03:26 20. října 2017
Praha+ 10°C
Bratislava+ 7°C
    Jaderná ponorka K-560 Severodvinsk

    Ruské ponorky v boji. Názor

    © Foto: Press service of the Northern Fleet of Russia
    Názory
    Získat krátkou URL
    Sergej Varšavčik
    879641102

    Den námořníků na ponorkách, který v Rusku připomínají 19. března, byl ustaven na počest vzniku v roce 1906 nové třídy lodí národní flotily. Během více než stoletých dějin dosáhli domácí námořníci na ponorkách řady vážných vítězství a tvoří dnes spolu s raketovými vojsky strategického určení a dálkovými bombardéry jaderný štít Ruska.

    Pouze dobrovolníci

    V březnu 1906 vydal první ruský námořní ministr viceadmirál Alexej Birjulev nařízení o zapojení do válečné flotily dvaceti ponorek, jež byly s výjimkou „Polního maršála hraběte Šeremetjeva" pojmenovány po mořských živočiších.

    Pak byl v Libavě (dnešní lotyšské město Liepaja) na Baltu založen první ruský cvičný oddíl námořníků, jehož úkolem bylo převzetí ponorek z loděnic a jejich uvedení do chodu a také výcvik posádek. Ty byly sestaveny výhradně z dobrovolníků a školení se konalo na ponorce Delfín.
    Tato ponorka se stala první, která byla úředně zařazena do sestavy ruské flotily. Za rusko-japonské války 1904-1905 vykonali námořníci Delfínu osmidenní tažení na Dálném Východě, avšak torpédovat nepřítele se jim nepodařilo.

    Prvním velitelem oddílu byl jmenován účastník rusko-japonské války kontraadmirál Eduard Ščensnovič, který vynaložil velká úsilí na rozvoj tohoto nového druhu námořních sil. Měl za to, že „námořník na ponorce musí být vysoce morální, nepiják, odvážný, chrabrý, nebýt náchylný k mořské nemoci, vynalézavý, klidný, rozvažný, optimistický a výborně ovládající své povolání."

    „Vlk" podřezávající německé „ovečky"

    Celkem před vypuknutím revoluce ruské námořnictvo mělo 73 ponorek. V první světové válce hlavní bojiště byla sice na pevnině, ale ruští námořnici se vyznamenali řadou vítězství i pod hladinou světového oceánu.

    Například 17. května ponorka Volk (neboli Vlk) pod velením nadporučíka Ivana Messera potopila za jeden den hned tři německá transportní plavidla a stala se tak nejúspěšnější ruskou ponorkou baltského loďstva. Ke konci války měl Ivan Vladimirovič na svém kontě celkem čtyři vítězství.

    Je zajímavé, že jeho posádku tvořili námořnici bez bojových zkušeností. Jejich velitel po výcviku v Liepāje stihl projít službu na několika ponorkách včetně Kajmanu, na kterém se v říjnu 1915 zmocnil německého parníku Stahleck a dopravil ho na základnu ruského ponorkového loďstva.

    Na Baltském moři jeho kolegové měli skóre o něco skromnější: dvě vítězství u velitele ponorky Vepr Kondrašova a po jednom vítězství u Apollinarija Nikofarakiho (Krokodil) a Rostislava Valronda (Alligator).

    Rozvážný a troufalý velitel

    Ruské ponorky nešetřily nepřítele ani na Černém moři. Ponorka Tuleň pod velením Michaila Kiticyna 19. března 1916 torpédovala rakouské dopravní lodě a 1. dubna 1916 potopila turecký parník Dobrovik. Brzy nato u bulharského pobřeží Tuleň zničil čtyři nepřátelské škunery a pátý dopravil v závěsu do Sevastopolu.

    Ke konci války měl Michail Aleksandrovič na svém kontě 36 vítězství, byl mnohokrát vyznamenán, a to i zlatým svatojiřským mečem za chrabrost.

    Úder rudého Pantera

    První vítězství již sovětské ponorky obdržely 31. srpna 1919 po střetu Pantera (ponorky stejné třídy jako Volk) s britským torpédoborcem Victoria v jižní části Finského zálivu. S počátkem občanské války se britské válečné lodě často objevovaly v této části moře, proto velení rudého baltského loďstva vydalo rozkaz svým ponorkám zastavit činnost nepřátelských lodí.

    Velitelem Pantera byl zkušený námořní důstojník Aleksandr Bachtin, který měl za sebou několik bojových misí na ponorkách Kajman a Volk a tři vyznamenání. První torpédo vystřelené Panterem cíl minulo, ale druhé přesně zasáhlo bok britského torpédoborce, který se rychle potopil.

    Posádka lodi byla vyznamenána za toto vítězství náramkovými hodinkami s vyrytými jmény. Bachtin byl mezitím prvním námořníkem ponorkového loďstva, kterému bylo uděleno na tu dobu nejvyšší státní vyznamenání — řád Rudého praporu. V roce 1990 na památku plavidla, které otevřelo bojové skóre sovětských ponorek, jméno Panter bylo přisvojeno jaderné ponorce K-317.

    Nesmrtelná ponorka

    Bojových operací Velké vlastenecké války se účastnilo 170 sovětských ponorek, jež k začátku války tvořily nepočetnější typ válečných plavidel.

    Mnohé z nich dosáhly válečných vítězství, jako například ponorka M-172, které velel Izrail Fisanovič. Během 17 bojových misí ponorka potopila v Baltském moři 13 nepřátelských lodí, mezi kterými byly dvě velké válečné lodě. Posádka ponorky byla mnohokrát vyznamenána vojenskými řády a medailemi a její velitel v dubnu 1942 dostal vyznamenání Hrdina Sovětského svazu.

    Za „nesmrtelnou ponorku" označovali minonosku Lembit (dříve působící v estonském námořnictvu), které od roku 1941 velel Aleksej Matijasevič. Ponorka úspěšně pokládala mořské miny a účastnila se úspěšných torpédových útoků, během kterých došlo k potopení sedmi nepřátelských dopravních lodí a jedné minolovky.
    Konec Wilhelma Gustloffa

    Neméně úspěšný osud měla ponorka S-56, které velel Grigorij Šedrin. Během Velké vlastenecké války ponorka byla 19krát prohlašována za zničenou, avšak stále pokračovala ve službách sovětskému námořnictvu a její posádka potopila 4 lodě, z nichž dvě byly válečné. V roce 1944 S-56 byla vyznamenána řádem Rudého praporu a na začátku roku 1945 obdržela řád gardy.
    Hlavní ztráty nanesly sovětské ponorky nepříteli ke konci války. Dobíjením zbytku Kriegsmarine sovětští námořníci vnesli svůj vklad do společného vítězství nad mocným a silným nepřítelem.

    30. ledna 1945 sovětská ponorka S-13 pod velením Aleksandra Marineska torpédovala v Baltském moři největší dopravní loď Wilhelm Gustloff (s výtlakem 25 484 tun). Zhynulo přibližně 5 tisíc osob včetně několika stovek příslušníků nacistických ponorkových posádek.

    9. února 1945 ponorka pod velením Marineska potopila další velkou dopravní loď General von Steuben (výtlak 14 660 tun). V důsledku detonace převážené munice se loď potopila během 15 minut. Ztráty nepřítele dosahovaly 3600 osob. Podle celkové tonáže potopených nepřátelských lodí se Aleksandr Ivanovič stal rekordmanem mezi veliteli sovětských ponorek.

    V noci z 16. na 17. dubna 1945 sovětská ponorka L-3 pod velením Vladimira Konovalova potopila v Gdaňském zálivu velkou německou transportní loď Goya s výtlakem 5230 tun. Bylo zabito 7 tisíc lidí včetně 1,5 tisíce vojáků čtvrté tankové armády. Konovalovi se podařilo vyhnout se hlubinám bombám a posádka se šťastně vrátila na základnu.

    Hrozivá zbraň

    Se zavedením jaderných reaktorů a jaderných zbraní se z ponorek staly hrozivé zbraně určené pro strategické odstrašování potenciálního nepřítele, kterým pro Sovětský svaz byly Spojené státy a NATO.

    S rozpadem SSSR se ruské loďstvo početně zmenšilo, nicméně nadále zůstává jedním z největších na světě. Přitom jednou z jeho hlavních součástí nadále zůstávají ponorky, jejichž počet do roku 2024 stoupne o dalších 24 kusů.

    Více:

    Bylo oznámeno, kdy začne Rusko stavět atomové ponorky páté generace
    Čína s pomocí Ruska postaví první osobní ponorku na světě
    Atomové ponorky projektu Antej budou vybaveny raketovými komplexy Kalibr
    Štítky:
    dějiny, ponorka, námořnictvo, Rusko
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku