30 ledna 2015, 09:59

Svoboda přišla z Moskvy

Bulat Okudžava

Bulat Okudžava

Bulat Okudžava

„Je to sice k nevíře, ale k nám, do Československa, které bylo v podstatě satelitem Sovětského svazu, přicházel hlas svobody z Moskvy“, svěřuje se se svými dojmy o tvorbě slavného ruského básníka Bulata Okudžavy populární český bard a překladatel Jiří Vondrák.

Poprvé přijel Bulat Okudžava do Prahy v roce 1964. Ale dodnes je o jeho písně v originále i překladu nesmírný zájem. Čím se dá vysvětlit tento fenomén nehasnoucí popularity ruského básníka u českého publika, co nachází v jeho písních? O tom Jiří Vondrák hovořil v exkluzívním interview pro rozhlas Sputnik:

stáhnout audio soubor

-Fenomén Okudžavovy obliby, trvalé obliby, má, myslím si, kořeny jednak v jeho obrovské poetice, jednak v životní moudrosti, která je prostě nadčasová, a hlavně v jeho lidskosti, v jeho slušnosti. Když vezmu 50. - 60. léta, kdy začínal, tak vlastně do smrti byl, kromě úžasné poezie (pro mne je vedle Puškina největším ruským básníkem právě Okudžava), vzorem lidské slušnosti. A to je taková opora v každé době, ať je jakkoli politicky rozkolísaná. Okudžava je vždycky měrná jednotka slušnosti.

Sputnik: Pociťovali Češi a Slováci, jako my tenkrát v Sovětském svazu, v Okudžavově poezii duch volnosti?

-Přesně tak! Z jeho tvorby přímo vyzařuje duch svobody, který nikdy nezradil. Je to sice k nevíře, ale k nám, do Československa, které bylo v podstatě satelitem Sovětského svazu, přicházel hlas svobody z Moskvy! Právě tím dokázaly okouzlit na první pohled prostinké písničky Bulata Okudžavy o modrém balónku, o Arbatu, o lodičce a posledním trolejbusu. Nebo neuvěřitelně úchvatné vojenské písně o vítězství, které je „společným pro všechny“, o chlapcích, kteří odcházeli na frontu, s refrénem „snažte se vrátit zpátky“…Každá hudební miniatura je skutečným skvostem.

Během své první krátké návštěvy Prahy zašel Bulat Šalvovič do redakce časopisu Mladý svět. Tehdy byl jeho šéfredaktorem hudební kritik, významná postava českého odboje Jiří Černý. A byl to právě on, kdo seznámil posluchače Československého rozhlasu s písněmi Bulata Okudžavy, a začal o něm psát. Okudžavu u nás překládali a zpívali Václav Daněk, Milan Dvořák, no a už po roce 1968 náš slavný bard Jaromír Nohavica a pak ještě já, váš pokorný sluha…

Sputnik: Jak jste si zapamatoval Bulata Okudžavu vy z vašich osobních kontaktů?

-Natočil jsem o něm dva filmy, organizoval jsem v Praze a Brně jeho koncerty, byl jsem u něj v Peredělkinu, setkal jsem se s ním v Česku. Nejdřív byl dost uzavřený, po čase ale byly naše vztahy mnohem uvolněnější. Vzpomínám si, jak jsme seděli v mém autě v Brně, paní Okudžavová odešla někam do obchodu. A my jsme dlouze hovořili o poezii, o svobodě tvorby, dokonce o ženách. Mluvili jsme rusky, a když se mi nedařilo najít nějaké ruské slovíčko, přešel jsem na češtinu, a Okudžava mi nějakým podivuhodným způsobem rozuměl. Byl to tichý člověk, hubený a nevysoký, připadal mi ale velký, díval jsem se na něj zdola nahoru.

Sputnik: Dál se věnujete tvorbě Bulata Okudžavy. Není to dnes spojeno s nějakými problémy s přihlédnutím k celkovému současnému vztahu České republiky k Rusku?

-Dobrý básník zůstává v každé době pro lidi dobrým básníkem. Když mluvíme o Puškinovi, Okudžavovi, Šukšinovi nebo Vysockém (v tom výčtu bychom mohli pokračovat donekonečna), pak Češi nesměšují politiku s tvorbou velikánů ruského písemnictví. Projevují se tu naše smutné zkušenosti ze života v podmínkách nesvobody a ty nás naučily rozlišovat tóny.

České nakladatelství Omega vydalo knihu českého barda Jiřího Vondráka věnovanou životu a tvorbě Bulata Okudžavy. Kniha má název Bulat Okudžava od Nohavicy k Provázku. Jsou v ní zachyceny klíčové momenty dramatického osudu ruského básníka, jeho osobní názory, najdete tu citáty z interview pro české novináře, osobní setkání s autorem, vzpomínky českých a slovenských umělců na Okudžavu. Samostatnou kapitolou je Okudžava v provedení a překladu Jaromíra Nohavicy. Najdete tu spoustu unikátních českých fotografií Okudžavy, snímků hudebních nosičů – od prvních francouzských vinylových gramodesek, alb a originálních sovětských gramodesek až po nejnovější CD ruských, českých a polských interpretů.

Prezentace a v podstatě tvůrčí večer autora, interpreta a překladatele Bulata Okudžavy se konala v Českém centru. Jiří Vondrák vítal návštěvníky jako dobré přátele. Mnohé z nich skutečně moc dobře zná, protože často koncertuje v Rusku spolu s ruskými bardy. Celý jeho život je těsně spojen s Ruskem, s tvorbou Bulata Okudžavy, kterého znal osobně, a vdově Olze Arcimovičové říká laskavě Oleňka.

  •  
    a podělit se