02:59 13. prosince 2017
Praha+ 2°C
Bratislava+ 5°C
    Ukrajinský prezident Petro Porošenko

    Odstranit Porošenka: proč Kyjev nepotřebuje mír na Donbasu. Názor

    © Sputnik/ President of the Ukraine Press-Service
    Názory
    Získat krátkou URL
    Eduard Vinogradov
    8680

    Hlavním problémem zahraniční a vnitřní politiky Ukrajiny je občanská válka s neuznanými republikami DLR a LLR. Už více než tři roky se Kyjev snaží vojenskou cestou přinutit samozvané státní útvary, aby se vrátily do lůna ukrajinského státu.

    A více než dva roky existují minské dohody, které předpokládají mírovou cestu regulace konfliktu, situace se však nehnula z mrtvého bodu. Ani válkou, ani mírem se konflikt neřeší.

    Válka jako účel ukrajinské politiky

    Za tři roky ukrajinského konfliktu v samotné Ukrajině došlo k významným změnám.

    Za prvé DLR a LLR ukrajinská média přijímají jako „zločinecké útvary", se kterými nelze jednat. Ukrajinská politická elita není schopna a nepřeje si jednat s vedením DLR a LLR.

    Není si možné představit, jak u jednoho stolu nebo dokonce v jedné místnosti jako účastníci jednání sedí ukrajinský prezident Petro Porošenko a lídři neuznaných republik Zacharčenko a Plotnickij.

    Za druhé za tři roky války, i když spící, Ukrajina zcela ztratila nejen kontrolu, ale skoro i jakoukoliv formu spolupráce s obyvatelstvem neuznaných republik. Definitivně myšlenku obnovy celistvosti státu dorazila dopravní blokáda Donbasu, která byla vyhlášena vedením Ukrajiny a podpořená jejími elitami na začátku letošního roku. A také další druhy blokády, jako energetická, potravinová a vodní.

    Za třetí v samotných neuznaných republikách postupně za tři roky vznikly vlastní elity a ekonomické a politické vztahy se sousedy v Rusku i na Ukrajině. Přičemž na Ukrajině ne zcela legální.

    Tři roky samostatné plavby neproběhly bez následků. Vytvořilo se dostatečně samostatné vedení DLR a LLR. A oni v tomto novém modelu existují se svým státním zřízením, veřejnými službami, armádou a strukturami, které zajišťují bezpečnost a výběr daní.

    Za čtvrté si položme otázku: a potřebuje současná Ukrajina Donbas? Nebo v jakém stavu je potřeba?

    Jako území, které je potřeba obnovit (bude-li Donbas součástí Ukrajiny), sotva. Protože Ukrajina nemá prostředky na zabezpečení vlastních občanů.

    Kde vezmou prostředky na obnovu území za tři roky zničené válkou?

    Ve své době bývalý premiér Arsenij Jaceňuk oznámil částku potřebnou pro obnovu Donbasu, která činí 100 miliard dolarů. I když je částka trojnásobně nadsazena, ale ani 30 miliard není kde vzít.

    Na druhou stranu, jestli Ukrajina dnes i Donbas potřebuje, to právě jako povstalecké území, ať už to zní divně. Protože prezident Porošenko, jeho administrativa, ministerstvo zahraničních věcí a obrany jsou, jak se říká, „zaostřeny" na boj s Donbasem. Veškerá politika Porošenka v zahraničí je politika státu, který bojuje o svoji suverenitu a celistvost s povstalci.

    V tomto politickém modelu, který na Ukrajině uzrál za tři roky konfliktu, se všichni začali cítit komfortně, snížily se tím politické struktury, a dokonce se to stalo podstatou vnitřní politiky, kdy se všechny politické a ekonomické prohřešky vlády, nedokonalost reforem a vládní korupce začaly připisovat Donbasu.

    Tři cesty k míru

    Ve skutečnosti existují tři varianty vyřešení občanského konfliktu na Ukrajině:

    — ponechat občanský konflikt v nynějším stavu (což zcela vyhovuje režimu Porošenka a částečně současné elitě Donbasu);

    — pustit Donbas do samostatné politické a ekonomické plavby (s čím nikdy nebude oficiálně souhlasit žádná politická síla na Ukrajině, protože by to mohlo zničit celý stát);

    — nakonec třetí a tím je návrat Donbasu do složení Ukrajiny, ale jako autonomní celek s řadou politických a ekonomických privilegií, s čím kategoricky nesouhlasí Porošenko.

    Je zřejmé, že „zmrazení" ukrajinského konfliktu přece jen nemůže být věčné. Protože neuznané republiky jsou omezené v ekonomických a zahraničních vztazích.

    Zatímco Západ nehodlá ustoupit od vypracovaných minských dohod. Tam budou stále tvrdohlavěji hovořit o potřebě obnovení státnosti kvůli jednomu důležitému důvodu. Existence nepřiznaných území a doutnající vojenský konflikt se staly živnou půdou pro různé radikály.

    Navíc značná část ukrajinské opozice v boji o moc dělá znovu připojení Donbasu k Ukrajině svoji vlajkou. Což znamená, že dříve nebo později může situace s integrací Donbasu k Ukrajině přece jen přejít z oblasti sloganů a fantazie ve skutečnost.

    Bez Porošenka

    Stejně důležitým momentem je změna režimu na Ukrajině. Prezidentské volby se podle ústavy mají konat rok po ruských, to znamená v květnu 2019. Takže pokud bude chtít Západ urychlit proces integrace Donbasu, dojde k tomu dříve, v polovině nebo na konci roku 2018. Nikdo nepochybuje o tom, že USA a EU mohou tuto otázku vyřešit tím, že Porošenkovi nařídí předčasné volby.

    Ale povinnou podmínkou přechodu k mírnému a integračnímu vyřešení donbaského konfliktu je změna prezidenta. Bude-li to Tymošenková nebo někdo jiný, není zatím jasné. Ale nový prezident bude mít volnou ruku na vyřešení problému. I bez tíhy odpovědnosti za spuštění konfliktu, kterou má Porošenko.

    Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

    Více:

    Porošenko hovořil o „Macronově vzorci“ řešení situace v Donbasu
    Porošenko vysvětlil, proč nezastavuje vojenskou operaci v Donbasu
    Porošenko je přesvědčen, že Kyjev získá opět kontrolu nad doly v Donbasu
    Tymošenková sdělila, že Porošenko vydělává na konfliktu v Donbasu
    Štítky:
    válka, konflikt, Petro Porošenko, Donbas, Ukrajina
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku