13:00 05. srpna 2020
ČR
Získat krátkou URL
10973
Sledujte nás na

Zavítali jsme k plukovníkovi Ing. Oldřichu Pelčákovi, letci kosmonautovi. Lopotil se u sebe na zahrádce. Usadil nás do altánku na čerstvém vzduchu. Povídal nám o kosmonautech Bykovském, Remkovi, Gubarevovi, Rukavišnikovi, také o Američanech, raketách, stíhacích letounech a o spanilých děvuškách. O dívkách nám pan plukovník Pelčák na závěr i zazpíval.

„Byli jsme první parta kosmonautů, která při výcviku létala na stíhacích letounech MiG-21.“ (Oldřich Pelčák, rozhovor pro Sputnik ČR, 28. 3. 2019)

Sputnik ČR u pana plukovníka Ing. Oldřicha Pelčáka, který vystudoval leteckou akademii v Rusku, Leteckou akademii Jurije Gagarina, je to tak, pane plukovníku?

Oldřich Pelčák: Ano, je. Mám-li to říci rusky: Военно-воздушная академия имени Ю. А. Гагарина … (pan plukovník schválně přehání přízvuky).

Jsme u vás doma, v naprosto neformálním prostředí: ani kosmickém, ani vojenském, ani leteckém. Dozvěděli jsme se, že zemřel kosmonaut Valerij Bykovskij, vás s ním spojuje program Interkosmos. Mohl byste o těchto tématech něco málo říci?

Poznal jsem Valerije v době naší přípravy čili v letech 1976–1978, kdy se připravoval s německou posádkou (šlo o posádku NDR), vídávali jsme se na trenažérech, simulátorech. Spojovalo nás přátelství. Musím říci, že jsem tam strávil i Nový rok. To bylo něco úžasného. Ruští kosmonauté v té době bydleli v takových dvou vysokých věžácích. Spojovala je podzemní chodba. Tato chodba pod zemí vedla poté ještě do společenské místnosti.

Společenská místnost byla restaurací, kde se odehrávaly veškeré slavnosti: Že (ten či onen) odstartoval, že nevzletěl, že je Nový rok atd. Byl to právě Nový rok, jejž jsme v tomto prostoru slavili. Bylo to moc hezké. Leonov Alexej Archipovič tam promítal film. Byl filmovým amatérem. Vždy za bukem něco potajmu natáčel. Točil příhody kosmonautů. Pak nám je promítal. Pamatuju se, že mě vyzvali: „Tož Čechu, tak nám něco zazpívej!“ A tak jsem zazpíval: „Tancuj, tancuj, vykrúcaj…“ Tuhle naši písničku, budete se divit, Rusové znají. Hned se přidali – v ruštině. Tak se zpívalo. Mám takovýto dobrý zážitek společenského charakteru.

Jde-li o odbornou stránku – přes rok jsme se tam (v SSSR) s Vladimírem Remkem připravovali. On měl velitele Gubareva, já jsem měl Nikolaje Rukavišnikova. Bohužel oba dva naši „komandíry“ jsou po smrti (кoмандир = velitel). Rád na to vzpomínám, protože na tyto věci se nezapomíná, diplomaticky řečeno.

Program Interkosmos tenkrát obnášel co?

To byl víceméně politický tah. Interkosmos byla organizace, kde jednotlivé státy dávaly něco do výzkumu, ať to byly přístroje atd. To také určovalo, kdo poletí první. Posádky byly tři. V nich dva Češi, dva Němci (NDR), dva Poláci. Kdo z nich poletí první? Zněla otázka. To byste nevěřili, jak to jiskřilo mezi těmi, co o tom rozhodovali. Proč letěli první Češi? Bylo to podle vkladu peněz do programu Interkosmos. My jsme byli asi tak nastejno s Němci. Jenže Němci prohráli 2. světovou válku. To pak neladí, ne? Proto Češi letěli první.

Jaká byla atmosféra v Hvězdném městečku v roce 1978?

Bydlel jsem tam s rodinou. Byl tam můj starší syn Oldřich. Vloni slavil 50 let, klučina jeden. Chodil tam do 3. třídy ruské školy. Byl přijat za pionýra. Mám z toho fotografii, jak mu tam vážou šátek. Měl tam a má doposud kamarády, s nimiž vyrůstal. Děcka se velmi rychle naučí rusky. Život plynul, bylo to tam velmi přátelské. Mluvili jsme mezi sebou rusky, jak jinak.

Po dohodě s Oldřichem Pelčákem citujeme z YouTube písničku „Osiřela bez tebe Země“ (Нежность), již věnujeme kosmonautovi Valerii Bykovskému, který 27. 3. 2019 odstartoval ke svému poslednímu kosmickému letu bez konce…

V Hvězdném bylo vše velice přátelské. Rusové nám vycházeli vstříc. My jsme tam byli dokonce v první partě, která létala na letadlech. Všichni jsme byli piloti. Měsíc jsme měli letecký výcvik na MiG-21, na spárkách – mají zdvojené řízení. Dělali jsme zajímavé věci, jako třeba vedení reportáže za letu. Je to dost složité. Pilot „knipluje“ (pilotuje), pozoruje, vnímá, ale u toho nemluví. Najednou vám dají takový magneťák a, chlapče, říkej, co všechno vnímáš, co vidíš (pan plukovník barvitě popisuje, jak hlásil narůstající přetížení v kokpitu, jak plnil prvky vyšší pilotáže, jak při přemetu zakláněl hlavu, aby zkontroloval horizont, atd…).

Jak člověk snáší nejrůznější výcviková zařízení, jako např. centrifuga, resp. ono přetížení?

Nikdy předtím jsem centrifugu netočil. Nyní nás šoupli do centrifugy, je to takové zvláštní. Pilot má přetížení, vyrobí si jej sám sobě, ale to působí krátkodobě. V letadle trvá jen pár vteřin. Tady ne. Tady vás roztočí a přidávají „géčka“. Najednou tam máte 4G, pak 5G, 6G, 8G – ale dlouhodobě. To je minimálně minuta. A to prostě už cítíte, jak na vás působí vzrůstající tíha. Platí tam obrácené dýchání. Při přetížení především ztrácíte zrak. To, co vidíte periferně, se začne zužovat (tunelové vidění).  Pak najednou vidíte šedo, nevidíte nic. Vnímáte ušima. Ale nevidíte. Proto piloti používají tzv. „anti G oblek“. Hadicemi se oblek nafukuje, stahuje tělo, zabraňuje se tak částečně tomu, aby pilot neztratil vědomí a zrak. Při obráceném dýchání je obtížné vydechnout. Vydechujete jakoby proti odporu.

Po zkušenosti s výcvikovým programem kosmonauta, jak se vám vracelo zpět k „normálnímu“ letectví?

Ten výcvik s centrifugou byl jen chvíli. To nebylo pořád. Šlo o to zjistit, jak je na tom člověk (zdravotně). To bylo jen jednou za celou éru našeho pobytu, a šmitec.

Jsou kosmonauti, kteří neprošli kosmickými testy. Stálo je to pak i kariéru v letectvu, když přísné testy objevily zdravotní patologie. Vy jste však prošel všemi testy na výbornou…

Přetížení působí při startu a při přistání návratové kabiny. Kosmonauti leží ve speciálních sedačkách, které jsou odlity na tělo kosmonautů. Posádka je v horizontální poloze, takže přetížení působí ve směru prsa-záda. Je to snesitelnější, než když se jedná o vektor působení hlava-nohy. Není to tak hrozné. Když vše klape, jedná se o přetížení 4,5G jak během startu, tak během přistání. Horší je to při tzv. nestandardních situacích. Pak tam máte třeba 8G. Například kosmonaut Vasilij Lazarev měl s parťákem Olegem Makarovem havárii cca ve výši 180 km (výsledkem byl suborbitální let). Nosič se rozkýval. Automat začal pracovat, odstřelila se kabina s kosmonauty, v nouzovém režimu začala klesat. Posádka Lazarev-Makarov zažívala při strmém balistickém sestupu přetížení až 20G. https://www.pravda.ru/news/science/1395727-russia/ Lidé se v takové chvíli musí spolehnout na automatiku, která nakonec rozevře brzdící padák. Tahle posádka přistála v pohoří Altaj. Viseli s kabinou na šňůrách nad propastí. Dva dny trvalo, než se k nim dostala záchranná skupina. I takovéto mohou být příběhy v ruské kosmonautice.

Ještě k Valeriji Bykovskému. Byl cvičen pro výsadek na Měsíci. Tento program v SSSR nebyl dotažen. Proč si myslíte, že se lidé celkově nevrátili zpět na Lunu? Lidstvo bylo na Měsíci, ale Měsíc byl lidmi zas opuštěn. Zdánlivě jednoduchá technika 60. let byla s to dopravit lidi tam, ale projekt nepokračuje.

To není tak jednoduché. Můj velitel Rukavišnikov se také připravoval v záložní posádce pro přistání na Měsíci. O tom jsme s ním několikrát mluvili. Řekl to jednoznačně. Je třeba si uvědomit, že v této době šlo o to, kdo bude z velmocí (USA/RUSKO) první na Měsíci. Všichni to hnali nějakou silou kupředu. Američané byli v daném projektu dále. Program byl vypracovanější po technické stránce. Rusové byli o krok pozadu. Dobře si uvědomili, že v tomto závodě nezvítězí SSSR. Proto od tohoto programu Rusové upustili. Udělali dobře, protože to bylo nebezpečné (pozn. SSSR poslal na Měsíc poměrně sofistikované roboty).

Oldřich Pelčák pro Vladimíra Frantu
© Sputnik /
Oldřich Pelčák pro Vladimíra Frantu

Proč ale USA dobyly Měsíc pilotovanými lety, aby je vzápětí ukončily?

Co tam taky chcete dělat? Měsíc je mrtvá planeta, která obíhá kolem naší zeměkoule. Snad někdy v budoucnu ano. Jak by řekl Jules Verne, až budeme kolonizovat Měsíc, možná pak ano. Kolonizace Měsíce má budoucnost hlavně, až budeme létat k jiným planetám. Startovat k nim se bude asi z povrchu právě Měsíce. Ušetří se tím palivo (vzroste užitečné zatížení meziplanetárních raket). Tohle je všechno hudba budoucnosti.

Říká se, že je tu problém kosmické radiace, že při takovýchto cestách tenké stěny kosmické lodi neochrání dostatečně dobře posádku…

Podívejte, každé řemeslo má něco pro a proti. Zde je proti ona radiace – kosmické záření. Kosmonauté nejsou speciálně chráněni, že by tam byl super speciální „obal“… Nechává se tomu volný průběh. Zas to není tak hrozné, aby člověk umíral, když se vrací zpět na Zemi. To ne. Do budoucna se ochrana asi bude muset řešit. Budou se řešit srážky lodí s meteority… Je třeba si uvědomit, že Hrdiny SSSR (dnes Hrdiny RF), mám na mysli ony metály, tak ty se nerozdávají zadarmo. Obzvláště těžké to měli kosmonauti v tzv. První sovětské skupině (Первый отряд космонавтов СССР), zformované v roce 1960. Do ní mimochodem patřil i Valerij Bykovský, který v letech 1963–1978 vykonal tři cesty na orbitální dráhu Země a jenž 28. března 2019 ve věku 84 let zemřel. 

Zcela na závěr: Pamatujete si nějakou kosmonautickou/leteckou písničku? (zpíváme s panem plukovníkem)

Потому, потому что мы пилоты, (protože jsme piloti)

Hебо наш, небо наш родимый дом, (nebe je náš rodný dům)

Первым делом, первым делом самолёты, (na prvním místě máme letadla…)

© Sputnik . Vladimír Franta
Pokochejte se písničkou v podání Oldřicha Pelčáka

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Vladimír Remek: odchází, aby zůstal
Vladimír Remek: Česko nepotřebuje americké vojenské základny. Exkluzivní interview
Český kosmonaut: Příprava k letům do vesmíru mě naučila ruštinu a opravdové přátelství
Zeptali jsme se kosmonauta Oldřicha Pelčáka, jak funguje záchranný systém lodí Sojuz
Štítky:
Valerij Bykovskij, dějiny, Česká republika, SSSR, vesmír, kosmonauté, Oldřich Pelčák
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář