11:39 24. října 2020
ČR
Získat krátkou URL
7800
Sledujte nás na

Před několika dny novinář portálu a časopisu Euro.cz Jan Novotný zveřejnil článek, do kterého zapojil fragmenty rozhovoru s korespondentem Sputniku Vladimírem Frantou. Protože se v článku objevila pouze minimální část 50minutového rozhovoru, Sputnik se rozhodl, že zveřejní jak úplný přepis rozhovoru, tak i jeho nahrávku.

Se článkem pana Novotného se můžete seznámit na webu Euro.cz.

Níže vám nabízíme audio nahrávku rozhovoru a jeho přepis. Můžete je porovnat s výsledkem novináře portálu Euro.cz.

Přepis interview pro EURO.cz

Vladimír Franta (V): Uveďte se nějak, zkuste se představit, kdo tedy jste, s kým děláme rozhovor?

Jan Novotný (N): Já dělám rozhovor s vámi… Já vás znám, vy se nemusíte (představovat)…

V: Potřebujeme vědět, komu ho dáváme.

N: Já dělám rozhovor s vámi, pane Franto.

V: Jasně, jste zde anonymní jedinec. Nechcete říct, jak se jmenujete?

N: To si zjistíte. Kdo jsem.

V: Do nahrávky, která bude posuzována i (naší) redakci, by bylo vhodné, abychom se všichni představili. Já jsem Vladimír Franta (SPUTNIK), česká redakce ruských médií. Jsem interviewovaný kým?…Řekněte nám, kdo jste, kdo si vyžádal toto interview?

N: Já jsem Jan Novotný z Týdeníku EURO.

V: Jan Novotný z Týdeníku EURO.

N: Chcete i můj věk?

V: Klidně řekněte, kolik je vám let.

N: Připadám si jak v A-Z kvízu…Přijel jsem k vám z Prahy…

V: Klidně řekněte váš věk.

N: Nebudu říkat.

V: Nebudete?

N: Ne. Jsem tak starý, že se za to stydím.

V: Většinou věk neprozrazují ženy, chlapi se nestydí. Dnes je doba míchání pohlaví, zřejmě je to situace, která neumožňuje mužům říci svůj věk… Dobře, musíme se s tím smířit. Nevíme, kolik je vám let, vypadáte celkem mladě.

N: Vypadám na ženu?

V: Máte kostkovanou roušku, zřejmě nebudete nějaký přestárlý, přezrálý jedinec, tak…(prosím) První otázku.

N: Myslím, že jsem mladší než vy.

V: To je jediná vaše výhoda asi, tak…

N: První otázka směřuje k tomu prvnímu okruhu, který jsem vám posílal… Vaše angažmá v redakci Sputniku. Jak jste se k tomu dostal, jaká byla vaše motivace stát se členem redakce, čím se tam zabýváte?

V: Ke Sputniku jsem se dostal jako rusista. Práce mě v redakci baví. Práce pro Sputnik se naprosto slučuje s mým světonázorem. Částečně jsem nebyl spokojen, jak se o Rusku hovoří v ČR, jsem rusista, takže jsem se rozhodl, že budu spolupracovat s tím médiem, které nejvíce souzní s mým přesvědčením…Abych vám odpověděl na vaši otázku? Jednoduše jsem napsal do redakce, zeptal jsem se, zda mohu spolupracovat. Oni řekli – výborně, spolupracujte, posílejte nám své texty. Z 80 % si texty volím sám, ta témata, ze 20 % dostávám zadání. Většinou se týkají exkluzivně ČR, z hlediska Sputniku jsem jejich český zahraniční korespondent, předpokládá se, že budu informovat o tom, co mě zaujme v ČR. Skutečně jsem zaměstnancem Sputniku Česká republika, daně platím v ČR, Česká republika má užitek z mojí činnosti a má pozice je zcela transparentní, zcela otevřená. Říkal jsem to od začátku. Dokonce v roce 2018 i v televizi Barrandov. Tam mě rovnou představili jako reportéra agentury Sputnik. Tuto informaci mám i na svém Facebooku, i na své webové stránce.

N: Ještě jednou, jak dlouho jste zaměstnancem Sputniku?

V: Od roku 2018, mám pocit, pokud mě paměť neklame, asi od června…

N: Jak jste říkal, nějak vám to konvenovalo s vaším světonázorem, ale vůbec, jaká byla motivace stát se jaksi novinářem, nebo vy nejste povoláním…vy jste vystudoval rusistiku…

V: Na to vůbec nehleďte. Dnes se prosazují tzv. moderní média. Dnes řada novin, které mají internetové portály, citují řadu spíkrů, kteří nemusí být nikým vystudovaným… ale mají talent zpracovávat informace. Neříkám to proto, abych obrušoval či ladil svoji pozici ve vašich očích. Prostě jsem rusista, věnoval jsem se literatuře, sémiotice, sémantice mluvených textů, promluvy a pod… Domnívám se proto, že to, co teď dělám, je v dokonalé korelaci s tím, co jsem dělal předtím. Situace v České republice je taková, že rusistika moc v kurzu není. Snad víte, či vás to překvapí, že na některých univerzitách, na některých slavistikách se neučí ruština. Zdalipak víte proč?

N: Nevím…

V: Vzdor tomu, že tam hovoří o Slovanech, Rusové nejsou dle nich slovanským národem, který by byl v Evropské unii.

N: Podle koho?

V: Říkám stanovisko institucí, resp. vysokých škol (příslušných pracovišť), říkají to tak, že „Rusko není součástí EU – proto se nebudeme věnovat ruštině.“

N: Jako třeba v Plzni, kde jste byl vedoucím té katedry…

V: V Plzni je trochu jiná situace. Pokud se teď nepletu, popisuji vám Pardubice. Jak jsem to tam viděl. Jinými slovy, je tu deficit informace, co se týká Ruska. Spotřebitelé informací o Rusku nemají přístup k některým informacím vůbec. Vzniká tu jakýsi jednostranný výklad toho současného Ruska, který je dostatečně negativní. Mně osobně vadí jakákoli negativní agenda v moderní společnosti, která je eklekticko-synkretická, která by měla směřovat k něčemu konstruktivnímu. Vše, co je negativní, je právě destruktivní. Takž jsem se rozhodl věnovat se pozitivnímu přístupu, a ten jsem našel v ruských médiích, protože, pokud jste se mě na to (v telefonu) ptal, když jsem hodlal spolupracovat s českými médii, tak česká média – asi nebudu jmenovat, nevím, nakolik by to bylo korektní …

N: Klidně jmenujte.

V: Mně přímo ta média řekla: „Chcete-li psát o ruských médiích (o Rusku), u nás o nich psát nebudete.“ Proto jsem se rozhodl, že budu psát tam, kde cítím největší svobodu, co shodou okolností…

N: To by bylo docela důležité, mělo by to zaznít ve veřejném prostoru.

V: Nejsem si tím jist, protože je možné, že oni od té doby změnili svůj přístup k věci, nechci říkat zastaralé informace… Možná se k této otázce vrátíme později, podstatné je to, že největší autorskou, publicistickou a tvůrčí svobodu jsem nalezl v Sputniku, takže práce pro něj, abych to shrnul nějak věcně, tak spočívá v tom, že mě práce baví, mám poměrně velkou svobodu, celý přístup Sputniku dokonale konvenuje s mým světonázorem.  

N: Hm, hm, vaše přijetí do té redakce? Říkal jste, že jste zaměstnanec, musel jste podepsat nějakou smlouvu. S kým jste podepsal smlouvu? Proběhl nějaký přijímací pohovor?

V: Pracuji na smluvní bázi. Jak už jsem vám říkal, daně platím v ČR, jsem zaměstnancem Sputniku jako externista, nejsem uvnitř redakce, nejsem v té zemi, jsem někde jinde. Celý vztah je nastaven tímto způsobem. Jak vypadala iniciace (přijímací pohovor, pozn.)…prošel jsem sedmero zkouškami… Musel jsem…

N. Armádními (zkouškami)…

V: Prostě se mě zeptali, zda zvládnu napsat text, který bude splňovat…

N: Kdo se vás zeptal?

V: Mí kolegové z redakce, mí nadřízení.

N: Tady v Česku, jo? Nebo jste byl někde v Rusku?

V: Moje informace jsou takové, že jsem jediným korespondentem v ČR. Možná, že jsou nějací další lidi, o těch nevím nic, pokud tu jsou. Nikdo to se mnou neprobírá, nejsem ani oprávněn, abych tu říkal něco o redakční politice Sputniku, také o ní mnoho nevím, vykonávám samostatnou reportérskou činnost. Můžu maximálně hovořit za své články, za své texty, jak jsem byl přijímán…Mohl byste si nasadit tu roušku?

N: Chtěl jsem se napít kávy. To asi si budeme muset sundat všichni (roušky)…

V: To byl samozřejmě žert. Jenom mě zajímalo, jak na to zareagujete.

N: Já si ji samozřejmě nasadím.

V: To je v pořádku, jsou tu plátky typu Evropských rozhledů, které by se toho okamžitě chytly. Říkám vám to, abyste věděl, že některá média to sledují. Ale já s tím nemám žádný problém. Takže přijetí bylo korektní, věcné, absolutně profesionální. Nechápu, co znamená výtka některých médií, že tu dělám „něco jako novinářskou práci“. Zajímalo by mne, zda by novináři, kteří dělají tu „normální novinářskou práci“, zda by dokázali definovat onu normalitu své novinářské práce. V tomto nemám žádný kognitivní problém toto zpracovat na své úrovni. Všechno bylo korektní, transparentní. Dostal jsem krásnou, normální čitelnou smlouvu. Mohl jsem si vybrat, zda bude v anglickém jazyce či v ruštině.

N: Ještě jste neřekl…pověděl jste, že jste korespondent – kdo vás tedy přijímal? A kde?

V: Podívejte, třeba vidíte, že dnes vše probíhá on-line, po internetu. Zejména situace s covidem nám ukazuje, že skvěle fungují domácí kanceláře. Má přijímací komunikace probíhala po internetu.

N: A s kým?

V: S mými současnými nadřízenými.

N: Z Ruska?

V: No samozřejmě. Je to ruské médium, které se pohybuje v české mediální sféře, jde o přiznané médium. Tzn., někdy mě fascinuje na straně čs. mainstreamových novinářů, že si myslí, že Sputnik je něco nazapřenou. To vůbec neodpovídá realitě. Sputnik má transparentní web, kde jsou uvedeny všechny kontaktní údaje. Takže každý, kdo chce navštívit ruskou redakci v Rusku … V době před covidem jsme se o tom bavili s jedním reportérem Lidových novin, zda by měl zájem přijet a podívat se, jak funguje práce ve Sputniku. Možnost jemu a jeho kolegům byla nabídnuta. Co vím, nikdo z Lidových novin toho doposud nevyužil.

N: Já bych o to zájem měl…

V: Pokud vy o to máte zájem, jet se podívat do Ruska, do redakce Sputniku…

N: Ano
V: …do střediska Россия сегодня (MIA Rusko dnes), tak tu možnost máte, stejně jako kdokoli z Lidových novin či jakýkoli jiný novinář. Jediná nevýhoda pro vás je…

N: Hm, hm,…

V: …že si tu cestu zaplatíte sám. Ale před epidemií letenka do Moskvy byla „za pár korun“, pokud vám nevadí hradit si cestu sám, samozřejmě exkurzi do Sputniku vám jistě redakce velice ochotně zařídí.

N: Rozumím.

V: Fascinuje mě, že ačkoli jsem to už několikrát říkal, toho doposud nikdo nevyužil. Což je pro mě docela bizarní situace.

N: Možná, že…náklady…jsou v českých médiích, nevím, jak je to u vás… někdy může být i těch pár tisícovek problém…

V: Jak říká Denis McQuail, když tak mě jako profesionální novinář opravte, média jsou tehdy média, pokud dokáží hospodařit s nějakým normálním rozpočtem, aby si mohla dovolit i takovou věc jako je „banální“ exkurze do jiného média. Když už píšete o Rusku, mohli byste se do toho Ruska jet jednou podívat.

N: Hm.

V: Proto mé zprávy pro českého spotřebitele Sputniku jsou dostatečně autentické, protože já se pohybuju v tom samém prostředí.

N: Vy jste tam přímo někdy byl v té redakci?

V: Naposledy jsem byl v Rusku v březnu. Letos v březnu.

N: Na reportáži, nebo…?

V: 10. (března) jsem se vracel zpět. Už jsem vám říkal, že jsem českým korespondentem, píšu o českých věcech. Do Ruska jsem se jel podívat normálně, abych byl v kontaktu i s redakcí – bezprostředně. Komunikovat na dálku není vždy nejlepší. Nehledě na to, že jsem před tím dlouho v Rusku nebyl, takže jsem toho pochopitelně využil i soukromě a podíval jsem se v Moskvě do míst, která jsem vždycky chtěl vidět.

N: Byl jste poprvé v Moskvě?

V: Poprvé jsem v Moskvě nebyl. Říkal jsem, že už jsem před tím dlouho v Rusku nebyl. Když tam létáte, nejsnadnější cesta je přes hlavní město. Pro mě všechny cesty vedly vždy přes metropoli. Mohu vám říci, že Moskva je fantastické město. Byl jsem se nedávno podívat v Miláně. Mám zkušenost s evropskými městy – s Paříží. Co jsem viděl v Evropě a v Moskvě – Moskva je po všech stránkách srovnatelné město. Všem doporučuji, kdo má zájem o Rusko, aby nehltali pouze přežvýkané sekundární, terciární informace z jiných médií, ale aby udělali i vlastní zkušenost, což donedávna nebyl vůbec žádný problém.

N: No tak je tam to vízum, že ano?

V: To, že je vízum do Ruska, není vina Ruské federace. Pokud si vzpomínám na 90. léta, když tak mě opravte, víza zavedla česká strana. Rusové na to odpověděli recipročně. Do určité chvíle tu vůbec nebyla. Byla zavedena, a to je docela škoda. Moderní kosmopolitní společnost…, resp. zájmem všech je, abychom se mohli volně pohybovat a cestovat. Víza tomu neprospívají.

N: Když jste říkal, že to konvenovalo s vaším světonázorem. Tzn., jste v pohodě s tím, že zastáváte – Sputnik je ruská státní agentura – jste v pohodě s tím, že zastáváte zájmy ruského státu v ČR?

V: Jsem s tím absolutně v pohodě.

N: Vidím to i na vaší klopě.

V: Můžete popsat i to, co vidíte, již jste si to vyfotili.

N: Je to ruský státní znak.

V: Ano.
Fotograf Týdeníku Euro: Možná třeba já (se chci zeptat), když byste ho (logo Sputniku) odkryl, bylo by to geniální (fotograf si fotí logo Sputniku a pokračuje v otázce):…jestli byste mohl přiblížit (světonázor), takhle můžeme spekulovat, co to je…

V: Tak nespekulujte a konkrétně se zeptejte.

N: Co to je? Co je váš světonázor?

V: Světonázor je základní způsob ukotvení ve světě. Nechci vás zatěžovat složitými úvahami. Líbí se mi filozofie Northropa Frye; určitě si vygooglíte, jak se to píše.

N: Já si to najdu.

V: Můžete si to najít hned… Northrop Frye říká, že důležité je mít ukotvení v nějakém základním příběhu. Druhá věc je schopnost vyjadřovat se pomocí smysluplných zkratek a metafor. Odpovídám na otázku, co je to světonázor.

N: Neptáme se na to, co je světonázor, ale na to, co je váš světonázor.

V: Ale odpověděl jsem vám přece: jsem rusista, mám rád ruskou kulturu, rád bych přispěl k tomu, aby český spotřebitel zpráv, aby byl v pluralitnějším prostoru z hlediska nasycenosti informací, aby slyšel i tu ruskou stranu, aby vlastně slyšel cokoli, co mu pomůže vytvořit si celistvou mozaiku, která mu poskládá celistvý obraz o tom, jak vypadá dnešní společnost a co jsou ty základní problémy a základní otázky. Vy se mě totiž teď neptáte. Já kdybych byl na vašem místě, položil bych konkrétní dotaz. Já intuitivně cítím (z vaší otázky), jako kdyby Rusko byl nějaký nebezpečný stát, dle vašich slov, nebo jak vy k tomu dle mého pocitu přistupujete, že je to něco „zvláštního“, že tu máme nějakého reportéra z ruských médií, že jeto nějaká anomální situace. Proto kdybych byl třeba reportérem CNN, zajímalo by mě…

N: Ptáme se i jiných reportérů…nejen ruských médií.

V: Intuitivně cítím, že kdybych byl reportérem CNN, že byste se mě ptali úplně na jiné otázky, nikoli primárně na to, proč, např. „spolupracujete s CNN“… Můžu se mýlit.

N: Sputnik tady neměl zatím tolik spolupracovníků v historii.

V: Z toho vyplývá co? Co vy z toho vlastně sumujete?

N: Jsem rád, že vidím spolupracovníka Sputniku, že si s ním mohu popovídat…Kdybych se tu setkal s Tomášem Etzlerem, tak si s ním budu povídat rád o CNN.

V: Zkuste upřesnit vaší fundamentální otázku. Na můj vkus se ptáte obecně. Ptejte se konkrétně, jde-li o světonázor a Rusko. Jasně. Jednu krátkou otázku, asi abych vás lépe pochopil.

N: Už jsem se na to ptal. Jste v pohodě s tím, že pracujete…

V: Naprosto.

N: … pracujete pro Rusko v ČR. Je to tak, že váš světonázor = zájmy Ruské federace.

V: Jak vám říkám, ano. Nemohu odpovídat za redakci, mohu odpovídat sám za sebe. Ta otázka je taková, že dnes jsou média vždy někým vlastněna, buď státem či soukromými subjekty.

N: To neznamená, že všichni redaktoři zastávají názory majitelů…

V: Abyste si to uměli představit: Ruský stát není žádná homogenní záležitost. Je to stejné, jako v České republice. V ČR je celá řada politických stran, které mohou být zcela antagonistické jedna vůči druhé. Neznamená to, že tady je jedna česká politická strana. Pokud tu bude náhodou český korespondent v jiné zemi, v zahraničí by si neměli myslet, že slyší „hlásnou troubu“ jednoho názoru. V rámci ruských politických stran a společnosti probíhá diskuze, pochopitelně ten Sputnik je součástí velké mediální korporace, která vůbec není homogenní – je tam hodně jazykových redakcí, je tam složitá struktura. Pokud otázku takto postulujete, obávám se, že ji hodně zjednodušujete. Já přece nejsem žádná prodloužená ruka nějakého ruského ministerstva. Jsem zaměstnancem médií. Pokud jsou média vlastněna státem, tak jejich primární funkcí je sdělovat pozici ruské strany či ruský názor na něco, co máme společné. Máme tu agendu, která se, jak vidíte, týká mezinárodních vztahů. Vyjadřují se k tomu i lokální pražští politici – téma je společné jak pro RF, tak pro ČR.

N: Psal jste v jednom textu, kolem kterého se strhla debata na FB i na vašem Facebooku.

V: Ještě se k tomu dostaneme, abych vám odpověděl konkrétně: nepřál bych si, aby to vypadalo, že reportér Sputniku je hlásnou troubou ruského státu. To není možné. To byste mohli potom říci…

N: To tu nikdo neřekl, bavili jsme se o světonázoru…

V: V pohodě, můj názor je ten, že jsem vám říkal, že má práce ve Sputniku se slučuje s ruským světem, s ruskou civilizací, minimálně tím, že jsem rusista, že mám Rusko rád. Jde-li o další traktaci pozici reportéra, představte si, že je to obvyklá reportérská činnost, jako u jakýchkoli jiných médií. Přístup ten, že reportér Sputniku by měl být hlásnou troubou ruského státu, bylo by krajně zjednodušující. Sputnik má svou „sputnikovskou“ rétoriku, která odráží ruské reálie. Neznamená to, že jeho zájmem…

N: Sputnikovská rétorika, co to je…?

V: Je to způsob napsání článků, když se podíváte na moje články do mého archivu (Sputniku), které jste si možná nastudoval, je to ono, o čem hovořím. Články jsou napsány tak, že je tam zmíněna i ruská pozice, není to pouze tak, jak by to viděla česká strana. Je tam snaha pokrýt to všecko, aby čtenář byl ten, kdo si potom poskládá synteticky svůj vlastní názor. Podobně jako máte spisovatele Michaila Bulgakova. Možná jste četl Mistra a Markétku…

N: Já si to vygoogluju…

V: …když se zajímáte o ruskou kulturu. M+M je jeden z nejpopulárnějších románů modernějších ruských autorů. Je to takový fantastický, magický realismus, podobně jako Márquez má své romány. V (Mistrovi a Markétce) mě zaujala myšlenka, že nemusíte všecko říct. Můžete nechat na konzumentovi vaší činnosti, aby si udělal sám svou syntézu. Pokud člověk ale není informačně vybaven, žádnou syntézu si udělat nemůže. Můj úkol je doplnit do mozaiky další kostičky, zvlášť ty, které my tady všichni vidíme a známe, aby pokud možno si spotřebitel udělal obrázek sám. Jde-li o interpretaci toho, co píšu, v minimální míře je tam má interpretace. Ve větší míře je tam upřímná snaha zeptat se respondentů „co si o těch věcech myslíte“. Protože se pohybuju v ČR, mými respondenty jsou většinou nějací čeští VIP, např. lidé z kultury, byli to režiséři, politici, veřejně činné osoby, ale také normální lidé, kterým nebylo protivné … kteří zkrátka byli ochotni Sputniku poskytnout nějaké informace. Říkám-li že jim to nebylo protivné, míním to, že Sputnik má na sebe z hlediska mainstreamových médií negativní reklamu. Když jsem řekl, že jsem reportérem Sputniku, zdaleka ne všichni chtěli hovořit. Avšak Sputnik si nevybírá selektivně své respondenty. Každý, kdo chce odpovědět na otázky, vždy dostane slovo. Pokud byste chtěl vy ozvučit nějakou svou pozici ve Sputniku, tu možnost jistě dostanete. Pokud máte chuť se vypravit do RF, podívat se, jak funguje…

N: Jako že kdybych chtěl napsat nějaký článek na Sputniku…

V: Jistě by vám to redakce umožnila.

N: Jako, že by ho vydala…

V: Určitě by ho vydali.

N: Hm, bezva.

V: Samozřejmě, je tu ještě jedna věc. Vy ve vaší redakci, pokud diskutujete nějaké své články, máte něco jako redakční radu?

N: No…
V: No… pokud byste chtěl napsat článek do Sputniku, vysvětlil byste dostatečně srozumitelně, proč jej chcete publikovat ve Sputniku a doložil byste to, o čem píšete, dokázal byste verifikovat svou pozici, jsem bytostně přesvědčen, že by vám článek jistě vydali.

N: Dobře… Teď k tomu, co jsme nakousli. To byla debata o vašem textu o lokálních politicích, kteří v tom textu (nejde o text, ale o komentář pana Franty pro ruskou televizi, pozn. red.) byli vyobrazeni tak, že snad jednali na objednávku. Na to upozornil pan Máca…

V: Citujte nějaký můj konkrétní výrok.

N: Pan Máca citoval, že pražští politici jednají na objednávku…

V: Hm. Podívejte se, když jsem byl na tiskové konferenci pana Hřiba k přejmenování náměstí Borise Němcova, byl jsem i dokonce na samotné události, kde jsem vás nezaznamenal. Byl jste tam se podívat?

N: Nebyl.

V: …tam přijela dcera Borise Němcova a zároveň tam bylo řečeno, že ČR tímto reaguje...

N: Napiju se kávy.

V: Napijte se, vím, že vám možná vysychá v hrdle. Že jsou to pro vás nečekané informace. Chápu, tak si svlažte ten krk, jak potřebujete.

N: Kávou se moc nesvlažím…

V: Přímo tam jsem slyšel informaci ohledně geneze nápadu s náměstím, tam jsem zaslechl informaci přímo od těch radních, že se ČR zapojuje do toho kontextu, kde před ambasádou RF v jiných zemích dochází k témuž jevu. Slyšel jsem, že je to ve Washingtonu, že je to prostě ve Vilniusu (Litvě), tzn. je to mezinárodní záležitost a ČR pochopitelně do tohoto kontextu chce zapadnout. Proč do toho chce zapadnout, čím je motivována tato potřeba, to už je otázka na pražské radní. Oni se s tím neskrývají.

N: Kdo je objednal?

V: Jak vám říkám, „koupil jsem informaci“ (český frázem)...

N: Koupil?

V: …obdržel, chcete-li, tu informaci, že se ČR zapojuje do této akce, která má zrcadlový odraz v těchto zemích, a to je dokonce asi nevyjmenovávám všechny. Je tu nějaká mezinárodní potřeba toto udělat. Osobně si myslím, že jde o štípanec či špílec Ruské federaci, který má politický podtext. Boris Němcov je opoziční politik…

N: Nemůžete dokázat, že si je někdo objednal.

V: Dnešní doba je taková, že nemusíte dokazovat jenom vy sám. Ani oni dokáží, že to tak není?

N: Přece nemůžete psát něco a pak říkat, ať dokážou…že to tak není. Tak já můžu napsat, že vy máte...

V: …vy jistě napíšete…

N: …že máte styk se zvířaty, například, pravidelně, a teď řeknu – dokažte, že to tak není.

V: Tato věc nebyla vzata ze vzduchu. Řekl jsem vám, co jsem slyšel na tiskovce a na proslovech (na náměstí), bylo řečeno, že je to akce, která je v několika zemích, tzn. je to koordinovaná činnost. Kdyby to byla jen činnost samovolná, asi by to nemělo analogický projev v zemích, o nichž jsem hovořil. Další věc: když se na to podíváte selským rozumem: Pražští radní + lokální zastupitelstvo… několikrát jsem se byl podívat v místě svého bydliště, jak vypadá porada zastupitelů; řeší tam praktické věci, které se týkají lokality. Jestliže zde vzniká potřeba zasahovat do něčeho, co se týká ministerstva zahraničních věcí, dokonce provokovat druhou stranu, která se už k tomu vyjadřuje na úrovni ministrů zahraničních věcí, to je něco, co v každém případě, jsem o tom vnitřně přesvědčen, co přesahuje pravomoci zastupitelů. Prochází jim to. Nejenom že si to mohou dovolit, je potřeba, aby se tak chovali. Z logiky věci, není to jistě věc jen jejich vnitřní agendy. Jsem osobně hluboce přesvědčen o tom, co jsem napsal, pokud to tak není, pak by mě zajímalo, proč je nutné se scházet v noci, v době karantény covidové a řešit odstraňování pomníku maršála Koněva, když musíte vědět, že existují zvláštní kulturní komise, které se k tomu vyjadřují, je tam spousta nuancí…

N: Nepopíráte se trošku, říkáte taková slova, z logiky věci, podle mého osobního přesvědčení. Není toto interpretace události, kterou jste říkal, že Sputnik k tomu nesklouzává, že tomu čtenáři dáváte nějakou paletu informací, necháváte na něm, aby si vybral. Tady už přece do toho dáváte nějakou svoji osobní interpretaci…

V: Když začnete něco konstatovat jen tak, tak to jen tak konstatujete. V daném případě jsem vám řekl, že je to na základě určité zkušenosti. Můj přístup je exaktní. Třeba víte, uvedu vám jiný příklad. Vesmír se rozpíná. Četl jste to někde.

N: Já si to najdu.

V: Jestli jste někdy v životě slyšel, že se vesmír rozpíná.

N: No…
V: Ale třeba tady váš starší kolega (fotograf), pokud se zajímá o astrofyziku, tak to možná slyšel. Napsala to kdekterá média. Je to otázka – je to pravda, nebo je to lež? Za předpokladu, že platí pozorování vědců, že se vesmír rozpíná, dá se i předpokládat, že kdysi byl Velký třesk, ale ruku do ohně za to nikdo nedá. Toto je podobná logika. Na základě toho, že tady je informace, že ČR dělá to samé, co jiné země ve světě, aby se to vůbec dalo uskutečnit, je potřeba koordinovaná činnost, na tom základě se dá předpokládat, že je to mezinárodní agenda, která nějakým způsobem konvenuje ČR, že má potřebu se do toho zapojovat. Nejsem zaměstnancem magistrátu, abych mohl začít tahat dokumenty, toto média většinou nedělají. Myslím, že jsem článkem nic nepřekročil, je zcela v pořádku, co jsem napsal.

N: Pak ten druhý okruh (otázek) se týkal vaší politické kandidatury za stranu Rozumní a Národní demokracie, za něž jste loni kandidoval do parlamentu EU. Proč jste si vybral politické angažmá a proč tuto stranu, když jste zároveň novinářem…

V: V ČR vidíte, že můžete mít politika, který podniká. Vidíme to minimálně od 90. let, kdy tu politici vlastnili obchod knihami, jistě víte, koho mám na mysli, pane redaktore… Takový Donald Trump, vidíte, také podniká, zároveň je prezidentem USA, nikdo v tom nevidí střet zájmů. Pokud se ptáte, konkrétně odpovídám. Byl jsem osloven panem Petrem Hannigem, což je bývalý prezidentský kandidát, zároveň velmi úspěšný hudební skladatel. Vážím si jej jako člověka ze showbyznysu, který má hudební kariéru, mám velice vřelý vztah ke kultuře, hudbě, k muzikálům, k opeře a vůbec. Mně se zeptal v rámci rozhovoru, který jsem s ním vedl, s panem Hannigem jsem uskutečnil několik rozhovorů pro Sputnik. Nabídl mi, abych kandidoval za Rozumné. Byl bych rád, abyste toto slyšeli dobře, co vám nyní říkám. Bylo mi nabídnuto, abych kandidoval za Rozumné v oněch euro volbách. S panem Hannigem se shodnu v řadě věcí. Že šli do holportu s Národní demokracií, bylo pro mě trošičku překvapením, ale i tak, to, s čím šli do voleb, bylo pro mě naprosto v pořádku. Pokud narážíte na dřívější názory pana Bartoše, tak já jsem to s panem Hannigem probíral, dokonce nedávno, říkal, že je smutné, že Adam Bartoš se zrovna v minulosti vyjádřil určitým způsobem. Pokud zde jsou nějaké otázky, je třeba ptát se pana Bartoše, jak to myslel. Ta jednota, která byla ve volbách (Rozumní a Národní demokracie) byla nicméně věnována jiným otázkám, které byly pro mě v tu chvíli v pořádku. Kandidoval jsem jako nezávislý kandidát za Rozumné. Nyní, mám-li čerstvé informace, v příštích krajských volbách budou Rozumní kandidovat sami za sebe bez Národní demokracie. A to z toho důvodu, mám-li správné informace od pana Hanniga, v Ústeckém kraji si nerozuměli Rozumní s demokraty…Měl bych být znovu na kandidátce Rozumných.

N: V jakém kraji?

V: Nechci být na tenkém ledě. Nebyla to jediná klíčová informace, kterou jsem získal od pana Hanniga. Toto si upřesněte s panem Hannigem, proč budou figurovat sami bez Národní demokracie.

N: Tam budete na kandidátce?

V: Měl bych být za Rozumné. Zatím je to v jednání, nevím přesně, jaká bude má vytíženost, zatím jsme se o tom s panem Hannigem bavili všeobecně. Ptal se mě, mám-li zájem být součástí Rozumných. O zařazení či jak to bude, je otázka diskuse. Nicméně, co je klíčové: ve volbách do EU jsem byl za Rozumné jako nezávislý kandidát. To, s čím v tu chvíli šli do voleb, bylo pro mě v pořádku. Co říkal Adam Bartoš v minulosti, je otázka na něj. Jeho výroky, někdy považované za kontroverzní, tak k těm samým věcem jsem se v minulosti nikdy nevyjadřoval. V žádném svém článku, ani v žádném svém projevu.

N: Angažmá novináře-korespondenta v ČR v politice, jestli je to v pořádku?

V: Nevidím v tom žádný problém. Nemám s tím naprosto žádný problém.

N: Nějak to neovlivňuje vaši práci?

V: Jsem i bývalý pedagog. Působil jsem na VŠ. Když jsem se bavil se studenty, se kterými jsem nesouhlasil, jejich názor mi mohl přijít třeba zvláštní z nějakého důvodu, rozhodl jsem se, že se od toho budu abstrahovat a budu hodnotit dle toho, zda jsem schopen je pochopit. Dělám to jako reportér také. Mým úkolem není si prosadit, abych od respondenta slyšel svůj vlastní názor. Jde mi o to zjistit, co ten člověk chce říct a abych měl možnost o tom informovat v článku, aby čtenář sám rozhodl, je-li to pro něj důležité, či to není důležité, aby případně zanechal svůj komentář či dal „palec nahoru“… Není to o tom, že jsem publicista proto, abych se snažil přemlouvat lidi, aby papouškovali, co si já myslím, že by oni měli říct. Někdy mám pocit v českých mainstreamových médiích, že právě tuto tendenci vidím, že se novináři snaží vmanipulovat svého respondenta do situace, aby odpapouškoval to, co si mainstreamoví novináři myslí, že by dotazovaná osoba měla říct. A to je rozdíl mezi tím, co mi připadá jako neoptimální…

N: Nebojíte se, že po vás budou vaši čtenáři papouškovat, že jsou tady lokální politici objednaní?

V: Buďto lidem věříte a má smysl demokratický institut voleb a médií, nebo pojďme zrušit všechna média, i to vaše, i to naše, zrušíme všechny volby a budeme na lidi působit nějakou hypnotickou vysílačkou. Něco podobného je popsáno v románě Aldouse Huxleyho. Četl jste něco od Huxleyho?

N: Najdu si, přečtu si…

V: Doporučuji vám román Konec civilizace. Bylo tam řečeno, že vysoce specializovaná technická společnost, která má možnost ovlivňovat už na buněčné úrovni ledacos, pochopitelně může začít čelit takové potřebě, že začne modelovat situaci dle zakázky někoho. Jestli to jde tímto směrem, osobně jako člověk milující poezii – máte oblíbeného vy sám nějakého básníka. Ano či ne?

N: Například pana Holana…

V: Byl bych tímto vysoce zklamán, jestli ta společnost půjde tímto směrem. Měli bychom participovat všichni i s USA i s Ruskem na důležitých výzvách. Není to handrkování se o tom, zda je paní Vomáčková krásná v natáčkách, či není a co z toho vyplývá. Je důležité řešit virovou hrozbu, nikoli to, co z hlediska budoucnosti bude vypadat jako batrachomyomachie, tzn., hádání se o „kozí chlup“ (de caprina lana), čili nesmyly.

N: Ještě v souvislosti s lokálními pražskými politiky, o čem jste psal… S tím souvisí ta kauza okolo pana Končakova…

V: S panem Končakovem se osobně znám a tykáme si.

N: Jak k tomu došlo?

V: Nepřipadáte si nebezpečně teď?

N: Jsem překvapen, že máte tak blízké vztahy.

V: Pan Andrej Končakov.

N: Nevím, co ta káva…

V: No vidíte to, už jste ji vypil…

N: Já se ještě napiju…když už jsme u toho…

V: Už vám vysychá v krku. Pan Andrej Končakov je vykonávající pravomoci ředitele v Ruském středisku vědy a kultury – RSVK v Praze. Působí už nějaký pátek, není to žádná osoba, která by sem byla hozena přes plot. Je to člověk, který je totálně na ráně, je všude vidět. Co jsem viděl agendu střediska, mají tam spoustu akcí…

N: Jak dlouho se znáte?

V: Od samého začátku.

N: Co to znamená? Od začátku vesmíru?

V: Už jste se přiznal k tomu, že nevíte, že se vesmír rozpíná, tak co víte o začátku vesmíru? Pozor s těmi metaforami, užívejte metafor, kterým rozumíte, pane redaktore. My se s ním známe, jsme prakticky vrstevníci, je mladší než já. Možná, že vy jste skutečnými vrstevníky.

N: Dobře jste to odhadl.

V: Mezi vrstevníky máte nějaké společné činnosti. My jsme médium…

N: Od jakého počátku se znáte?

V: Jsem publicista, na řadě jejich akcí jsem byl a o některých akcích jsem i referoval. Nehledě na to, že jsem chodil na zpěv do ruského kulturního střediska, zašel jsem tam i z tohoto důvodu…

N: Už v mládí?

V: Neuvěřitelné! Ano, v mládí jsem také chodil na zpěv do sboru… Jinými slovy, ať vám odpovím na vaši otázku. Andrej Končakov je kulturní referent, poté, co odešel ředitel Gamza, tak vykonává jeho činnost. Podle mého opět hlubokého přesvědčení, jeho činnost je tomu odpovídající. Jestli nějaká média mají jakoukoli informaci, která by svědčila o něčem jiném, v tom případě by se měla vytasit s něčím naprosto transparentním, co bude nade vši pochybnost. Nic takového jsem zatím neviděl. Dokonce právě nechápu, když se mi tu snažíte říct, že pražští radní určitě nejednali v rámci nějaké mezinárodní agendy…

N: To jsem vůbec neřekl.

V: Tak jsem to z vás cítil. Mohl jsem se splést.

N: Jste hodně pocitový, zkuste se abstrahovat od pocitů.

V: To ne vždy je dobré. Pocit je to jediné, co je ve vás autentické. Vše ostatní je působení společnosti do vás. Nebo vy jste vymyslel nějaké vaše vlastní slovo? K vaší myšlence se hned vrátím. Zajímá mě, zda byste mohl říct, co je váš vlastní vynález z hlediska komunikace. Máte nějaký vlastní hodnotový systém? Vyloženě jen a pouze váš, který jste si vyrobil?

N: Každý má…

V: To vše je sdílené, jinak bychom se nedomluvili mezi sebou. Ten pocit, ta intuice, to je dle mého názoru to jediné autentické, co ve vás je. Abstrahovat se celý od emocí, ne vždy dobré je. Ale je fakt, že jsou chvíle, kdy je třeba být naprosto racionální. Můj názor na pana ředitele je, že je to normální kulturní referent. Pokud si náhodou někdo myslí něco jiného…

N: Neřekl byste, že je to agent FSB?

V: Třeba jste agentem FSB vy sám…Třeba mě tady zkoušíte…

N: Třeba to ani nevím.

V: Třeba je to trojitá zkouška na mě, zdali jsem dostatečně loajální Sputniku. Možná bychom se divili, kdybyste odkryl vaši identitu. Třeba jste agentem Bezpečnostní informační služby. Co máte společné s BISkou?

N: Je to možné.

V: Tak máte, nebo nemáte?

N: Jsem agentem FSB.

V: Teď jste uhnul očima. Proč jste se podíval úkosem stranou?
N: Protože jsem agentem FSB, tady (k fotografovi) je můj kolega.

V: Vidíte to…

N: Už umíme dobře česky, jako pan Končakov.

V: No jasně. Samozřejmě. Takže jinými slovy mohu říci, že ho znám tak, jak jej znám. Jsem přesvědčen, že se brzy ukáže, že veškeré akusace byly vykonstruované na bázi anonymu. Pokud ne, pak by bylo dobré, aby se řeklo, zač je toho loket, aby tu zatím nebyla poškozována kariéra člověka. Myslím, že vidíme, že k tomu dochází. Dokonce se můžete podívat na jeden plátek, který budu jmenovat – Evropský rozhled – psal investigativní články o Andreji Končakovovi. Je zajímavé, že reportérka, žena, která to organizuje, práci tohoto portálu, stáhla všechny články o Končakovovi, protože sama přišla na to, že ho viděla v době, kdy je skoro nepravděpodobné, aby stihl konat to, co se mu přisuzuje.

N: Jste přesvědčen, že agentem není, máte pocit…

V: Albert Einstein řekl, že realita může někdy předběhnout naše nejbujnější fantazie. Pokud se mě ptáte na mou intuici, pak se domnívám, že je nepravděpodobné, aby Končakov byl někým jiným než kulturním referentem. Pokud někdo si myslí či ví, že je to jinak, měl by se vytasit s transparentními informacemi, aby se zbytečně nepoškozovala kariéra člověka. Nakdákat na někoho první a poslední, nakydat kupu hnoje, to je poměrně jednoduchá věc. Zde se jedná o závažné věci, jemu se podsouvá, že tady připravoval nějakou eliminaci osob. Pokud toto někdo tvrdí…

N: Kdo mu to podsouvá?

V: Nebudu dělat práci za vás. Jistě jste se seznámil s některými články Respektu.

N: Seznámil jsem se s některými texty ruských médií, například.

V: V tom případě nám povězte, s jakými texty ruských médií jste se seznamoval?

N: Tak…tam o tom taky bylo psáno, jakou roli tady pan Končakov MOHL hrát, atd., ale to není téma tohoto rozhovoru. Nerad bych to rozbíhal do široka.

V: Věřím tomu, intuitivně cítím, že je vysoce nepravděpodobné, co se mu přičítá a přisuzuje.

N: Hm.
V: Mé přání čistě lidské, řekněme publicistické je – pokud tu má někdo informaci, co jsme viděli v Respektu, ať se to okamžitě udělá. Protože se tu poškozuje kariéra mladého člověka, a to v pořádku rozhodně není. Nehledě na to, že tu platí v této zemi i presumpce neviny, že?

N: Zkuste mi závěrem říci poslední věc. Jakou část vašeho času pracovního dejme tomu zabere právě vaše zaměstnání pro Sputnik?

V: Pracuji nonstop. Neustále.

N: No ale také děláte něco jiného, ne?

V: Má práce je mým koníčkem.

N: Ano, ale 100 % věnujete Sputniku, kde berete čas na zlato a na další aktivity, které děláte?

V: Pokud chcete uzavřít smlouvu na investice do zlata, můžeme klidně teď hned. Máte zájem?

N: No tak zkuste to nějako odhadnout, kolik času vás vytíží Sputnik, kolik času investice do zlata…

V: Víte, že v dnešní společnosti jste zaměstnán od do… U mě to tak nefunguje. Pracuju ve chvíli, kdy je něco zajímavého. Je mi jedno, kolik je hodin. Můj čas není nijak normován. Protože můj čas není nijak normován a den má naštěstí až 24 hodin, při dobré organizaci práce je to fůra času, zvládám spoustu dalších aktivit. Například se s vámi sejít.

N: O tom vůbec nepochybuju, že to zvládáte. Spíše mě zajímalo, zda byste to uměl rozdělit, čím jste nejvíce vytížen.

V: Sputniku věnuji hodně času. Myslím, že jsem napsal přes 300 článků, snad jich je plus minus 350. Můžete je v mém archivu přepočítat a říci mi. Napsat článek není jednoduché, pokud jej negenerujete jen tak. Musíte si naplánovat schůzku s respondentem, to přece víte.

N: Třeba jako tady.

V: Třeba jako tady. Jde-li o experty nějakých oborů, tito lidé ne hned se s vámi mohou sejít. Musíte dělat na mnoho věcech současně. Vytěžuje mě to adekvátním způsobem. Mám ale i jiný život. Věnuji se fonetice. Jako byste si nechtěl vyslechnout nic o fonetice.

N: Ptám se na jednu otázku, na niž nedostávám odpověď.

V: Na otázku se mi blbě odpovídá, protože funguju tak, že když zrovna teď je možné něco udělat, tak to dělám…

N: Sputniku se třeba věnujete 60 %, zlatu … % ...

V: Můj čas není nijak normován. Snažím si věci plánovat, aby se mi do harmonogramu vešlo vše, co chci. To se může měnit. To je, víte-li, přirozená oscilace. Jsou dny, kdy mám pocit prostoje. Pak jsou dny, kdy mám spoustu aktivit. Můj čas není normován. Vše se to komplementárně prolíná a vzájemně se to doplňuje. A také se věnuji intenzivně fonetice. Zjistil jsem, že je možné vypracovat metodiku, která by mohla pomoci lidem hovořit tak, aby naplňovali mluvní ideál. Abych to rozšířil. Nesnažím se dělat rozumného, jde-li o jevištní či scénickou mluvu. Z hlediska filologie, fonetiky… je možné poradit těm, kdo mají problém s hláskami, jak některé hlásky natrénovat s nejmenší námahou a největším efektem. Pokud někdo chce mluvit jako herec, ať jistě chodí do hereckých kurzů. Tyto věci mě zaujaly. Fonetika souvisí s akustikou a hudbou. Těmto fenoménům jsem se částečně věnoval ve své dizertační práci. Mám teď velký projekt – tím je fonetika a koncepce didaktiky, která by mohla pomoci lidem s určitými problémy, ne nutně ale logopedickými. Věnuji se sféře (řečových) zlozvyků na úrovni dospělých. Zkoumám, jak si děti osvojují řeč a jak některé prvky těchto poznatků využít u dospěláků, kteří mají zjevné problémy s některými hláskami. Nejde však o logopedii, pro kterou nejsem kvalifikován, ale je to vše z hlediska fonetiky a ortoepie. Hodně času, podobně má jako Sputnik, mi zabírá tato stránka věci, v neposlední řadě se snažím číst, nebo se vzdělávat, takže tohle je třetí oblast, která rovněž spotřebovává dost času…Už jste zjistil, kdo to je Shirley MacLaine?

N: Děkuji za rozhovor. Tohle si zjistím, mám toho hodně.

Více:

Deník N je na tom tak špatně? Mediální expert Petrov prozradil, co stálo za útokem Procházkové na redaktora Sputniku
Kdo z českých politiků podpořil útok mlátičky Procházkové na redaktora Sputniku? Tady je máte v celé své kráse
Facka novináři Sputniku může vyjít Procházkovou draho. Padlo trestní oznámení
„Zásadní narušení novinářské objektivity.“ ČRo článkem o incidentu Procházkové porušil kodex, reagovala rozhlasová rada
Štítky:
Andrej Končakov, Týdeník EURO.cz, média
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář