18 ledna 2015, 11:00

Právní bezmocnost Evropské unie

Právní bezmocnost Evropské unie

Tragedie v redakci pařížského týdeníku Charlie Hebdo donutila úřady členských zemí EU k zamyšlení o cestách zabránění podobným incidentům. Bezpečnostní služby uspěchaně ohlásily nasazení dodatečných policejních sil. Ve stínu však zůstává otázka, do jaké míry je schopno zákonodárství EU adekvátně reagovat na vyostření vztahů mezi náboženskými konfesemi, píše náš pozorovatel Petr Iskenderov.

V posledních letech se stalo na Západě zvykem kritizovat Rusko za údajně nadměrnou tvrdost zákonodárství. Události v Paříži a celkové vyostření konfrontace v evropské společnosti však názorně ukazují nutnost státního a právního regulování podobných otázek. A v tom by měla Evropská unie vzít ohled na ruské zkušenosti ze zabránění eskalaci násilí mezi konfesemi.

V ruském zákonodárství je patřičná právní norma definována jako „akce zaměřené na roznícení nenávisti nebo zášti, a také na ponížení důstojnosti člověka nebo skupiny osob podle příznaků pohlaví, rasy, národnosti, jazyka, původu a náboženství, stejně jako příslušnosti k té či oné sociální skupině, prováděné veřejně nebo za využití hromadných sdělovacích prostředků“. Pokládají se za vážný zločin. Paragraf 282 kapitoly 29 Trestního zákoníku RF kvalifikuje zmíněné akce jako „zločiny proti základům ústavního zřízení a bezpečnosti státu“. Tento paragraf byl uveden do souladu s Federálním zákonem ze 28. června 2014 a předpokládá mj. vězení.

Kromě toho, v červnu 2013 byly v Rusku schváleny opravy paragrafu 148 Trestního zákoníku o zvýšení odpovědnosti právě za urážku citů věřících. Stanovily trestní odpovědnost v podobě odnětí svobody za „veřejné akce vyjadřující zjevnou neúctu vůči společnosti a uskutečněné s cílem urážky náboženských citů věřících“.

V zemích EU podobné konkrétní zákonodárné normy chybějí, na rozdíl třeba od jasně vypsané odpovědnosti za popírání Holocaustu. Tato okolnost brání mj. uveřejnění v masmédiích karikatur vyloženě antisemitského zaměření. Ale v tom, co se týče karikatur muslimského Proroka a jiných pro muslimy (a také pro představitele jiných konfesí) bolestivých témat, pak patřičné tlumicí mechanismy chybějí jak v zákonodárství, tak v hlavách mnoha lidí. Jde v podstatě o maximálně širokou interpretaci norem svobody slova, které, jak vidíme, se mohou snadno změnit v úplnou svobodu konání a provokativnost, které mohou urazit city milionů lidí.

Nelze samozřejmě pokládat masakr v redakci magazínu za adekvátní reakci na karikatury, ať už jsou jakkoli provokativní. V této souvislosti si však vzpomínám na jiný příběh, také spojený s uměním a publicistikou. V létě 2010 se začal ve světě promítat kreslený seriál pod názvem Devadesát devět. V jednotlivých dílech bojuje 99 hrdinů s terorismem a zločinností v celém světě. Zvláštní na tom bylo, že kromě západnímu divákovi a čtenáři dobře známých postav, jak jsou třeba Batman a Superman, byly v tomto seriálu také muslimští hrdinové: Džalíl, Džabbar, doktor Ramzí a mnozí jiní. Neuráželi jeden druhého, ale snažili se jednat společně.

Jedním z autorů projektu byla americká společnost DC Comics. Její tehdejší prezident Paul Levitz označil tento „mezikulturní“ projekt za „bezprecedentní akci“, která má být pokusem o překonání nynějšího odloučenost muslimů a křesťanů. Mezikulturní vztahy jsou jedním z hlavních problémů v současné Evropě, a tento problém je třeba řešit vážně a odpovědně, potvrdil v besedě se zpravodajem MIA Rossia segodnia expert Ústavu Evropy RAV Vladislav Bělov:

- Mezikulturní sféra, mezikulturní prostředí a mezikulturní management – to je vůbec složitá diskusní tématika mj. i pro Evropu. A právě pokusy o usmíření kultur mohou objektivně vyvolat kladnou odezvu. Křesťanská a muslimská kultury jsou přece úzce propojeny. Koexistují a zároveň nevraží v takových oblastech, jak je politika, anebo třeba i způsob života.

„Ohrožení svobody tisku, anebo běsnění pokrytectví?“ – pod tímto výmluvným titulkem uveřejnilo v těchto dnech francouzské internetové vydání Atlantico článek známého novináře a odborníka pro finanční otázky Benjamina Dormanna. Je znepokojen situací, která se utvořila v posledních letech ve francouzských masmédiích, a píše mj. o jejich úplatnosti a „dvojích normách“, které si vyžadují stejně tvrdou reakci společnosti, jako vražda novinářů Charlie Hebdo. „Naši novináři dělají, jakoby si nevšímali vlastní mimořádné angažovanosti a nemožnosti odrážet celé spektrum politických názorů. Jejich naprostá většina se přidržuje stejných názorů: ano – Evropě a multikulturalismu, ne – Sarkozymu a křesťanství“, píše Dormann a uzavírá: „Už dávno se snaží jenom vnutit jiným své mínění a světonázor, a neplní svou povinnost poskytovat objektivní informaci“. Není snad právě v tom jedna z příčin toho, co se nyní děje v západní společnosti, a to nejen ve vztazích mezi konfesemi?

  •  
    a podělit se