Campbell: Bílá kniha a tmavé letní nebe

Měsíční tréning na horší časy vyžaduje držet dietu v tom nejširším slova smyslu, tj. včetně nečtení zpráv a mailů. Dietu a tréning mi narušila zpráva o Bílé knize MO SRN.

Bílá kniha totiž sděluje, že z Ruska-partnera se stalo Rusko-protivník. To neznamená jenom protivník SRN, i když se jedná o německou Bílou knihu. Nepředpokládal jsem, že kniha bude zveřejněna do návratu do všedního pracovního dne. Za to jsem správně předpokládal, že se nedávná debata o vztahu Evropy k USA a Rusku bude koncentrovat na hlasy Miroslava Polreicha a Cyrila Svobody, a že debata nebude o kvalitě vztahu Evropy-SRN, USA-NATO s Ruskem. Proto jsem napsal obsáhlejší článek na téma vztahu před debatou. Během debaty oba hlasy indikovaly, byť každý z jiného rohu a úhlu pohledu, že nedojde — nehledě na tmavé nebe — k většímu konfliktu ve světě. Protože mé předpoklady, včetně těch posledních, mají v sobě nejenom západní logiku, ale i něco jiného, pro mladé novináře a mnohé čtenáře těžko pochopitelného, přijal jsem narušení tréningu zprávou o 80 stránkové Bílé knize, prvně od roku 2006 revidované, jako možnost nabídnout krátký přehled dalších důvodů, proč evropské letní nebe bude tmavé, bouřkové, byť ještě ne válečné, i po slunovratu. Proč se současné přírodní katastrofy v Německu a Francii budou jevit jako cvičení na dobu mnohem temnější. Přehled se vztahuje na poslední zveřejněné informace z SRN, NATO, USA, ČLR a RF.

Představitelé německé vedoucí politické elity nabízejí veřejnosti zprávy, jejichž obsah nelze podceňovat již proto, že jejich vliv není omezen na SRN a sousedy. Jedná se o směs politických a hospodářských potřeb, přání, protikladů a právních nesmyslů, které se prý mohou (s)plnit. Stačí, když bude Rusko tancovat podle německé píšťalky a dirigenta z USA, a nám všem bude dobře. Vše se vrátí do starých kolejí. Jenže: nikdy nevstoupíš do téže řeky, praví čínské přísloví. Podrobnosti změn v Bílé knize, ke kterým patří digitální a kybernetické schopnosti Ruska, podle Západu zaostalého, stejně jako ukazování ruských zad a zadků tvářím západních politiků vyzařujících negativní empatii budou brzo popisovat západní a východní masová média. Každý po svém. Nezapomenou samozřejmě uvádět odhodlanost k míru a k boji za mír. Pozapomenou připomenout, že mír přichází po boji, že v dnešní době se válka nevyhlašuje. Podobně jako těhotenství nebo přechod. Proto některé dámy dlouho neví, v jakém jsou stavu. Mají jiné starosti. Podobně je tomu u politiků, ekonomů, vojáků.

Ze současných bojů v Evropě a ve světě na poli hospodářském, sociálním, kulturním a politickém, abych jmenoval ta známá pole, vyjdou vítězové a poražení. Příklad Donbasu a Doněcka s výslednými tzv. Minskými dohodami ukazuje, že v malých bojích mohou nastat situace, kdy poražený diktuje, nebo se alespoň snaží ze všech sil diktovat vítězi. K této situaci došlo především díky Rusku, trpělivosti prezidenta Putina a naději, kterou vyjadřuje téze Miroslava Polreicha. Boje však mají svojí dynamiku. Ta může vzít vůdcům kontrolu nad bojem i bojovníky. Na mysli mám větší boje a bojiště, než je Ukrajina. Pro větší boje je určeno NATO, nebo tzv. koalice ochotných. Boje o geopolitické zájmy vždy probíhaly a budou probíhat jinak, než dovoluje myšlení vojáka nebo diplomata. Ne proto, že by jejich myšlení a logika ztratily svůj smysl. Naopak: potvrdí se, že logika sama o sobě nic ne (z)může. Jinými slovy: Naše myšlení o protivníkovi se nám jeví jako správné, protože odpovídá naší logice a kritériím, kterými jsme náš model o myšlení protivníka vybavili. Skutečnost však byla vždy, je dnes, a bude proto i zítra, po boji, zcela jiná. To platí o to víc v boji USA s Čínou. Koalice ochotných ze států JVA s účastí NATO má posílit pozice USA v regionu proti Číně. Kdyby USA neměly v JVA tolik co ztratit a nemyslely své akce proto tak vážně, smál bych se. V Evropě pokračujeme v přepisování a zapomínání nejenom historie, ale i skutečnosti, že vítězství nemůže existovat samo o sobě. Musí být ve vztahu k něčemu druhému. O vztahu a jeho kvalitě byl poslední příspěvek. Co je to druhé?

Revize německé Bílé knihy napomáhá pochopit, oč mi jde, příkladem z kybernetiky a neřešitelným problémem zvaným umělý intelekt. Norbert Wiener a další kybernetikové — zakladatelé, Platon, ruský matematik Kuzanský, Ficht, Hegel apod. dávali kybernetice úkol všeobecné vědy o (s)tvoření světa, o konstrukci složitých systémů, včetně myšlení. Dialektika se rozešla s kybernetickou ještě dříve, než se obě mohly seznámit. Současný úspěch IT je založen na kybernetice. Je logicky doprovázen neúspěchem ve vývoji umělé inteligence. Vývoj umělé inteligence, je částečný. Přesto se již oslavuje úspěch v médiích a marketingu. To dovoluje snahu zapomenout a ignorovat příčiny neúspěchu vývoje: myšlení člověka je jinak uspořádáno, než myšlení jakéhokoliv IT programu, nebo systém programů. Princip zpětných vazeb a naše vměšování se z venku do systému jsou hlavními překážkami.

U člověka, který čte neznámý text, se objevuje hypotéza o jeho celém porozumění hned na začátku, po přečtení fragmentu A. Fragment B byl již vytvořen fragmentem A. Následuje opětné přehodnocení s ohledem na fragment B, a tak se změní i prvotní fragment B. Rozhodující je ale vždy fragment A. Přehodnocení se tak stává přehodnovatelným — nejedná se o nic jiného než vzájemnou přehodnovatelnost.

Bílá kniha MO SRN, singapurská prohlášení generála Pavla a ostatních NATO představitelů ohledně upevňování vojenských vazeb v JVA, podobně jako vyhrožování USA Číně ve spojení s výstavbou PRO v Jihočínském moři, jsou zcela logické jevy ve smyslu západního myšlení. Takové myšlení samozřejmě očekává od protivníka reakce západního typu. Očekává je proto, že téměř všechny vojenské elity Západu a JVA byly školeny v USA, používají anglický jazyk ke komunikaci a znají koncept západního rozhodování vytvořený na základě zkušeností z expanzivních válek Západu. Proto je západní koncept rozhodování jasný. Oproti tomu stojí faktum z mikrobiologie (života), že vše, co je skutečně autentické a funkční, skrývá své vnitřní tajemství. Není zjevné. Oproti tomu stojí také skutečnost, že soudobá západní politická, hospodářská a vojenská rozhodnutí ignorují celistvost. Ignorují jednotu protikladů. Bojujeme na několika místech, více či méně vzdálených, různými taktikami, nechceme opravdu konec válek ani tzv. krizí, kvůli prodloužení existence hospodářského systému založeného na expanzivitě. Současně zapomínáme, Číňan myslí zcela jinak. Zapomínáme, že pro Číňana — vůdce jsou kruh a přímka jedno a to samé. Jinak by nemohl rozumět kybernetice a kvantové objekty by nebyly současně částicemi. Jinak by Heisenberg nestudoval na konci života Platona, jehož ideje nepodléhají Aristotelově logice. Přitom všem na Západě dále zapomínáme, že velký střet, se kterým by měli počítat jak lídři na Západě, tak i na Východě, vznikne tehdy, dojde-li k úplnému oddělení tzv. umweltů — tj. prostředí ve smyslu etologa Jakoba von Uexkuella. Prostředí, tvořící kruh kultur a hodnot, a řetězce, tj. přímky rodin ovládajících t.č. finance, přírodní zdroje a politiky, dovolují být či nebýt. Vše v závislosti od kvality vztahu, spojení a komunikace. Na toto téma píše zajímavě můj přítel Ladislav Žák. Uvádí mimo jiné příklad EU jako svědectví o tom, že se ovládaní s ovládajícími začínají míjet. Míjení v žádném případě ale nemůže znamenat vyloučení střetu. Za prvé je tomu proto, že extenzivní kapitalismus je zcela transparentní, proto podobně jako všechny transparentní živé organismy, umírá. Za druhé: rozpad bipolárního světa dokázal, že pokud prostředí — umweltu — dominuje dvojice s ať již jakýmkoliv stupněm antagonismu nebo komplementarity, a jeden z této dvojice se vyčerpá, odejde nebo transformuje, ze scény odchází a odejde dříve nebo později i ten druhý. Ve fázi odcházení se nachází současný kapitalismus. Einstein ho svého času popsal jako loupežnou fázi vývoje společnosti. Za třetí: protože se řídíme pouze svými modely a myšlením, nehledě na to, že víme, že přirozený svět existuje nezávisle na nás, degraduje nerovnoměrný lidský pokrok, reprezentovaný t.č. IT apod. naší schopnost komunikovat ekologicky, efektivně a ekonomicky nejenom s protivníky, ale i sami se sebou.

Proto je zcela jedno, bude li prezident Gauck ještě jednou kandidovat nebo ne, jestli kancléřka Merkel, prezident Hollande nebo premiér Cameron, budou ještě sofistikovaněji klamat sebe a veřejnost. Je zcela bezvýznamné, jestli jsou korespondenční hlasy v rakouských volbách ústavní nebo ne, nebo zda-li před 75 roky zemřelý císař Wilhelm II obdivoval Hitlera, nebo ne, a když ano, jakým způsobem to dělal. Bílá kniha představuje nabídku k přípravě na život v dobách mnohem horších, než té současné. Kdo si nepamatuje svou minulost, je odsouzen k jejímu opakování, zanechal nám George Santayana. Evropa je na cestě k opakování minulosti. Její vůdci se spoléhají na drony, roboty a automatická rozhodnutí (s pomocí umělého intelektu), nemyslí jasně a svému myšlení propůjčují nárok na rovnováhu s myšlením protivníka. Je zcela jedno, jedná-li se o Rusko, nebo Čínu. Evropští lídři zapomínají, že v době nevyhlášených válek, kdy se blížíme k bodu nenávratu, kdy se jedná o nové uspořádání světa a geopolitické zájmy, uvedené bojové prostředky nemohou porazit například asymetricky způsobené přírodní, společenské a jiné katastrofy v hustě obydlené Evropě, o kterých se mimo jiné z důvodů politické korektnosti veřejně nediskutuje. Nelze porazit občany bránící svoji domovinu. Souhlasu netřeba.

5.6.2016.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.