09:53 26. dubna 2017
    Plot Pentagonu

    Povel „trhej“: Pentagon zaujímá pozici síly. Názor

    © flickr.com/ Kevin Harber
    Názory
    Získat krátkou URL
    Alexandr Chrolenko
    1843551018

    Na summitu ministrů obrany zemí NATO nový šéf Pentagonu James Mattis navrhl komunikaci s Moskvou z „pozice síly“. Mattis řekl, že balancování mezi spoluprací a konfrontací je nepříjemná strategická poloha, ale aliance není ochotna „odevzdávat alianční hodnoty nebo dovolit, aby činnost Moskvy hovořila hlasitěji než všichni ostatní v tomto sále“.

    Odpověď ruského ministra obrany Sergeje Šojgu následovala okamžitě: „My jsme ochotni obnovit spolupráci s Pentagonem. Ale pokusy o vytváření dialogu s Ruskem z pozice síly nemají perspektivu.

    Rusko v poslední době informuje o stoupající aktivitě NATO u svých západních hranic. Aliance pokračuje v realizaci programu „zadržování ruské agrese". A právě včera ministři obrany Estonska, Lotyšska a Litvy podepsali společnou smlouvu o zjednodušeném pohybu vojsk NATO ve třech zemích Pobaltí.

    Nehledě na mírumilovná prohlášení prezidenta USA Donalda Trumpa, geopolitická setrvačnost ohromné země a nová administrativa Bílého domu, vytvořená převážně ze starých „jestřábů", vracejí Ameriku, Pentagon a NATO do uzavřeného kruhu. A to až k „obamovské" rétorice o navrácení Krymu.

    Existuje východisko z konfigurace geopolitického konfliktu Západu s Ruskem?

    Pobaltská fronta a INF (Smlouva o likvidaci raket středního a menšího doletu)

    Vojska USA v Evropě, nelegitimní protiruské sankce a jednání „z pozice síly" — to není naše volba.

    USA vysílají obrněné tankové útvary do pobaltských zemí, do Polska, Rumunska a Bulharska údajně s cílem jejich ochrany před ruskou hrozbou. Hledisko Ruska se nemění: politika NATO dělá ze zemí Východní Evropy cvičiště pro agresi. Umísťování živé síly a obrněné techniky Pentagonu v Polsku a Pobaltí, křížový rozvoj smluvní báze, je toho živým důkazem.

    Ministr James Mattis 15. února přesvědčoval evropské kolegy: k vojensko-politické kastraci aliance nedojde, ale bude to drahé. Brusel se hluboce nadechl — evropští spojenci jsou ochotni splatit dluh. MZV USA už schválilo transakci týkající se prodeje zbraní zemím NATO za částku přes 230 milionů dolarů. Úsilí jsou vzájemná, Pentagon v roce 2017 za „Evropskou iniciativu odstrašování" utratí 3,4 miliardy dolarů.

    Obrovské peníze jdou na upevnění východoevropské „linie fronty". Kromě Poláků, ochotných k raketovému vydírání, „pro ostrá kopí" NATO jsou horlivé pobaltské státy, které vidí perspektivu pouze v další militarizaci.

    Další tematickou dominantou summitu v Bruselu byly vášně týkající se Smlouvy INF (Smlouva o likvidaci raket středního a menšího doletu). Rusko a USA se pravidelně vzájemně obviňují z porušení smlouvy podepsané v roce 1987 a zakazující zemím výrobu a umísťování balistických raket a raket s plochou dráhou letu s pozemními základnami, s dosahem 500-5500 km. Přitom Moskva i nadále usiluje o dodržování smlouvy.

    Provokační publikaci New York Times o porušování Smlouvy INF ze strany Ruska v NATO nekomentují, ale přesto administrativa Bílého domu analyzuje jakési údaje „o pokračujících porušeních".

    Pozornost si zaslouží hlasité Mattisovo prohlášení v Bruselu: „NATO je nejúspěšnější vojenská aliance v historii". Přehled kolektivních bojových akcí v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii a v řadě dalších zemí ze všeho nejméně hovoří o úspěších.

    Ukrajinský projekt

    Před časem generální tajemník NATO Jens Stoltenberg doporučil Rusku, aby se smířilo s rozšiřováním aliance na Východ, jako by se nás to netýkalo, a osud pobaltských a ukrajinských domorodců je už rozhodnut.

    Západ je ze zvyku nakloněn násilnému řešení geopolitických problémů, které často i sám vytváří. V případě s nepokornou Moskvou není možné prostě začít válku — akce se bude rovnat protiakci. Proto jsou zcela předvídatelné mnohakrokové manévry Washingtonu s Bruselem a Kyjevem.

    Tím, že podporují potenciál NATO a Ozbrojené síly Ukrajiny, Spojené státy se uvědoměle stávají provokatéry nové války v Evropě a stranou vnitřního ukrajinského konfliktu v Donbasu.

    Ukrajinským projektem se Washington zabývá od roku 1997 a výsledky jsou vidět. Dnes oficiální Kyjev otevřeně vyhrožuje Rusko desetitisíci zabitých a EU — davy uprchlíků. Poté, co Američané proinvestovali pět miliard do kyjevského majdanu, Ukrajina, která byla do roku 2014 ekonomicky stabilní, dosáhla úrovně nízko rozvinutých afrických zemí.

    Mraky se stahují nad celou Černomořskou oblastí, v níž chce aliance „realizovat plány na upevnění přítomnosti".

    Jako obvykle hanebným cílům na Západě přizpůsobují domýšlivé teorie.

    Britský generál Richard Shirreff, který zaujímá jednu z nejvyšších funkcí ve velitelské struktuře NATO, se domnívá, že Západ musí být připraven na válku s Ruskem: „Dějiny nás učí, že slabost pouze inspiruje autoritativní vládce a agresi. Ale když je přivítáte silou, ukážete, že je možné dojít pouze až sem a dál už ne, to je naopak efektivní způsob, jak ukončit jejich činnost".

    Slova — to jsou prostě slova. Je zajímavé, jak si generál představuje „přivítání silou" na ukrajinském válečném poli? Cožpak NATO podle syrského scénáře bude spolupracovat s extremistickou organizací Pravý sektor, která je zakázaná v Rusku, a neovladatelnými „dobrovolnickými bataliony" jako s umírněnou opozicí?

    Vyznání víry

    Možná si ve Washingtonu začínají uvědomovat, že USA nemohou donekonečna provádět zahraničně-politickou linii silových korekcí, ale náhradní koncepce, kromě „americké výjimečnosti", neexistuje. Washington a Brusel zůstávají zároveň jak generátory, tak i rukojmími vzniklé situace. Na tomto pozadí je víra v zázrak, Dědu Mráze a hodného Trumpa čistě ruské podivínství.

    USA byly vytvořeny tvrdými metodami, celé dějiny Ameriky jsou tvořeny válkami a válečnými konflikty na cizím území. Pouze během roku 2016 USA shodily více než 26000 bomb v sedmi zemích světa. A proč dnes stoprocentní Američan Donald Trump bude pro nás najednou zásadně jiným prezidentem USA?

    Je pravděpodobné, že vojensko-politická setrvačnost a netečnost Západu se v dohledné době nezmění. A naše naděje mohou být spojeny pouze s dalším rozvojem ekonomiky a Ozbrojených sil Ruska.

    Rusko se nesnaží o konfrontaci s NATO a je nuceno odpovídat západním strategickým směrem. Umísťuje v Kaliningradské oblasti raketové komplexy Iskander-M, jejichž bojové hlavice jsou nezachytitelné současnými a perspektivními systémy PRO. Vytváří v Západním vojenském okruhu novou tankovou armádu a tři nové vševojskové brigády.

    Udržuje v kondici armádu i flotilu nenadálými prověrkami. Nové druhy zbraní a vypouštění mezikontinentálních balistických raket z evropské části na polygon na Kamčatce — to nejsou znaky agrese, ale jasné varování potenciálních agresorů.

    Předpokládám, že vzniklý poměr sil Ruska a Západu není historickou slepou uličkou, ale část dlouhé cesty. Dokud svět balancuje na hranici války, ještě je čas pro nejednoduché přehodnocení, pro generaci nových koncepcí.

    Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

    Více:

    MO RF čeká od Pentagonu vysvětlení Mattisova výroku o Rusku
    Putin: Rozšiřování NATO představuje snahu zadržovat Rusko jako hlavní hrozbu
    NATO posílí svou přítomnost v Černém moři
    Lavrov vysvětlil přesun Iskanderů do Kaliningradské oblasti
    Štítky:
    NATO, James Mattis, USA, Rusko
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku