00:44 12. srpna 2020
ČR
Získat krátkou URL
1230
Sledujte nás na

Diplomat a bývalý poslanec Milan Šarapatka v rozhovoru pro Parlamentní listy prozradil své stanovisko ke znovuoživené debatě o Istanbulské úmluvě. Zatímco její ratifikace by mohla být přínosem pro země třetího světa, v Česku podle něj daná úmluva povede jen k dalšímu zneužití ze strany neziskovek a úředníků.

Česká vláda na svém pondělním zasedání měla jednat o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Návrh na její ratifikaci však nebyl zařazen na program jednání, ale v každém případě se tím zvedla nová vlna debat o této tzv. Istanbulské smlouvě.

Milan Šarapatka se například domnívá, že její ratifikace by byla pro Česko na rozdíl od muslimských zemí zbytečná.

„Domnívám se, že ratifikace Istanbulské smlouvy může být přínosem především pro země třetího světa, nebo pro ty vyspělé státy, ve kterých žijí velké komunity, které se ze třetího světa přistěhovaly. Tam je dosud násilí na ženách, případně menšinách, běžné. U nás tomu tak samozřejmě není, a proto žádnou takovou úmluvu de facto nepotřebujeme,“ tvrdí Šarapatka s tím, že v našem prostředí by mohla být jen zneužita různými radikálními feministickými organizacemi, neziskovkami nebo zastánci menšin.

To je podle něj vidět i na příkladu zemí západní Evropy, kde podle něj přijetí smlouvy nepřineslo žádné žádoucí výsledky. „Paradoxní je, že západní Evropa se k úmluvě – s výjimkou Velké Británie – přidala, a přitom jen v loňském roce bylo například jen v Německu vykonáno více než 50 tisíc ženských obřízek!“ upozorňuje Šarapatka.

Exposlanec přitom nesouhlasí s tím, že by si úmluva zasloužila přílišnou démonizaci, které ji například během kázání v katedrále sv. Víta u příležitosti svátku sv. Václava v roce 2018 podrobil kněz Petr Piťha. Zavedení Istanbulské smlouvy do našeho právního řádu by podle něj v blízké budoucnosti znamenalo roztrhání rodin, odebrání dětí, deportace lidí do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru či prohlášení homosexuálů za nadřazenou vládnoucí třídu.

„Istanbulská úmluva si takovouto pozornost ani démonizaci, podle mne, určitě nezaslouží. Nic pozitivního nám nepřinese; a nic výrazně negativního také ne. Pokud by neměla mít za cíl dotovat další neziskovky a generovat další úředníky, nestála by vlastně za řeč,“ zopakoval si Šarapatka.

Exposlanec se pak vyjádřil i ke skutečnosti, že úmluva vyvolává odpor hlavně zemí Visegrádské skupiny. Slováci a Maďaři Istanbulskou úmluvu například zcela odmítli, zatímco Poláci v současné době zahájili formální proces jejího vypovězení.

„Střední Evropa možná dosud nepodlehla tolik současným neomarxistickým teoriím. Ta předchozí, spolu s jejími důsledky, je v nás stále příliš živá,“ domnívá se Milan Šarapatka.

Istanbulská úmluva

Istanbulská úmluva představuje nejkomplexnější mezinárodní smlouvu o boji proti násilí páchaném na ženách.

Dokument byl přijat v Istanbulu v roce 2011 všemi 47 členskými zeměmi Rady Evropy a měl by bránit, jak již bylo uvedeno, násilí na ženách. Má v sobě shrnuty standardy zabránění násilí, zabezpečení ochrany a trestného stíhání zločinců.

Česká republika jako jeden z posledních unijních států dokument podepsala až v květnu roku 2016, dosud však nedošlo k její ratifikaci Parlamentem ČR.

Více:

Foldyna: Pan Babiš by se mohl pochlapit, nesklonit hlavu před Bruselem. Istanbulská úmluva útočí na podstatu člověka
Neziskovka tlačí na emoce: Plačící muži volají po přijetí Istanbulské úmluvy
Pellegrini vyzývá Čaputovou, aby Slovensko stáhlo podpis z Istanbulské úmluvy
Štítky:
násilí, neziskové organizace, Istanbulská úmluva
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář