Widgets Magazine
01:25 22. července 2019
Dr. Josef Skála

Skála: Rosatom je pro ČR výhodnou volbou. Jednoho premiéra však už stála křeslo

ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
171463

„Nepamatuji jediný, jeden jediný případ, kdy by nám Moskva nabízela energetický zdroj či technologii, které by byly dražší než jejich reálné alternativy (ze Západu). Profitovali jsme naopak z ruských řešení podstatně levnějších, nezřídka dokonce i několikrát. Až nás to, popravdě řečeno, někdy nezaslouženě rozmazlilo,“ říká doktor Josef Skála.

Doktor Josef Skála je historik, publicista a vydavatel internetové revue. Je i jednou z výrazných tváří KSČM. Sputnik ČR ho požádal o interview poté, co v Parlamentu ČR proběhlo 21. února mezinárodní energetické fórum, motivované hlavně přípravami země na další rozšíření kapacit jaderné energetiky.

Pane doktore, společnost Rosatom ve své tiskové zprávě uvádí, že kooperuje s 25 českými firmami a spolupráce s Československem a Českou republikou trvá již 60 let. Jak v tomto kontextu hodnotíte další perspektivy české jaderné energetiky, o nichž mají padnout zásadní rozhodnutí zřejmě již velmi brzy?

„Je to jedna z klíčových sfér, kde se můžeme i my znovu vracet mezi suverénní hráče na světových trzích." (PhDr. Josef Skála, CSc.)

„I někteří čeští politici museli dřív, než dosáhli na vyšší příčky státní moci, absolvovat školení v USA. Jeden z nich, asi natvrdlejší, jím dokonce musel projít dvakrát." (PhDr. Josef Skála, CSc.)

„Odborníci vám pošeptají — a ti, co už jsou v penzi, vám řeknou nahlas —, že nám dokonce potenciálně hrozí blackout." (PhDr. Josef Skála, CSc.)

Fakta, uvedená ve vaší otázce, mohu jen potvrdit. Rosatom s naší zemí, byť se tenkrát jmenoval jinak, skutečně kooperuje dlouhodobě. Právě sem sahají i samy počátky československé jaderné energetiky. Jsem rád, že ono fórum proběhlo, protože minimálně zákonodárci a odborná veřejnost dostali příležitost se trochu více seznámit s konkurenčními nabídkami. Obecně je známo, že nabídka Rosatomu je levnější a mnohem víc kompatibilní se stávající strukturou české jaderné energetiky. A předpokládá také, to jste zdůraznil právem, nepoměrně větší kooperační a kompenzační vazby s českým průmyslem, což kapitáni našeho průmyslu musí určitě ocenit.

Všichni ale víme, že do hry vstupuje i tzv. „spojenecká věrnost", ba dokonce „vděčnost". Vrabci si dokonce cvrlikají, že jeden náš premiér přišel o svou premiérskou židli už za to, že kdesi utrousil pár slov o možném jiném dodavateli jaderných bloků. To ostatní, co se kolem něj odehrálo, tak bylo v podstatě jen jakýmsi „krytím". Chápu proto i nynější vládu, která si je vědoma, že šlape po řeřavém uhlí. Velmi bych si však přál, aby se otázka naší energetické bezpečnosti řešila na základě věcných argumentů. Zvážením technologických parametrů a ceny. Posouzením výhod a nevýhod pro Českou republiku i její vlastní průmysl. Dnes je však evropská energetika pod tlakem jisté velmoci, která má konkurenční zájmy.

Je to jiná velmoc než Ruská federace?

Ta velmoc sídlí za Atlantikem. A snaží se, jak známo, vnutit Evropě i svoje dodávky kapalného plynu, které jsou mnohem dražší a předpokládají i mnohem větší investice na evropské straně. Zároveň však dělá „bububu" a maluje čerta na zeď, když vázanost evropské ekonomiky na ruské energetické zdroje vydává za „bezpečnostní riziko". Pokud se „bezpečnostní riziko" dělá z plynovodu z Ruska do Německa, je to na hraně psychiatrické hospitalizace v bohnické léčebně. V jistých politických souvislostech se však takové absurdity zřejmě hodí. Jsem rád, že v české veřejnosti, odborné a zčásti i v politické sféře, jsou zároveň síly schopné mnohem střízlivějšího, realističtějšího pohledu. Je velkou otázkou, kdo bude tahat za delší konec. Přál bych si, aby to byly zájmy České republiky a Evropy.

ČR je schopna přijmout nákladnější západní řešení, jako kdyby se nevidělo to, že budeme-li používat drahé západní technologie, budeme o to závislejší, pravděpodobně nás to omezí. Tato věc je poměrně nasnadě, přesto se naši politici tváří, že to nevidí. Jak si to vysvětlit?

Volba vedoucích činitelů zemí typu České republiky není jen jejich suverénní záležitostí. Jak to chodí v Evropské unii a ve strukturách NATO, popisují i dva francouzští novináři, jejichž kniha Circus politicus vyšla i česky, možná ji znáte. I někteří čeští politici museli dřív, než dosáhli na vyšší příčky státní moci, absolvovat školení v USA. Jeden z nich, asi natvrdlejší, jím dokonce musel projít dvakrát. To je notoricky známo. Česká televize vám to nepoví, stejně jako jiné „mainstreamové" zdroje. Snaha vtlačit nás do umělé závislosti, do věcí, které jsou pro nás nevýhodné, ba riskantní, však pochází i z některých sousedních zemí.

Když se dostavoval Temelín, slibovali nám, že elektřina bude velmi levná, že bude stát korunu. Ona dnes možná stojí korunu zahraniční odběratele, jsme velkým vývozcem elektrické energie. Avšak úměrně tomu, jak masívně ruší sousední Německo elektrárny, jaderné, a dokonce i uhelné, bude větší i nápor na naše energetické zdroje. V Německu je navíc i spousta větrných a solárních elektráren, výkyvy v jejichž energetickém výkonu jsou enormní. To přetěžuje přenosové soustavy. A také z naší strany to vyžaduje velké doplňující investice. Odborníci vám pošeptají — a ti, co už jsou v penzi, vám řeknou nahlas — že nám dokonce potenciálně hrozí blackout. A to by bylo moc špatné.

Do hry přitom vstupuje i ještě jeden faktor. U nás, v zemi, která už byla soběstačná v potravinách — s výjimkou těch, které se pěstují jen v subtropickém a tropickém pásmu — dnes slouží nemalá část zemědělské půdy jiným účelům. Slouží třeba k pěstování plodin k produkci doplňků do pohonných hmot třeba pro automobily. Pěstují se ale také plodiny ve velkém, které se poté pálí v bioplynových kotlích. To má gigantické dopady i na krajinotvorbu a schopnost krajiny zadržovat vodu. Z půdy, oseté některými z těchto plodin, deště odplaví až zhruba 30krát víc úrodné půdy než tam, kde se pěstuje například pšenice, žito a jiné plodiny vhodné pro naše zemědělství. Otázka má bohužel víc rozměrů.

Na jednu stranu nám zde Westinghouse z USA chce dostavět buď Dukovany, nebo Temelín, nebo nejlépe obě elektrárny. Byly tu však i jisté rakouské a německé obstrukce pro naši výstavbu… Tito všichni zmínění jsou naši spojenci i s jejich obojakým přístupem k našemu jádru. Jak to všechno vlastně dopadá? Máme nějaké +/- aktuální informace?

Nevím, jak to dopadne. Musím s vámi však bohužel souhlasit, že jsme pod tlakem z několika zemí. Zvlášť trapné, ne-li farizejské, je to od těch, které na našich energetických dodávkách samy závisí, jako třeba Rakousko. Když někdo pořádal velké randály na hranicích, že ho prý Temelín ohrožuje, pak pokud by byl jen trochu fair, musel by se zavázat, že z Temelína nebude chtít ani kilowatthodinu. Oni to však udělali přesně ve chvíli, kdy věděli, že budou sami omezovat své energetické zdroje, a to včetně jaderných a také těch, jejichž likvidací ulehčí svému životnímu prostředí. Nás považují za subalterní kolonii, která jim onu energii dodá. Česká politika by měla spojit síly napříč spektrem, aby dokázala podobným čuňárnám čelit.

Hovoří se o tom, že obce (viz Dukovany) dostávají nějaké „jaderné dotace". Skoro to vypadá, že Dukovany dostanou přednost před Temelínem (jde-li o dostavbu jaderných bloků).

O těch „benefitech" se povídá, přesně je porovnat neumím. Asi jsou legitimní, jelikož tamní lidé jsou v bezprostřední blízkosti, tedy proč ne. Neočekávaný přesmyk od Temelína k Dukovanům však zřejmě souvisí s tím, o čem byla řeč. Prosadit suverénnější řešení v Dukovanech bude dost možná snazší, než by to bylo v případě Temelína.

Rosatom kooperuje s 25 českými firmami, pokud tendr vyhraje jiná společnost, co se stane s pracovními příležitostmi pro nás?

Snad nikomu nekřivdím, ale nezaznamenal jsem nabídku srovnatelnou, byť vzdáleně, s výhodami té od Rosatomu, což potvrzují i představitelé českého průmyslu. Mám dokonce obavy, abychom se nestali, pokud by padla volba západním směrem, znovu obětí prazvláštní řekněme „finty", jako když se rozhodovalo o tom, jaké nakoupí Česká republika stíhačky. Vzpomínám si na bombastický seznam kompenzačních kontraktů, inzerovaných tehdy dodavateli stíhačů s velkým humbukem i v médiích. Pokud je mi známo, realizovala se z toho jen malá část. Podobného překvapení se proto obávám i tentokrát.

Jak je podle vás jaderná energetika významná pro ČR z hlediska kultivace studentských či vědeckých kádrů, konkrétně v kontextu vědecko-technického rozvoje?

Nepochybně je to jedna z klíčových sfér, kde se i my můžeme znovu vracet mezi suverénní hráče na světových trzích. V této roli jsme jako ČSSR už byli. Byli jsme jedním z mála států schopných vyrábět značný okruh komponent nezbytných pro jaderné elektrárny, podílela se na tom hlavně Škodovka v Plzni. Je to perspektivní obor. Specialisty v branži už po dlouhou dobu produkují i naše vysoké školy. Pokud bychom se měli právě v něm stát panenkou v koutě, Česká republika si tím vůbec nepomůže.

© Sputnik . Vladimír Franta
Dr. Skála o jaderné energetice v ČR

Říká se, že ČR má dost elektrické energie. Že máme přebytky a nepotřebujeme jaderné elektrárny…

V tuto chvíli jsme čistým vývozcem. Odborníci vám však doplní, že nejaderné zdroje, například uhelné elektrárny, mají i svou expirační dobu a mnohé budou muset být už poměrně brzy odpojeny. Z jedné strany se předpokládá růst poptávky po elektrické energii, z druhé strany se nám namlouvá, že není třeba spěchat. Odborníci vám řeknou, že v této sféře je vždy potřeba uvažovat perspektivně, v horizontu dvaceti a více let. Příprava projektů, výstavba a zavedení do provozu, to není jako když někdo staví fabričku na výrobu houpacích koňů. V tomto smyslu je čas naším nepřítelem. A pokud toho chce někdo zneužít, měli bychom se bránit.

Ruská společnost Rosatom má zajištěný kompletní jaderný cyklus: nalézání uranu, kultivace, výroba paliva, výstavba elektráren, zvládání recyklace… Kdyby vyhrály jiné společnosti, jak bude vypadat perspektivní uložiště pro jaderný odpad na území ČR?

Asi víte, že v českých obcích, kde by se měla stavět nová uložiště jaderného odpadu, probíhá diskuze. Občané se v ní netají obavami. Rosatom je, pokud vím, připraven popasovat se i s tímto problémem. Rosatom má špičkové renomé ve spoustě zemí, i mimo bývalé RVHP. Staví nové elektrárny i v západní Evropě, což se v ČR tutlá. Do hry vstoupila společnost Westinghouse. I publikum vašeho média jistě ví, jakým bankrotářským vývojem Westinghouse prošel, co všechno tím bylo ohroženo. I to je jeden z rozměrů otázky, který nelze ignorovat.

Kameru jsme už vypnuli a loučíme se. Doktor Skála při závěrečném podání ruky ještě dodává: „Málem bych zapomněl na to, co se dnes zatlouká zvlášť vehementně. Jsem z generace, která už dospělýma očima sledovala jak celou anabázi naší jaderné energetiky, tak naši masivní plynofikaci místo zděděné převahy uhlí. A nepamatuji jediný, jeden jediný případ, kdy by nám Moskva nabízela energetický zdroj či technologii, které by byly dražší než jejich reálné alternativy. Profitovali jsme naopak z ruských řešení podstatně levnějších, nezřídka dokonce několikrát. Až nás to, popravdě řečeno, někdy nezaslouženě rozmazlilo."

Děkujeme za rozhovor.

Více:

Narkotická závislost na uranu. Jak Rosatom zničil atomový průmysl USA. Názor
Rosatom se zúčastní jen zajímavého tendru na stavbu nových bloků jaderných elektráren v ČR
Je Rusko nebezpečnější než blackout? Expert „rozdrtil“ obavy z dostavby Dukovan Rosatomem
Rusové chtějí vrazit nohu do dveří? Rosatom má kromě ČR mnoho jiných zajímavých projektů
Štítky:
Dukovany, Temelín, energetická bezpečnost, jaderná energetika, Rosatom, Josef Skála, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář