18:30 17. prosince 2017
Praha-1°C
Bratislava+ 3°C
    Jean-Claude Juncker a Angela Merkelová

    Merkelová a Juncker shazují NATO z parníku dějin. Názor

    © AFP 2017/ Emmanuel Dunand
    Názory
    Získat krátkou URL
    Ivan Danilov
    231346

    Země EU vytvářejí „alternativu NATO“. Alespoň tak interpretuje The Times podepsání evropského „obranného paktu“, k němuž došlo v těchto dnech. To, o čem mohli snít a hovořit pouze nejodvážnější a nejprozíravější analytici, se skutečně stalo – rozvod mezi Německem a USA trvá a už se dotýká nejen ekonomické a politické, ale i vojenské oblasti.

    Pomalu a evropsky opatrně, pod záminkou nutnosti „evropské integrace" a „boje proti ruské agresi", vedoucí představitelé Německa a Francie vytvořili základnu systému, která v budoucnosti ostře vytyčí otázku o nepotřebnosti NATO a americké vojenské přítomnosti v EU.

    Analytici The Times, kteří nemusí dodržovat falešná pravidla slušného chování, otevřeně píšou o „alternativě NATO" a píšou negativně, což se dá snadno vysvětlit skutečností, že Velká Británie po dobu desítek let byla proti vytvoření takové evropské obranné aliance. Není divu, že Velká Británie, stejně jako USA, byly hozeny přes palubu.

    Nehledě na to, že myšlenka „evropské armády" a „evropského obranného paktu" visela ve vzduchu už mnoho let, za autory současné úspěšné operace týkající se snížení vlivu USA na evropský bezpečnostní systém, můžeme považovat Angelu Merkelovou a Jeana-Claude Junckera. Právě Juncker byl objednatelem analytické zprávy Evropské komise, která došla k revolučnímu závěru o tom, že odpovědnost za zlepšení evropské bezpečnosti „je především v evropských rukách". Závěr byl a stále je revoluční kvůli tomu, že před tímto referátem se za jediný přípustný způsob zlepšení evropské bezpečnosti považovalo zesílení americké vojenské přítomnosti v Evropě a zvýšení role USA v architektuře celkové evropské obranyschopnosti.

    Důležitým bonusem pro americkou stranu v rámci americké vojenské přítomnosti v Evropě byla vždy takzvaná „podpora ze strany hostitelské země" (host nation support) — finanční kontribuce, kterou vyplácejí země Starého kontinentu, aby kompenzovaly výdaje Pentagonu na podporu amerických základen za hranicemi USA. Evropa se prakticky nacházela ve schématu, které předpokládalo „vojenskou okupaci za vlastní peníze", přičemž ani přesné vyčíslení plateb, které Evropané vysílali na adresu amerického ministerstva obrany, není možné z toho důvodu, že sám Pentagon přestal uveřejňovat příslušné údaje už v roce 2004.

    V tomto kontextu není divu, že rozhodnutí o praktickém vytvoření jednotné evropské armády, která bude plnit úkol zajištění bezpečnosti v Evropě pod vedením evropského politického vedení a ne americké špičky NATO je chápáno jako urážka na adresu USA a žádost o radikální snížení nebo dokonce zrušení „daně", kterou Evropská unie platí USA pod záminkou nutnosti kompenzovat jejich výdaje na obranu Evropy před vnějším nebezpečím.

    Jedním z klíčových bodů předvolební kampaně Donalda Trumpa byl slib, že donutí evropské „spojence" (ve skutečnosti vazaly) USA ke zvýšení vojenských výdajů na úroveň odpovídající dvěma procentům HDP. Tento bod neměl nic společného s aspiracemi a zájmy řadových voličů, ale zato byl značně zajímavý pro silné americké vojensko-průmyslové lobby, bez jehož pomoci by kandidát-miliardář nedokázal vyhrát volby v podmínkách totální mediální a administrativní dominance týmu Hillary Clintonové.

    Samozřejmě to znamená, že další výdaje, které nový prezident dokáže vyždímat z rozpočtů evropských zemí, půjdou na podporu amerických základen a nákup amerického zboží. Po podpisu evropského paktu o bezpečnosti, který už byl nazván „historickým" nejvyšší představitelkou evropské diplomacie Federicou Mogheriniovou, a Merkelová prohlásila, že Evropané musí vzít osud do svých rukou, vzniká úplně jiné schéma, v němž výdaje Evropské unie na vojenské potřeby jsou směřovány na rozvoj vlastních ozbrojených sil a nákup vlastních zbraní. Jestliže provedeme konzervativní výpočet, který nebere v úvahu růst evropské ekonomiky, a vezmeme za základ „Trumpovu definici" dvou procent z nominálního celoevropského HDP ve výši 16,39 trilionů dolarů (údaje Světové banky za rok 2016), vychází, že probíhá boj o přístup k „finančnímu koláči" o rozměru 327,8 miliard dolarů ročně, přičemž tato částka bude stoupat přímo úměrně evropskému HDP. O takové peníze se vyplatí bojovat, ale USA zatím neudělaly nic, co by bylo možné interpretovat jako odvetné opatření, směřující proti jednání partnerů, týkajícímu se snížení závislosti na Washingtonu.

    Tato situace zcela zapadá do celkového kontextu procesu „dělení majetku" mezi Evropou (Německem) a USA, které začalo po prohře jednání ohledně smlouvy o Transatlantickém obchodně-investičním partnerství. Politická elita Starého kontinentu úspěšně odrazila pokusy vnutit konečnou likvidaci evropské politické a ekonomické samosprávy prostřednictvím stanovení přednosti rozhodnutí soukromých amerických korporativních soudů před zákonodárnou a výkonnou mocí Evropy.

    Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

    Více:

    Trump chce, aby členové NATO plnili své finanční závazky
    Média: Trump v Saudské Arábii promluví o vytvoření „arabské verze NATO“
    Média: NATO vyzvalo své členy, aby omezili dobu jednání s Trumpem pouze na několik minut
    Evropská armáda jako „jablko sváru“ v EU
    Štítky:
    NATO, Angela Merkelová, Jean-Claude Juncker, EU, USA
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku