02:24 14. listopadu 2018
Sovětská herec a bard Vladimir Vysockij

Syn barda, kterého v SSSR milovali i nenáviděli, přijel do Prahy s unikátním filmem o otci

© Sputnik / Anatoliy Garanin
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
1190

Vladimira Vysockého, ruského barda a herce, netřeba představovat. Sputnik získal rozhovor od jeho syna Nikity Vysockého, jenž druhý den festivalu Nový ruský film promítl v Městské knihovně v Praze unikátní snímek o svém otci. Film předeslal krátkým projevem, který písněmi Vysockého oživil překladatel a zpěvák Milan Dvořák.

Nikita Vladimirovič Vysocký přiváží do ČR film o svém tatínkovi „Vysockij. Aspoň, že jsem živ" (Высоцкий, спасибо, что живой). Jelikož mnoho bylo v médiích řečeno a na film se jistě podíváme, rádi bychom položili základní otázku: Jaký měl váš otec vztah k SSSR, k sovětské skutečnosti? Byl patriotem? Čeho dosáhl ve své kritice poměrů? Nakolik je mi známo, během své cesty po USA Vladimir Vysockij nekritizoval Sovětský svaz. Dalo by se to vše nějak v kostce okomentovat?

Vysockij: To je docela komplexní otázka.

Jak se mu žilo v SSSR?

Prožil nelehký život. Není možné jej popsat nějakým jedním slovem, jedním obratem. Měl různá období — neúspěšná, když se mu na začátku nedařilo. Čtyři roky byl fakticky hercem bez angažmá, právě v této době začal psát písně. Bylo to v časech, kdy završil svá herecká studia. V této době jej i nejbližší lidé prakticky odepisovali, nevěřili, že by se mohlo cokoli povést. Po třech letech jedny mládežnické noviny ale položily anketní otázku: „S kým byste chtěli strávit Silvestra?" Odpovědi se rozdělily přesně napůl: půlka by ráda s Jurijem Gagarinem, půlka s Vladimirem Vysockým. Vysockij se stal megapopulárním.

Byla to ale jiná popularita než u tehdejších herců, jejichž popularita byla podmíněna prací v televizi, případně činností v rámci velkých vládních koncertů. Jeho popularita byla jiného druhu: Vysockij byl ruským básníkem, který nikdy neviděl ani jednu řádku svých publikovaných veršů v ruštině. Přitom byl mezi lidmi neskutečně populární a žádaný. Současně s tím se však rušily jeho koncerty, půlka jeho koncertů byla nezákonných, riskoval i vězení, absolvoval několik předběžných soudních líčení. Nebyl sice zakázán, neměl však ani oficiálně povolenou činnost. Proto se domnívám, že by bylo korektní říci, že si dokázal zachovat tvář, nebyl řekněme prosovětským občanem, byl však patriotem, měl rád svou zemi, svůj lid. Vážil si historie, epochy, v jejímž rámci mu bylo dáno žít. Těžko bychom mu připisovali antisovětskou či naopak prosovětskou náladu. Zastával svou specifickou pozici. Právě proto jej mají tak rádi. Nikomu se nepodobal. Byl svůj. Po pravdě řečeno — jeho místo (v ruské kultuře, pozn.) je stále jeho, nikým jiným nebylo obsazeno.

© Sputnik .
Nikita Vysockij přednáší verše otce Vladimíra Vysockého Až dozpívám a dohraju

Cítil se Vladimir Vysockij osaměle či dosáhl pocitu štěstí ve svém životě?

Těžká otázka. Chvílemi byl šťastný, což vyplývá z jeho veselých a světlých písní. Nebyl unylým člověkem. Neměl zlost. Byl světlý, silný. V životě se usmíval častěji, než kolik pro to bylo důvod zavdávajících příležitostí. Možná však ano — byl svým způsobem osamělý, tedy nikoli ve smyslu, že by byl nepochopen či nepřijat… Tím skutečně lidským způsobem Vladimira Vysockého chápalo jen velmi málo blízkých lidí, těch bylo v jeho životě jen pár.

Pokud na toto promítání přijdou i čeští diváci (kromě ruskojazyčných, pozn.), doufáme, že jistě ano, domníváte se, že budou moci pochopit fenomén Vladimira Vysockého, fenomén ruské duše a Ruska vůbec?

Proč by ne? V ČR znají Vysockého, byť by se to týkalo „staršího pokolení". Nejsem u vás (v ČR) poprvé. Takže vím, že Vysocký je znám stejně jako jeho osud, příběh… Film, který přivážím, je určen také lidem z nových poměrů, nejen těm, kteří si pamatují Vysockého. Je věnován mladým (jak v Rusku, tak ČR). V souvislosti s filmem docházelo v Rusku k přetížení internetových serverů s informacemi o Vysockém. Zaznamenali jsme ohromný zájem o film a tvorbu Vysockého. Existují již překlady díla do češtiny, nejrůznější možnosti si Vysockého poslechnout. Vždyť jeho hlas, intonace, dobrá hudba jsou to, co je příznačné a co nakonec ani překlad nepotřebuje…

Vladimir Vysockij, váš otec, dokázal by se vepsat do současných poměrů v Rusku?

© Sputnik .
Milan Dvořák, překladatel a zpěvák, interpretuje píseň Vladimira Vysockého Ranní rozcvička (vlastní překlad a zpěv)

Různí lidé odpovídají po svém na tuto otázku. Znám mnoho lidí jeho generace, umělců, kamarádů, kteří jsou zaplaťbůh stále živi. Každý traktuje tuto otázku posvém. Všichni soudí ale, že by se nezměnil. Lidé po pětačtyřicítce se celkově nemění. Byl by tímtéž člověkem. Neměl by to lehké. Ti, kteří Vysockého dnes chválí či říkají, jak je cenný pro ruskou kulturu, titíž lidé, kdyby otec žil, je možné, že by byli nespokojeni. Tím myslím nejen politiky a kulturní činitele. Vladimir Vysockij byl značně populární, bylo ale mnoho těch, kteří si mysleli, že jeho tvorba není poezie, ale škodlivou záležitostí, že se na to vše po jeho smrti časem zapomene. Vladimir Vysockij by určitě zůstal svůj. V tom byla totiž jeho síla, že si zachoval tvář, bez ohledu na to, co se dělo.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

APN, 30 let na západní frontě. Dějiny začínají zprávou
Česká a ruská města tak, jak si je možná už nepamatujeme, aneb v čem nezaostáváme za USA
Ruska se stala nejlepší spisovatelkou fantasy v Evropě
Štítky:
filmový festival, umění, hudba, film, Vladimir Vysockij, SSSR, Praha, Česká republika, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku