17:50 26. dubna 2017
    Kim Čong-un

    Konec jaderného poplachu: proč nevypukla válka na Korejském poloostrovu

    © REUTERS/ KCNA
    Názory
    Získat krátkou URL
    Gevorg Mirzajan
    351466017610

    V sobotu 15. dubna slavili v KLDR Den Slunce, výročí narození zakladatele republiky Kim Ir-sena. Svůj dárek severokorejskému lidu nabídl také Donald Trump: vyslal ke korejskému pobřeží mohutnou eskadru v čele s letadlovou lodí Carl Vinson.

    Americký prezident pohrozil útokem na KLDR v případě, že Kim Čong-un uspořádá slavnostní ohňostroj v podobě zkoušky balistických raket. „Severní Korea je problém. A tento problém bude překonán," vysvětlil pán Bílého domu.

    Celý minulý týden soutěžili ruští experti v popisu válečných scénářů. Ale většina panikářů udělala základní chybu. Mají za to, že Severní Korea je v podstatě totéž, co Ukrajina a Sýrie, jenže na druhém konci světa.

    Ve skutečnosti je konflikt kolem Severní Koreje unikátní: existuje tam vysoká úroveň nebezpečí, ale nízká pravděpodobnost vypuknutí reálné války.

    Pravidla hry

    Na Korejském poloostrovu se všichni navzájem nenávidí, vyměňují si hrozby (fráze „odpovíme na urážky jadernou pohromou" se pravidelně opakuje v oficiálních prohlášeních severokorejských úředníků), avšak žádná strana není připravena zaútočit první.

    Severokorejská elita si uvědomuje, že jakákoli válka na Korejském poloostrově skončí dobytím Pchjongjangu, a pak sbohem, krásný živote. Američané, Japonci a Jihokorejci si zase uvědomují, že cena dobytí Pchjongjangu bude velmi vysoká, a nejde ani o válečné ztráty spojenců při likvidaci milionové a (na rozdíl od Saddámovy) motivované severokorejské armády.

    Nejde také jen o jaderné zamoření. Za prvé, nebude Soul: v případě vypuknutí války bude jihokorejská metropole ležící 50 km od hranice srovnána se zemí severokorejským dalekonosným dělostřelectvem.

    Za druhé, co pak dělat s poraženou Severní Koreou? Integrovat do Jižní? Experti ujišťují, že dokonce cena mírové reintegrace KLDR do Republiky Korea bude činit několik jihokorejských HDP, a v případě zničeného válkou Severu bude tato cena ještě vyšší.

    A nakonec, kde jsou záruky, že se na obranu KLDR nepostaví Čína, která se zapojila do minulé války bez ohledu na americké jaderné zbraně?

    Scénář omezeného úderu (například, na severokorejské jaderné objekty) je také nepoužitelný. Většina objektů se nachází po zemí a je hájena skalními horninami, proto američtí experti nemohou zaručit jejich likvidaci. Úder nebude navíc omezený: útok na severokorejské jaderné objekty zhodnotí Pchjongjang buď jako rozpoutání války, a pak zasadí odvetný úder, anebo jako facku Kim Čong-unovi a bude reagovat stejně, což, podle logiky spirály, vyvolá reakci USA a Jižní Koreje, tedy válku. Se všemi vyplývajícími následky.

    Právě proto se ani jeden americký prezident neodvážil zaútočit na KLDR a ani jedna velká krize na Korejském poloostrově (kterých za posledních 25 let bylo tolik, že se nedají spočítat na všech prstech rukou a nohou) nevedla k válce.

    Všechny strany si výborně uvědomovaly pravidla hry, viděly červené čáry a nepřekročily je. Přiblížily se k nim, vyměnily si hrozby a pak opatrně odplížily.

    Faktor Donalda Trumpa

    Někteří uvěřili, že tentokrát severokorejský algoritmus nevyjde kvůli tomu, že se v něm objevila nová proměnná — Donald Trump. Nepředvídatelný americký prezident může buď nepochopit červenou čáru, nebo ji kovbojským stylem překročit.

    Nicméně hlavní chyba těch „některých" spočívá v tom, že uvěřili v tento Trumpův image. Doposud si americký prezident počínal v zahraniční politice sice dobrodružně, ale velmi logicky.

    Bylo tomu tak i během poslední eskalace severokorejské otázky. Trump zcela vědomě zahrál svou roli nepředvídatelného lídra a snažil se vzbudit dojem, že je připraven překročit červenou čáru. Tím chtěl vyvinout tlak na Čínu, aby Peking šel na ústupky a vyvinul tlak na Severní Koreu, aby byla mnohem vstřícnější, a tím by vyvolal dojem, že Trump zvítězil nad jednou z částí „osy zla".

    Neprofesionální přístup však spočíval v chybném odhadu velikosti čínského vlivu na Severní Koreu. V USA se domnívají, že pokud je Čína hlavním dodavatelem potravin a paliva do KLDR, tak to znamená, že Si Ťin-pching může přinutit Kim Čong-una udělat vše, co si přeje.

    Mírně řečeno, to neodpovídá skutečnosti. Vztahy mezi ČLR a KLDR připomínají vztahy dospělého člověka s puberťákem. Severní Korea nejen zdůrazňuje svou nezávislost na Číně (a to i prostřednictvím likvidace blízkých k Číně generálů a rovněž podle některých údajů staršího bratra Kim Čong-una, který měl vazby s čínskou rozvědkou), ale někdy dělá svému živiteli naschvály. Například odpaluje rakety během choulostivé návštěvy významné japonské delegace Číny.

    V Pchjongjangu to dělají proto, že si moc dobře uvědomují, že si Peking nemůže dovolit přestat podporovat severokorejský režim, neboť jeho krach se obejde Číňanům velmi draho: miliardové ekonomické ztráty, miliony uprchlíků, stovky tisíc vojáků severokorejské armády bez velení, ale s těžkými zbraněmi, možná jaderná kontaminace či americké základny u čínských hranic.

    K malým ústupkům je Pchjongjang odhodlán jen tehdy, když pohár trpělivosti Pekingu začíná přetékat — a to jen proto, aby potom mohl opět vydírat svého západního souseda.

    Správná odpověď

    Právě teď se Čína, znepokojená Trumpovým faktorem, snažila svůj přeplněný pohár Pchjongjangu jasně demonstrovat. Veřejné kroky, které podnikl Peking, zahrnovaly zrušení importu severokorejského uhlí a pozastavení letů společnosti Air China do KLDR kvůli „nízké poptávce po letenkách."

    Současně se Číňané snažili vysvětlit situaci nechápavým. „Pokud doopravdy dojde k válce, tak prohrají všichni. Nikdo nebude vítězem," řekal čínský ministr zahraničí Wang I, „apelujeme na všechny strany, aby se zdržely vzájemných hrozeb a provokací, ať už slovy, nebo činy a nedovolily, aby se situace stala neodvratitelnou a vymkla se kontrole." ČLR je podle něj připravena podpořit jakýkoliv dialog — ať už oficiální nebo neoficiální, bilaterální či multilaterální.

    Nakonec se Číně problém vyřešit nepodařilo. V KLDR se konala nejen velkolepá vojenská přehlídka s raketami (kde byly i balistické rakety pro ponorky), ale i slíbený raketový test.

    Obyvatelé Severní Korey se o něm sice nedozvěděli (raketa explodovala během startu), ale svět ano.

    Vypadalo to, že se Trump dostal do pasti: když už jste slíbil, tak račte bombardovat. Po důrazném apelu nejen ze strany Číny, ale i Jižní Korey se americká administrativa rozhodla vojenskou akci nepodnikat a vsadit na strategii zadržování (tedy přesně to, co dělaly všechny předešlé administrativy).

    Podle všeho opatření této strategie budou ohlášeny během návštěvy amerického viceprezidenta Mike Pence Jižní Korey a Japonska. Pravděpodobně se bude jednat o nová vojenská cvičení (kde se tentokrát ve slabé pozici ocitne Kim Čong-un — KLDR bude hlasitě protestovat, ještě hlasitěji vyhrožovat, ale bude dodržovat pravidla a nezahájí preventivní úder) a rovněž o upevnění vojensko-politické spolupráce s Jižní Koreou a Japonskem.

    Samozřejmě nejen kvůli KLDR, ale i pro zadržování Číny, což je možná konečným cílem strategie Donalda Trumpa během současného vyostření severokorejské otázky. Kdo ho pak označí za hloupého prezidenta?

    Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

    Více:

    Ministr národní bezpečnosti USA se obává spíše kyberútoků, než jaderného úderu KLDR
    Ruský vojenský analytik: Přehlídka v KLDR zapůsobila svými raketovými novinkami
    KLDR podnikla nevydařený pokus o vypuštění rakety
    KLDR pohrozila zničit letadlovou loď Carl Vinson v případě agrese USA
    Štítky:
    válka, Donald Trump, Si Ťin-pching, Kim Čong-un, KLDR, USA, Čína
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku