5 prosince 2013, 10:33

Ukrajina: Iluze o evropské integraci

Ukrajina: Iluze o evropské integraci

Ukrajinci se bouří. Již druhý týden Ukrajinou zmítají protesty. Opoziční politici využili pozastavení partnerství země s EU k pokusu o novou oranžovou revoluci.

Na náměstí Nezávislosti znovu stojí desítky tisíc lidí. Mrznou a u barelů s plápolajícím ohněm doufají, že si vybojují cestu do Evropské unie. Ekonomické sblížení s ní ukrajinská vláda pozastavila za pět dvanáct před dlouho očekávaným podpisem asociační dohody, k němuž mělo dojít koncem listopadu v litevském Vilniusu na unijním summitu Východního partnerství.

Ukrajinští vládní politici tvrdí, že země neměla na vybranou. Pokud by mezi Ukrajinou a Evropskou unií vznikla zóna volného obchodu, ekonomika státu by utrpěla zdrcující úder. Podle některých odhadů by ztráty mohly dosáhnout až 35 miliard eur. Euroasijská rozvojová banka uvádí, že pokles obchodu a spolupráce se zeměmi z postsovětského prostoru, a především s Ruskem, by mohlo Ukrajinu stát až 2 procenta HDP.

Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč se zároveň nechal slyšet, že aby se země mohla přizpůsobit hospodářským standardům Evropské unie a zvládla přechodné období po přidružení, bude jí to stát více jak 150 miliard eur.

Nehledě na tyto argumenty, i na prohlášení ukrajinské hlavy státu, že se Kyjev svého evropského kurzu nevzdává, jen na asociaci s Unií musí být mnohem lépe připravena, část ukrajinské společnosti nabyla dojmu, že byla připravena o evropský sen.

Sen o postupné integraci do evropského společenství se na dalších pár měsíců, možná i let, skutečně rozplynul. Zóna volného obchodu se totiž jen stěží dá vybojovat na ulicích (stejně jako naopak – stěží se dá vymlátit policejními pendreky). Ekonomická integrace vyžaduje především politickou vůli.

Pokud by ukrajinští politici skutečně měli zájem o těsné sblížení s Evropskou unií, mohl být tento proces zahájen po oranžové revoluci v roce 2004. Prozápadně naladěné elity však více zajímala dělba moci a ekonomických aktiv. Současný prezident Viktor Janukovyč pouze promarnil další šanci na evropskou integraci, podobně jako jeho, vůči Západu mnohem agilnější, předchůdci.

Mimochodem, nejinak tomu je i nyní. Krach asociačního procesu je pro současnou ukrajinskou opozici zástupný problém. Bylo by naivní si myslet, že ukrajinští nacionalisté, hnací motor současných protestů, by chtěli podstoupit suverenitu země Evropské unii. Demonstrace mají jednoznačně vnitropolitický cíl: svrhnout Janukovyčův režim.

Zoufalství Ukrajinců ze stavu, v němž se země nachází, se však opozičním politikům k dosažení svého cíle využít, jak se zdá, nepodařilo. Revoluce se zadrhává. Jak napsal známý ruský novinář Arkadij Babčenko, „útok na policejní kordon bagrem a následné srážky byly, samozřejmě, výbuchem emocí, a podle mého názoru, nesmyslným násilím, které stejně nic nedalo. Ale obklíčení a zablokování milionem lidí vládních budov mohlo mít velmi vážný efekt. Ale nyní o tom už nikdo nehovoří.“

Nemalý podíl na probuzení Ukrajinců z evropského snu má přitom také samotná Evropská unie. V Bruselu špatně vyhodnotili sílu vlivu Ruska na ukrajinské politiky a navíc k samotným námluvám s Kyjevem unijní úředníci přistupovali jako k čistě formální záležitosti - jakoby se jednalo o asociaci s jedním ze států střední Evropy. Obtížnost celého procesu, jak politickou, tak i ekonomickou, si v EU zřejmě příliš nepřipouštěli.

Nepochybně tuto iluzi vsugerovali Bruselu někteří ukrajinští politici. Ukrajina se cítí být součástí sjednocené Evropy, chtěla by zopakovat cestu, kterou absolvovaly středoevropské a balkánské státy. Nejde však o nic jiného, než právě o iluzi. Iluzi, kterou si sami v Kyjevě vysnili. Bulharsko a Rumunsko stále zůstávají na unijní periferii, což potvrzuje i posunutí přijetí obou zemí do schengenského prostoru volného pohybu.

Ani čerpání finančních prostředků z evropských fondů, které Ukrajincům v první řadě láká, není pro novější členy Unie bez problémů. Například Rumunsko, pro které jsou fondy EU téměř jediným zahraničním zdrojem pro rozvoj domácí ekonomiky, mohlo z přidělených 33 miliard eur vyčerpat v roce 2011 pouze 5,5 procent a v loňském roce 11,5 procent. Bulharsko, ani Česká republika na tom nejsou radikálně lépe.

Sotva lze proto nazvat pozastavení asociačního procesu mezi Ukrajinou a EU za tragédii evropských rozměrů.

  •  
    a podělit se