19:08 17. června 2019
Sovětské tanky v ulicích Prahy v roce 1968

Autor zákona o uznání účastníků invaze 1968 za veterány: Nechceme být zločinci. Plnili jsme mezinárodní povinnost

© Sputnik / Yuryi Abramochkin
ČR
Získat krátkou URL
Aleš Zelenka, Jana Petrova
58595

Minulý čtvrtek Komunistická strana Ruska organizovala zasedání u kulatého stolu, které se týkalo návrhu zákona, jenž má za cíl uznat účastníky sovětské invaze do Československa v roce 1968 za válečné veterány. Tato iniciativa však vzbudila vlnu kritiky v ČR i na Slovensku. Sputnik si o této iniciativě promluvil se zástupci ruské Statní dumy.

Český mainstream v celé své kráse

Návrh ruského federálního zákona, který uděluje status válečných veteránů i účastníkům invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 v pondělí odsoudil český ministr zahraničí Tomáš Petříček, stejně jako slovenský premiér Peter Pellegrini. Později se ke kritice přidal i český prezident Miloš Zeman. Ten dokonce požaduje vysvětlení od ruského velvyslance, kterého pozval dne 13. června na Pražský hrad. Velvyslanectví Ruska v ČR však dnes prohlásilo, že oficiální pozice Moskvy k událostem v Československu v roce 1968 je zakotvena v preambuli Smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ruskou federací z roku 1993 a zůstává neměnná.

Mainstreamová média ale už bijí na poplach. Závěry, soudě podle titulků, jsou naprosto jasné: Ruská duma přijme zákon o oprávněnosti okupace Československa v roce 1968; Sovětští okupanti z roku 1968 mají dostat status veteránů; Ruská duma chce legalizovat invazi do Československa; Rusové chtějí udělat z okupantů z roku 1968 veterány.

„Vnímají nás jako nenormální lidi“

Sputnik se spojil s autorem návrhu zákona a rovněž účastníkem vpádu vojsk Varšavské smlouvy v Československo v roce 1968, poslancem Státní dumy za opoziční Komunistickou stranu RF Jurijem Sinělščikovem.

Sinělščikov: Návrh zákona nic neospravedlňuje, ale pouze doplňuje několik slov. Navrhuje zahrnout účastníky akcí v Československu v roce 1968 na seznam účastníků vojenských akcí. Nejsou zde žádné politické fráze, ty jsou přítomny pouze v politických poznámkách.

Chci poznamenat, že zastáváme názor, že jak SSSR, tak další země, které se na invazi podílely, jednaly oprávněně a v souladu s Varšavskou smlouvou, která takovou akci předpokládala, stejně jako smlouva NATO, která rovněž taková opatření předpokládá. Obecně se však idea o invazi, a poté i rozhodnutí, nezrodilo u sovětské vlády a u vedení Varšavské smlouvy okamžitě a rychle. Dlouho nad tím přemysleli a dlouho se hádali. Mimochodem, pozice Německa, Bulharska a Polska byla tvrdší než pozice Brežněva a Sovětského svazu.

Musím říci, že iniciativy pocházely také z české strany. Členové politbyra KSČ adresovali dopisy politickému úřadu KSSS. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa podpořila více než polovina členů politbyra a mnoho členů vlády. A jen málo lidí ví, že krátce před invazí, konkrétně dne 16. srpna, zavolal Dubček Brežněvovi a požádal jej o vyslání vojsk. Zvukový záznam rozhovoru je uložen v archivech, ale bohužel dnes zatím není odtajněn. Ale známý diplomat Falin (Valentin Falin, poradce ministra zahraničních věcí SSSR Andreje Gromyka, pozn. red.) o tom mluvil.

Takhle se za účasti všech zemí Varšavské smlouvy a za účasti Čechů přijímalo toto rozhodnutí. Dostávali jsme výzvy od různých skupin a organizací, které žádaly o vyslání vojsk. To je třeba vzít v potaz.

Já, kolegové z frakce a účastníci těchto událostí, nemůžeme souhlasit s hodnocením, které udělal Gorbačov. Ten uvedl, že se jednalo o protiprávní jednání a omlouval se. S tím zkrátka nemůžeme souhlasit.

Hodnotit akce účastníků a vojáků by bylo možné odděleně od tehdejšího rozhodnutí vlády a zemí Varšavské smlouvy. V tomto případě by se mohlo říci, že lidé vykonávali svou povinnost, bylo by možné je uznat za účastníky bojových akcí a rozšířit na ně příslušné zákony. Mohli bychom tak učinit, ale zastáváme pozici, že naše vláda jednala oprávněným způsobem. Minulý týden jsme na toto téma uspořádali tzv. kulatý stůl. Akce se zúčastnilo celkem dost lidí a všichni o této záležitosti hovořili jasně.

Není návrh zákona v rozporu s oficiální pozicí Ruska o událostech v Československu v roce 1968? V srpnu 1993 podepsal ruský prezident Boris Jelcin s českým prezidentem Václavem Havlem Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci mezi zeměmi, která odsoudila invazi do Československa v roce 1968 jako útok na svrchovaný nezávislý stát.

Sinělščikov: Víme o této pozici, ale to neznamená, že nemůže existovat žádná jiná. Konec konců naši vojáci mohou mít status válečných veteránů bez ohledu na to, jako například účastníci konfliktu v Afghánistánu. Tito vojáci mají status veteránů, i když jsme měli některá vládní rozhodnutí a hodnocení. Pokud došlo ohledně války v Afghánistánu k oficiálnímu hodnocení, v případě událostí v Československu v roce 1968 Jelcinovo posouzení takovým není. Není to hodnocení parlamentu, jako tomu bylo v případě Afghánistánu.

Čeští a slovenští vysoce postavení politici vyjádřili své znepokojení nad návrhem zákona. Nebojíte se, že by návrh zákona mohl poškodit vztahy mezi zeměmi?

Sinělščikov: Vnímají nás jako nenormální lidi a celkově nás nepovažují za lidi. Mohou nás jakkoliv kritizovat. Tisíckrát nás označují za agresory, okupanty. Počínaje Krymem a mnoha dalšími věcmi konče. My si nemůžeme ani položit otázku, zda bychom mohli uznat naše vojáky účastníky bojových akcí. Naši lidé zahynuli. Nyní se ukazuje, že to bylo 14 lidí. Češi také zahynuli. Na naše lidi se střílelo. Probíhaly boje. Co je ještě potřeba, ptám se? Ale ne. „Mlčte a nezvedejte hlavu.“ Rusko uhodili po pravé tváři a mělo by nastavit i tu levou. „Budeme do tebe donekonečna kopat a nazývat tě agresorem.“ To je jejich pozice a já jim rozumím. Je to pro ně výhodné a krásné, a Rusko je všude agresorem a okupantem.

Znepokojení u Čechů a Slováků vyvolalo především odůvodnění návrhu novely zákona „plněním úkolů při potlačení pokusu o státní převrat a při zabezpečení stabilizace situace v ČSSR“. Jste připraveni takové znění opustit? Koneckonců, pokud rozumím správně, vaše iniciativa je více otázkou sociální politiky.

Sinělščikov: Samozřejmě, že ne. Návrh zákona nemá sociální, ale spíše ideologický charakter. Lidé, kteří byli přítomni u kulatého stolu, prohlásili, že nepotřebují tři až pět nebo sedm tisíc rublů, které by si mohly přičíst k důchodu. To není důvod. Faktem je, že nechceme být za spoluviníky v žádné zločinecké, nezákonné akci. Vždy nám bylo vštěpováno, že plníme mezinárodní povinnost. Proč ale musíme sklopit hlavy, když na toto téma přijde? Proč musíme být takhle ponižováni? To mi říkají lidé, kteří se těchto události zúčastnili. Nežádají nic víc, než aby byli rehabilitováni. Špína, která se vylila na naši minulost, na naše vojáky a jejich roli v minulosti, dopadla i na ně. Chtějí být očištěni od této špíny.

Stejný komunista se stejnou iniciativou

To, jaká je pravděpodobnost, že bude tento návrh zákona přijat, pro Sputnik okomentovala i Alla Chamzina, která je zaměstnankyní Výboru Státní dumy pro práci, sociální politiku a záležitosti veteránů. I Chamzina se zajímá o danou parlamentní iniciativu.

Chamzina: Návrh zákona o rozšíření statusu veterána válečných akcí pro vojáky Ozbrojených sil SSSR, kteří odjížděli do Československa v období od 21. srpna 1968 do listopadu 1968, byl již komunisty předložen poslancům k projednání. Minulý rok byl v prvním čtení většinou zamítnut. Letos vidíme stejnou situaci. Stejný komunistický poslanec Jurij Sinělščikov se stejnou iniciativou. Víte, podle ústavy má dotyčný právo navrhovat zákon, kolikrát jen bude chtít. Například jeho frakce Komunistická strana Ruské federace každých šest měsíců vystupuje s návrhem zákona, který se týká výhod pro tzv. děti války, tedy pro občany narozené během války. A každých šest měsíců Duma tento zákon odmítá.

Najednou se však v Česku a na Slovensku začali obávat, že by letos Duma mohla tento návrh zákona o statusu válečného veterána vojenských operací pro sovětské účastníky operace Dunaj schválit.

Chamzina: Já, samozřejmě, netuším, jaký bude výsledek hlasování, ale podle současné reakce vlády, návrh Jurije Sinělščikova znovu neprojde. A není to o politickém hodnocení toho, co se stalo v roce 1968. Nespočívá to ani v tom, že po formální stránce nelze tyto vojáky přirovnat k účastníkům válečných akcí. Zde je oficiální závěr ministerstva obrany ohledně daného návrhu zákona – čtu: „Rozhodnutí o vedení válečných akcí s účastí sovětských vojáků během politické krize v Československé republice nebylo přijato. A vojáci, kteří byli posláni do Československa jako součást vojsk států Varšavské smlouvy, se vojenských akcí neúčastnili. “ Tečka. Samozřejmě pak v Československu došlo k místním konfliktům, ale ne za účasti jednotek řádné československé armády, která by vystoupila proti příchozím jednotkám. Není tedy možné mluvit o válečných akcích. Ano, sovětská vojska byla poslána do Československa, což bylo diktováno politickou vůlí tehdejšího vedení SSSR. Ale opakuji, že žádné válečné akce nevedla.

Česká veřejnost byla obzvláště znepokojena pořádáním tzv. kulatého stolu ve Státní dumě, který organizovala frakce Komunistické strany RF, aby získala podporu pro úpravy zákona o válečných veteránech. Některá česká média však došla k závěru, že Státní duma jako celek daný návrh schválila, a údajně tam, u kulatého stolu, byli zástupci všech frakcí...

Chamzina: Nejde o správný a profesionální způsob, jak interpretovat tuto diskusi o návrhu zákona. U takových „kulatých stolů“ mohou být zástupci všech frakcí a tentokrát tam byli poslanci z Liberálně-demokratické strany Ruska, Jednotného Ruska a z jiných frakcí. To však neznamená, že byly frakcemi delegovány, jednoduše vyjádřily svůj osobní názor. Jak se zdá, schválení nebo zamítnutí návrhu zákona může v parlamentech České republiky a Slovenska, v každém případě učinit pouze většina poslanců při čtení na plenárním zasedání. Všechna ostatní prohlášení a závěry jsou chybné.

Co dále?

Alla Chamzina také uvedla, že po 16. červnu by se poslanci měli vrátit z cest do regionů a Výbor Státní dumy pro práci, sociální politiku a záležitosti veteránů byl tak měl návrh poslance Sinělščikova projednat. Pokud bude dokument schválen, bude v červenci předložen k posouzení poslancům. Zda však bude zahrnut do programu plenárních zasedání nebo ne, není známo. Jeho projednání může být odloženo i na podzimní zasedání, jelikož mají poslanci mnoho dalších a naléhavějších otázek k projednání.

V listopadu roku 2017, v předvečer návštěvy českého prezidenta Miloše Zemana v Rusku, byl na internetových stránkách ruského televizního kanálu Zvezda zveřejněn článek, že by Československo mělo být SSSR vděčné za to, co se odehrálo v roce 1968. Článek v České republice vyvolal kritické reakce. Ruský premiér Dmitrij Medveděv však během setkání s českým prezidentem všechny ujistil, že daný článek nemá nic společného s oficiálním postojem Kremlu k této záležitosti. Později oficiální mluvčí Ministerstva zahraničních věcí RF Maria Zacharová potvrdila, že se pohled Moskvy na československé události z roku 1968 nemění. Tato pozice byla stanovena dne 26. srpna 1993 Smlouvou o přátelských vztazích a spolupráci mezi Ruskem a Českou republikou a invazi do Československa v roce 1968 odsuzuje jako útok na suverénní nezávislý stát.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Slovenský expremiér: Kdybych v roce 1968 dostal rozkaz, střílel bych na sovětské vojáky
Václav Klaus ml. okomentoval dění roku 1968. Čeká ho další výprask od ODS?
Petr Pavel zavzpomínal na rok 1968. Ovčáček se mu ale vysmál
Petříček kritizuje návrh ruských komunistů ospravedlnit invazi z roku 1968. Pellegrini o tom bude jednat v Moskvě
Ruské velvyslanectví v ČR se vyslovilo k událostem roku 1968 v Československu
Štítky:
Tomáš Petříček, Miloš Zeman, Peter Pellegrini, návrh zákona, Státní duma, KPRF, sovětská okupace, Varšavská smlouva, invaze, 21. srpen 1968, Československo, SSSR, Rusko, Slovensko, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář