20:19 23. září 2017
Praha+ 16°C
Bratislava+ 13°C
    Tayyip Erdogan

    War on the rocks: tajné operace Turecka od něho odvracejí Západ

    © REUTERS/ Umit Bektas
    Názory
    Získat krátkou URL
    5963014126

    Turecko dávno provádí tajné operace v sousedních státech, ale jestli v době studené války se Ankara spoléhala na podporu NATO, tak teď nespolupracuje se svými tradičními západními partnery, píše War on the Rocks.

    „Turecké tajné operace mohou vést k diplomatické izolaci země jak od tradičních západních spojenců, tak i od sousedních zemí. Ještě více znepokojuje to, že mohou vést k vojenskému konfliktu", píše autor článku analytik Egemen Besči, studující spolupráci Turecka a Západu v otázkách rozvědky.

    Podle jeho slov poté, co turecké ozbrojené síly sestřelily ruské letadlo nad Sýrií, prezident Recep Tayyip Erdogan „automaticky přiznal" tajnou podporu syrských povstalců ze strany Ankary. Ale, jak poznamenává Besči, není to zdaleka poprvé, kdy je Turecko zachváceno takovými problémy.

    S odkazem na odtajněné dokumenty v západních archívech autor tvrdí, že Turecko už velmi dlouho provádí tajné operace v sousedních zemích.

    Jako jeden z příkladů uvádí události v 50. letech, kdy důležitým cílem pro tureckou rozvědku a sférou vážných zájmů jeho západních přátel bylo Bulharsko.

    Poté, kdy v roce 1878 Bulharsko prakticky dosáhlo nezávislosti na Osmanské říši, turecká menšina začala opouštět zemi a stěhovat se do Malé Asie (Anatolie). V době balkánských válek v letech 1912-1913 odliv tureckého obyvatelstva z Bulharska dosáhl vrcholu.

    Problémy ve vztazích mezi Ankarou a Bulharskem pokračovaly poté, kdy Bulharsko podpořilo nacisty a připojilo se k Paktu tří velmocí v roce 1941. V roce 1947 samo Bulharsko začalo být nebezpečným pro Turecko, když vstoupilo do sovětského bloku.

    V letech 1950-1951 bulharská komunistická vláda vytvořila pro tureckou menšinu pravidla odjezdu ze země. Následkem toho Bulharsko opustilo kolem 250 tisíc Turků.

    Přibližně v téže době Severoatlantická aliance se rozhodla využít Turecko a Řecko pro své vojenské plány ve Středozemním moři. Tyto země umožnily NATO provést na svém území rozsáhlá cvičení ještě před jejich vstupem do bloku.
    V odtajněném dokumentu NATO se píše o obavách aliance kvůli přítomnosti komunistických agentů mezi migranty, uprchlými z Bulharska. Ale britská rozvědka ubezpečila alianci, že turecká služba národní bezpečnosti „MAN" reagovala na situaci náležitým způsobem. Nejen že odfiltrovala komunisty mezi migranty, ale dokonce verbovala v jejich řadách své vlastní agenty.

    V roce 1952 po vstupu Turecka do NATO turecká vojenská rozvědka G-2 se spojila se službou národní bezpečnosti MAN, aby odpovídala požadavkům aliance. V technickém plánu turecká rozvědka byla závislá na NATO, ale prováděla své vlastní operace proti sovětskému bloku a skládala účty alianci.

    Například nábor agentů mezi tureckými migranty z Bulharska v polovině 50. let pomohl Ankaře získat tajné informace o jaderném programu sovětského bloku — například o těžbě uranu v Bulharsku.

    Besči uvádí ještě jeden příklad. V 60. letech se Turecko a jeho spojenci pokoušeli získat údaje o raketových systémech, nacházejících se v oblasti Ludogorje v severovýchodním Bulharsku. Na žádost NATO Ankara měla zjistit přesné místo, kde se nacházejí raketové systémy, a jejich charakteristiky.

    Turecká rozvědka nakonec znova zapojila migranty z Bulharska. Ti se tajně se dostali na bulharské území, jistili nutné informace a poté se vrátili do Turecka a předali získané údaje NATO a G-2.

    Autor poznamenává, že tajné operace Ankary se neomezovaly pouze na rozvědku. Turečtí špioni podporovali činnost opozičních skupin, vyzývajících bulharské Turky k návratu do vlasti. V britském archívu Besči objevil odtajněné dokumenty, podle nichž v roce 1956 major turecké rozvědky Kamil Bej naverboval v pohraničním městě Kyrklareli skupinu tureckých migrantů, aby prováděli v Bulharsku sabotážní činnost.

    To všechno dokazuje, že Turecko má bohaté zkušenosti z vedení tajných operací za hranicemi, ale jestli v době studené války Ankara spoléhala na podporu NATO, tak teď „hraje osamocenou roli".

    Současné tajné operace — takové jako ozbrojení povstaleckých skupin v Sýrii — jsou hlavní oporou turecké politiky na Blízkém Východě, a to má za následek mnoho rizik, proto západní spojenci Turecku už nedůvěřují, domnívá se autor. Následkem toho se Turecko stává stále více izolované, zvláště v tom, co se týká jeho činnosti v Sýrii.

    Besči předpokládá, že Turecko se v budoucnosti zřejmě „vzpamatuje ze současných neúspěchů" a jeho „neviditelná ruka" znovu dokáže jednat stejně jako v době studené války — s podporou Západu a bez přímé konfrontace se sousedy.

    Více:

    Bývalý generální tajemník NATO vysvětlil, proč bude Turecko nuceno usmířit se s Ruskem
    Média: Erdogan chce změnit Turecko podle vzoru hitlerovského Německa
    Business Insider: Rusko nutí Turecko smířit se s nevyhnutelným
    Irák slibuje, že se uchýlí k vojenským opatřením, nestáhne-li Turecko vojska
    Štítky:
    Recep Tayyip Erdoğan, Západ, Turecko
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku