Jurman ve své monografii píše o té nejhorší zradě, které se lze dopustit, a to o zradě vlastního národa.
„Zrádce je podle mne ten, kdo zradil své přesvědčení. Jestliže někdo celý život pracoval pro socialismus a pak ho zradil a utekl na druhou stranu, tak je to zrádce,“ uvedl.
„Byli dva bratři. Ten, který vládl, Václav, se Němců bál a raději jim dával 300 volů a já nevím, kolik hřiven stříbra každý rok, aby ho nechali na pokoji. A býval by jim to dával až do smrti. O což se postaral jeho bratr a postaral se o to, aby ta smrt přišla brzy. Zajímavé je, že potom se jeho bratr postavil během několika let Němcům a dokázal je všude porazit. Během několika let udělal z českého království nejsilnější stát ve střední Evropě,“ vysvětlil, proč považuje českého patrona za zrádce.
„Poláci, i když věděli, že prohrají a že jejich situace je bezvýchodná, tak do toho boje šli, protože šlo o jejich existenci, proti Němcům, proti Rusům, ještě dříve v historii, když jim rozporcovali polský národ. Vždycky se ale bránili, vždycky šli. Takže Poláci měli krvavou hlavu, ale šíji měli vždycky rovnou. My jsme zachránili tu hlavu, ale moc často jsme ji museli před nepřítelem za těch 300 volků sklopit,“ říká v rozhovoru.
Nejhorší situace byla ale za 2. světové války a v době protektorátu. Hlavním jidášem, ale byl podle něj bezesporu Emanuel Moravec. Nicméně i mnozí další si ze zrazování podle něj udělali „živnost“.
„Prakticky nikdo, kdo chtěl pomoci třeba partyzánům, výsadkářům nebo komukoliv, tak si nebyl jistý, jestli opravdu pomáhá těm správným, anebo jestli před ním stojí nastrčení agenti,“ míní.
„Vyskytl se totiž už jistý úhel pohledu, kterým se člověk na to, co se děje, dívá. Byli ti, kteří táhli doleva, byli ti, kteří táhli doprava. A každý z nich to měl postavený jinak. Z hlediska toho, kdo stál napravo, pak byl zrádcem například ten, kdo stál na té druhé straně,“ uvádí. „Můžu vás ale ujistit, že jsou tam takoví, kteří zradili socialismus ve prospěch kapitalismu, a naopak i ti, kteří zradili kapitalismu ve prospěch socialismu,“ vysvětlil.
Mezi takové zrádce podle něj patřil i první český polistopadový prezident Václav Havel. Jidášem ho činí to, že „dopustil, aby se rozkradla republika“.
„Havel má pro mě dvě roviny. Já třeba souhlasím s tím, že na mezinárodním poli pro novou republiku udělal nesmírně mnoho a na Západě si ho nesmírně vážili,“ říká. „Každý si ale musí uvědomit, že to byl obyčejný divadelník, víceméně kulisák a nemohl zkrátka mít dost informací o politice, ekonomice, o penězích, o financování. A když o těchto věcech neměl ani ponětí, tak do toho prostě neměl mluvit. To je jednoduchá záležitost,“ zdůraznil.Kromě toho jeho politiku vůči Slovensku označil za tragédii a obvinil jej z likvidace československého zbrojního průmyslu.
Jurman je navíc přesvědčen, že socialismus padl nikoli v důsledku masového vystoupení občanů, ale jednalo se o připravenou akci, jak předat moc.
„Já tvrdím, že to nebyla žádná sametová revoluce, ale že to byl prostě převrat (…). Rozhodně to neudělali lidi v ulicích, kteří cinkali klíči. Udělali to ti, kteří to dlouhodobě připravovali,“ tvrdí spisovatel. „Vždyť Sověti se tím netajili už rok dopředu, že to chtějí někomu předat“ dodal.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)