Widgets Magazine
16:03 20. července 2019
Český prezident Miloš Zeman

„Zeman je ďáblův advokát." Řešení politické krize je zatím v nedohlednu

© Sputnik / Aleksey Nikolskyi
ČR
Získat krátkou URL
Alena Novotná
Česká vládní krize (57)
3310

Česká republika je kulturní země. Možná nejkulturnější na celém širém světe. Proč? Protože tahanice okolo ministra kultury mohou sestřelit vládu. A tato možnost je stále blízko. A to i navzdory tomu, že prezident Zeman přistoupil na odvolání Antonína Staňka z postu ministra kultury.

Před několika okamžiky vyšel předseda sociálních demokratů Jan Hamáček ze schůzky s prezidentem Milošem Zeman. Lánská schůzka měla být osudovou. Hlava státu chtěla usmířit šéfa ČSSD s ministrem kultury Antonínem Staňkem, a tím vyřešit vleklou dvouměsíční vládní krizi. K usmíření nedošlo. K náznaku posunu ano. ČSSD chce ale víc.

„Pan prezident je připraven vyhovět žádosti pana premiéra a k 31. červenci odvolá Antonína Staňka z pozice ministra kultury. Ve věci jmenování vyčká na pondělní jednání, kandidátem ČSSD zůstává Michal Šmarda, ale bude záležet na pondělním jednání," řekl po jednání první místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček.

Také dodal, že pokud sociální demokracie má ve vládě fungovat, tak musí mít autonomii. „Grémium se jasně rozhodlo pro výměnu na postu ministerstvu kultury, je to naše právo. Stojím za Michalem Šmardou, myslím, že bude dobrým ministrem kultury,“ řekl Hamáček novinářům.

To znamená, že čtvrteční schůzka premiéra Andreje Babiše a prezidenta Zemana na Pražském hradě byla jen o kávě a zákuscích. Šéf vládního kabinetu neoblomného Zemana definitivně nepřesvědčil. A je vůbec otázkou, jestli to šlo. Pozice hlavy státu je jasná: Šmarda ne. Ani mudrování o tom, zda a, popřípadě, jak moc prezident porušuje Ústavu, na Zemana neplatí.

Prezident Zeman slabost koaličního projektu cítí a jedná jako pravý politický jestřáb. Přidává prezidentskému úřadu nový obsah a silnější vliv. A také dělá sociálním demokratům ďáblova advokáta. Je zřejmé, že prezident ČSSD tak trochu nadržuje a tlačí na svou bývalou stranu, aby jmenovala kvalitní a schopné ministry. Nikoliv politicky vyhořelé oharky.

O dalším vývoji situace rozhodne pondělní schůzka předsednictva ČSSD. Ten se zdá být jasný. Ministr zahraničí Tomáš Petříček v rozhovoru pro Český rozhlas potvrdil, že sociálnědemokratičtí ministři jsou připraveni kabinet opustit a rezignovat.

To po schůzce s prezidentem potvrdil také šéf ČSSD Jan Hamáček. Ten jasně novinářům řekl, že jsou na stole dvě varianty: Michal Šmarda na ministerstvo kultury nebo sociální demokraté bouchnou na Úřadu vlády dveřmi. Co si zvolí sociální demokraté? Hamáček znovu zopakoval, že v dané situaci není optimistou.

Sputnik si o aktuálním dění pohovořil s politickým analytikem a sociologem Janem Klánem.

Co říkáte na dnešní schůzku předsedy ČSSD Jana Hamáčka s prezidentem Milošem Zemanem?

Od schůzky jsem neočekával průlomové změny, ale je vidět, že prezident Zeman je taktik. Opět hraje o čas, když prohlásil, že ministra Staňka odvolá na konci července. Tím chce zřejmě uklidnit emoce a vnést do celé umělé krize trochu více jasno. Ostatně ústava prezidentovi neříká, kdy má toho či onoho ministra odvolat. Je tam napsáno: bez zbytečného odkladu. Jenže, položme si otázku, když prezident usoudí, že je odklad nutný. Jedná se o ryze filozofickou otázku, která není vázána na dikci ústavy jako takové.

Dle mého názoru prezident má pádné důvody, aby odvolání natahoval. Nejde ani tolik o to poškodit ČSSD nebo současnou vládu, ale spíš je to ukázka toho, že když se pravicová opozice bije v prsa, že je zde ústavní krize, tak prezident jasně říká, že je vše v pořádku. Ve své podstatě říká, že v ústavě žádné termíny nejsou a skutečně tam v tomto případě nejsou. Takže z toho můžeme odvodit, že prezident říká, co je psáno, to je dáno. A jestliže předchozí prezidenti odvolávali ministryně a ministry z funkcí, jak chtěl předseda vlády, tak problém nastal ve chvíli, kdy byla schválena přímá volba prezidenta.

Pravicová opozice „křičí“, že je porušována ústava, ale není. Jestli si pravice myslí, že na základě zvyklostí, respektive zvykového práva, musí prezident ministra odvolat, tak je mimo. V našich podmínkách totiž nemáme ukotveno zvykové právo. Z těchto zkušeností by posléze mohla vyjít i novelizace ústavy, kde budou jasně zakotveny termíny.

Je politická krize v Česku zažehnána, když prezident Zeman ustoupil?

Lze polemizovat nad tím, zda vůbec nějaká krize proběhla. Spíš se jednalo jen o ukázku slabosti ČSSD, když na jedné straně chce vycházet s prezidentem Zemanem, ale na druhé straně to jsou právě její senátoři, kteří se podepsali (ne všichni, ale mnozí) pod ústavní žalobu na prezidenta za překročení jeho pravomocí.

To, že Miloš Zeman ustoupil, vnímám jako vstřícný krok směrem k vládě. Nicméně celá tato situace je ukázkou vnitřní rozpolcenosti čím dál slábnoucí ČSSD. Strana není jednotná, většina jejich zákonodárců jsou ryzí sólisté, kteří si hrají na svém písečku. Navíc si ve vhodnou chvíli řeknou, kam vítr, tam plášť, a změní svůj postoj ze dne na den.

Co tím prezident Zeman sleduje? O jaké bonusy může s Babišem obchodovat, aby vláda dál existovala?

Na tohle je těžké odpovědět, protože nevidíme pořádně do kuchyně, kde se vše vaří a připravuje. Můžeme polemizovat nad tím, zda v dohledné době dojde k restrukturalizaci vlády nebo nedojde. Tam pak bude zajímavé sledovat, co bude prezident činit za kroky. Každopádně nám už v minulosti ukázal, že mistrně ovládá ústavu a nic neporušuje.

Vracím se zpátky na začátek. Všimněte si, kdo pořád říká, že je Miloš Zeman špatný prezident? Říkají to vesměs pravicoví reprezentanti a často i sociální demokracie. Zajímavý to osud strany, kterou právě současný prezident pozvedl na vládní stranu. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, kde žádá o důvěru. Z toho plyne, že dokud bude tato důvěra, tak vláda bude nadále existovat. Myslím si, že nikdo není nakloněn předčasným volbám. Ty jsou až poslední možné řešení a vláda „pravicového“ porozumění nepřipadá v úvahu a vláda s SPD, kdy si pan Okamura diktuje podmínky ohledně vlády odborníků, je nereálná.

A co říkáte na tvrdohlavost ČSSD, která trvá na Michalu Šmardovi jako na ministru kultury?

Tohle ukazuje hned na několik problémů, které jsou v samotné ČSSD. Hlavně to svědčí o jejich personální prázdnotě. Není nikdo, kdo by byl vůdčí osobností, tak jako byl například Jiří Paroubek nebo právě současný prezident. Ostatně trvání na Michalu Šmardovi je ryze politikum a někteří to můžou vnímat jako místo za zásluhy pro sociální demokracii, respektive politika – neodborníka na daný rezort.

Celé je to o to víc zamotané, když současný ministr kultury odhalí korupční jednání, odvolá několik ředitelů a hned sám čelí odvolání. To nezanáší moc přesvědčivosti o tom, že jeho odvolání je potřebné. Kdyby sociální demokracie chtěla, tak určitě vyprodukuje někoho jiného, ale současný předseda chce pro svého místopředsedu vysoký post. Vše tomu nasvědčuje a mám obavu, že tyto kroky posléze povedou k zániku sociální demokracie, respektive její odsun na hranici volitelnosti, protože to vše ukazuje na bratříčkování ve smyslu „já na bráchu, brácha na mě“.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Téma:
Česká vládní krize (57)

Více:

Zeman válcuje český systém. A ODS z toho jímá hrůza
Babiš se Zemanem zatím vládní krizi nevyřešili, prezident stále stojí za ministrem Staňkem
„Přesně takto se projevují ‚liberálové‘ a mainstreamová média.“ Ovčáček si vystřelil z kritiků Zemana
Štítky:
Jan Klán, Česká republika, politická krize, Antonín Staněk, Jan Hamáček, Miloš Zeman
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář