17:18 11. prosince 2019
Český spisovatel a publicista Olin Jurman

Spisovatel Jurman: Zeman není servilní a při dnešní migraci si řežeme větev sami pod sebou

© Foto : Official site of Rossotrudnichestvo
ČR
Získat krátkou URL
4320
Sledujte nás na

Portál Parlamentní listy zveřejnil rozhovor s bývalým vojenským zpravodajcem a spisovatelem, Olinem Jurmanem. Ten píše zajímavé knihy, které pojednávají především o špionech bývalého režimu. V rozhovoru se rozpovídal například o demokracii, prezidentech ČR, svých knihách či o tom, jak pohlíží na současnou situaci ve světě.

Jurman se okrajově zmínil například o zprávě BIS, která byla nedávno zveřejněna a vzbudila diskuzi. Psalo se v ní totiž, že moderní dějiny, které se nyní prezentují ve školách, jsou „sovětskou verzí". Jurman na to reagoval tak, že se určité věci nějak udály a neměly by být nikým překrucovány, uvádí portál.

„Kontrarozvědka potřebuje navýšení rozpočtu a hodí se všechno, co jí udělá reklamu v médiích, i když to je hloupost. Dokonce bych se nebál říct, že podobná prohlášení mají za cíl společnost deformovat tak, aby prznila vzdělání dětí."

Když se jej reportér zeptal, jak vnímal události, které vedly k sametové revoluci a demokracii, reagoval vcelku překvapivě: „Žádná sametová revoluce to nebyla. Šlo pouze o výměnu kádrů, které společnost ovládají. Mohu to tvrdit z vlastní zkušenosti." Vysvětlil to tím, že již tři roky před touto „výměnou kádrů" byl na knižním veletrhu, kde se hovořilo o Václavovi Havlovi, ještě jako o neznámém člověkovi. „Právě tam jsem od některých lidí slyšel, že je to sice nyní neznámý člověk, ale do tří let bude prezidentem Československa. A nejen podle toho soudím, že vše bylo dopředu připraveno," dodal.

Tématem rozhovoru se stali tři prezidenti, kteří se na Hradě během třiceti let stihli vystřídat. Opustili Češi ideály Havla a sametové revoluce či nikoliv? I tak zněl dotaz reportéra.

„Myslím si, že jsme jeho ideály neopustili. Zpočátku jsme je totiž vůbec neznali. Pak, když jsme je začali poznávat, uvědomil jsem si existenci rozdvojeného Havla. Občas něco jiného říkal a něco jiného konal. Některé jeho tajné domluvy, které se provalily až později, mi v tom dávají za pravdu. Ostatně ho zvolili komunisté nejdříve jako prezidenta Československé socialistické republiky. Občas své názory i změnil, třeba ohledně NATO. No a jaká je dnes doba? Nevyzpytatelná. Stejně, jako byl Havel."

Jurman však poznamenal, že dnes je všechno zcela o něčem jiném. Tvrdí, že většina lidí tehdy nepožadovala změnu režimu, ale pouze změnu v rámci režimu. „Chtěli opravdový demokratický socialismus s lidskou tváří, tedy navázat na rok 1968. Lidé si žili poměrně dobře, jenže v nesvobodě a s cenzurovanými informacemi. Dnes, co se zase týče ekonomiky, hospodářství či výroby jsme na tom značně hůře."

Řeč přišla i na současného prezidenta Miloše Zemana a jeho hojně probíraný vztah k Moskvě a Pekingu. Někteří totiž tvrdí, že se vůči těmto dvěma velmocem chová servilně, až poníženě. S tím však spisovatel nesouhlasil.

„Zeman není servilní k nikomu. Jen ti „nejchytřejší poslanci" a jejich servilní novináři, kteří musí vést plebejce za ručičku, trochu zaspali při zavádění přímé volby prezidenta. Neuvědomili si, že se jim to může vymknout z rukou a rádi by to dostali zase zpět. Vždyť přece jen oni ví, kdo by měl být u nás prezidentem, ne? Nicméně těch pár „lžidemokratů", kteří se brání výsledkům voleb a pořád se chovají jako jejich vítězové, už to nevytrhne."

K prezidentovým návštěvám Ruska a Číny dále dodal, že tam na státní návštěvy jezdí všichni, proto to považuje za zcela normální.

V souvislosti s tím zmínil i to, že považuje za vrcholně ostudné, že je v Česku prezident ponižován a urážen. „Copak je možné, aby ředitel školy shodil obraz prezidenta před dětmi na zem s tím, že to není jeho prezident? To jsem nikde jinde neviděl. Zeman vždy dělal jen to, co řekl, a o čem byl přesvědčen, že je správné. A je."

Další velkým tématem rozhovoru byly Jurmanovy knihy. Například v knize Ve službách ministerstva vnitra píše o plukovníkovi Jaroslavovi Bobkovi, který zajišťoval ochranu Ludvíkovi Svobodovi, Gustavovi Husákovi a Václavovi Havlovi. I o Bobkovi se tedy Jurman rozpovídal.

„On byl šéfem orgánu, který měl na starosti protiteroristické operace a ochranu vysokých státních funkcionářů, jako prezidenta či předsedy vlády. (…) Věděl, nejen jaký je ten který politik navenek, když se ukazuje před národem, ale i jaký je doma. (…) Nejvíce si z prezidentů vážil generála Svobody. Husáka hodnotil jako osamělého muže, jenž si nikoho nevšímal. A k Havlovi měl nejvíce výhrad. Ostatně o prohlídce u něj v bytě několik dní před tím, než byl Havel zvolen prezidentem, mi prohlásil, že to tam každopádně nevypadalo jako u chudého disidenta, který je věčně pronásledován StB."

Další dílo, které v rozhovoru spisovatel zmínil, byla kniha Vlastizrádce. Ta pojednává o Františku Tišlerovi, vojenském přidělenci v 50. letech ve Washingtonu a dvojitém agentovi. Proto redaktor konstatoval že Jurman píše především o exponentech bývalého režimu. K tomu se vyjádřil spisovatel následovně:

„Jsem autorem literatury faktu. Píšu věci ze svého blízkého oboru v mládí, tedy ze zpravodajské služby. Prolezl jsem všechny možné archivy, které u nás jsou a vybral jsme si informace o lidech, kteří byli svým způsobem úplně na vrcholu. Dokázali fantastické věci, ale dnes se o nich prostě jen „nemluví" anebo upadli v zapomnění. (…) Když se ty knihy dostaly do USA, přečetl si to tam nějaký velký bojovník proti komunismu a obvinil mě z toho samého, co naznačujete v otázce. Prý bych se měl stydět, že píšu o komunistech, kteří pomáhali likvidovat bojovníky proti komunismu. Tak jsem mu napsal, ať si přečte právě Vlastizrádce, aby si uvědomil, že se držím hesla: padni, komu padni."

K tomu dále dodal, že píše o osudech zajímavých lidí a bude v tom i dále pokračovat, ať se to ostatním líbí nebo nelíbí.

Poslední kniha Jurmana nese název Špionážní román. Nejde však o beletrii, jak by si mnozí mohli myslet. „Jde sice o špionážní román, takže pro ctitele faktu jasné úskalí, ale chtěl jsem dopovědět pravdu z mých knih," tvrdí autor. Navíc dodal, že konec si musel sám vyfabulovat. „Základ knihy je v této události. A to je možné udělat jen v románu. Kdybych to udělal v literatuře faktu, tak mám na krku asi trestní oznámení."

Poslední otázka na závěr se týkala zhodnocení situace, v jaké se dnes nachází současný svět. Dle reportéra je totiž ve velkém chaosu. Jurmanův názor zněl jasně.

„Já bych to možná celé nazval jedním slovem. Globalismus. Aby ho čert vzal. V tom vidím největší nebezpečí. Vždyť při současné migraci si řežeme větev sami pod sebou. Podívejte se do Paříže, Marseille, Londýna, Bruselu a do dalších měst. Tam se po známých ulicích povalují cizorodé živly, které do Evropy nepřišly pracovat, ale jen ji vysávat. Situace se horší každým dnem a nikdo netuší, kde se to zastaví. Někdo potřebuje, aby se ze světa stal guláš národů, kde jedni budou pracovat a druzí jen ždímat. Megaboháči a nadnárodní korporace bohatnou rychlostí světla. Právě oni rozhodují o světě. Česko si od této falešné migrace zatím dokázalo udržet odstup, ale pochopitelně máme také strach, že do té žumpy spadneme. Nechtěl bych se toho dožít," dodal závěrem.

Více:

Štětina zase straší Ruskem: Posílení NATO na Balkáně je pro Česko životně důležité
Vyskočil o zdanění církevních restitucí, manifestu za záchranu Evropy a hnutí J. Soukupa
Štítky:
špioni, sametová revoluce, hrozby, spisovatel, globalizace, nebezpečí, prezident, knihy, migrace, demokracie, názor, Bezpečnostní informační služba (BIS), Olin Jurman, Gustáv Husák, Ludvík Svoboda, Václav Havel, Miloš Zeman, Washington, Česká republika, USA
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář