslíte si, že stejná logika platí i pro stát? Totiž snižuje náklady především na obranu a udržování pořádku.

Já rozhodně nenamítám nic proti tomu, aby si majitelé jednotlivých organizací zařídili své vnitřní fungování dle vlastního uvážení.

Nerozporuji ani úspory z rozsahu, nechť z nich těží, kdo chce.

Jsem však zastáncem toho, aby si každý mohl dobrovolně vybrat, zda chce či nechce využívat a platit za něčí služby. Jsem odpůrcem násilného donucení kohokoliv k povinnosti podřídit se nějakému vládci.

Jsou-li úspory z rozsahu tak velké a skutečně se to vyplácí, rozhodně není třeba k tomu lidi nutit; pokud je stát tak dobrý, přece jeho služby nemusí být povinné, může vyhrát ve volnotržní soutěži.

Státy mají určité mechanismy ochrany od monopolů, jak se bude bojovat s monopoly v podmínkách komunit?

Je bizarní, že v první otázce se zabýváte tím, jak udržovat pořádek a bránit se bez monopolu, ale hned v druhé se ptáte, co s monopoly! Mechanismus státu "ochrany od monopolů" spočívá v tom, že si sám uzurpuje ten největší monopol na celou řadu služeb, a zejména na násilí. Tvrdit, že abychom se ochránili před monopoly, musíme tady mít ten největší monopol, tedy stát, je absurdní.

Mechanismus státu „ochrany od monopolů" spočívá v tom, že si sám uzurpuje ten největší monopol na celou řadu služeb, a zejména na násilí. Tvrdit, že abychom se ochránili před monopoly, musíme tady mít ten největší monopol, tedy stát, je absurdní.

Bez státu sice může dojít k tomu, že některý z hráčů na trhu získá dominantní postavení, ale pořád může vznikat nová konkurence; byť třeba znevýhodněná tím, že ten velký hráč už má zákazníky, know-how a podobně, což je těžké, ale pořád lepší, než když stát konkurenci k sobě prostě násilím zakazuje. Bude-li onen dominantní hráč své pozice zneužívat, ostatní konkurenti tím dostávají šanci uspět. Tato problematika je složitější, přesně na toto téma jsem měl celou přednášku, jejíž záznam si můžete pustit v Kanálu Svobodného přístavu, jmenuje se Anarchokapitalismus: Monopolizace.

Kdo bude podporovat a rozvíjet infrastrukturu v anarchokapitalistickém systému? Vždyť z hlediska trhu je nevýhodné vést elektřinu nebo stavět silnice do sídel mimo hlavní aglomerace.

Z hlediska trhu je výhodné stavět cokoliv kdekoliv v takové kvalitě, za jakou jsou lidé ochotni zaplatit. Nejsou-li lidé ochotni za něco zaplatit, pak to znamená, že zdrojů, které to spotřebuje, si cení více, než té věci samotné (jinak by byli ochotni za onen produkt zaplatit více než za čas či materiál potřebný k pořízení).

Jinými slovy je třeba hledat takové řešení, za které lidé zaplatit chtějí. Neumím posoudit, co přesně by to mělo být; možná méně kvalitní cesty, možná energeticky úsporné domy napájené energií z obnovitelných zdrojů. Ale možná by také lidi zaplatili kvalitnější cesty a rozvodné sítě lepší než dnes. Pointou je, že stavět něco, za co lidé dobrovolně ochotni zaplatit nejsou, znamená vždy plýtvání: Pokud zdroje potřebné pro vybudování dané infrastruktury stojí více, než kolik jsou lidé ochotni za onu infrastrukturu zaplatit, znamená to, že někde jinde jsou ty zdroje žádanější.

Nemyslíte si, že společné zákony, společné soudy, společná policie jsou prostě pohodlné a kvůli tomu jsou mnozí připraveni obětovat část svého jedinečného životního stylu a dokonce i platit daně?

O tom ani v nejmenším nepochybuji; je však krajně neetické, aby tito lidé násilím nutili jiné lidi k tomu, aby jim to platili.

Je možné nějakým jiným způsobem než prostřednictvím volených zástupců řídit společné přínosy získané prostřednictvím spolupráce komunit? Jak jinak než prostřednictvím systému kontrol a rovnováhy, rozdělení moci atd. tyto zástupce kontrolovat? Nemyslíte si, že nakonec vše povede k systémům, které již existují v decentralizovaných demokraciích, jako jsou Spojené státy nebo Švýcarsko?

Už podruhé zmiňujete komunity; nevím přesně, co tím myslíte. Některým lidem může vyhovovat život v komunitách, jiným ve velkoměstech, dalším na samotě. Nechme je být, ať si zařídí své věci po svém.

A delegují-li někteří lidé své pravomoci na jiné, budiž! A ať v rámci toho klidně hlasují. Je však nemorální, aby k tomu násilím nutili i ty, kdo tak své věci spravovat nechtějí. Delegovat můžeme pouze ta práva, která sami máme; mohu tedy státu svěřit péči o mé zdraví, jelikož je to má záležitost, ale už ne péči o zdraví souseda, protože to je zas jeho věc.

Kde je záruka, že se „bezpečnostní složky" nebo to, co má nahradit regulérní armádu, nestanou žoldnéři jako za středověku? Že svět nesklouzne do války všech proti všem a pak do nové autokracie, jak se to v dějinách již mnohokrát opakovalo.

Kde je záruka, že se státní bezpečnostní složky nebo regulérní armády nestanou žoldnéři jako za středověku? Že svět nesklouzne do války všech státu proti všem státům a pak do nové autokracie, jak se to v dějinách států již mnohokrát opakovalo?

Pravdou je, že taková záruka neexistuje, nikdy neexistovala a existovat ani nemůže. Ve státech ani v anarchii. Vždy může dojít ke zneužití moci a vždy může nastat totalita. Je absurdní to ignorovat v případě států, poukazovat na to v souvislosti s anarchií a dokládat to příkladem právě z historie států, ve které k tomu tak často docházelo, což není náhoda: Je-li moc centralizovaná, její zneužití je snazší než v decentralizované společnosti.

Experiment s nepodmíněným základním příjmem ve Finsku a Kanadě zkrachoval. Ekonomové dospěli k závěru, že základním příjmem může nahradit výdaje na sociální politiku pouze v zemích, které již mají silnou infrastrukturu a rovnoměrně rozptýlenou populaci, jinak školy, nemocnice a podobně budou obecně chybět nebo bude soustředěna v jednom z největších měst. Proč myslíte, že to za anarchokapitalismu bude jinak?

Jak souvisí nepodmíněný základní příjem s anarchokapitalismem? Anarchokapitalismus je založen na anarchoindividualismu a rakouské ekonomické škole, která mimo jiné vysvětluje, proč základní příjem nepřinese nic dobrého.

Má-li krach experimentu s nepodmíneným příjmem něco ukazovat, pak rozhodně anarchokapitalistické teorie spíše podporuje než vyvrací.

Píšete, že o ty, kdo nemají dost peněz na zdravotní péči, se postará charita. Jak je k tomu vlastně přinutíte? Vždyť v podmínkách volného trhu to není výnosné…

Píši to až jako úplně poslední možnost; je to spíše nepřípustná zkratka, i zde se mohu odkázat na svou přednášku o zdravotnictví nebo odpovídající kapitolu v mé knize.

Ale nutit k tomu nikoho rozhodně nechci, to dělají socialisté, ne anarchokapitalisté. Lidé ve skutečnosti nesledují jen a pouze finanční výnos, byť je to důležitý faktor v životě mnohých.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Dánský novinář rozptýlil mýtus o „ekonomickém krachu“ v Rusku
Zeman řekl, kdo vyvolal novou ekonomickou krizi
Šichtařová promluvila o tom, co čeká českou ekonomiku
Štítky:
rozhovor, ekonomika, trh, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku