11 února 2011, 11:51

Rusko se stalo pro Čechy druhou vlastí

Rusko se stalo pro Čechy druhou vlastí

    V Moskvě se konala prezentace knihy Češi Severního Kavkazu. Léta a osudy.


stáhnout audio soubor
 


 

V Moskvě se konala prezentace knihy Češi Severního Kavkazu. Léta a osudy. Slovo má vědecký redaktor sbírky, profesor Moskevské státní univerzity Sergej Skorvid:

.Je to populárněvědecká publikace, velice poutavě napsaná. Je věnována dějinám emigrace Čechů na severní Kavkaz, dějinám vzniku českých osad v tomto regionu. Jednu z takových vesnic jsem navštívil, jmenuje se Kirillovka. Jinak je ale podobných vesnic na černomořském pobřeží u Novorossijska spousta. Podívali jsme se sem spolu s autorem knihy, zakarpatským Ukrajincem, Rusínem Vladimírem Pukišem. Materiály jsme sbírali v Kirillovce, Mefodijevce, Borisovce, Glebovce, Varvarce…České osady tu začaly vznikat po skončení Kavkazské války v roce 1864, kdy tato území v podstatě zpustla. Carská vláda pro ně hledala volontéry slovanského původu. I když Polákům přestěhování do Ruska nenabízeli. Ještě tu měli v živé paměti Polské povstání a k Polákům se tehdy v Rusku chovali, mírně řečeno, ostražitě.

V polovině 19. století odjížděli rolníci ze střední a jižní Evropy ve snaze najít půdu do Ruska velice ochotně. Podle mínění profesora Skorvida v tom sehrál svou úlohu i slovanský faktor. Svým osadám totiž dávali noví osídlenci jména svatých. Dnes se ale „české“ vesnice ničím neliší od ruských. Snad jen tím, že vám paní domu každopádně nabídne štrúdl a se starými lidmi si tu můžete promluvit v jejich mateřštině. A není to, jak vychází najevo, jen čeština…Slovo má opět profesor Skorvid:

.V knize Vladimira Pukiše je jedna kapitola věnovaná slovenským přesídlencům. A v Rusku obyčejně nedělali žádný rozdíl mezi nimi a Čechy, za carských časů jim říkali „Čechoslované“ a za sovětského zřízení pak „Čechoslováci“. Do Ruska se začali stěhovat v době, kdy teprve vzniklo Rakousko -Uhersko. Čechy a Slováky to táhlo do Ruska, byly mezi nimi velice silné slovanofilské nálady. Prakticky všichni z prvních přesídlenců se usadili v naší zemi, přežili spolu s námi celé naše tak strastiplné dějiny. V době kolektivizace ve 30. letech začali obírat vinice, které Češi s takovou láskou obdělávali. V Rusku se totiž věnovali vinařství. Carská vláda sem speciálně poslala věhlasného agronoma France Hejduka, kterého pokládají za jednoho ze zakladatelů vinařského hospodářství Abrau-Djurso. A spolu s ním se zřejmě podle Sergeje Skorvida  dostala do Ruska i některá tajemství výroby moravských vín. Do proslulých sklepení Abrau-Djurso se mimochodem fašističtí okupanti nedostali. První osídlenci se zachovali moudře, když vytesali sklady přímo ve skále.

A jak se utvářel osud ruských Čechů za války? V knize, která vyšla v Moskvě, najdeme podivuhodná fakta. Zdejšímu Leonidu Růžičkovi například navrhli, aby bojoval buď v Sovětské armádě, nebo ve sboru Ludvíka Svobody. On si vybral československou vojenskou jednotku, stal se generálem a má mnoho bojových vyznamenání. Další zdejší významnou osobností je výtvarník Petr Iťaksov-Matula, který byl celou válku rozvědčíkem, působil v týlu nepřítele a dennodenně riskoval životem. Po porážce fašismu se téměř všichni ruští Češi vrátili do rodných míst, u Novorossijska, do kraje, který se stal jejich druhou vlastí.

  •  
    a podělit se