06:10 16. prosince 2017
Praha+ 2°C
Bratislava+ 4°C
    Oslavy Dne Ruska v Parku Vítězství v Moskvě

    Campbell: Svoboda a 12. červen

    © Sputnik/ Ilya Pitalev
    Názory
    Získat krátkou URL
    Jan Campbell
    15610

    Svoboda, kterou na Západě pokládáme za nejvyšší hodnotu, není ve své podstatě hodnotou v opravdovém smyslu slova, píše ve svém novém článku Jan Campbell.

    Současná cvičení NATO v Polsku, s následným summitem NATO ve Varšavě a brzy veřejně dostupná Bílá kniha MO SRN jsou — bez ohledu na oficiální vysvětlování, popírání a konečné formulace a označení Ruska, podle jednoho čtenáře — vojenského experta, který mi zaslal reakci, „nebezpečnějším zádavkem, než se na první pohled zdá. Jedná se o strategickou liniotvornost". Nemohu než, souhlasit, protože i testování veřejnosti George Friedmanem formou knihy „Příštích sto let" zapadá do formulace čtenáře, profesionála. Cituji z knihy: „USA jsou historicky „válečnickou zemí". Jsou v neustálém válečném stavu. Války jsou pro americkou zkušenost ústřední a jejich frekvence stále narůstá. Válka je zabudovaná do americké kultury a hluboce zakořeněná v americké geopolitice. Amerika se zrodila z války, pokračuje v boji až do dnešního dne a vojenské tempo se stále zrychluje. Americké strategické cíle a americká rozsáhlá ambiciózní strategie mají svůj původ ve strachu. USA mají nyní pět strategických cílů: 1) Mít rozhodující vliv v Severní Americe. 2) Eliminovat jakoukoliv hrozbu pocházející ze západní polokoule. 3) Udržet ovládání světových moří. 4) Ovládnout mezinárodní obchodní systém. 5) Preventivně zabránit komukoliv, kdo by chtěl ohrozit americké globální námořní síly".

    USA budou proto i nadále zaměstnávat potenciální nepřátele a asymetrické spojence v Evropě pozemními konflikty, budou za tímto účelem podnikat preventivní kroky vůči všem eurasijským státům, držet vojenské rozpočty vlád pod tlakem na jejich trvalé zvyšování a tím v konečném výsledku dále rozkládat světový řád do té doby, než jim bude hrozit přímá porážka. Píši přímá porážka, protože malé a nepřímé porážky jsou pro USA přijatelné. USA si v současné době a stavu nemohou dovolit vyhrát jednoznačně válku. V tomto kontextu se nachází nejenom naše svoboda v západním pojetí a smyslu, ale i Ruské federace. Několik slov na téma v předdveří Dne Ruska.

    Svoboda, kterou na Západě pokládáme za nejvyšší hodnotu, není ve své podstatě hodnotou v opravdovém smyslu slova. Jean Jacque Rousseau dávno konstatoval všeobecně platnou pravdu: „Člověk je narozen svobodný, a přesto je všude v okovech". Já si dovoluji dodat, že existuje velké množství fenoménů svobody, jejichž členění umožňuje rozlišovat charakter svobody na negativní a pozitivní. Negativní charakter svobody označuje svobodu „od něčeho" včetně brát si právo „mluvit za někoho". Pozitivní svoboda označuje svobodu „k svému". Svoboda volit si cíl a prostředky k jeho dosažení. Rozdíl mezi negativním a pozitivním charakterem svobody je volba mezi, smět a muset. Tato volba je zapakovaná ve folii rozhodnutí, a podléhá transformaci. Často přináší více neštěstí, než máme před rozhodnutím. Proto obsahuje nebezpečí zneužití. Tvrzení, že ten, kdo hodnotí svobodu jenom přednostmi, je naivní, je proto pravdivé. Osobní svoboda totiž neexistuje bez vážných negativních důsledků. Kdo si přeje vědět více na toto téma, může se seznámit například s knihou „Freedom" Jonathana Franzena. Není to hymna na svobodu, ale příklad nutnosti se umět ptát a odpovídat na otázku: Co ztratím, co ztratí oni, když se rozhodnou tak a ne jinak. Otázka „Co získám?" vede totiž k sebeklamu a idealizaci. V konečném výsledku k objektivnímu zneužití a perverzi. Neúprosná digitalizace a snaha globalizovat vše a všude, vedou ke globálnímu federalismu a růstu kosmopolitické hospodářské struktury, tj. svobody, která na druhé straně hodnocení té samé představují reálné nebezpečí zničení všech ostatních svobod, které nám byly ponechány nadnárodními korporacemi. Příklad EU mluví sám sebe: EK pomalu a jistě uplatňuje oba principy bez ohledu na zkušenost. Nastoupená fragmentace EU bude pokračovat bez ohledu na výsledek Brexitu a podobné akce. Výsledkem bude ohromná, od občanů zcela oddělená byrokracie tvořící totalitní systém se všemi představitelnými a méně představitelnými následky.

    Chci věřit, že ze zkušenosti s Evropou se učí Rusové. 12. června se slaví Den Ruska. Od roku 1992 až do roku 2002 se tento den slavil jako Den nezávislosti. Je to podivné označení dne z mnoha důvodů. Za prvé: den nezávislosti od koho? Jelzin svoji politikou přivedl Rusko do závislosti a k praktické ztrátě suverenity. V žádném případě Rusko nezískalo 1992 nezávislost. Připomínám, že vyhlášení Ruska Impérií se datuje od října 1721. Za druhé: dvě data a změna pojmenování státního svátku hovoří o tom, jak rychle se mění kvalita času. 12.6.1990 se datuje Deklarace o státní suverenitě. V týž den byl zvolen B. N. Jelzin prvním prezidentem RF. RF se stala de facto právním následníkem SSSR nehledě na skutečnost, že v ústavě taková možnost neexistovala. De jure SSSR neměl právního následníka. Proto se mi jako laikovi jeví z hlediska mezinárodního práva RF tím že státem, jakým byl SSSR. 2002 začala nová doba. Krize práva, národního a mezinárodního, mezitím pokračuje a prohlubuje se. S krizí práva a financí spojená změna kvality času přinesla možnost vrátit Rusku nezávislost (především od západního kapitálu a dluhů) a suverenitu (ve formě definování svých národních, později i geopolitických zájmů a jejich ochrany pomocí síly a diplomacie) s pomocí kvalitativně jiného myšlení lídra-prezidenta RF, než praktikují západní lídři-politici.

    Proto lze pochopit, proč ještě v roce 1998 byl 12. červen pro 65 procent dotázaných Rusů chápán jako Den nezávislosti, a v roce 2012 to bylo pouhých 36 procent. Kolik procent a jak je dnes chápán 12. červen, nevím. Vím však, že v Den Ruska, jak se dnes, po 24 letech 12. červen nazývá, se odráží objektivní transformace obsahu pojmu svoboda. V tento den předává prezident RF vysoká státní vyznamenání a probíhají slavnosti nejenom na Rudém náměstí, které většinou končí ohňostrojem. Pro občana Ruska je tento den nejenom dnem volna, ale i výzvou k uctívání občanského míru a svobody v rozmanitosti v době, která nevylučuje další historickou prověrku nás všech.

    9.6.2016

    Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce

    Více:

    Putin: Rusko je otevřená, svobodná zem, nikdo ho nepředělá
    McFaul blahopřál na Twitteru obyvatelům Ruska k svátku
    Bulharsko popírá, že by pozvalo Erdogana na oslavy osvobození od osmanského jha
    Štítky:
    svoboda, Den Ruska, Jan Campbell, USA, Rusko
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku