21:44 09. prosince 2019
Český vojenský vrtulník Mi-171 na letecké show Dny NATO

Česká armáda si zaslouží českou techniku. Názor

© Depositphotos / Josekube
ČR
Získat krátkou URL
9822
Sledujte nás na

České ministerstvo obrany finišuje s nákupem vojenské techniky. Ze zahraničí. Jak poukazují experti, je to politické rozhodnutí. Část techniky mohou dodat české podniky. Jenže se to nehodí.

Na úvod dobrá zpráva. Ministerstvo obrany podepsalo smlouvu na dodávku 62 kolových obrněných vozidel Titus za víc než šest miliard se společností Eldis Pardubice s.r.o. z koncernu Czechoslovak Group. Vozy by měla armáda dostat v letech 2022 a 2023. Armáda dostane 42 kolových obrněných vozidel velitelsko-štábních a spojovacích a 20 kolových obrněných vozidel MKPP (místo koordinace palebné podpory), včetně logistického zabezpečení a školení.

Podle náčelníka Generálního štábu armády Aleše Opaty vozidla Titus nahradí zastaralou techniku a budou jím vybaveny jednotky 4. brigádního úkolového uskupení, které je předurčeno k plnění bojových a speciálních úkolů při vojenském i nevojenském ohrožení České republiky a také k působení v zahraničních misích.

Takže dobrá věc se podařila a českou armádu vyzbrojí česká firma. Ano, ale ne tak úplně. Na vozidle Titus bude český jen podvozek, ten vyrobí Tatra Trucks. Zbytek, co na něm sedí, je od francouzské firmy Nexter Systems. Ale i za ta kolečka můžeme být rádi. Protože zbylé vyhlídky nejsou tak radostné.

Ministerstvo obrany bude už brzy vybírat pro české ozbrojené síly další vojenskou techniku. Ve sdělovacích prostředcích středního proudu poslední dobou zní masáž ve prospěch amerických vrtulníků. A aby ne. Vždyť to mohla být jedna z podmínek, aby se letos v březnu mohl premiér Andrej Babiš setkat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Obrana proto bude volit mezi americkým a americkým vrtulníkem. Buď si koupíme dvanáct strojů Black Hawk za 13,2 miliardy korun, nebo se nakombinují vrtulníky typu Venom a Viper za 14,5 miliardy.

S konkurenčním evropským strojem se nepočítá. Asi nestál za návštěvu v Římě. I když by byl o pět miliard korun levnější.

Pak zde jsou ty radary. V příštích týdnech by ministerstvo obrany chtělo konečně podepsat s izraelskou vládou smlouvu na nákup osmi mobilních radarů MADR. Na ně česká armáda čeká dlouhá léta. K čemu nám budou radary? Jde o multifunkční systém, který monitoruje celkovou vzdušnou situaci. Je platný v protivzdušné i protiraketové obraně a je schopen detekovat i dělostřelecké a minometné granáty.

Takže třikrát hurá? Česká armáda bude silnější a bude lépe bránit naší republiku nebo spojenecké zájmy, jak nám to dají rozkazem z USA nebo Severoatlantické aliance? To možná taky, ale ukazuje se, že bychom se částečně dokázali vyzbrojit sami. Tak jako to dokáže polská armáda. Na to poukazuje Stanislav Mackovík, známý politik a bývalý poslanec KSČM a člen sněmovního výboru pro obranu.

„Armáda české republiky má svou unikátnost zejména ve vrtulníkovém letectvu, které sice není velké, ale je respektované a profesionální a závidí nám jej celý Severoatlantický pakt. V rámci státního podniku LOM Praha se podařilo doc. Jindřichu Plochovi a jeho nástupci Ing. Romanu Pláničkovi vybudovat naprosto ojedinělé certifikované servisní a modernizační pracoviště na obsluhu vrtulníků řad Mi (Mil). Tuto unikátní možnost jsme zúročili v přestavbě původních transportních vrtulníků Mi-171Š na modernizovanou verzi, která je schopna plnit bojové úkoly ve dne a v noci právě díky zástavbě moderního vybavení. Ze zahraničních zkušeností je patrné, že naše vrtulníkové letectvo rozhodně nepatří do starého železa. Byť modernizace dalších strojů je žádoucí. Česká republika tedy skrze státní podnik zaměstnávající přes 1000 lidí drží ve svých rukou nezcizitelné strategické know-how, které je podpořeno i možností výcviku pilotů a dalších servisních činností, které zajišťuje nejenom pro českou armádu, ale i pro všechny armády Severoatlantického paktu. Tím, že Česká republika udělala pouze politické, nikoli strategické rozhodnutí o nákupu nových vrtulníků, je ohroženo nejen naše strategické know-how, ale zejména je ohroženo přes 1000 pracovních míst vysoce kvalifikovaných odborníků," říká renomovaný expert.

Mackovík se pozastavuje nad tím, proč není v požadavku při nákupu nových amerických vrtulníků, aby servisním střediskem pro Evropu či střední a východní Evropu byl státní podnik LOM Praha.

„Je tady potřeba si uvědomit, že se vytváří závislost na nějaké dodavatelské firmě. Takže i kdybychom dostali ony požadované vrtulníky zadarmo, bude jejich financování za celý životní cyklus vždy daleko vyšší než náklad na náš vlastní státní podnik," říká.

To samé se týká nákupu pásových obrněných vozidel. „Proč není vždy dodavatelem u strategických projektů náš státní podnik? Poláci jsou v NATO a v celé řadě případů to u sebe doma dokáží. Pásová obrněná vozidla nám může dodávat VOP CZ, kde je opět zaměstnáno přes dalších 1000 lidí. A pokud bude náš státní podnik držet výrobně technickou dokumentaci, včetně servisní podpory, opět podpoříme a nezavřeme dalších 1000 pracovních míst,“ míní politik.

Mackovík se diví, že vláda neprojevila zájem o radary MADR od českého podniku. Státní podnik Vojenský technický ústav by mohl být jejich dodavatelem a zajišťovat pro ně servis.

Suma sumárum: asi se to někomu nehodí. Stačí si vzpomenout na korupční skandály spojené s nákupem zahraniční vojenské techniky. Snad žádnému se nějaký ten skandál nevyhnul. Uvidíme, co za pár let najdou na nákupu amerických vrtulníků a izraelských radarů vyšetřovatelé. Ale i kdyby bylo vše průzračně čisté, a o tom lze úspěšně pochybovat, je škoda, že česká vláda tak vehementně dává přednost cizím zbrojařům. Naše zlaté ručičky na to ještě mají!

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Obchod století v dějinách AČR. Expert: Obrněnci mohou být použity i pro střežení hranic
Nová bojová vozidla pěchoty AČR „pro nové bitvy”?
Neuvěřitelně nízký plat pro výjimečné povolání? AČR hledá piloty vrtulníku na inzerát
Štítky:
vojenská technika, nákup, Armáda ČR, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář