O vakcíně a tajných seznamech: Zbořil promluvil o strachu Čechů

Politolog Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro První zprávy okomentoval minulý rok 2020. Ten byl neodmyslitelně spjat s pandemií covidu-19, která zachvátila celý svět.

V rozhovoru konstatoval, že v naší kultuře je strach vývozní „evropskou hodnotou“. Dodává, že bychom se možná měli všichni zamyslet, zda bychom se nemohli v jiných světech přiučit něco dobrého.

Celý minulý rok byl spojen s pandemií covidu. To podle Zbořila znamená strach, jelikož strašeni jsme byli ze všech stran.

„Dokonce spousta lidí si myslí, že se blíží jakási apokalypsa, já bych docela rád připomenul film Zdeňka Brynycha z roku 1964, který se jmenuje A pátý jezdec je strach a připomíná ty čtyři bájné jezdce z Apokalypsy, to znamená válku, mor, hladomor a smrt a říká, že je tady ještě pátý hrůzný jezdec, ale to je ten, který nepřichází odněkud z dálky, ale z našeho světa. Ten strach je nejenom emoce, ale to je fenomén politický, společenský, který si sami vytváříme a v tom skutečně ten loňský rok a jeho aktéři, ať už jim říkáme, že přichází z Bilderbergu nebo že jsou z Číny nebo z hroutící se Ameriky tak v tom byl příkladný,“ konstatoval.

Pokračuje s tím, že jsme se strašili nejen navzájem, ale obávali jsme se i sami sebe a svých svobodných rozhodnutí. „Vždyť je to přece jednoduché, vždyť nemoc, nebo nákaza, nebo infekce se nějakým způsobem identifikuje podle nějakých dosavadních znalostí, pak se na to vymyslí třeba vakcína, pak se poradím se svým lékařem, který ví, zda mám nemocné srdce nebo nějaký jiný orgán, ledviny, játra, co tomu říká a pak se teprve já rozhodnu o tom, zda se nechám očkovat a nemusím se pak obávat toho, že mě někdo bude strašit tím, že jsem evidovaný v okamžiku, kdy si nechám píchnout vakcínu, takže jsem evidovaný na nějakém tajném seznamu,“ míní politolog.

Přirozený stav

Pokračoval s tím, že to, na co vzpomínáme jako strach z loňského roku, není záležitostí pouze pro psychiatry, psychology a parapsychology a ani pro lidi, kteří umí „používat magické myšlení“. Celou situaci označil za přirozený stav.

„Dokonce se mi zdá, že to slovo strach najdete ve všech možných evropských jazycích v různých podobách, ale jenom ve slovanských, západoslovanských, východoslovanských, jihoslovanských jazycích, je to slovo strach téměř totožné. Je založeno na nějakém prožitku existenciálním, který vznikal tak, že tito lidé, ty slovanské kmeny byly ohrožovány. A ony nebyly ohrožovány jenom Čingischánem, ony byly ohrožovány většinou ze západu a také z jihu, z oblastí, ve kterých se domníváme, že žijí naši přátelé a spojenci, i když tomu tak dávno není,“ vysvětlil.

Pokračoval s tím, že strach je ve své podstatě reakcí na něco nepochopitelného, nesrozumitelného. Ten nynější strach, se kterým se potýkáme, je podle něj jakýsi naučený strach, který ovšem pomáhají šířit média či filmová produkce. Podle něj se jedná především o filmy a programy, které jsou z našeho euroasijského světa. Na jeho hodnoty jsme podle jeho mínění všichni hrdí a to vše je přívalem strachu, nenávisti, krve a vražd a to pod  „záminkou, že se jedná o evropské hodnoty“.

„My tuto výuku strachu chceme vyvážet do ostatního světa, možná, že bychom se měli trochu víc zamyslet sami nad sebou a říct si, jestli bychom se nemohli v tom druhém světě, třetím a těch dalších světech taky něco dobrého přiučit,“ dodal.