Chartista Schneider je šokován lžemi o Osvětimi: Tyto manipulace po drobných krůčcích deformují historii. Nemůžu mlčet

V poslední době se objevují různá prohlášení těch nejrůznějších politiků a jiných vysoce postavených představitelů o osvobození koncentračního tábora Osvětim. Nedávno se k věci vyjádřily i špičky Evropské unie a bezpečnostní analytik a chartista Jan Schneider se nestačil divit.

Na portálu ParlamentníListy.cz se objevilo vyjádření Jana Schneidera k tomu, jaký byl obsah prohlášení tří vrcholných představitelů Evropské unie k již zmiňované události. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, prezident Evropské rady Charles Michel a prezident Evropského parlamentu David Maria Sassoli totiž vydali dne 23. ledna 2020 prohlášení k 75. výročí osvobození Osvětimi „spojeneckými silami“. Chartista byl však jejich slovy zděšen.

„Nic takového se ovšem v historii nestalo, a i když je celý text vznosně protkán zmínkami proti historickému revizionismu a nedostatku vzdělání, je ve svém vyznění falešný a pokrytecký, protože se snaží podle Orwellem popsaného postupu postupně překreslit historii. A toto prohlášení je jedním takovým deformačním prvkem,“ uvádí Schneider.

Vyjádření plné lží?

Chartista dále poukazuje na to, že jejich prohlášení bylo zaštítěno úvodním mottem Elie Wiesela, za rukojmí si vzalo šest miliónů vyvražděných Židů a ozdobilo to vzletnými slovy. Nicméně, pointou dokumentu, jehož téměř celý text je pravdivý, je jeden detail, a sice lživý posun v historii.

„Výraz ‚Allied Forces liberated the Nazi concentration camp Auschwitz-Birkenau‘ je natolik jednoznačný a srozumitelný, že ho nelze vyložit jinak, než že ‚Spojenecké síly osvobodily nacistický koncentrační tábor Osvětim-Březinka‘,“ píše dále.

Z deklarace Spojených národů ze dne 1. ledna 1942 navíc plyne, že Spojenci byli koalicí zemí, které společně bojovaly proti státům Osy. Tyto spojenecké síly se pak skládaly ze sil jednotlivých koaličních zemí. „Žádné spojenecké jednotky nebyly, tudíž Osvětim neosvobodily. Na vzpomínkové slavnosti v Jeruzalémě bylo v minulých dnech jasně řečeno, že to byla Rudá armáda, tedy ozbrojená síla jednoho ze Spojenců, která osvobodila Osvětim,“ konstatuje Schneider.

Hanebné manipulace

Ve svém textu chartista také píše, že pokud se česká reprezentace hlásí k nadstandardním vztahům s Izraelem, pak by se rozhodně neměla účastnit deformování historie. Mohla by totiž všeobecně ztratit důvěru. „V židovské tradici má totiž zjevný antisemita malý respekt, ale stále větší, než přítulný filosemita, o němž praví bonmot, že je to ‚antisemita, který má rád židy‘,“ podotýká.

Následně připomíná také jiné manipulace, a to ze září roku 2019, kdy Evropský parlament stejně hanebným způsobem zmanipuloval europoslance. Orgán tehdy dokument o důležitosti historické paměti, odsuzující extremismus, proti čemuž nelze nic namítat, kontaminoval tvrzeními, překrucujícími historii účelovým „zapomínáním“ nepohodlných skutečností.

„Docela dětinsky průhledně použil z historie, co revizionistický pohled na dějiny zdánlivě potvrzuje, a zcela ignoroval množství dokladů, které tento revizionistický pohled zcela vyvracejí,“ vysvětluje Schneider.

Dotyčný pak zdůraznil, že lidé, kteří na vlastní kůži zažili manipulativní praktiky, jež George Orwell popsal ve své knize, najednou shledávají, že pádem „železné opony“ nezmizely, ale objevují se znovu. Jenom odjinud. A odkud vlastně?

„Dokonce přímo od byvších kritiků poměrů ve střední a východní Evropě! Tím je dokázáno, že ony ‚orwellovské praktiky‘ nevyplývaly ze speciálního charakteru režimů ‚východních zemí‘, ale z obecné podstaty totalitarismu. Proto je zřejmé, že současné přisuzování totalitárních praktik pouze jednomu typu režimů je zcela v intencích této manipulativní, neboli hybridní taktiky,“ myslí si.

„Nemohu mlčet.“

Schneider pak v závěru svého povídání píše, že nemůže proti těmto opakovaným novodobým pokusům zmanipulovat historii mlčet.

„A se mnou jistě i ti, které oslovuje Husovo hledání, slyšení, zkoumání, milování, neskrývání, držení, hlásání, neměnění a bránění pravdy až do smrti. A kterým je bližší než totalitní zásada, že je lepší se s církví (stranou, velmocí) mýlit, než mít proti ní pravdu,“ podotýká.

Stejně tak požádal české ústavní činitele, výslovně pak eurokomisařku Věru Jourovou, aby učinili zadost té důstojnější části českých dějin a ohradili se proti těmto manipulacím. Ty se sice dle jeho slov mohou jevit jako až nicotné, ale přitom po drobných krůčcích deformují historii.

„Dopustíme-li takovéto praktiky bez protestu, nebudeme se moci divit mračící se budoucnosti,“ píše závěrem.