Widgets Magazine
16:19 20. července 2019
Karel Srp, bývalý disident, hudební publicista, předseda Jazzové sekce

Karel Srp: Kluci z Milionů chvilek pro demokracii očekávají funkce. Show ať je. Válka ne!

© Sputnik / Vladimír Franta
ČR
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
10690

Jak to, že Ministerstvo zdravotnictví interně vyzývá k demonstrování? Čekají „chvilkaři“ na politické funkce, očekávají posty? O věcech, které mladí nevědí, protože není, kde se je dozvědět. Také o knihách Gustava Husáka. Reportér Sputniku na to vše hleděl z místa v Jazzové sekci, na kterém sedávali jak Pavel Tigrid, tak prý i Miroslav Štěpán…

„Dříve byly demonstrace proti něčemu a za něco.“ (Karel Srp)

„Byly doby, kdy se do demonstrantů střílelo.“ (Karel Srp)

(Text je stylisticky upraven. Chcete-li vidět autentické interview s bývalým disidentem a nositelem medaile Za zásluhy, již uděluje prezident ČR, Karlem Srpem, pusťte si VIDEO)

Pane Srpe, 23. června 2019 nás v Praze čeká na Letné velká demonstrace. Odhaduje se, že by mohlo přijít až čtvrt milionů lidí. Není vyloučeno, že bude abnormální hic (pokud nebude sněžit), jakož i nezvykle velký počet srocujících se, majících potřebu demonstrovat. Prý jste na jednom ministerstvu zahlédl při této příležitosti zajímavý nápis.

Karel Srp: Včera na Ministerstvu zdravotnictví bylo na jedněch dveřích (č. 161) velké oznámení (cedule), text zval na Letnou: (zde bych) neřekl, že na „demonstraci“, (dle mě) na jakousi show či setkání občanů této republiky. Zaujalo mě, že ve státní správě, která by měla být přísně neutrální, se objevují propagační letáky týkající se, nota bene, protivládní aktivity. Zvláštní, že k tomu dochází přímo ve vládní budově ministerstva, resp. na dveřích konkrétního úředníka.

Karel Srp vyfotil dveře (č. 161) na Ministerstvu zdravotnictví. Na dveřích je výzva k demonstraci na Letné.
© Foto : Karel Srp
Karel Srp vyfotil dveře (č. 161) na Ministerstvu zdravotnictví. Na dveřích je výzva k demonstraci na Letné.

Hovoříte o tom, že letenské setkání má mít spíše podobu show. Hovoříte o různých technických vozech, které budou pomáhat činit tuto demonstraci komfortnější. Kdysi to bývalo na demonstracích jiné. Lidé se mohli obávat o své pohodlí a zdraví. Teď najednou tolik komfortu. Trochu to připomíná, říkáte, estrádu? 

Je mi dvaaosmdesát let, skutečně znám tuto republiku od Heydrichiády. Zažil jsem mnoho demonstrací, některé jsem organizoval, vždycky jsem to v jejich středu někde schytal.  To byly demonstrace spíše za něco, než proti něčemu. Kdyžto tomuto setkání na Letenské pláni vůbec nerozumím;  už vůbec nechápu, proč tam Václav Malý bude pronášet modlitbu, v „protivládním (antibabišovském) smyslu“, zejména pak když paní doktorka Benešová je ve funkci krátce. Celé je to nesmyslné, zdá se mi to účelové. Je to rozhodně účelové. Vše to směřuje výše než jen k těm dvěma osobám (Babišovi a Benešové).

Budou k dispozici kostelecké párečky, uzeniny v různých stáncích kolem Letné? Tolik lidí. Určitě jim vytráví…

Určitě budou mít hlad. Snad budou natolik hrdí, že odmítnou zboží, které patří do produktů, jak jsem četl, pana Babiše. Doufám, že hrdost v těchto lidech zvítězí.

Kdo si myslíte, že platí takovouto monstr demonstraci? Jsou tam obří obrazovky, organizátoři promítají krátké filmy, kde odhalují údajnou pravou povahu lidí, proti kterým se demonstruje. Vše řemeslně výborně uděláno. Kdo by mohl být sponzorem?

Rozhodně žádná chudá organizace. Třeba to bude i z rozpočtu Magistrátu Hlavního města Prahy. Tento týden magistrát vydal zprávu, že přijímá žádosti o dotace na akce k 17. listopadu. To znamená, že uzávěrka (současných) akcí, sponzorských žádostí, byla před půl rokem (zkrátka již někdy dříve, pokud byla). A ejhle, stačí tři měsíce a organizace, které se budou podílet na těchto oslavách, mohou být financovány. Takže se mi to moc nezdá. V podstatě je mi to jedno. V každém případě rozhodnou lidé, rozhodnou demokratické volby. Ať se nám to líbí, nebo ne – taková je už prostě situace.  Na Letné bude jen asi malé procento obyvatel či hlasujících.

V Jazzové sekci najdeme recesi - náhrobní kámen bojovníků proti cenzuře, která nakonec vždy všechno převálcuje (podobně jako boty proti lásce, které vše krásné pošlapou...).
© Sputnik / Vladimír Franta
V Jazzové sekci najdeme recesi - "náhrobní kámen" bojovníků proti cenzuře, která nakonec vždy všechno převálcuje (podobně jako "boty proti lásce", které vše krásné pošlapou...").

Představme si, že hnutí Milion chvilek pro demokracii bude úspěšné, že časem začne chodit lidí celý milión, ať už na jedno místo či synchronně na různá náměstí. Nehrozí tu spíše, že 30 let po revoluci tu opět někdo „očekává funkci“?

Domnívám se, že tito lidé nevědí, co očekávají. Kdybyste se každého z nich zeptal, asi to nebude umět přesně definovat. Tito lidé hlad nemají, nejsou v nějaké nouzi. Nemají problémy, jako jsme mívali za minulých režimů. Kdybych tam šel, nevím, na co bych si měl stěžovat. A při svém „poddůchodu“, kde mám část za kriminál, je to stále o deset tisíc méně, než jaký je vůbec průměrný důchod. Já bych měl třeba protestovat a měl být nespokojen se svou sociální situací. Avšak nejsem. Proto se divím, co tam vlastně ti lidé chtějí a beru to spíše jako jakési show, setkání lidí, než aby šlo o manifestaci. Tuto akci navíc platí stát. Musí zajistit pro tento den pohotovost v nemocnicích, hasiče, letecký klid nad Letenskou plání (aby se tam neposrážely drony), různá bezpečnostní zařízení atd. Tohle všechno bude hradit státní rozpočet, půjde to i z kapes nás, kteří tam nepůjdeme.

Kdyby hnutí dosáhlo svého – Babiš s Benešovou odstoupí. Máte pocit, že se takto organizovaní lidé „jen tak rozejdou“? Vymyslí se nový objekt kritiky, zášti?

Naopak. Ti se servou.

Kam zmizeli revolucionáři roku 1989. Jako by se o nich přestalo hovořit?

Oni se neztratili. Byli odstaveni. Je to vůči nim nespravedlivé. Možná nemají k věci co říci. Třeba nejsou akceptováni novými zájemci o politické funkce. Víte přece, jaká byla bitva o pozice v Parlamentu EU při letošních volbách. Ten plat, sociální výhody – jsou jistě zajímavé pro každého člověka. Stará generace byla odstavena nikoli pro názory, ale protože se ti noví „domnívají“, že ta stará generace už si vydělala dost.

Kdyby došlo na krizový scénář, Andrej Babiš vládl bez důvěry. Říká se, že do jeho vlády by mohli zasahovat ústavní soudci. Ti prý představují málem až mystickou vrstvu lidí. Je to přílišný mysticismus, nebo zde dojde ke zcela jinému organizování moci?

Ústavní soudci by měli být nepolitičtí. Neměli by zasahovat do politických řešení. Mají se držet zákonů. Západní biblí XX. století jsou dále Helsinské dohody.

Abychom píchli do vosího hnízda: bývalí komunističtí funkcionáři hovoří, že se vše začalo hroutit po Helsinské konferenci.

O Helsinské konferenci (KBSE) se málo hovoří. Dokonce studenti, kteří k nám chodí, se o ní dovídají poprvé. Přitom se jedná o úhelný kámen všech změn v Evropě. Helsinské dohody vznikly ve spolupráci Brežněva a amerických prezidentů. Jsou pod nimi podepsáni všichni komunističtí prezidenti celého východního bloku. Proto se o tom dnes nehovoří. Nebýt KBSE, nebyl by ani současný politický systém. Před nějakou dobou na vašem místě (reportér Sputniku usedl na gauč, kde sedával Pavel Tigrid) seděl bývalý komunistický funkcionář (patrně Miroslav Štěpán, pozn.). Ptali jsme se jej: „Proč jste ty Helsinky podepisovali?“ Odpověděl – „Neudělali bychom to, kdybychom věděli, co z toho bude!“ Takže komunisté způsobili zrod KBSE. To umožnilo vznik i Charty 77. Bez Helsinek by nic z toho nebylo.

Mladí politici – viz „chvilkaři“ – jsou tak mladí, že si nepamatují nic?

Jsou produktem našeho školství, určité jeho krize. Nejde o to, že by mladí něco nevěděli. Oni se prostě neměli jak o některých věcech dozvědět. Tato republika měla od Masaryka nejdokonalejší školský systém na celém světě. Bylo to znát. Pokud včera v TV ukazovali úspěch Karlovy univerzity, že postoupila na cca 300 místo v popularitě univerzit, tak se mi to nezdá. Není to úměrné historii. Současná mladá generace neměla ani možnost se některými věcmi zabývat. My se aspoň snažíme studentům tyto věci přibližovat. Proto tu máme historické knihy. To, co za mnou například vidíte, jsou svazky z bibliotéky Gustava Husáka z 50. let, viz Velká sovětská encyklopedie. Dehonestuje se tu kybernetika či jazz, jenž má být projevem „duševní bídy“… Když však chci obraz Ermitáže, najdu jej tu krásně hlubotiskem vytištěný. Najdeme tu i věci, které pozdější režimy upozadily.

Dnes nikdo neví, co to byla Stalinova cena, co to byla Leninova cena apod. Každý režim trochu realitu pozměnil. Pokud dnes chceme něco vysvětlovat, musíme k prvopočátkům (pramenům, ad fontes). Mladá generace neměla přístup k určitým informacím. U nás ho má (v Jazzové sekci). Pakliže neví, že něco takového existovalo, nedivme se, že mladí lidé jsou naivní. U nás, tzn. v Jazzové sekci, děláme i hodně besed se začínajícími poslanci, zejména před volbami do EU. Ti mladí poslanci, když dostali otázku, nevěděli a řekli – „dejte nám to písemně. My vám odpovíme. Bylo to legrační, protože jsme tu neznalost ale chápali. Nemyslím to ve zlém.“ Když se mě ptají, proč jsme dělali to a to, proč byla vůbec 50. léta. Na to já říkám – tak řeknete vy, až se vás budou mladí v budoucnu ptát na to, co to byla privatizace či církevní restituce. Na tato slova zůstávají obvykle koukat, když si uvědomí, že i na nich leží zodpovědnost za budoucnost či za to, co se dnes děje.

Chodí lidé dnes na demonstrace proto, aby si o nich nic špatného nemysleli sousedi? Kolegové v práci? Je v tom určitý strach? Podíváme-li se časově v průřezu na anatomii strachu typu: „A co si o mně budou myslet ostatní?“ Je možné historické srovnání?

Nyní za vším hledejme spíše výlety do Prahy. Nedá se to srovnat s dobou tehdy, kdy každá účast na demonstraci mohla postihnout i rodiny, děti na školách atd. Heydrichiáda se nedá srovnat s ničím. Celý týden se popravovalo. V novinách byly texty o tom, kdo byl popraven: křestní jméno, příjmení, zaměstnání. Znělo to v rozhlase, i v němčině. S dneškem se to nedá srovnat. Tenkrát byly domovní prohlídky. Dívalo se na to, kdo má doma jaké zásoby. Vše bylo na příděl… Byla válka. Špatné to bylo i za normalizace, kdy vás de facto udávali sousedi tím, že „podávali informace“. Musím říci, že celý systém totalitního režimu byl profesionálně propracovaný. Myslelo se na všechny souvislosti. Nedalo se říci, že by komunisti byli tupci. Měli vychytané detaily tak, že by jim dnešní režim mohl v určitém ohledu i závidět.

Nerudovská otázka: Kam s ním či co s tím dnes? S tím, co se děje…

Máme Ústavu. Nejdokonalejší od roku 1918. Mimochodem, před druhou světovou válkou byla cenzura. Potýkal se s ní i Jan Werich. Po té době zůstaly sice hezké stavby, ale lidé nemusí mít nutně pěkné vzpomínky. A naše doba? Měli bychom si jí vážit. „Kam s nimi (lidmi)? Snažme se každý, aby nebyla válka. Válka změní všechno. I život civilistů. Je to něco nepopsatelné. Hlavně ať nedojde k žádnému válečnému konfliktu.

© Sputnik / Vladimír Franta
Karel Srp odpovídá na otázky Sputniku

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

„Není jasné, kdo je zadržený muž.“ Kavárna se pustila do Babišova deníku kvůli znásilnění dívky z Terezína
Telička: Zeman a Babiš se od sankcí vůči RF distancují jen před svými podporovateli, ale v zahraničí za nimi pevně stojí
Ve středu se má hlasovat o nedůvěře vládě: Podrží ČSSD Babiše nebo mu zavaří? KSČM už v tom má jasno
„Zeman je schopen zradit kohokoliv. Co na to Babiš a Petříček?“ Pražská kavárna šílí z výroku českého prezidenta o Krymu
ČSSD podpoří Babišovu vládu, má ale podmínky
Štítky:
protest, Andrej Babiš, Milion chvilek pro demokracii, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář