Včera válka studená, dnes kybernetická a zítra?

Není žádným fenoménem skutečnost, že se političtí aktéři snaží ovlivnit veřejné mínění za každou cenu. Proto pracují podle pravidla: výsledek světí prostředky.Fenoménem v dnešni tzv.kybernetické, internetové nebo informační valce je jedno, jak ji nazýváme, je vsak skutečnost spojená s kvalitou tzv.mediálního předpolí. Co tím mám na mysli?

Je to obviňování druhé strany bez predložení důkazů, spojené soucasně s vyhrožováním konsekvencemi a v neposlední řadě skrývání se za organizací. V daném případě mám na mysli neoficiální angažmá NATO v Sýrii, současně je prokázána účast letadel jednoho člena NATO v bombardování civilního obyvatelstva a zásobování těchto letadel ve vzduchu Spojenými státy, vedoucí zemí NATO. USA odpověděly Rusku ve věci bombardování, aby se obrátilo na Belgii, nikoli na NATO!

Tím jsem se dostal k jednomu ze základních staronovych problémů současné války: řízení lží a podvodů. Podle již povrchního hodnocení veřejně dostupných faktů se Západu nepodaří úspěsně a udrzitelně vyřešit tento problém už jen proto, že západní média využívají a musí využívat démonizaci Putina k udržení vysokého prodeje svých časopisů (Spectator, The Economist, The Newyorker), k odpoutání pozornosti od například neúnosné ceny za osvobození Mosulu, k dezinformaci týkající se vztahu Ruska a Japonska, (technicky ve válce, prakticky ovšem ne), když budu jmenovat pouze dva příklady z mnohých.

Jenom proto je možné, že nejlepší propagandu dělají Rusku a Putinovi mimo jiné tři výše jmenovaná přední západni média, jejichž titulní strany používají obraz Putina. Putin jako všemocný Bůh hrozí zničením andělského Západu. Co dělal Západ a jeho orgány celá desetiletí, že neviděly růst takového nepřítele? Spaly zřejmě na vavřínech, nevim sice jakých, ale na vavřínech.

Jenom proto je možné zakládat v rychlosti zcela nesmyslná oddělení pro boj s propagandou. Dnes ruskou, zítra čínskou, pozítří bůhvíjakou. Cílem takových staronových oddělení není boj, ale snaha zvětšovat a šířit strach ve veřejnosti a u angažovaných občanů s nevylučitelnou represí. To je to, co jsem v úvodu popsal jako obvinění bez předložení důkazů, a současně jako nepřímé vyhrožování konsekvencemi, samozřejmě také bez předložení důkazů.

Nabízí se otázka: je možné se bránit proti nesmyslům takové kvality a nedefinovaného rozsahu, když ano, pak jak?

Nabízím dva příklady k zamyšlení z časových a prostorových důvodů. Prezidentská kampaň v USA.

Bez jakýchkoliv emocí a urážení osob nebo osobností stačí se podívat do díla Marka Twaina a na jeho kandidaturu v New Yorku. Twain popisuje přesně a konkrétně, jak probíhala jeho kandidátská kampaň, proč a za jakých okolností se jí vzdal. V samém konci kampaně poslali Twainovi na scénu několik (cizich) dětí, které naučili křičet papá…není potřeba studovat historii válek s americkou účastí, stačí se seznámit s uvedeným příkladem z USA a podobnými, aby človek mohl tvrdit, že falšování a falešné obviňování kandidátů bez důkazů je pro USA tradicí, nemá to nic společného s demokracií, a proto ani s rolí učitele demokratických principů. Z toho vyplývá nutnost znalosti historie USA a s ní spojená schopnost citovat nebo zavest přímo k prameni. O to se bude snažit čtyřjazyčná on-line verze Souhlasu netřeba.

Jestliže někoho příliš nezajímají dějiny USA, má ale zájem o současné dění, stačí se podívat do nedávno zveřejněné The global literacy survey. Její autoři, Council on Foreign Relations (CFR) pod vedením prezidenta Richarda Haasse a National Geographic Society (NGS), pod vedením prezidenta a CEO Garyho Knella, nemohou byt ignorováni novým centrem boje s ruskou propagandou.

The Global Literacy Survey uvádí mimo jiné: a) jenom jedna čtvrtina dotázaných studentů si je vědoma, že Čína má pravo veta v OSN. b) méně než polovina amerických studentů ví, že oficiálním jazykem v Číne je Mandarin. c) 67 procent studentů si mysli, že Čína má větší ekonomiku než USA, a proto je třeba bojovat proti měnové manipulaci s Čínou. Pro doplnění uvádím, že například Fred Bergsten z Peterson Institute for International Economics, celá léta hlásal to samé, než ho dohnala fakta z USA samotných. 14. října t.r.uvádí zpráva US Treasury, že Čína neni manipulátor. Zpráva dokonce chválí Čínu jiz proto, že se ji daří svým konáním zabránit globálním hospodářským škodám, predevsim USA. Nebudu pokračovat. Omezím se na několik faktů, které mohou objasnit kvalitu mladých voličů v nastávajíci prezidentské volbe v USA a mohu je dát k zamysleni I českým politikům ve spojení s nedávnými krajskými a senátními volbami.

Pouhých 29 procent respondentů obdrželo minimalní hodnocení, to znamená 66 správných odpovědí. Pouhé 1 procento, tedy 17 respondentů z 1.203, odpovědělo správně na 90 otázek…v tomto spojení se nabízí otázka: jak je tomu se znalostmi členů Kongresu?

Na závěr jedna zajímavost: minulý týden v útery zorganizoval The National Committee on US-China Relations v rámci svého ročního zasedání přednášku Henryho Kissingera. Prednáška byla jednou z 85 místních aktivit v Číně, zaměřených na vzdělávání občanů v oblasti porozumění vztahům mezi USA a Čínou.

V teto souvislosti pouze konstatuji: v USA studuje t.c. víc nez 310.000 čínských studentů. Ve světě studovalo v letech 2013/2014 — 304.467 amerických studentů. Z nich necelých 5 procent studuje v Číne. Kolik Čechů studuje v Číně, nevim. Zato vim, že ČR tvoří ocas evropských ignorantů Číny. S ohledem na snahu dělit osobu ministra kultury na privátní a oficiální v ministerské kanceláři, s ohledem na boj s ruskou a zitra I s čínskou pragandou, dávám málo šancí na úspěch spolupráce ČR s Čínou, jejímž zakladatelem je prezident Zeman. Ať už přijde po současné kybernetické, internetové a informacní válce jakákoli jiná, úroveň vzdělanosti mladé evropské generace se postará o rychlé vítězství Asiatů. K nim patří nejen Čína, ale i Indie a třeba i Vietnam. O nich snad příště. Souhlasu netřeba.

Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce.