05:45 19. srpna 2017
Praha+ 18°C
Bratislava+ 21°C
    Maria Zacharovová

    Zacharovová pro Sputnik: Jsem obyčejný člověk, nemám ani kuchaře, ani lokaje

    © Sputnik/ Valeriy Melnikov
    Názory
    Získat krátkou URL
    3670141631

    Každé objevení se na veřejnosti oficiální mluvčí MZV Ruska Marie Zacharovové je událostí. A nejde jen o každotýdenní briefingy na Smolenském náměstí nebo objevení se Zacharovové na předních televizních kanálech. V interview komentátorovi Sputniku Leonidu Sviridovovi vypráví Maria Zacharovová o své práci, tykvové polévce, o Krymu a rodičovské chatě.

    Sputnik: Jak Vás častěji oslovují: Mario nebo Mario Vladimirovno?

    Maria Zacharovová: Různě. Jestliže mne novináři znají dost dlouho, tak — Mario, jestli moc ne — tak Mario Vladimirovno. Upřímně řečeno, v tomto směru nejsem rozmarný člověk. Snažím se maximálně vyhovět všem podmínkám, pokud pro mne nejsou zásadní, ale jsou důležité pro mého spolubesedujícího nebo partnera. Nesnažím se vymýšlet komplikace tam, kde nejsou. Sama nejsem ráda, když se setkávám s lidmi nebo institucemi, kteří dělají problémy z ničeho.

    Mario Vladimirovno, když jste začala pracovat v této funkci — oficiální mluvčí MZV RF — Vás začali srovnávat s americkou kolegyní. Uráží Vás to, zlobí nebo dokáže rozesmát?

    Tuto otázku mi pokládají v každém interview. Dívám se na to profesionálně — filosoficky. Chápu, proč to tak je. Je jednodušší dělat přímé analogie. Dívám se na to jako na klišé. Žádné jiné emoce to ve mně nevyvolává, ačkoliv je to skutečně nejpopulárnější otázka.

    Chtěla bych využít příležitosti a říci dvě věci. Když Jen Psakiová byla v kanceláři a pracovala, velmi často se mne ptali, jak se dívám na to, co ona dělá. Všichni si pamatujeme někdy podivné, někdy velmi podivné odpovědi na briefinzích ministerstva zahraničí USA. Přitom jsem nikdy nepodporovala masovou kolektivní kampaň vůči ní nebo ještě někomu, když tato kampaň přecházela v jakousi šovinistickou štvanici. Je třeba odpovídat na nespravedlivá a hrubá hodnocení, občas hloupá hodnocení, která slyšíme od našich kolegů — důstojně, s úctou, někdy tvrdě, někdy žertovně. Ale nikdy nepřekračovat hranici, kdy začínají člověka pronásledovat.

    Vy se přece znáte s Psakiovou?

    Skutečně jsem s ní pracovala asi dva roky, možná trochu déle. Byly to konstruktivní, pracovní vztahy, které nikdy nebyly budovány na principu „jak udělat druhému hůře" vždy jsme nacházely způsob, jak vyřešit otázky, a bylo jich dost, vzhledem k tomu, jak často se setkávali naši ministři.

    Официальный представитель МИД России Мария Захарова после брифинга по текущим вопросам внешней политики в Москве
    © Sputnik/ Valeriy Melnikov
    Nicméně naše interview bude méně o politice a více o životě. Řekněte, jak si vybíráte oblečení?

    (usmívá se) Oblečení musí odpovídat akci, denní době, okolnostem. Lidem se zřejmě zdá, že létám na obláčku se dvěma zapřaženými růžovými poníky a ranní vlaštovky mi přinášejí parádu, ušitou z jarních kvítků — ale to tak není! Jsem obyčejný člověk, nemám nic, čím bych se lišila od člověka na ulici, v kavárně nebo v obchodě, kromě toho, že mě ukazují v televizi.

    Nemám ani ateliér, ani své švadleny, ani stylisty.

    A kde děláte účes?

    V kadeřnictví. Když je to briefing MZV, tak mě před briefingem učešou v kadeřnictví. A když je to televizní studium, tak tam se v maskérně najde úplně všechno.

    Máte chatu?

    Ano. Jezdíme tam často. Když jsme ji stavěli, vybrali jsme místo u velkého jezera. Je tam moc pěkně.

    Slavila jste masopust?

    Samozřejmě, jeden z masopustních dní jsem pekla bliny. Mám je zvláštní, tlusté, nemám rada tenké. Nejsou to lívance, ale ani tenounké bliny.

    Máte domácí zvířata?

    Celá naše velká rodina má jednoho psa. Toho jsem našla já. Patnáct let jsme nikdy psy nekupovali, ale jen brali z ulice. Poté, co pošel starý babiččin pes, našla jsem na internetu jeden psí útulek. A uviděla jsem fotku fenky, která mi připadla velmi přívětivá. Ale když jsme tam přišli, ukázalo se, že je třikrát větší než jsme předpokládali (směje se).

    Babička neměla velký byt, potřebovala tam menšího psa, tahle ale byla 70-80 centimetrů vysoká. Nám se ale líbila, my jí také. Od té doby žije s námi, je moc hodná. Byla nějaký čas u babičky, dokud ta byla naživu, teď je u nás, u mých rodičů, na chatu také jezdíme spolu.

    Vidím tady na stole balíček čaje Tajemství krymských trav…

    Ano, to mám z Krymu, byla jsem tam poprvé v životě minulé léto. Vybrala jsem si týden dovolené, přece jsem tolikrát opakovala slovo Krym, ale ani jednou jsem tam nebyla. Takže jsme strávili týden v okolí Jalty.

    Překvapilo Vás něco na Krymu?

    Hodně jsem o Krymu četla, shlédla jsem nějaké filmy, hrané a dokumentární, četla jsem o dějinách pravoslaví. Avšak nikdy mne nenapadlo, že prvním pocitem, když jsem vystoupila z letadla v Simferopolu a ujela jsem několik kilometrů, byl pocit Marťanské kroniky. Hrozně nevyvinutá infrastruktura. Žijeme přece v 21. století, Krym je lázeňská destinace, nakonec je to část evropského kontinentu. A teď dobře chápu, proč lidé na Krymu takhle hlasovali a odmítli zůstat v složení Ukrajiny.

    Mnozí Evropané nechápou, že to nebylo Rusko, které si přisvojilo Krym, ale Krym sám „vstal a odešel": takhle odchází nevlastní syn nebo dcera z rodiny, kde je nikdy neměli rádi. Genetický kód Krymčanů byl vystaven kolosální zkoušce samodurství ukrajinských úřadů.

    Vaříte doma sama?

    Nemám kuchaře, lokaje také ne. Jsem obyčejný člověk, který časně ráno vstává a dělá si rychlou snídani, dokud ostatní spí. Stejně jako všechny mámy mám obyčejné ranní starosti, a pak utíkám do práce.

    Máte oblíbenou polévku?

    Mám! Je to tykvová polévka v tykvi. Z tykve odstraníme dužinu, semínka vyhodíme. Pak tykev dusíme s olejem a různým kořením, dodáme také kokosové mléko. Po uvaření děláme z toho krémovou polévku. Pak se to dá do tykve a takhle to přijde na stůl, v přírodní míse.

    A co druhý chod?

    Mám ráda ryby a maso. Nedávno jsem dělala králíka. Právě podle východoevropských receptů: na noc jsem králičí maso naložila do červeného vína, pak jsem ho dusila. Ráda vařím, mám z toho potěšení.

    Co považujete za největší úspěch ve svém životě?

    Narození dcery, to je bez variant. Narození dítěte dovoluje podívat se na tento život zcela jinak, v jiné dimenzi. Dítě ti magickým klíčkem otevírá tajná dvířka našeho světa, to vím přesně.

    Mám vůbec za to, že výchova dítěte je nejsložitější věcí v životě. Nic není složitější. Je to ta největší odpovědnost. Ano, je složité být lékařem a dělat chirurgické operace, je složité řídit letadlo. Ale výchova dítěte je obrovská odpovědnost.

    Více:

    Zacharovová vzpomíná na incident s Su-24: nemohla jsem uvěřit
    Maria Zacharovová odpoví na otázky čtenářů Sputniku
    „Hodně zdaru, Mášo“: Velvyslanectví USA blahopřálo nové oficiální mluvčí MZV RF
    Zacharovová o dluhu Ukrajiny: Lid je proti vrácení dluhu? A lid Krymu je pro návrat do RF
    Štítky:
    rozhovor, Jennifer Psakiová, Maria Zacharovová, Rusko
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku