Když politik mluvil o tom, že identita české pravice nebo v širším smyslu konzervativních kruhů vycházela z myšlenek klasického liberalismu, naléhal na rozlišení mezi moderním chápáním liberalismu a původní liberální identitou.
Mezi tradicemi, které nyní vyžadují ochranu, zařadil Vondra rodinu.
„Jsou zde také tradice, které se v komunistickém období nepodařilo úplně zničit: například rodina. Nyní je vystavena útokům z mnoha stran. Obrana těchto hodnot je výzvou současné doby a dává konzervativcům příležitost hlasitěji a atraktivněji formulovat své názory,“ uvedl.
Jak vypadá pozice konzervativců nyní? Vondra popsal, že před 30 lety v základních demokratických a politických strukturách neexistoval žádný skutečně významný prvek konzervatismu.
„Probíhal boj, politické soupeření, soutěž mezi liberály (v původním smyslu) a socialisty,“ vysvětlil.
Český konzervatismus je podle Vondry rozprostřen po celé politické scéně. Nejvíce je to prý vidět v sociálních a kulturních otázkách.
„Kulturní konzervativci jsou přítomni jak na levici, dokonce i té komunistické, tak na pravici. V mnoha aktuálně diskutovaných otázkách, jako je hnutí LGBT a právo na eutanazii, se politické dělicí čáry mezi pravicí a levicí často proplétají. Výjimkou jsou možná jedině křesťanští demokraté (KDU-ČSL), kteří mají v těchto otázkách konzistentní názory, ale oni jsou koneckonců menšinou. Stačí se podívat na výsledky parlamentních hlasování o různých progresivistických projektech, abyste zjistili, že jsme docela imunní vůči západním ideám nového uspořádání společnosti. Manželství osob stejného pohlaví je pro nás stále nepřijatelné a rozhodně nesouhlasíme ani s eutanazií. V těchto otázkách kontrastuje český konzervatismus se Západem,“ říká.
Vondra také zauvažoval nad vlivem náboženství, konkrétně katolického a protestantského křesťanství, v jednotlivých západních společnostech.
„Před třiceti lety byli pro mne klíčovými spojenci ve všech oblastech zahraniční politiky anglosaští protestanti: Američané, Britové, Nizozemci a Skandinávci podporovali rozšiřování NATO, podporovali nás při privatizaci, a dokonce i v době boje proti socialismu. To Španělé ani Italové nedělali.“
Dnes se podle něj situace zcela otočila:
„Dnes, když vidím, co se děje ve Spojených státech, co se chystá ve Velké Británii, jakým způsobem nás poučuje Norsko, jsem prostě šokován. Dnes máme více společného s Francouzi nebo Italy, protože ti nejsou až tak progresivní. To je vcelku nová situace. Otázka zní: kdo se změnil, my, nebo oni? Myslím si, že jsou to oni. Na Západě skutečně přichází změna. Najednou se všichni začali omlouvat za svou novodobou historii, soustředí se na postoje obětí, které si zaslouží zadostiučinění. Kvůli tomu dochází k oslabování Západu. Myslíte si, že takový Západ bude schopen konkurovat Číně a Rusku? Já si to vůbec nemyslím,“ uzavřel celou věc europoslanec.
Kliknutím na tlačítko „Přidat“ vyjadřujete výslovný souhlas se zpracováním údajů na vašem účtu Facebook, abyste mohli pomocí tohoto účtu komentovat zprávy na našem webu. S podrobným popisem zpracování údajů se můžete seznámit v Zásadách ochrany osobních údajů.
Souhlas můžete zrušit smazáním všech vašich komentářů.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)