Widgets Magazine
09:16 18. srpna 2019
Doněck

Český pohled na Doněck: mezi mírem a…„bum, bum“. Názor

© Sputnik / Valery Melnikov
Názory
Získat krátkou URL
Děnis Kločkov
331925

V těchto dnech navštívila delegace Československých vojáků v záloze za mír Donbas.

„Přiletěli jsme přes Rostov na Donu, protože jiná možnost jak se dostat na Donbas pro cizince není. Tato hranice je pochopitelně ruskými orgány velmi pečlivě hlídána, ale pro lidi, kteří nemají zlé úmysly, je průchozí", velitel spolku podplukovník Ivan Kratochvíl se svěřil Sputniku se svými dojmy.

Město mezi mírem a „bum, bum"

Přijeli jsme v noci, a tak nás přivítala rušivá palba. Palba z těžkých děl, která ruší obyvatele Donbasu tím, že jim bourá domy, zabíjí a mrzačí sousedy, muže, ženy, děti. Ale Donbas žije. Obchody jsou plné zdravého hodnotného zboží, maso je maso, vajíčka jsou vajíčka a uzeniny jsou z pravého masa a za ceny pro všechny. Sem ještě nedošly „západní cennosti" typu masný preparát, GMO, napouštění masa vodou a podobně. Po Doněcku jezdí málo aut, hromadná přeprava funguje bezvadně za 3 ruble a kriminalita prakticky neexistuje. Lidé spolu mluví. Jen ta děla ze západu kdyby pořád nestřílela. Střílí se obvykle v noci a mimo střed města. V centru jsou hotely, kde je ubytována mise OBSE a ta nesmí nic vidět a slyšet. A tak se střílí do okrajových částí a v době, kdy pracovníci mise sedí v hotelu či restauracích. „Bum, bum". Další dům srovnaný se zemí, další člověk bez ruky, dítě osleplé, sirotek, matka pohřbívající své dítě.

Jak vypadá "příměří" v Doněcku

V Doněcku žije skoro 140 národů a národností, pokračuje Ivan Kratochvíl. Lidé z Kavkazu, ze Středomoří, z Blízkého i Středního východu, Tataři, Slované. Všichni však dodávají: „Já jsem Rus". Pravoslavní, muslimové, židé, ateisté. Převážně pravoslavní. Všichni se však modlí k Bohu, aby už skončila tato zkouška. Aby byl mír. Po našem příjezdu se tyto zvyklosti změnily. Změny na světové politické scéně přiměly Kyjev, aby odhodil roušku pokrytectví. Dělostřelecká palba ráno neskončila. Granáty již jsou slyšet po celém městě a nepřetržitě celý den. „Bum, bum". Díra v paneláku, devítipodlažní dům bez oken, několik bytů beze stěn, podlahy, stropu. Mrtví a ranění. Už většinou ženy a děti. Muži stojí na linii. Ráno vstanou, jedou tramvají či trolejbusem na konečnou, vyfasují samopal a pak jdou kilometr či dva pěšky na linii. Granáty jim létají nad hlavou, ničí jejich domovy a oni čekají. Bez těžkých zbraní, které jim sebral „Minsk". Čekají a oni přicházejí. Za naši krátkou návštěvu podnikla kyjevská strana několik útoků, nejsilnější byl silou pěti tankových rot. Chlapi na linii neměli šanci. Pěchota dostala co proto, ale proti tankům nezmohli nic. Tanky projely, chlapi padli. Až když tanky vyjely ze sídliště na volné prostranství, dostaly řádnou odpověď. Svistivý řev gradů byl slyšet po celém městě a rozzářil oči všech obyvatel Doněcka. Konečně. Konečně se bráníme. Jsme lidé, ne dobytek vedený na jatka. Jsme lidé a jsme tu doma. Tohle je naše město, tohle je naše zem".

Co jsem si uvědomil…

Za týdenní pobyt v Doněcku jsem si uvědomil jednu důležitou věc. Tato válka ze strany Donbasu je bojem o přežití místního obyvatelstva, bojem o budoucnost jejich, jejich dětí. Ale i nás, ostatních. Protože se jedná o boj o normální život v Evropě bez neustálého „bum, bum".

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Putin a Merkelová hovořili o vyhrocení konfliktu na Donbasu
Tymošenková hovořila o tom, jaké představy má Trump o situaci na Donbasu
NÁZOR. Kyjev už nemá co prodat? Proč bylo nutné nové zostření v Donbasu?
Na Donbas dorazili britští žoldáci, oznámili v DLR
Štítky:
válka, Donbas, Ukrajina, Doněck
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář