Čaputová dorazila do ČR. V Brně kritizovala politiky rozdělující společnost. Zmínila se i o Ústavě z r. 1920

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová navštívila Českou republiku, kde se zúčastnila slavnostního shromáždění ke 100. výročí přijetí Ústavy Československé republiky. V Brně se však uchýlila ke kritice politiků, kteří vyvolávají konflikty, aby polarizovali společnost, a získávali tak voličské hlasy. Co dalšího v jejím projevu zaznělo?

Slovenská hlava státu zavítala do Brna, kde ji na Nové radnici přijala primátorka Brna Markéta Vaňková. Pak se Čaputová zúčastnila slavnostního shromáždění ke 100. výročí přijetí Ústavy Československé republiky. Shromáždění pořádal Ústavní soud ve svém sídle. Český prezident Miloš Zeman ani ministři české vlády nedorazili. Slavnostního shromáždění se dnes zúčastnili představitelé české a slovenské justice, akademické obce i někteří politici. Předseda Senátu Miloš Vystrčil věnoval ústavním soudcům sošku lva symbolizující jejich roli ochránců ústavnosti.

Prezidentka SR v projevu uvedla, že si myslí, že dnešní společnosti chybí sdílený základ a hodnoty. V proslovu se vymezila vůči politikům, kteří se k sobě chovají nikoliv jako názoroví oponenti, ale jako úhlavní nepřátelé. Podle ní jde o symptom, že nemají v potřebné úctě základní zákon státu, ve kterém žijí a který z nich činí spoluobčany, uvedla.

Zároveň se slovenská hlava státu distancovala od těch, kteří vyvolávají konflikty, aby polarizovali společnost, udržovali své příznivce v militantním stavu, a získávali tak hlasy. „Společnost potřebuje spíše státníky, kteří budují úctu k ústavě a právnímu státu,“ prohlásila.

Výjimečnost Ústavy z roku 1920

Čaputová se vyslovila také k československá ústavě. Historie podle ní ukázala, že ústava z roku 1920 byla ve své době jedna z nejlepších. Podle ní dokonce umožnila Československu ve 30. letech poměrně dlouho vzdorovat „protidemokratické smršti“.

„Jsem hrdá, že byla přijata i s podporou tehdejších slovenských poslanců,“ uvedla Čaputová.

Slovenská prezidentka ve svém proslovu citovala i českého novináře Ferdinanda Peroutku. Ústavu z roku 1920 přirovnal k nově založenému parku na dříve prázdném místě, na než je nutné dovézt stromy i trávník a čekat, jestli se kořeny uchytí. Proto si Čaputová stojí za tím, že „o svůj park ústavnosti se musíme zodpovědně starat“.

O tom, že byla tato ústava výjimečná, hovořil ve svém projevu také předseda českého Ústavního soudu Pavel Rychetský. Podle jeho mínění se stala páteří nového státního systému a pojetí veřejné moci. Zároveň jako první ústava zakotvila ústavní soud, byť měl mnohem méně kompetencí než ten současný a nakonec se ukázal jako křehká „historická hříčka“, která nepřežila střet s dějinami. Obnovit se jej podařilo až po roce 1989.

„Ale poučili jsme se, moderní ústavní soudnictví stojí na více pilířích, má širší záběr, důvěru i respekt,“ uvedl Rychetský a tím, že by si přál, aby se dějiny neopakovaly.

Pokud jde o děkana pražské právnické fakulty Jana Kuklíka, ten označil československou ústavní listinu za kompromis mezi českými politickými stranami, k němuž se připojil i slovenský klub, vzdal se při tom myšlenky na autonomii. Ustoupit musel při jednání o obsahu ústavy i první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.