Ve věku nedožitých 85 let zemřel filozof a bývalý ministr školství Jan Sokol

Knihovna Václava Havla na své stránce na Twitteru informovala o smrti filosofa, vysokoškolského pedagoga a publicisty Jana Sokola, který byl signatářem Charty 77. V roce 2003 kandidoval i na prezidenta ČR.

Jan Sokol se narodil v roce 1936 v Praze, otec byl architekt a matka kunsthistorička.

Zemřel Jan Sokol, filosof, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog a publicista. pic.twitter.com/W16ahHouMk

— KnihovnaVáclavaHavla (@KnihovnaVH) February 16, 2021

Jan Sokol patří mezi výrazné současné české křesťanské intelektuály. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Podílel se na českém ekumenickém překladu Bible. Odtud pramení jeho živý zájem o vztahy mezi filozofií a náboženstvím, filozofií a vědou, filozofií a politikou. Ve spojení s politickou funkcí po roce 1990 studoval antropologické a společenské podmínky demokracie; soustavný zájem měl o otázky evropských dějin a evropské integrace. Zabýval se též historií. Patřil mezi aktivní přispěvatele Wikipedie.

„Všiml jsem si, že studenti mají v referátech stejné chyby, a jeden se přiznal, že to našel na Googlu, to jest na Wikipedii. Řekl jsem mu, že má hledat v lepších zdrojích, a nechal to být. Až když se roku 2007 chystalo výročí filozofa Jana Patočky, podíval jsem se na ‚Wiki‘ a řekl jsem si, že to musím opravit,“ popsal Sokol seznámení s internetovou encyklopedií, která se stala jeho „oddechovkou“. Na starosti si vzal zhruba 3 000 hesel z filozofie, náboženství, historie či techniky.

Jan Sokol byl vyučen zlatníkem; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Zabýval se různými odvětvími techniky (hodinářství, elektro, počítače) i botanikou.

V roce 1977 podepsal Chartu 77, jejímž mluvčím byl tehdy jeho tchán Jan Patočka.

Po listopadu 1989 se zapojil do politiky a v červnu 1990 byl za Občanské fórum (OF) zvolen do Federálního shromáždění, působil jako místopředseda Sněmovny národů. Po rozpadu OF se začátkem roku 1991 stal členem Občanského hnutí, které však ve volbách v červnu 1992 propadlo. V prezidentských volbách v roce 1992 se po nezvolení a rezignaci prezidenta Václava Havla stal jedním ze zvažovaných kandidátů na funkci. Nakonec ho pro páté kolo volby nominovala ČSSD, kandidatury se však vzdal.

Ministrem školství byl v Tošovského úřednické vládě v roce 1998. Později se stal děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. V prezidentských volbách v roce 2003 ho těsně porazil Václav Klaus.

„Bylo to tehdy pár dobrodružných týdnů a velká námaha. Velké vypětí a potom, musím přiznat, určitá úleva, že to nevyšlo. Být prezidentem není žádná legrace,“ popsal svůj poslední pokus o aktivní zapojení do vrcholné politiky.

Je znám též kritikou vysídlení Němců z Československa. Počátkem roku 2018 se vyjádřil i k českým prezidentským volbám. Varoval před další polarizací české společnosti.