Widgets Magazine
06:02 19. září 2019
Český politolog Daniel Solis

Český expert vysvětlil, čím se barevná revoluce v ČR lišila od jiných

© Foto: Facebook/ Daniel Solis
ČR
Získat krátkou URL
11562
Sledujte nás na

Sputnik již psal o tom, že se v průběhu listopadu 2018 v Jerevanu konal seminář, jejž uskutečnila česká neziskovka Prague Civil Society Centre. Na seminář se sjela mládež ze zemí SNS, kde získala metodický postup, jak organizovat mítinky, jejichž cílem je pád vlád. Jaká je úloha Čechů v toku subversivních akcí namířených proti cizím vládám?

Semináře na téma, jak uskutečnit pád vlády, jsou již dlouhodobě oblíbenou metodou, jak získat kontrolu nad opozicí v určité zájmové oblasti, za účelem nevojenského obsazení cizího území.

Daniel Solis vystudoval sociologii a politologii na belgické Vrije Universiteit Brussel (1992). Tamtéž získal postgraduální diplom (LL.M.) mezinárodního a evropského práva (1993). Někdejší člen Strany zelených, aktivní v řídících orgánech základní organizace Praha 1 a Zahraniční Odborné Sekci strany. Odpůrce plánované radarové základny SSA v Brdech a účasti AČ na expedičních misích a okupaci Afghánistánu. Kandidát v květnových Evropských volbách 2014 za iniciativu "Ne Bruselu". Nyní působí v soukromém sektoru.

Jedná se o vybojování kontroly „cizíma rukama" stylem „já sám mám čisté ruce"? Prostě použiju příhodný nástroj, jímž jsou všichni nespokojení, kterým se vsugeruje úkol, který oni ochotně plní, přičemž já sám stojím opodál a pozoruji, jak to všechno dopadá?

Opozice, jež může posloužit jako nástroj zevní manipulace, se buďto rekrutuje z odpůrců vládnoucího režimu nebo skutečně z oněch obecně nespokojených. Ano, obecně nespokojených lze skvěle využít. Opozice může být i zcela normálně vytvořena, účelově. Může být ku příkladu dovezena ze zahraničního exilu, ze studií v zahraničí (mladí lidé). Do opozice jsou pak investovány, jak prostředky, tak vědomosti, známé jako „know how".

Co se očekává od takovýchto investic? Pražská jara? Arabská jara atd.?

Třeba státní převrat? Výsledkem jsou již osvědčené tzv. barevné revoluce, které vedly ke změně režimu. Takto subvencované akce jsou tak označovány právě proto, že externí element je průběžně dodáván zahraničními sdělovacími prostředky. Ty podle protokolu vyberou přiléhavé označení operace, většinou podle barevného kódu, nebo podobných libozvučných atributů, jako např. „sametová" revoluce v ČR, v listopadu 1989. Pro připomínku budiž uvedena také žlutá revoluce — Filipíny v roce 1986.

To zní jako názvy knih…

Mám pro vás další „názvy", to vše je ale tvrdá realita viz fialová revoluce Irák, v lednu 2005; oranžová revoluce Ukrajina, v listopadu 2004; gruzínská revoluce růží, v listopadu 2003 a jugoslávská revoluce buldozérů, v říjnu 2000, libanonská cedrová revoluce v únoru 2005, kyrgyzská tulipánová revoluce a modrá revoluce, Kuvajt, taktéž v roce 2005.

Uf, to všechno bychom si vlastně měli pamatovat z médií.

Nechal jsem vás nadechnout, protože tu ještě byla šafránová revoluce v Burmě roku 2007, zelená v Íránu roku 2009, lotosová v Egyptě a jasmínová v Tunisu v rámci zmíněného arabského Jara. Tento výčet není kompletní, přátelé z Arménie, Moldavska, Makedonie, Číny a dalších zemí prominou. Je to jen ilustrativní výčet, který brzy svým rozsahem omrzí. Za všemi stojí stejné struktury, podobné cíle a totožné metody, které se samozřejmě přizpůsobují okolnostem. Moderní revolucionář vybaven GPS, Google Maps a sociálními sítěmi postupuje samozřejmě lépe kupředu, nežli průkopníci revolucí vybaveni pouze cyklostylem a vápnem. Metody se tedy mění, ale princip zůstává stejný. Odstranit nepřítele akcí zevnitř.

Strategie lidového odporu, která byla výrazně zdokonalena metodami nenásilného boje Gene Sharpa, vyvinutých v duchu odkazu Mahátmy Gándhího a dovedena k dokonalosti použitím sociálních medií, již představovala odklon od obecně kritizovaného dosazování a vydržování si — povětšinou krutých — diktátorů. Barevné revoluce byly přinejmenším diverzifikací portfolia nástrojů hegemona určených k ovládání. Těmito nástroji začalo být možné ovlivňování politiky v zájmové oblasti. Ve zpovědi lovce ekonomik o pohnutkách pro ovládání zájmové oblasti hovoří zasvěceně John Perkins. Zkušenost ukazuje, že cesta barevné revoluce je mediálně přitažlivější než dosazení diktátora.

Viděli jsme, jak si Západ vychoval své diktátory, aby je pak na sklonku života uvrhl do vězení. Raději než se blamovat, je lepší změnit náladu obyvatel v zemi. To je chytré.

Na lidový odpor lze získat prostředky snáze. V této fázi přichází na scénu neziskové organizace, které mají za úkol obstarat prostředky z veřejných zdrojů a milodarů na plánovanou operaci. Zcela nenápadně nalévají peníze do dobročinných akcí k tomu určení filantropové. Paralelně probíhá lobbování a různé další politicky motivované akce. Na úrovni masy „grass roots" probíhá cílená propaganda. Připravují se předáci, kteří povedou „dav na prezidentský palác". Buduje se organizační struktura, rozdávají se učebnice a manuály určené pro tyto účely. Průkopníkem outsourcingu barevných revolucí, které patřily původně do hájemství tajných služeb, se stala skupina Otpor, pod vedením Srđa Popoviće, zakladatele „Centra pro užitou nenásilnou akci a strategie" (Centre for Applied Nonviolent Action and Strategies).

Bývalí studenti, kteří stáli za odstraněním prezidenta Miloševiče, od roku 2003 školili revolucionáře po celém světě, za peníze soukromých, polostátních i státních institucí hegemona. Hegemonem zde nazývám nadnárodní uskupení, které promítá svou moc zejména prostřednictvím silových složek Spojených států amerických a jejich spojenců. Dobře zaplacené osvětové úsilí Popoviče vyústilo v prosinci 2010 v tzv. arabské jaro, jehož následky pociťuje zejména Sýrie dodnes. Tam se na nenásilí hrálo jen velmi dočasně, podobně jako na Ukrajině, kde rekrutovaní neonacisté v roce 2014 brutálně zabili a upálili 48 civilistů, a kde krvavé občanské válce v plném rozsahu zabránily jen minské dohody a přistoupení krymské iredenty k Ruské federaci. Převrat na Ukrajině stál podle údajů diplomatky Victorie Nulandové Spojené státy pět miliard dolarů!

Metody nenásilných převratů tedy nefungují vždy dobře. Mohou proto vyústit ve zcela otevřené konflikty. Samolepky a letáky nahradí kulomety na lafetách, naváděné protiletadlové rakety v rukou náboženských fanatiků či podomácku vyrobené chemické zbraně. Ty jsou pak používané pod falešnou vlajkou a pod běžícími kamerami „reportérů", za součinnosti účelových humanitárních neziskovek, jako jsou např. „bílé přilby".

Můžeme být skoro rádi, že se tyto scénáře nerozjely v listopadu 1989…

Ona totiž Česká republika (ČSSR) pamatuje naštěstí zdařilejší formu barevné revoluce, kterou lze vysvětlit jen tím, že byla podpořena z obou stran. Režim potřeboval obměnit, a sice v rámci obecné demise komunizmu, tzv. perestrojky. Západ potřeboval zabrat území východního bloku. Západní snaha probíhala podle vypracovaných metodik. Mezinárodní společenství svolalo v roce 1975 Helsinskou konferenci, na které byly ustanoveny lidskoprávní standardy. Následně byla v neutrálním Rakousku vytvořena zahraniční centrála odboje působícího v zemích socialistického bloku východní Evropy, oficiálně financovaná Sorosem.

Když jsem dělal interview s Milošem Jakešem, nemohl přijít na jméno právě oné Helsinské konferenci.

Dodávám, že skupinu vedl společensky a diplomaticky výborně zasíťovaný rakouský myslivec českého původu s přesahem do feudálních kruhů, Karel Schwarzenberg, který se holedbal tím, že jako „neviditelný muž" mohl převážet a rozdávat peníze od mezinárodní Helsinské federace českému ostře sledovanému odboji. Onen odboj se za těchto blahodárných (salónních) podmínek mohl organizovat. Dělo se to v návaznosti na lidskoprávní konferenci v Helsinkách. Řídící orgán byl situován ve Vídni. Dělo se to dále pod hlavičkou neformální československé občanské iniciativy „Charta 77", sdružující mnoho někdejších komunistů vyloučených ze strany během normalizačních čistek po roce 1968.

Tento československý odboj neboli disent za doručené peníze ze zahraničí pořádal velkorysé a bujaré pitky a čekal až tzv. štvavá média, RFE a VoA, připraví revoluci živnou půdu. Když dozrál čas, dostala skupinka mladíků zapůjčený megafon od velvyslankyně Spojených států a šlo se na Vyšehrad. Půl roku před tím pořádala Amnesty International celosvětovou petici za propuštění účelově internovaných disidentů, včetně Václava Havla. Režimy v sousedních státech socialistické soustavy mezi tím na povel z Moskvy padaly jako domečky z karet. Až mnohem později byly zveřejněny skutečnosti, že předáci a revolucionáři byli na seznamech agentů tajných služeb. Mnoho z nich však z praktických důvodů vyměnilo strany a začaly pracovat pro Západ, který na nich nešetřil penězi. Prakticky až dodnes je zdejší společnost rozpolcena na dvě skupiny, jednu řízenou z Washingtonu a druhou, řízenou z Moskvy dle dohod o (velmi dočasném) ukončení studené války, neformálně uzavřených mezi prezidentem Bushem a Gorbačovem na Maltě v prosinci 1989.

Abychom neulpívali na minulosti, co aktuální situace?

Aktuálním příkladem mezinárodního podrazu demokraticky zvolené vlády je Venezuela. Je to dlouhodobý proces, který byl započat 47hodinovým únosem legitimního prezidenta Venezuely Huga Chavese opozicí, což se stalo v roce 2002. Nyní máme zahraničními mocnostmi prosazovaného samozvaného „prezidenta", jenž se postavil proti legitimně zvolenému presidentu Madurovi. V sázce jsou největší ropné a zlaté rezervy na světě. Potenciál konfliktu přesahuje hranice Jižní Ameriky.

Barevné revoluce jsou z politologického pohledu velmi zajímavý fenomén, díky kterému samotná politologie ale i sociologie a psychologie patrně vůbec vznikly. Z právního pohledu je jakékoliv vměšování do vnitřních záležitostí svrchovaného státu nepřípustné.

Proč se to tedy děje?

Protože praxe hovoří zcela jinak, že. Oslabení mezinárodního práva a národního státu kvůli neodůvodnitelnému nárůstu pravomocí, kompetencí a prominence neziskového sektoru, to vypovídá mnohé o principech fungování tzv. nového světového pořádku.

Proč tedy ta Arménie, školení rusky mluvící mládeže, aby působila nepokoje v zemích SNS, Rusku potažmo…

Proti zemím disponujícím jaderným arzenálem [Rusku] se bojuje vojensky jen těžko. Prakticky jediná možnost si tyto země podmanit je prostřednictvím ovládnutí jejich politických špiček, či dosazením svých vlastních. A právě k tomu slouží barevné revoluce. A těm opět slouží zmiňované účelové neziskové organizace ve spolupráci s nadnárodními korporacemi, nadacemi a filantropickými organizacemi. Připomeňme v tomto kontextu vyhoštění nadace Konrad Adenauer Stiftung z Egypta v roce 2013, nebo Člověka v tísni z Čečenska v roce 2005. Dnes je již dobře známo, že aktéři nevládního sektoru slouží jako penězovody a školící centra odboje. Donedávna platilo, že za všemi barevnými revolucemi stála NED — Národní nadace pro demokracii. Nyní je situace komplikovanější, transparentnost byla snížena vznikem mnoha nezávislých center, která jsou, podobně jako teroristické buňky, strukturována autonomně. Co je usvědčí ze subverze jsou jedině peněžní toky. Proto se jeví nejlepší obranou proti subverzi kontrola a omezení penězovodů, přesně ve smyslu zákona o zahraničních agentech, přijatého v Ruské federaci v roce 2012. Tento zákon přitom nepředstavuje nic jiného než obměnu zákona FARA, platného ve Spojených státech již od roku 1938. Nástroje tedy jsou, ještě aby byla také ta správná vůle!

Více k tématu:

https://danielsolis.cz/the-invisible-empire-of-ngos/
http://www.antiwar.com/szamuely/sz-col.html

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Barevné revoluce: vývozní artikl se vrátil do USA. Názor
MZV RF: protivládní tábor ve Venezuele jedná podle scénáře „barevné“ revoluce
Putin: Západ nadšeně podporoval „barevné revoluce“ a vedlo to k chaosu
Štítky:
barevné revoluce, Majdan, Hugo Chávez, Václav Havel, Nicolás Maduro, SNS, Arménie, Venezuela, Česká republika, Československo, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář