11:38 24. června 2019
Česká vlajka

Režisér Jiří Strach o Česku: Nás málokdy co dokáže skutečně spojit

© flickr.com / Bret Arnett
ČR
Získat krátkou URL
0 214

Český režisér Jiří Strach poskytl Prostoru X zajímavý rozhovor, v němž ho vyzpovídal moderátor Čestmír Strakatý. Zaznělo v něm například to, proč to s českým národem není tak špatné. Celý rozhovor byl zveřejněn na portálu reflex.cz.

„S českým národem to není tak špatné,“ cituje hned na úvod moderátor slova režiséra, které zveřejnil na svém Twitteru poté, co velké množství českých diváků zhlédlo pohádku Anděl páně. Moderátora zajímalo, co má toto režisérovo tvrzení o českém národu vypovídat.

„Můj Twitter je obecně jedna velká nadsázka, kterou nelze brát příliš doslova,“ reagoval Strach.

Připustil však, že ve svém příspěvku narážel na to, že pohádka pracuje s katolickými motivy. Poukazoval tak na to, že český národ, který je podle něj zásadně antikatolický, tato laskavá pohádka stále přitahuje.

„Jsou tu jisté signály toho, že dokáže být tolerantní, když chce, a dokáže být přátelský, když chce. Bohužel se to českému národu málokdy chce,“ uvedl.

Myslí si to, protože jsou čeští lidé určitým způsobem nesvorní a hašteřiví. „Nás málokdy co dokáže skutečně spojit,“ řekl. Přitom uvedl, že rád pracuje na věcech, které jsou této svornosti schopné.

V rozhovoru zazněl i režisérův názor na historii.

„O historii bychom si neměli moc lhát, protože z té historie se lze mnohému naučit. (…) Mám pocit, že máme tendenci si ji občas ohýbat.“

Dále na sebe prozradil, že teď hodně čte Starý zákon, ze kterého se můžeme mnohé dozvědět o lidské povaze.

„Ta naše lidská povaha je vlastně do jisté míry neměnná. V nás bude vždycky nějaká svárlivost, v nás bude vždycky zášť, v nás bude vždycky asi nějaká nenávist a nervozita.“

Problém podle něj spočívá v tom, že si dnes lidé o sobě myslí, že jsou takové „pyšné a dokonalé lidstvo“. Proto se často nedokáží ze svých chyb poučit.

„Sami sobě jsme trošku Bohem. Z toho roste pýcha,“ myslí si.

Kvůli tomu si také nastavujeme a rozšiřujeme mantinely trochu jinak. Otázkou však zůstává, zda se to ubírá správným směrem. Za příklad uvedl svobodu.

„V momentě, kdy pro to, abychom měli ještě více svobody, tak pod touto vlajkou, si tuto svobodu začneme sami někde omezovat. Je to zvláštní,“ vysvětlil.

To vidí například v komunikaci mezi lidmi, kdy jeden z nich vysloví nějaký většinově nepřijatelný názor. Člověk pak začne být dehonestován, nálepkován a zesměšňován. To však podle něj do svobodné společnosti nepatří.

„Já když pak někde řeknu, že jsem katolík, tak mám okamžitě na čele to razítko, že podporuji tu staromileneckou perverzní organizaci jménem katolická církev. Takže ano, zažívá to člověk i na vlastní kůži,“ prohlásil.

Politická korektnost byla dalším tématem rozhovoru. Podle Stracha nás omezuje a znesvobodňuje. Uvedl, že lidé vždycky budou chtít určité věci pojmenovat, ale neměli by přitom nikoho urazit. Téma politické korektnosti se dle něj může někdy objevit i ve filmařině, když chce filmař sloužit společenské objednávce.

V rozhovoru přišla řeč i na církev a sexuální obtěžování, jelikož je režisér věřící. Strach uvedl, že je ze sporů v církvi smutný. Myslí si, že kauzy týkající se sexuálního obtěžování jsou problém, před kterým se dříve zavíraly oči. Dnes to však vyplynulo na povrch a církev se k tomu dle něj staví čestně. Zmínil ale i to, že jsou faráři občas falešně obviňováni.

Velkým tématem byly také tradice, od kterých se podle Stracha lidé odvracejí. V Česku dle jeho názoru ale ještě není situace tak hrozná.

 „Ještě nějaké momenty té tradice zachováváme (my, Češi, pozn. red.). Obávám se, že ten celý multikulturní svět a ta globalizace, která k nám postupně prosákává, tak ty naše nějaké momenty bude brát,“ myslí si. A to ho mrzí.

Obává se tedy, že by se ta identita složená z určitých momentů mohla sesypat jako domeček z karet. Multikulturalismus ho prý nebaví, protože celý svět unifikuje. Jednotlivé rozdíly má rád a bylo by škoda je ztratit a zapomenout, protože bychom tím ztratili i jakousi barevnost světa.

Režisér zabrouzdal také do filmařiny a pokusil se odpovědět na moderátorovu otázku o tom, co dělá z filmu tzv. dobrý film. Odpověď je ale nesnadná.

„Dobrý film by měl mít nějaké téma, být o něčem. (…) Je to poměrně složité, protože naše doba pomaličku a pozvolně ta témata ztrácí. Ona ztrácí ideje. To vidíte i v politice,“ myslí si.

Dále dodal, že film podle jeho názoru občas přebíjí pózérský intelektualismus, kdy je pro režiséry mnohem důležitější ovlivnit porotu na festivalu, než dojmout celý sál. A právě tak vznikají filmy, na které nikdo nechodí, prohlásil závěrem.

Více:

Na Ministerstvu obrany ČR okomentovali výbuch granátu v Litvě, který zranil českou vojačku
Čapí hnízdo a dům na noze. Cizincům představili české dominanty. Češi jsou pobouřeni
Ruce pryč od Venezuely! Ne všichni v České republice podporují postoj vlády
Média: Český spor o Huawei je mikrokosmem evropské debaty o tom, zda zůstat s Washingtonem
Štítky:
režisér, tradice, politická korektnost, církev, rozhovor, názor, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář