Widgets Magazine
07:01 23. září 2019
Jiří Hejlek u sklenky vína

Hejlek: Milion chvilek pro demokracii navazuje na 4. článek Ústavy ČSSR o vedoucí úloze (VIDEO)

© Sputnik / Vladimír Franta
ČR
Získat krátkou URL
81003
Sledujte nás na

Proč lidé skandují hesla na ulici, na náměstích? Proč se vše svaluje na neomarxismus? Ptáme se na názor filozofa PhDr. Jiřího Hejlka z FF Univerzity Pardubice. Pan doktor si myslí, že neomarxismus je nesmysl, kterým mají být zacpána ústa intelektuálů. Proč lidé křičí na náměstích? Hejlek líčí dějinný zlom, kterým si musíme projít. Podaří se?

(Textová podoba rozhovoru je stylisticky upravena. Autentickou verzi si lze poslechnout v přiloženém videu.)

„Neomarxismus – past na intelektuály. 23. 6. uvidíme na Letné kvazi 1. máj…“ (Jiří Hejlek)

„Milion chvilek, a podobné nesmysly, si jen myslí, že jsou současnými hnutími.“ (Jiří Hejlek)

„Generace dnešních čtyřicátníků směřuje k nové totalitě.“ (Jiří Hejlek)

Chceme se Vás zeptat jako akademika, co říkáte tomu, co se děje v ČR, že se s železnou pravidelností srocují lidé na náměstích?

PhDr. Jiří Hejlek: Tuto otázku jsem si také mnohokrát kladl. Už mě napadlo, že oslovím lidi a že se jich zeptám, proč to dělají. I bez toho jsem ale dospěl k názoru, že ti lidé jsou k tomu vedeni tím, že přijali představu, že dělají nějaké nové 17. listopady. Mně ovšem připadá, že nejde o 17. listopady, ale že dělají nové 1. máje 70. a 80. let.

Že by za sdružováním na náměstích stálo přesvědčení davu, že nefungují (tak jak mají) státní instituce? Snaží se tu ulice nahradit úřady?

Přesně tak to je. Lidé se domnívají, že úřady nefungují. Bohužel se nechávají zmanipulovat, aby tomu věřili. Manipulátoři se snaží nespokojenost lidí nasměrovat tam, kam potřebují. Uvedu příklad: Nejsem sice voličem hnutí ANO, ale domnívám se, že bylo demokraticky zvoleno; jako nejsilnější strana má plné právo vést vládu této země. Nicméně organizátoři demonstrací (Milion chvilek pro demokracii, pozn.) si vymýšlejí nesmysly, viz trestní stíhání premiéra a podobné věci. Lidé tomu poté věří a v tomto smyslu také protestují. To co však skutečně dělají, je podrývání současného politického systému. Sami sice budou tvrdit, že systém upevňují, ale děje se opak. Místo posilování demokracie se podrývají státní instituce a státní autority.

Říká se, že není kouře bez ohně (jde-li o Babiše). Těžko věřit, že je někde nějaká holubičí pravda bez poskvrny. Všichni máme své plusy a mínusy. Nicméně zde skutečně zaráží to, že nestačí volby. Toto pozorovat v rozvinuté společnosti je zvláštní.

Otázka zní, proč to tak je? Máme tu instituce, které skutečně nefungují, které dokonce selhávají. Mohli bychom to ilustrovat například na instituci Ústavního soudu. Domnívám se, že taková instituce do skutečně správného, neříkejme demokratického, ale správného zřízení nepatří. Je to instituce, která nemá soudní charakter, ale ve skutečnosti má charakter, troufám si říci, náboženský. Je to sněm „nejvyšších kněží“, ti určují, čemu máme věřit, o čem máme být přesvědčeni. Nahrazujíc tak slavný 4. článek naší socialistické ústavy o vedoucí úloze KSČ. Tuto vedoucí úlohu dnes chtějí převzít ty síly, které organizují demonstrace, chtějí nám určovat, co je správné, a co není.

Moderní hnutí: čím se liší od podobných v minulosti? Vidíme silnou participaci zahraničí? Liší se tímto od minulých iniciativ? Jde-li o tlak ze zahraničí?

Hnutí má ideálně mít vekou výraznou myšlenkou. Současná hnutí takovou nemají. Jsou to hnutí zcela prázdná, plytká… Tak jako celá dnešní politika. Některé přesto jakoby záblesk myšlenek mají. Mám jmenovat? Za takové považuji SPD. Ostatní nejsou hnutí, i kdyby se tak nazývala. Milion chvilek, a podobné nesmysli, si jen myslí, že jsou současnými hnutími. Lidé by rádi participovali na nějaké revoluci, v něčem úplně novém. Ve skutečnosti pomáhají posilovat systém, který je veden současnou západní ideologií lidských práv. Je to ideologie stejná, jako byla předtím ideologie komunistická nebo ideologie nacistická. Podle mě musí nakonec lidé tohle odhalit. Spousta lidí, která se dnes zúčastňuje demonstrací, může být za 20 let zklamána, že dnes něco takového vůbec dělala.

Pokud Milion chvilek dosáhne odstoupení Andreje Babiše a Marie Benešové… Co myslíte, že se v tu ránu stane s hnutím, které se zakládá toliko na potřebě dotlačit k rezignaci lidi, kteří se „nelíbí“… Předpokládejme, že se „chvilkám“ vyhoví ve všem. Co bude dál?

Jednoduchá odpověď. Budou stupňovat své požadavky, až do realizace stavu, v němž už přestanou existovat občanské svobody – svoboda projevu, svoboda tisku a všechny ostatní občanské svobody.

Dle tisku např. syn Bolka Polívky říká, že až se „naštveme“, půjdeme na Hrad… Jak bude vypadat „pochod na Hrad“? S „holýma rukama“?

Pochod na Hrad je ještě lepší („nápad“), než byl v roce 1922 v Itálii pochod na Řím. Je to něco podobného. Je to snaha uchopit moc v podstatě totalitním způsobem. Je to vlastně hrozba nového typu totality. To je prostě jasné.

Dá se říci, že je určitý rozkol mezi starou a mladou generací? Kam patří ta střední? Co ti čtyřicátníci, kteří mají „tam (do narození) i tam (do smrti)“ stejně daleko?

Mám zkušenosti s generací dvacetiletých (se studenty). Není to zkušenost špatná. Stále ještě se v ní udržuje vlastní myšlení, což je velmi důležité. Protože ti, kteří se už „zabydleli“ v systému, se zabydleli tak, že si vzali hypotéky na byt, auta na leasing… Aniž to sami reflektují, zcela mimovolně se tomu systému podřizují a dělají vlastně vše to, co od nich systém požaduje. Dle mě je nejhorší situace u lidí buďto z akademického okruhu, z vrstvy manažerů, nebo ze showbusinessu, což je asi vůbec nejhorší případ. Tihle lidé si svoje neobyčejné a často nezasloužené pohodlí vykládají jako „správný názor“. Ten názor, který je do jejich pozice vynesl, se snaží stále udržovat, snaží se jej dále navyšovat. Domnívám se, že generace kolem 40 let je tou generací, která je v současnosti pro tradiční naše republikánské zřízení nejnebezpečnější. Je to i ta generace, která nejvíce k nové totalitě směřuje.

Existuje pak něco jako „nové myšlení“? Co tedy máme? Plout s proudem či proti němu? Co dělat, aby člověk základním způsobem přežil a aby se dále realizoval? Je dobré být nějakým přílišným rebelem?

Mně jako filozofa nezajímá ani tak politika, jako spíše dějiny. Politika jsou vlastně dějiny, jak je v danou chvíli dělají lidé. Myslím, že lidé ve finále nedělají dějiny, ale politiku. V dějinách proto vidíme jiné výsledky, než které si lidi předsevzali a zamýšleli. Domnívám se, že civilizace, v níž žijeme, je úpadková a končí. Je třeba jít tudíž proti proudu. Když je civilizace v rozkvětu, je třeba ji naopak podporovat. Zda po proudu či proti němu, o tom nerozhoduje psychika člověka či politické hnutí. Zkrátka to vyplyne ze stavu civilizace, ve kterém se aktuálně nacházíme. My jsme nyní v takové pozici, kdy čím dříve současný pořádek (politický, ekonomický) bude nahrazen nějakým jiným, tím lépe. V tuto chvíli bych byl pro plavbu proti proudu.

Jaké jiné historické době se naše doba podobá nejvíce. Ve srovnání? Pokud se pokusím porovnat historické éry, jde-li o civilizační zkušenost?

Nabízí se doba konce Římské říše. Použiju jiný příměr. Možná nečekaný. Domnívám se, že k civilizačnímu přeryvu došlo v polovině 18. století mezi tradiční Evropou (prodlouženým středověkem) a novověkem. V podstatě tam, kde kdysi osvícenství nastoupilo, aby zlomilo vaz středověkému způsobu myšlení, tam dnes musí přijít nové myšlení, aby zlomilo vaz osvícenství, z něhož naše doba stále vychází. Mám velice rád romantické hnutí a myslím, že dvě romantické vlny přišly. Jedna na začátku 19. století, druhá na přelomu 19. a 20. Teď možná přijde 3. vlna romantismu. Snad to bude ta poslední, která zásadně změní myšlení lidí a jejich život.

Nakolik jsou naše média česká? Kam ČR prostřednictvím těchto médií směřuje? Do jaké míry jsme vlastně ještě Češi?

Média patří mezi nejhorší struktury upadající civilizace, o níž jsem právě mluvil. Jsou vyjádřením toho nejhoršího, co tu máme, zároveň jsou těmi nejsilnějšími manipulátory. Je snad i trochu jedno, zda jsou v rukou zahraničních či domácích, protože důležití jsou lidé, kteří v nich pracují. Vezměte si ČT. Ta je čistě česká. Přesto je to jedno z nejhanebnějších médií. Důležité totiž je, pro koho pracují ti lidé v oněch médiích. Pracují-li pro to, čemu říkám globální (nadnárodní) plutokracie, pak je jedno, kdo je formálním vlastníkem toho kterého média. Jestli něco patří cizincům či panu Bakalovi – je jedno. Tolik k vlastnictví. Dále, vztah k národu není u médií podstatný. Budeme Češi, ať už máme média řízená (nebo třeba i vlastněná) těmi nejzapřisáhlejšími lokaji nadnárodní plutokracie. Je důležité, aby lidé poznali, že jim média v drtivé většině lžou.

Míním to tak, aby se o nás nakonec nezačalo hovořit jako o „Anglosasech českého původu“.

Tato tendence tu je. Sice jste se na to neptal, pak vám stejně řeknu jakého rázu je naše civilizace. Naše civilizace už není středověce evropská, nýbrž jde o civilizaci atlantickou. Zde na kontinentě jsme obětí anglosaské kulturní a civilizační invaze (expanse). Té se musíme bránit. Dnes se v tom vidí pouhá amerikanizace. Nutno říci, že s tím začali Angličané a Holanďané někdy již v tom 17. století, kdy se jako by odtrhli od evropského kontinentu, pak ho zpětně začali dobývat. První takový úspěch byla francouzská revoluce. Pak to pokračovalo dále. Nyní se snaží dál a dál zakousávat směrem dovnitř. Dnes ve střední Evropě, ptáte-li se na identitu, cirkuluje myšlenka – „my jsme Západ, tedy Anglosasové“.  Měli bychom trvat na tom, že jsme střední Evropa. Jakožto taková jsme něčím zvláštním. Dokonce byť střední Evropa měla formu rakouského mocnářství, přesto toto mocnářství nebylo považováno za rovnocenné evropské. Když Auguste Comte si představoval, že jednou bude Evropa sjednocená (5 království), nepočítal sem Rakousko. Rusko však ano. S Rakouskem však nikoli. Z toho je vidět, že nás berou jako „periférii“. Jakákoli naše snaha se vetřít do toho atlantického prostoru, je ubohá.

Na pozadí nám tu hraje anglosaská hudba. Není na vše pozdě? Třeba už dávno došlo k transformaci…

Anglosaská hudba mě rozčiluje. Ve středoevropských seriálech, ať českých, slovenských či rakouských se používají anglicky zpívané písničky. To je směšné. Je to jakási snaha o světovost. Nemám to rád. Když se ptáte, zda je pozdě? Není. Je možné, že proces ještě prohloubí a že ta invaze bude ještě úspěšnější. Ale nakonec, v tom jsem optimista, bude ta invaze odražena. Dojde k jakési evropské reconquistě.

© Sputnik . Vladimír Franta
Hejlek: Milion chvilek pro demokracii navazují na 4. článek ústavy ČSSR o vedoucí úloze

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Zase je vyhraje Babiš? Sociolog vysvětlil, proč chvilkaři nechtějí demokratické volby
„Česká republika má skvělé výsledky.“ Řekl Babiš v Budapešti
Babiš: To jsou všechno nesmysly, lidé demonstrují na základě vylhaných věcí
Pokud Babiš neodstoupí, opozice bude hlasovat o nedůvěře. Je to morální gesto, tvrdí Fiala
Štítky:
Milion chvilek pro demokracii, Andrej Babiš, protest, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář