07:47 21. listopadu 2019
Zimní Praha

Hon Čechů za kapitálem, aneb proč lidé nemohou utéct z velkých měst

© Fotolia / Forance
ČR
Získat krátkou URL
5361
Sledujte nás na

Česko v posledních letech zažívá velkou migraci. Na první pohled to sice není vidět, ale z Prahy a dalších velkoměst houfně odjíždějí lidé. A Sputnik ví, kam mají namířeno.

Češi jsou aktivními migranty. Ne, nebojte se, drazí čtenáři, stovky tisíc našich spoluobčanů s baťůžky a módními mobily nehledají štěstí v západních zemích. Opak je pravdou. Češi migrují po své domovině. V období 2005-2017 se mezi okresy v rámci České republiky přestěhovalo 1 754 120 lidí. Jak uvádí šetření Českého statistického úřadu, největší nárůst počtu obyvatel vnitřní migrací zaznamenaly okresy Praha-východ (celkem +45 332) a Praha-západ (+37 543), kam se stěhovali obyvatelé Prahy.

Obyvatele ale neztrácela jen Praha. Lidé odcházeli i z moravské metropole (-23 957). Ale, když se rozdíl mezi přistěhovalými a vystěhovalými přepočítá k počtu obyvatel, nejvíce se vylidnily okresy Jeseník, Karviná a již zmíněné Brno-město. Díky vnitřní migraci se zvýšil počet obyvatel zejména v obcích Středočeského kraje, nejvíce pak v Jesenici, Milovicích a Říčanech.

Proč Češi opouštějí velkoměsta? Je to z ekonomických důvodů? Na to se Sputnik zeptal sociologa, analytika a bývalého člena sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, Jana Klána.

Český statistický úřad hlásí, že Češi dávají víc přednost venkovu a maloměstům před velkými městy. V období mezi roky 2005-2017 se v Česku celkově přestěhovalo přes 1 milion 754 tisíc lidí. Co si o tom myslíte?

Jedná se o poměrně vysoké číslo a svědčí o tom, že většina lidí se zcela jistě stěhuje nejčastěji za prací. Tato vnitřní migrace je způsobena přesunem kapitálu, který se nejvíce koncentruje v okolí velkých měst. Nicméně ve velkých městech jsou natolik vysoké náklady na žití a bydlení, že mnozí lidé raději volí odstěhování na nějakou periferii.

Dochází k jevu, který známe například z Velké Británie, kde na tento jev upozornila socioložka Saskia Sasenová. Čím dál více se stává, že centra měst jsou vylidněna nebo jsou dostupná jen pro nejbohatší, případně úzkou elitu lidí. Dochází tak k vyprazdňování veřejného prostoru. S přestěhováváním lidí určitě souvisí také to, že lidé hledají klid, který ve velkých městech nenajdou.

Ticho se totiž postupně rovněž stává komoditou a lidé ho vyhledávají. Dnešní civilizace totiž produkuje vysokou míru hluku, a pokud před ním chcete utéci, tak se logicky přestěhujete do klidnější lokality. Souběžně jste třeba blíže přírodě, lesům, řekám. Tyto věci rovněž nenajdete ve velkém městě.

Mohou za to skutečně nižší životní náklady, než například v Praze nebo Brně?

Ve velké většině za to opravdu mohou nižší životní náklady. Otázkou ale zůstává, kolik lidé ušetří tím, že se přestěhují. Ušetří kupříkladu peníze, ale na úkor času, jelikož dopravě do zaměstnání musí věnovat větší časový úsek, než na který byli zvyklí. Jak jsem ale uvedl výše, primárně je za vnitřní migraci lidí v rámci jednoho státu, ale i mezi státy, zodpovědný kapitál, který se koncentruje jen ve velkých městech spolu s vysokými náklady na život.

Když se například podíváte na to, na jakém principu byla stavěna města před rokem 1989, tak zjistíte, že téměř v každém městě byly podniky, které byly místními zaměstnavateli. Na vesnicích jste našli vepříny, kravíny, JZD, cukrovary atd. Kapitál byl tedy silně rozprostřen na malých místech a lidé nemuseli za prací daleko dojíždět. Kapitál a práce vesměs přišla za nimi.

Jenže dnes musíte kapitál doslova nahánět, kde to jen jde, abyste uživili rodinu. Musíte za ním cestovat hodiny, zůstávat v centrech jeho moci hodně dlouho a mnohdy ještě za mizernou mzdu. Po roce 1989, a ještě více s nástupem digitální ekonomiky po roce 2000, došlo k jevu, kdy se kapitál začal koncentrovat do výrobních hal, které zabírají často ornou půdu, začala se prosazovat sdílená ekonomika, případně outsourcing.

Společnosti začaly šetřit na zaměstnancích a místo toho, aby si je hýčkaly, tak je začaly buď propouštět, nebo jim zkracovat pracovní úvazky, aby se šetřilo na benefitech, případně odvodech, na různých daních. Východiskem z tohoto marasmu by byla tzv. řízená sdílená ekonomika, kdy by si lidé mohli sami určovat svoji pracovní dobu, ale by do určité doby museli stanovenou práci udělat.

Zaznamenal jste tento trend ve vlastním okolí?

Ano, tento trend jsem zaznamenal ve svém okolí. Někteří lidé se přestěhovali, ale spíš blíže své práci než přímo na venkov. Já osobně jsem se například přestěhoval z vesnice do okresního města. Krom pracovních důvodů mě k tomu vedly i důvody, které můžeme nazvat lepší občanskou vybaveností. V menším městě máte přeci jen dostupnější nakupování a dopravní obslužnost. Je velká škoda, že se například na venkově nerozvíjí místní prodejny nebo dopravní obslužnost. To je ale problém individualistické společnosti jako celku. Každý má automobil a dojede si nakoupit.

Může mít „vylidňování" Prahy nebo Brna pro tato velkoměsta negativní důsledky?

Nemyslím si, že by docházelo k velkému vylidnění oněch měst. Lidé se spíš přesunou na jejich periferie, aby zůstali v dosahu svého zaměstnání. Může to mít negativní dopad právě ve vztahu k vylidnění centra města, které bude dostupné jen pro bohaté, případně malou elitu superboháčů. Z periferií se tím pádem mohou později stát určitá ghetta, tak jak je známe ze západních měst.

Je to velké nebezpečí. Místo toho, aby se v centrech měst nájmy a ceny snižovaly, tak se naopak zvyšují, protože je zde všechno. Každý se z této výhody snaží „vytřískat" maximum, a to, aniž by se díval na to, že do budoucna zasévá velký problém. Místo toho, abychom společnost spojovali, tak ji tímto způsobem rozdělujeme.

Může tato tendence zastavit tendenci jinou, a to vylidňování českého venkova? Tím trpí především české pohraničí…

Pohraničí trpí syndromem vylidňování už dlouhou dobu. Když se podíváme do minulosti, tak po druhé světové válce se tato oblast musela nově osídlit, protože německé obyvatelstvo bylo odsunuto. Po roce 1948 zde často byly posádky Pohraniční stráže a tyto oblasti byly vesměs veřejnosti uzavřeny, případně byly zvýhodňovány, protože zejména směrem na západ byl „imperialistický nepřítel". To vše po roce 1989 padlo a možnosti zaměstnání například v místním průmyslu vzaly za své.

Stěhování z velkých měst může vylidňování venkova zachránit jen z části. A to, pokud jde o počet obyvatel. S tím, jak se změní sociální struktura, tak se změní i chování a rozhodování voličů, jejich zájmy i uvažování. Bude velký hlad po osobních automobilech, protože se lidé budou chtít dopravovat nezávisle na čase a prostoru. Lze to samozřejmě vyřešit i tím, že nastavím ze strany státu podmínky pro rozvoj venkova. Jenže stále se naráží na problém, který se jmenuje rozpočtové určení daní, kde se přerozdělují finanční prostředky. To je nastaveno natolik špatně, že nejvíce peněz „spapá" Praha, Brno a velká města. A na menší města a vesnice zbudou pouze drobky.

To je jablkem sváru. Pokud by velká města pochopila, že je zde mnoho tisíc malých míst, které potřebují silnice, vodovod, kanalizaci, tak se dostaneme úplně někam jinam, a poté i ve velkých městech klesnou náklady na žití jako celku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

V Brně se objevil Titanic z ledu (VIDEO)
Brněnští aktivisté trapně a lacině lžou o prezidentovi: prý by si přál být diktátorem
Premiér Babiš: Do Brna se vrací kmotři (VIDEO)
ANO ztratilo Brno! ODS se na koalici dohodla s Piráty, KDU-ČSL a ČSSD
Štítky:
vnitřní migrace, venkov, migrace, Jan Klán, Brno, Praha, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář