Český epidemiolog odhalil nejčernější scénář vývoje pandemie koronaviru

Epidemiolog a člen expertního týmu ministerstva zdravotnictví Roman Chlíbek poskytl rozhovor portálu irozhlas.cz, v němž se vyjádřil ke koronaviru a pomalému promoření většiny populace. Nastínil také vůbec nejčernější scénář, kterým je podle něj možnost reaktivace viru. Co dalšího odborník uvedl?

Koronavirus a imunita

V samotném úvodu se epidemiolog vyjádřil k tomu, jak je to s imunito u lidí, kteří nemoc prodělají. Dle jeho slov stále platí to, že po prodělání infekce máme protilátky. Nezodpovězenou otázkou dle něj ale zůstává, jak ta imunita bude dlouhá. „Teď se zjišťuje, jak vysoká je koncentrace protilátek u různých skupin lidí, a modeluje se, jak dlouho vydrží,“ doplnil.

Chlíbek si myslí, že lze také předpokládat, že starší člověk si vytvoří méně protilátek než mladší člověk, a tak bude jeho ochrana po prodělané infekci nejspíše kratší. U mladých lidí je pak potřeba rozlišovat dvě varianty.

„Zjednodušeně řečeno: mladý člověk obecně tvoří více protilátek než starý. My ale víme, že lidé s mírným průběhem nevytvoří tolik protilátek jako lidé se závažnějším průběhem. Úplně generalizovat se to nedá. Troufl bych si ale říci, že senioři nebudou mít protekci tak dlouhodobou a tolik účinnou jako mladí lidé. A nebudou také tolik chráněni pro případnou reinfekci (opětovné nakažení – pozn. red.),“ dodal.

Dotyčný se vyjádřil také k tzv. dvouleté imunitě, o níž hovořil náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Podle něj se však tento předpoklad dá ověřit až dva roky po pandemii, kdy se lidé, kteří nemoc prodělali, vyšetří a zjistí se, zda mají nadále protilátky.

„Zatím to ale nelze zjistit jinak než tím, že se pacientům po vyléčení změří hladina protilátek. Podle toho, jak ji mají vysokou, se určí, jak dlouho by jim imunita mohla vydržet,“ řekl s tím, že podle výpočtů se zatím u některých jedinců ukazuje, že by je protilátky mohly chránit až ty dva roky.

Vakcína jako pomoc

Zároveň však Chlíbek zdůrazňuje, že z dlouhodobého hlediska nelze spoléhat na kolektivní imunitu. Řešením by ale mohla být vakcína.

„Vakcína se tak jako tak musí vyvinout přesně z tohoto důvodu. Nevíme, jak dlouhá ochrana bude, jestli půl roku, rok nebo dva roky. Takže vakcína je potřeba. Nehledě na to, že když se přijde na to, jak tu vakcínu vyrobit, tak se dá případně reagovat na mutační změny. Ten virus totiž může do budoucna mutovat a může to být něco podobného jako s chřipkou, která se pravidelně mění. Vakcína se proto musí obměňovat a člověk, který byl očkovaný loni, nemusí být letos nebo příští rok chráněn,“ míní.

Zmínil také, že i když zatím daný virus tolik nemutuje, nemusí to platit do budoucna. Viry totiž dle něj obecně mají tendenci celkem slušně mutovat. A když se vyvine vakcína, dala by se pak případně poupravit a reflektovat tak novou situaci.

Reaktivace viru jako nejčernější scénář

V neposlední řadě přišla řeč také na to, že se objevily případy desítek pacientů, kteří se z koronaviru vyléčili, ale následně se u nich nemoc projevila znovu. Epidemiolog se tak vyjádřil k možné reaktivaci viru.

„Ještě se přesně neví, co se stalo. Jde prakticky o desítky pacientů, kteří prodělali covid-19. Pak se jim udělalo vyšetření PCR (test na průkaz nukleové kyseliny například prostřednictvím výtěru s dýchacích cest – pozn. red.), které bylo negativní. Splnili tak kritéria pro vyléčení. S odstupem času se jim ale udělaly výtěry z nazofaryngu (nosohltan – pozn. red.) a koronavirus se tam objevil znovu,“ uvedl.

Podle něj vědci nyní hledají odpověď na to, čím to je způsobeno. „Jedna z možností je, že se ten virus takzvaně reaktivoval. To znamená, že na sliznicích v menším množství přežíval a potom třeba při dalším oslabení imunity se začal množit a znovu jsme ho tam našli. To je jedna z teorií, která to může vysvětlit,“ objasnil.

V podstatě by se tak dalo říci, že virus z těla nikdy nezmizel, ale byl přítomen v tak malém množství, že ho neodhalily testy. To je jedna z variant. Druhá teorie ale pak podle Chlíbka pracuje s tím, že tito lidé nevytvořili dostatečné množství protilátek, které by je ochránily, a nakazili se podruhé.

„Stále ale není vyloučena varianta, že když se dělaly nové testy, byl špatně proveden odběr vzorků a nezachytilo se místo, kde se virus na sliznici nacházel a přežíval. Víme, že jsou různé techniky odběru a ne vždy to musí být správně provedené, nemusí se dostat skrz nos až na nosohltan a skončí to u toho, že vytřou pouze nos, protože tu štětičku tam zasunou pouze krátce. Nebo když vytírají dutinu ústní, tak provedou stěr jen z nějakého místa, kde se virus zrovna nemusel nacházet, protože už byl na ústupu, takže ho nezachytili. Takže to je třetí varianta,“ míní.

Podle něj by ale nejhorší varianta byla právě reaktivace. Znamenalo by to totiž, že jsme se viru nezbavili, že se tělo nevyčistilo a virus přežívá na sliznicích a při poklesu imunity se znovu aktivuje.

„Při stresu nebo jiném onemocnění by se mohl tak začít znovu množit a dělat potíže. To je asi ta nejčernější varianta. Druhá v pořadí je možnost, že si člověk nevytvořil dostatek protilátek. To by znamenalo, že se v průběhu života může nakazit opakovaně. To by bylo ale pak řešitelné vakcínou,“ dodal.

Závěrem také dodal, že se v Česku zatím neobjevil žádný případ opakované nákazy koronavirem. U některých nakažených ale koronavirus přetrvával až 40 dní. Zmínil však, že s délkou nemoci se infekčnost nakaženého pacienta snižuje.